Sto korun za půl hodiny právní pomoci je příliš. V připomínkách k věcnému záměru zákona Ministerstva spravedlnosti to napsal ministr pro lidská práva a menšiny Jiří Dienstbier (ČSSD). Podle něj taková částka chudé lidi odradí. Dienstbier návrh ministerstva považuje za zcela nedostatečný. Není sám kdo namítá, že by potřebným lidem v nouzi měli v právní oblasti radit nejen advokáti.
Ústní právní porady pro chudé a potřebné chce stát zajistit prostřednictvím advokátů. Počítá s tím věcný záměr zákona o rozšíření státem zajištěné právní pomoci.
Podle Jiřího Dienstbiera je navrhovaná úprava naprosto nedostatečná a zdaleka nenaplňuje ideu poskytnutí bezplatné právní pomoci. Podobně jako další připomínková místa Dienstbier ministerstvo ztrhal za nedostatečně provedenou analýzu stávajícího stavu, chybí mu navíc údaje ze zahraničí. „Již např. německý model s oddělenou Prozesskostenhilfe (pomoc v řízeních) a Beratungshilfe (poradenství) či slovenský systém Centra právnej pomoci s 10 lety zkušeností mohly být hlouběji analyzovány a vyhodnoceny z hlediska plnění cíle a efektivity,“ upozorňuje Dienstbier. Tomu vadí i to, že Ministerstvo spravedlnosti zavrhlo možnost zpracování komplexního řešení právní pomoci v samostatném zákoně z důvodu neefektivity.
Dienstbier také vznáší zásadní námitku k tomu, aby advokáty určené k bezplatné právní pomoci určovala a spravovala Česká advokátní komora. ČAK by podle resortu spravedlnosti v budoucnu určila advokáta pro poskytnutí právních služeb ve správním řízení a jediný rozdíl by byl v tom, že by náklady na zastoupení hradil stát. ČAK by tedy svým vlastním členům ukládala povinnosti ve prospěch jiných osob. „Tato konstrukce již z praktického hlediska napovídá, že rozhodování nemusí být úplně nestranné a nezávislé. Ostatně proto naopak v soudních řízeních rozhodují o ustavení advokáta soudci jako třetí, nezávislý subjekt. V podobném postavení je ve správním řízení správní orgán. Nezávislost rozhodování o ústavně zaručeném základním právu je zde určitě významnější než jakékoliv transakční náklady,“ varuje Dienstbier.
Navrhuje proto začlenit systém ustanovování právních zástupců po vzoru soudních řízení přímo do správního řízení a požaduje celý provoz právní pomoci ve formě právního poradenství upravit tak, aby jeho provoz zajišťovaly soudy pomoci vyšších soudních úředníků, případně jiným způsobem, který vyloučí konflikt zájmů mezi rozhodujícím subjektem a povinnými subjekty.
Poplatek bezplatnou právní pomoc odepře
Jak již Česká justice informovala, návrh uvažuje o zavedení regulačního poplatku za poskytnutí právního poradenství ve výši 100 Kč za jednu poradu v délce min. 30 minut. Při maximálním počtu 4 porad ročně by šlo o max. 400 Kč. Zavedení regulačního poplatku může podle resortu spravedlnosti představovat určitý prostředek prevence nadužívání a možného zneužívání poskytování této formy právní pomoci, čímž bude tento institut využíván zejména těmi, kteří skutečně právní pomoc potřebují.
S tím ovšem Dienstbier zásadně nesouhlasí a navrhuje poplatek zcela zrušit. „Dle návrhu mají mít na státem zajištěnou právní pomoc mimo řízení před orgány veřejné moci nárok osoby s příjmem do trojnásobku životního minima (tedy 10 230 Kč). Domnívám se, že stanovaní regulačního poplatku ve výši 100 Kč může těmto nízkopříjmovým osobám odepřít přístup ke státem zajištěné právní pomoci z důvodu nedostatku prostředků nad rámec živobytí (k tomu viz níže) a vést k omezení dostupnosti této pomoci těm osobám, které ji potřebují nejvíce,“ připomíná ministr pro lidská práva. „Požaduji pevnou hranici pro posuzování nároku na právní pomoc ve formě poradenství nahradit flexibilnější částkou, která by brala v úvahu reálnou situaci žadatele a s ním společně vyživovaných osob. Navrhuji používat buď nezabavitelné částky pří srážkách ze mzdy podle o.s.ř., nebo částky životního minima domácností podle zákona o životním a existenčním minimu,“ dodává Dienstbier.
Dvě hodiny nestačí
Limit na maximálně 2 hodiny právních porad ročně navrhuje Dienstbier buď zcela vypustit nebo minimálně zdvojnásobit. „V některých případech (zejména složitějších) může limit vést k situacím, kdy státem zajištěná právní pomoc bude poskytnuta jen ve velmi omezeném rozsahu ve vztahu k celkové potřebě konkrétního případu,“ uvádí ministr.
