Nejhlasitější kritika zákona o státním zastupitelství zazněla na vládním jednání z úst ministra pro lidská práva a menšiny a zároveň předsedy Legislativní rady vlády (LRV) Jiřího Dinenstbiera (ČSSD). Podle něj založení Speciálního státního zastupitelství ministrům za sociální demokracii nevadí, nad dohledem nad ním ale nejen on trvá. Řešení ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), aby byl nad „Speciálem“ částečný dohled Nejvyššího státního zastupitelství, nepovažuje Jiří Dienstbir za dostatečné a proto pro návrh zákona ruku nezvedl.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny zmínil, že Legislativní rada vlády je neefektivní a v poslední době se na jednání vedou dlouhé akademické debaty. Například zákony z dílny resortu spravedlnosti se řeší na několik etap. Proč?
Debaty na Legislativní radě vlády o návrzích Ministerstva spravedlnosti by byly kratší, kdyby normy, které jsou legislativní radě předkládány, byly lépe připraveny. Není doopravdy běžné, abychom některé normy přerušovali dvakrát a projednali je až na třetí pokus. To je pouze benevolence ze strany legislativní rady vůči předkladateli. Pro nás by bylo jednodušší, kdyby legislativní rada hned napoprvé nedala doporučení vládě schválit daný návrh zákona, a pak ať si s tím předkladatel naloží, jak myslí. Ty dlouhé debaty jsou dány kvalitou legislativních předloh.
O návrhu zákona o státním zastupitelství jste dokonce po jednání LRV prohlásil, že někteří členové pochybují o jeho ústavnosti. Nebylo tedy lepší ten návrh ještě vrátit k přepracování?
Na LRV k tomu nebylo úplně jednoznačné stanovisko. Významná část Rady k tomu uváděla tuto pochybnost. Rád bych zdůraznil, že LRV neprojednává návrhy z věcného hlediska, to znamená, že neprovádí věcné změny. Sledujeme ústavnost, soulad s mezinárodními smlouvami, soulad s evropským právem, účelnost a samozřejmě legislativní techniku. Formu poznámky místo návrhu věcné změny, pokud vyplývá z pochybnosti o ústavnosti, uvádíme v případě, kdy právě není jednomyslná shoda LRV. Potom se dává ke zvážení, aby si to vláda sama vyhodnotila a rozhodla se, zda k připomínce přihlédne. V tomto případě se ta připomínka shoduje i s řadou věcných připomínek některých členů vlády. Je to asi nejvýraznější výhrada od celé řady resortů, které se k předloženému návrhu vyjadřovaly.
Vy jste hovořil o kvalitě legislativních návrhů Ministerstva spravedlnosti. Je tam nějaký výrazný rozdíl oproti jiným resortům?
Nedělal bych žebříček, v tomto jsou různé resorty velmi odlišné. Není to jediný resort, který má podobné problémy. Je pravda, že tady jsou asi výrazné. Možná je to logické a ví to ten, kdo zná situaci na ministerstvu spravedlnosti. To není úplně vina pana ministra Pelikána. V podstatě skoro všichni lidé z legislativy odešli a ten odbor se sestavuje znovu. To je pro ministra v tomto směru velký handicap.
Zákon o státním zastupitelství ale není jediný, který na LRV dorazil s neobvyklou řadou zásadních rozporů. Podobně na tom byl třeba i zákon o veřejných zakázkách a další. Čím to je?
Nám nepřísluší komentovat množství věcných rozporů. Pokud jde samozřejmě zákon s celou řadou rozporů, tak je to spíše komplikace pro samotné jednání vlády. Ta situace je pak nepřehledná a představa, že se vyřeší všechny připomínky na úrovni vlády, to znamená, že se na poslední chvíli změní zákon, aniž by to prošlo všemi legislativními procesy, s sebou nese určité riziko z hlediska kvality toho zákona.
Ministr Pelikán po jednání vlády, kdy zákon o státním zastupitelství neprošel kvůli absenci dohledu nad Speciálním státním zastupitelstvím řekl, že koaliční partneři by měli ukázat, jak moc vážně berou deklarovaný boj proti korupci. Berete ho tedy vážně?
Zákon o státním zastupitelství je uveden mezi protikorupčními zákony, ať už v koaliční smlouvě nebo v akčním plánu pro boj s korupcí, který vláda schválila, takže je důležitý. Možná bych to otočil. Pan ministr Pelikán by neměl bránit přijetí takto důležitého protikorupčního zákona tím, že si postaví hlavu v bodě, ve kterém s ním nesouhlasí téměř každý, na koho se podíváte. Jestliže celá řada resortů, včetně mě samotného, dala připomínku k chybějícímu dohledu nad Speciálním státním zastupitelstvím ještě ve vazbě nad úpravou atrakce a delegace, tak to asi není tak úplně samo sebou.
