Zatímco v řadě evropských států včetně Česka nemají soudci ani státní zástupci povinnost odevzdávat svá majetková přiznání vůbec, ve Spojených státech jsou podmínky složitější. Hlásit musí zástupci justice nejen příjmy, nákup a prodej nemovitostí, ale třeba i úvěry a benefity od předchozího zaměstnavatele.
Soudci a státní zástupci v České republice budou zřejmě již brzy v rámci zákona o střetu zájmů podávat majetková přiznání. Budou ale neveřejná. V USA je praxe velmi odlišná.
Veřejnému odhalení musí podstoupit nejen nejvyšší ústavní činitelé, ale i řada federálních funkcionářů a státních zaměstnanců. Mezi ně tak patří i soudci a také vyšší soudní úředníci s rozhodujícími pravomocemi, a coby zástupci výkonné moci rovněž státní zástupci. „Zákon byl původně schválen v roce 1978 po zkušenostech z tzv. skandálu Watergate,“ uvádí analýza Parlamentního institutu, kterou má Česká justice k dispozici.
Majetková přiznání za uplynulý kalendářní rok musí federální soudci, soudní úředníci a státní zástupci předložit do 30 dnů od nástupu do funkce. Poté je veřejné přiznání majetku čeká pravidelně každý rok. Stejnou povinnost pak mají i ti, kteří ve funkci končí, pokud ovšem nenastoupí do jiné pozice, pro kterou platí z hlediska majetkového přiznání stejná pravidla.
Zisky, výdaje, náhrady, dluhy
Do přiznání musí soudní funkcionáři a příslušní zaměstnanci uvést takřka vše, co souvisí nejen s jejich příjmy, ale i výdaji, stejně jako dosavadní placené funkce mimo federální vládu. Uvádět musí výši příjmů, jejich zdroj a typ příjmu. Podle amerického federálního zákona jde o všechny sumy nad 200 dolarů.
A nejde jen o honoráře, ale třeba i příspěvky dobročinným organizacím, které byly vyplaceny namísto příslušného honoráře. Započíst musí i příjmy z dividend, nájmu, úroků, kapitálových zisků.
Uveřejnit musí soudci či žalobci také dary celkem nad 250 dolarů, které nedostaly od příbuzných nebo třeba v rámci pohostinnosti v osobním životě. Jednotlivé dary do sta dolarů naopak v přiznání být nemusí.
Přiznávat musí zástupci federální justice i cestovní a další náhrady nad 250 dolarů od jiného zdroje. Nevolení funkcionáři pak mají povinnost hlásit veškeré příjmy formou úhrad od kohokoli nad pět tisíc dolarů v posledních dvou kalendářních letech před povinností podat své prvním majetkové přiznání. Uvést musí i totožnost toho, kdo jim tyto peníze poslal a popsat, za co peníze poskytl.
Do přiznání pak patří i veškeré náležitosti dohod upravujících podmínky budoucího zaměstnání, volna, které souvisí s výkonem federální funkce, veškeré platby ze strany předchozího zaměstnavatele, pokud nešlo o federální vládu i benefity nebo zaměstnanecké příspěvky od minulého zaměstnavatele.
Transakce nad tisíc dolarů do majetkového přiznání také patří. Pokud si například soudce nebo žalobce pořídí nebo dům, který neslouží jako jeho hlavní bydliště, musí ho v přiznání uvést. Přiznat musí i nákup a prodej akcií, dluhopisů, komodit nebo třeba cenných papírů. Zveřejňovat ovšem nemusí transakce mezi manželem či manželkou nebo mezi jeho dětmi.
Rodinné krytí
Právě pro majetek a finance spojené s nejužší rodinou povolují zákony v USA výjimky. Jde například o podíly ze živnosti a investic nebo majetku, který případnému úředníkovi může vynášet zisk, které v přiznání být musí. Vynechat ale může právě pohledávky vůči svým nejbližším příbuzným. Přiznávat nemusí ani vklady na spořící konta nebo na stavební spoření nad pět tisíc dolarů.
Podobně nemusí uvádět ani dluhy nad 10 tisíc dolarů, které by případně soudce, žalobce nebo jiný justiční úředník měl vůči své rodině. V případě dluhů se tak nemusí veřejně odhalovat ani v případě hypoték například na dům, ve kterém zároveň daný úředník bydlí a zároveň jím úvěr ručí.
Federální soudní funkcionáři nemusí hlásit ani kontokorentní půjčky, pokud z nich v předchozím kalendářním roce nevyčerpali více než 10 tisíc dolarů. Pokud do mínusu ani nešli, kontokorent hlásit nemusí vůbec.
Informace o předchozím působení
Na rozdíl od některých jiných států světa musí američtí soudci, žalobci a příslušní zaměstnanci federálních soudů počítat také se zveřejněním svých dosavadních postů a případných funkcí například coby jednatelé, členové představenstva, ale třeba i zaměstnaneckého postu v obchodních společnostech nebo neziskovkách, odborech nebo třeba na univerzitě, prostě kdekoli kromě federálních institucí. Ohlašovat nemusí leda bezplatné funkce čestného charakteru nebo třeba v politické straně nebo církvi.
Vendula Stadlerová