Jeho úřad také považuje za zásadní v návrhu řešit i právní pomoc pro osoby omezené na osobní svobodě, proti kterým nebylo zahájeno trestní stíhání, a to např. právem na bezplatnou návštěvu právního zástupce v cele.
Rychetský: Nikdo nás neoslovil
Návrhem se zabývalo i plénum Ústavního soudu. Soud vznesl zásadní připomínku, která se týká části dopadající na řízení před ÚS. „Návrh věcného záměru zákona shledává jako jeden ze stěžejních problémů v oblasti státem zajišťované právní pomoci řízení před Ústavním soudem. Je proto s podivem, že na rozdíl od řady jiných subjektů v materiálu zmiňovaných nebyl Ústavní soud ještě před zahájením meziresortního připomínkového řízení předkladatelem v této věci osloven,“ zlobí se ve svých připomínkách předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Podle něj věcný záměr kromě několika statistických údajů neanalyzuje potřebným způsobem situaci v poskytování státem zajištěné právní pomoci v řízení před soudy, nerozebírá dopad roztříštěnosti úprav v procesních předpisech, nehodnotí judikaturu soudů, která aplikuje neurčité pojmy procesních předpisů, nezabývá se vazbou na osvobození od soudních poplatků. Řešeny pak nejsou ani klíčové koncepční otázky, zda má konkrétního poskytovatele právní pomoci volit ten orgán veřejné moci, který bude ve věci dále rozhodovat, a zda je správné, aby součástí úvahy orgánu volícího onoho poskytovatele právní pomoci bylo i zkoumání žadatelovy naděje na úspěch a potřebnost právního zastoupení ještě před tím, než začne věc samu projednávat.
„Pokud má tato role připadnout podle návrhu soudcům Ústavního soudu, zabývali by se nově v podstatě agendou prvostupňových soudů, což by nesystémově vybočovalo ze současného nastavení pravomocí a postavení Ústavního soudu,“ míní také Rychetský. Soudci by podle něj byli nuceni posuzovat i svévoli a zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva, což by znamenalo na základě nekvalifikovaného podání nepřímo předjímat výsledek dalšího řízení.
Ústavní soud by to administrativně zatížilo
Předseda Ústavního soudu pak také varuje před administrativní zátěží nebo před prodloužením délky řízení, která může při schválení návrhu zákona Ústavní soud potkat. „Lze zároveň předpokládat, že pokud by byla tato agenda převedena na Ústavní soud, současný počet žádostí by mohl rapidně narůst, v rozporu s jedním ze záměrů předloženého návrhu – eliminovat agendu zbytečně zatěžující vlastní rozhodovací činnost soudů,“ dodává Rychetský. Současný systém určování advokáta Českou advokátní komorou pro potřeby řízení před Ústavním soudem podle nevykazuje vady, které by vyžadovaly změnu. České advokátní komoře by se podle něj ale měly na financování obhájců přidat finance ze státního rozpočtu.
V moderním právním státě, jehož právní řád se stává v návaznosti na technický, ekonomický a společenský rozvoj stále komplikovanějších, je pak získání nutného povědomí stále složitější a pro většinu populace víceméně nemožné. Platí sice stále zásada, že neznalost zákona neomlouvá, ale její praktické dodržování je již velmi sporné. Proto se většina populace při ochraně svých práv stává závislou na odborné právní pomoci ze strany právních profesionálů (advokáti, notáři apod.) i jiných osob s právním vzděláním. Tato pomoc je pak většinou v tržním prostředí poskytována jako služba za úplatu. Pokud si však někdo nemůže dovolit tuto službu zaplatit, je odkázán na svou vlastní laickou orientaci a přehled o právním řádu. Vzhledem k jeho složitosti se však se jeho šance na ochranu práv stávají v praxi velice složité až iluzorní. Přitom však každá osoba bez ohledu na svůj majetek má právo na rovnou ochranu svých práv a nelze jí je prakticky upřít pouze proto, že neměla prostředky na získání odborných rad pro to, jak měla v praxi postupovat. – Jiří Dienstbier
Zásadní připomínky uplatnil i Nejvyšší správní soud. Předseda Josef Baxa v úvodu upozornil, že si je vědom toho, že v Česku chybí dostatečná právní úprava v oblasti poskytování bezplatné právní pomoci.
K nedostatkům současné právní úpravy se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjadřoval v rámci připomínek k návrhu věcného záměru zákona o bezplatné právní pomoci v roce 2009 nebo k návrhu věcného záměru zákona o zajištění právní pomoci v roce 2011. „Předkládaný návrh se jeví velice vágním a nedostatečně odůvodněným, a to jak v části rozboru současného právního stavu, tak i v části navrhovaných řešení. Tato skutečnost je o to zarážející, že se jedná o problematiku, která je v legislativním procesu projednávána opakovaně a připomínková místa, včetně Nejvyššího správního soudu, se k nim nesčetněkrát vyjadřovala,“ vyjádřil své obavy o kvalitu věcného záměru Josef Baxa.