Jaké jiné problematické body na tom návrhu zákona vidíte?
Sám jsem dával některé další připomínky, které byly třeba vypořádány jen částečně nebo vůbec, ale jak říkám, klíčový z mého hlediska je chybějící dohled nad Speciálem. Další věci, to je otázka názoru a každý máme trochu jiný pohled. Dovedu si představit, že ten zákon může být funkční. Dohled považuji stejně jako ministr Pelikán z opačného hlediska za naprosto zásadní. Myslím, že postoj pana ministra je dán jeho původní představou, že vytvoří paralelní soustavu státních zastupitelství, vlastně dva stupně speciálu, které by byly téměř oddělené od zbytku soustavy. Myslím, že tam mají platit stejné principy, mimochodem právě ve vazbě na atrakci a delegaci. To, že Speciál rozhodne, že na nějakou kauzu bude dohlížet nebo naopak vypadne ze hry, to zrovna úplně systémové není.
Co tedy říkáte na podobu zákona, která prošla tento týden vládou?To znamená, že by tam byl ten částečný dohled nad Speciálem ze strany Nejvyššího státního zastupitelství?
Zákon vláda schválila s kompromisním zněním, které se týká dohledu. Kompromisní návrh podle mě prakticky znemožňuje normální nebo funkční dohled nad činností speciálního státního zastupitelství, proto jsem setrval u své připomínky, že má být nad speciálem standardní dohled. To byl také důvod, proč jsem nepodpořil návrh zákona s tím, že o té věci ještě poběží debata na půdě parlamentu. Tím, že většina členů vlády za sociální demokracii návrh nepodpořila, nejde ve smyslu koaliční smlouvy o koaliční návrh, a proto je možné debatu dále vést na půdě Poslanecké sněmovny. Není třeba, aby byl vylučován dohled nad speciálním státním zastupitelstvím, zejména ve vazbě na atrakci a delegaci, kterou může speciál provádět podle relativně volných kritérií.
Vy jste zodpovědný za vládní legislativu. Řešíte tedy nějak to, že jste v koaliční smlouvě slíbili nový trestní řád a občanský soudní řád a ani jeden kodex se evidentně v tomto volebním období dokončit nepodaří?
My opravdu nemůžeme psát legislativu za ostatní ministerstva, na to ani nemáme kapacity. Ono se to do jisté míry bohužel děje, protože pokud se podíváte na stanoviska LRV k některým zákonům – a ta stanoviska samozřejmě připravuje vládní legislativa – tak jsou často zhruba stejně rozsáhlá, jako samotný návrh zákona. To by tak samozřejmě fungovat nemělo. V minulosti se diskutovala možnost vzniku legislativního úřadu, který by převzal legislativní tvorbu od ostatních úřadů, které by vlastně vytvářely věcné záměry. To je také možnost, ale spíš někdy v budoucnosti: Nemyslím si, že by pro to teď byla podpora. Já si myslím, že to byla od začátku příliš velká ambice na jedno volební období, dokončit práce na novém občanském soudním řádu a na novém trestním řádu. V tuto chvíli si myslím, že je naprosto zřejmé, že v tomto volebním období to nelze stihnout. Ale bylo by asi dobré, kdyby na konci byly alespoň nějaké přípravné práce na těch normách hotovy, když je to závazek, který jsme si do koaliční smlouvy sami dali.
Ministerstvo spravedlnosti tedy příliš nenaplňuje sliby z koaliční smlouvy, přesto se kritika na jeho adresu z řad koalice příliš neozývá. Čím to je?
Například debata o zákonu o státním zastupitelství myslím probíhá a nepochybně nás čeká debata o další věci, která je v koaliční smlouvě. A to je bezplatná právní pomoc, což je věc, která se týká mojí další agendy, kterou je problematika sociálního začleňování.
V tomto případě už ale ministerstvo má paragrafované znění návrhu hotové.
To je v meziresortním připomínkovém řízení, ale obávám se, že je to také v podobě, aby se odškrtlo splnění úkolu.
Česká advokátní komora se na ten návrh netvářila příznivě. Vám také vadí nějaké konkrétní věci?