Foto: Mediafax
Podobně jako ostatní připomínková místa upozorňuje, že Ministerstvo spravedlnosti nedostatečně analyzovalo potřebu bezplatné právní pomoci v ČR. „Ačkoliv v obecné rovině souhlasíme s tím, že navrhovaná právní úprava je toliko doplňkem stávající právní úpravy, z věcného záměru však není vůbec zřejmé, jaká bude vzájemná provázanost jednotlivých institutů (např. vztah mezi ustanovením zástupce před zahájením řízení podle § 35 odst. 8 soudního řádu správního a poskytováním právní pomoci ve fázi mimo řízení před veřejným orgánem podle navrhované právní úpravy apod.),“ dodává Baxa za NSS s tím, že tuto připomínku považuje za zásadní.
Pomoc neziskovek může být kvalitní
I NSS považuje za nesmyslné, aby právní pomoc mohli poskytovat pouze advokáti. „ Za situace, kdy samotný soudní řád správní v § 35 odst. 2, 3, 4 a 5 připouští, že účastník může být zastoupen mj. patentovým zástupcem, daňovým poradcem, notářem, odborovou organizací nebo právnickou osobou věnující se ochraně před diskriminací nebo poskytováním právní pomoci uprchlíkům a cizincům, se zdá požadavek na poskytování právní pomoci pouze advokáty, kteří se nemohou nechat zastoupit ani koncipienty, a to jak ve fázi před orgány veřejné moci, tak i ve správním řízení, jako nepřiměřený,“ míní Baxa. Ze zkušenosti NSS totiž vyplývá, že podobné neziskové organizace dokáží ve specifických situacích poradit „velice kvalitně“. Celý věcný záměr je navíc podle NSS postaven na nijak nepodložené domněnce, že se do registru poskytovatelů státem zajišťované právní pomoci přihlásí dostatek advokátů, kteří budou tuto právní pomoc poskytovat. Vzhledem k předpokládanému snížení odměn ale NSS předpokládá spíše opačný vývoj.
Další zásadní připomínka NSS směřuje k zajištění právní pomoci ve správním řízení. Podle návrhu ministerstva dojde k prohloubení naplnění realizace Listiny základních práv a svobod. S tím Josef Baxa nesouhlasí. „Jediným rozdílem je skutečnost, že finanční zatížení neponese určený advokát, případně Česká advokátní komora, nýbrž stát,“ dodává předseda.
Náklady a přínosy varianty spočívající v možnosti správního orgánu ustanovit právního zástupce nezastoupenému účastníkovi správního řízení jsou ministerstvem hodnoceny v kontextu financování a četnosti využití tohoto institutu. Podle NSS ale není zřejmé, v jakém ohledu navržené řešení, tj. varianta spočívající ve využití stávajícího mechanismu podle § 18 zákona o advokacii, představuje optimálnější řešení, pokud jde o samotnou efektivitu, rychlost a dostupnost zajištění poskytování právní pomoci. „Z tohoto hlediska se naopak jako vhodnější jeví varianta, podle které by o ustanovení zástupce a poskytnutí právní pomoci bezplatně nebo za sníženou odměnu rozhodoval právě správní orgán, který rozhoduje o věci samé ve správním řízení a který má rovněž přístup k potřebným údajům,“ udává NSS v další zásadní připomínce. Zásadní připomínku v tomto směru rovněž uplatnil i Jiří Dienstbier. „I za současného právního stavu přitom právní řád obsahuje prostředky, jak zajistit těmto právním službám stejnou kvalitu jako těm advokátním např. požadavkem stejného vzdělání,“ uvádí Dienstbier.
Nejen advokáti, ale i soudní exekutoři
Bezplatnou právní pomoc připomínkovala i Exekutorská komora ČR. Ta eviduje ročně v průměru 3500 žádostí o poskytnutí právní pomoci, přičemž toto číslo významně převyšuje možnosti EK ČR poskytnout všem účastníkům řízení právní pomoc v rámci bezplatných právních poraden, které na své náklady komora provozuje. Týká se to jak věřitelů, tak povinných.
Podle EK by proto bylo prospěšné zajistit pro účastníky řízení státem zajištěnou právní pomoc v exekučním řízení, a to prostřednictvím soudních exekutorů na obdobném principu, jaký je navrhován pro poskytování státem zajištění právní pomoci advokátem. „Soudní exekutor a kandidát soudního exekutora má srovnatelné vzdělání a srovnatelnou zkoušku s advokátem, proto pro případ poskytování státem zajištěné právní pomoci v oblasti exekučního řízení by měl mít možnost se rozhodnout, že si rovněž přeje participovat na poskytování státem zajištěné právní pomoci,“ argumentuje Komora.
Eva Paseková