ČAK se pravděpodobně bude tvářit příznivě z toho hlediska, že veškerá právní pomoc by měla být zajištěna prostřednictvím advokátů. Méně příznivě se asi bude tvářit na povinnosti, které by ji měly být uloženy z hlediska administrace systému a například i prostředků, které by měly jít na odměny advokátů. V minulosti na té věci bylo odpracováno dost, leželo to v šuplíku snad od ministra Pospíšila. S nástupem naší vlády jsme si to zařadili jako jednu z priorit. Šlo to vytáhnout ze šuplíku a pokračovat. Je to zásadní věc. Formálně jsou práva všech lidí v ČR zajištěna docela dobře, to co trošku pokulhává, je praktická dostupnost ochrany práv. Je zde významná část lidí, kteří si nemohou dovolit kvalifikovanou právní pomoc, a to často v těch nejsložitějších případech, kdy je ta pomoc naprosto nezbytná. Už nyní funguje síť neziskových organizací, která tyto služby poskytuje. Proto si nemyslím, že je chytré omezit poskytování této pomoci jen na advokáty a tím odstranit tu část systému, která už tady funguje téměř navzdory tomu, že ji stát poskytuje zcela minimálně nebo vůbec. Mám pocit, jestli některé návrhy ministerstva spíše nezhoršují dostupnost právní pomoci. To je třeba i případ insolvenčního zákona a úpravy povinného zastoupení u návrhu na oddlužení.
Poměrně kriticky jste vystoupil na ústavně právním výboru Poslanecké sněmovny, kde se jednalo o návrhu začlenit povinnost podávat majetková přiznání pro soudce a státní zástupce do zákona o střetu zájmů. Vy byste chtěl, aby ta přiznání byla veřejná, což se zatím neprosadilo. Budete za to ještě nějak stranicky lobovat?
V každém případě o tom budu mluvit jako předkladatel, který za vládu jako ministr předkládá tento návrh v Parlamentu na začátku druhého čtení. Ve vládním návrhu nic takového nebylo. Myslím si, že je možné se bavit o tom, že státní zástupci a soudci mají podávat oznámení o majetku a příjmech, ale pak to musí mít nějaký účel. Vadí mi, že v tom návrhu, který byl schválen, se pro ně vytváří paralelní systém. Nebudou v jednotném systému, kam ta přiznání budou podávat všichni ostatní a ve kterém se budou spravovat. Nebude k nim žádný přístup, vylučuje se i možnost nahlížení ze strany orgánů finanční správy. Pak mi není jasné, jaký je vůbec smysl toho návrhu. To se budou ta oznámení štosovat někde v rohu kanceláře předsedy Nejvyššího soudu, budou tam ležet a nic se s nimi nebude dít? To je opravdu jen zbytečná zátěž pro soudce. Jediný, kdo k nim bude mít přístup, budou orgány činné v trestním řízení, ale předpokládám, že až v případě, kdy by se vedlo konkrétní trestní řízení.
A vy byste byl tedy pro to, aby ta přiznání soudců a státních zástupců byla veřejná nebo aby se ta povinnost do zákona o střetu zájmů vůbec nedávala?
Já jsem ten návrh předkládal bez té povinnosti soudců ta oznámení podávat. Nevím, jestli to je nezbytné. Netvrdím, že to není možné, je to vcelku legitimní debata, ale pak se doopravdy bavme o podobě, která by měla smysl. Čili jednotný systém, který by platil pro všechny. Není důvod v tomto směru nevěřit Ministerstvu spravedlnosti.
Návrh má dvě kategorie, státní úředníky, kde ten přístup je omezen na základě nějakého zájmu, který ten člověk musí prokázat a pak jsou tam ústavní činitelé a politici. Tam by se dali asi začlenit státní zástupci, ale u soudců by to bylo složitější nebo ne?
Je to tak, jsou tam dvě kategorie. U té první kategorie je to přímo dostupné na internetu, u té druhé si musíte požádat o přístupové kódy, na základě kterých se pak dostanete k informacím o konkrétních osobách nebo o konkrétní kategorii. Proč bychom se o tom nemohli bavit i u soudců? Ohrožuje nestrannost nebo nezávislost soudce to, že transparentně zveřejní svůj majetek? Je to větší hrozba než u zákonodárce nebo hejtmana či starosty?
Soudci namítají, že už dnes jsou poměrně hodně šikanováni některými účastníky řízení. Typově to jsou složité případy, kdy se rodiče soudí o děti a podobně. Lidé pak například na internetu zveřejňují fotky jejich majetku a podobně.
Ale starosta přeci může čelit tomu samému, že mu budou lidé říkat, jaké má drahé auto a teď nechce podpořit návrh v něčí prospěch.
V LRV skončil specialista na civilní právo profesor Josef Fiala, když zamířil na Ústavní soud. Máte za něj již náhradu?
Ještě ne. Obecně se bavíme, koho typově potřebujeme. Některé odbornosti nám stále chybí. Nejvíce návrhů je z oblasti veřejného práva a v LRV máme nejvíce členů zabývajících se civilním právem. Čili budeme zvažovat, zda za pana profesora Fialu přijde nějaký civilista nebo naopak.
Eva Paseková, Petr Dimun
