Elektronický generátor přidělování věcí by měl podle Ministerstva spravedlnosti vyloučit z přidělování lidský faktor a zajistit náhodnost výběru soudního oddělení, jemuž věc připadne. Právě to je jedna z věcí, kterou soudci na plánované změně kritizují – počítač nebude schopen vypořádat se s různými nepravidelnostmi. Podle vyjádření soudních funkcionářů pro Českou justici navíc není jasné, proč by se měl zavádět nový systém, když stávající systém funguje prakticky bez problémů. Zástupci justice se nejvíce obávají technického provedení celého systému.
Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu:
Přidělování věci jednotlivým senátům a soudcům pomocí elektronického generátoru stojí za úvahu a je určitě jednou z možností. Ministerstvo spravedlnosti mělo ale svůj záměr více diskutovat se soudci na všech úrovních dříve, než jej předložilo už jako součást návrhu novelizace zákona o soudech a soudcích. Teprve nyní, když se dostal návrh do oficiálního připomínkového řízení, slyšíme z okresních i krajských soudů mnoho výhrad a také logických argumentů, které vyzývají k jeho přepracování. Předseda KS v Plzni Miloslav Sedláček právě pro váš server Česká justice například uvedl, že si nedokáže představit, jak elektronický generátor zajistí rovnoměrné rozdělení nápadu, tzn. rovnoměrné zatížení soudců, pokud jsou jednotlivé věci co do rozsahu, složitosti a počtu obviněných mnohdy tak rozdílné. Je škoda, že se takto zásadní návrhy předkládají jako „hotové řešení“ bez předchozí odborné diskuse, připomínkové řízení už by mělo sloužit jen k jakémusi dočištění precizně sestaveného návrhu. Elektronický generátor přidělování věcí se již zkouší na Krajském soudě v Praze a u insolvenčních řízení. Domnívám se, že ani zkušenosti z tohoto testování zřejmě nebyly dostatečně do návrhu zahrnuty.
Nebudu předjímat výsledky připomínkového řízení v obou kolegiích Nejvyššího soudu. Ministerský návrh logicky podmiňuje určování zákonného soudce pomocí elektronického generátoru existencí nejméně dvou senátů pro danou specializaci, ve které je věc přidělována. Z toho důvodu je podle mého názoru správné, že Ministerstvo spravedlnosti už od začátku počítá s výjimkou pro Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, protože u nejvyšších soudů nejde o klasické uspořádání senátů, systém práce je tu jiný. Na Nejvyšším soudu máme specializované senáty jak na občanskoprávním a obchodním kolegiu, tak i v menší míře na trestním kolegiu.
Pokud zmiňuji obě kolegia Nejvyššího soudu, považuji za poněkud problematické zavádění elektronického generátoru do systému přidělování věcí v trestním řízení, když předkládaný návrh je součástí celého souboru změn, připravovaného ovšem v rámci novelizace občanského soudního řádu.
Naznačený způsob přidělování věcí pomocí elektronického generátoru připouští také Ústavní soud. Ve svých nálezech do základního práva na ustanovení zákonného soudce opakovaně podřadil i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, pro účastníky řízení (nálezy sp. zn. III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98 a III. ÚS 182/99). Tyto maximy nebrání využití výpočetní techniky při rozdělování soudní agendy, včetně využití matematických metod, jež představují základ algoritmu přidělování věcí. Zároveň však je nezbyté výslovné označení takovýchto metod, respektive nezbytný je popis algoritmu, který je východiskem programů pro výpočetní techniku a její použití při přidělování věcí. V opačném případě nelze podle nálezů Ústavního soudu považovat rozvrh práce soudu za souladný se zásadami předvídatelnosti a transparentnosti přidělování soudní agendy, a tudíž přidělení věci za porušení těchto podmínek je nutné považovat za porušení ústavního práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.
Elektronický generátor přidělování věcí je v Evropě nejvíce využíván v Portugalsku. V souladu s ustanovením § 216 občanského soudního řádu (zákon č. 41/2013), probíhá rozdělování agendy u portugalských soudů výhradně elektronickým způsobem, a to vždy v jeden určitý den v týdnu. Informace o přidělení případu konkrétnímu soudci jsou přitom veřejně dostupné na webových stránkách.
V určité podobě, ale ne v takovém rozsahu jako v Portugalsku, se s elektronickým generátorem přidělování věcí na soudech můžete setkat i v Bulharsku, Rumunsku, Lotyšsku, Černé Hoře nebo také ve Španělsku.
Vzhledem ke zkušenostem ze zahraničí, kde vidíme, že systém funguje, stojí za to o něm diskutovat. Bylo by vhodné využít při sestavování návrhu i tyto zahraniční zkušenosti.
František Púry, předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu:
Domnívám se, že justice potřebuje řešit jiné, závažnější problémy, než je náhodný generátor přidělování věcí soudcům. Navíc si nemyslím, že soudce, o němž se předem ví, že mu bude přidělena určitá věc, je automaticky „nezákonným“ soudcem, pokud je jinak přidělování zcela transparentní a probíhá podle jasně stanovených pravidel. Bylo by možno k tomu „generátoru“ uplatnit i jiné připomínky, např. stran příliš paušálního řešení pro všechny soudy bez ohledu na jejich velikost a na všechny věci bez ohledu na nutnost specializace, ale nechci zatím předjímat, jaké budou připomínky trestního kolegia Nejvyššího soudu v rámci oficiálního připomínkového řízení. Jsem alespoň rád, že i Ministerstvo spravedlnosti připouští výjimku pro nejvyšší soudy.
Ivana Švehlová, předsedkyně Krajského soudu v Praze
Ministerstvo spravedlnosti zahrnulo problematiku automatického generátoru pro přidělování nápadu do materiálu eJustice, který zaslalo soudům k vyjádření s tím, že pro zaslání připomínek byla stanovena jen velmi krátká lhůta, přihlédneme-li k řadě dalších povinností předsedů a místopředsedů soudů. Návrh vyhlášky o náležitostech rozvrhu práce nebyl dosud soudům k připomínkám zaslán.
Nejprve bych se chtěla zmínit o důvodu zavedení automatického generátoru. Podle MSp to má být větší transparentnost přidělování věcí. Jsem přesvědčená o tom, že současný systém přidělování věci je zcela transparentní a jakýkoli zásah do něj by vyžadovalo spolupráci několika osob na soudu, což předem vylučuji. Námitky proti přidělení věci většinou používá nepatrné promile účastníků řízení, kteří je používají jako jakýsi další prostředek v případě, kdy nejsou úspěšní ve věci ani po vyčerpání všech opravných prostředků. Ať už tedy bude systém jakýkoliv, budou jej napadat vždy.
Automatické přidělování nápadu v programu dodávaném společností VUMS, tedy v IS VKS, bylo na úseku Co u Krajského soudu v Praze zavedeno zhruba před 3 lety. U věcí, které jsou u zdejšího soudu vedeny v informačních systémech dodávaných společností CCA, funguje automatické přidělování nápadu od jejich zavedení. S ohledem na skutečnost, že rozvrhem práce je na úseku Co stanovena řada specializací, je téměř nemyslitelné, aby rozdíl v počtu věcí stejného druhu určeného předmětem řízení přidělených jednotlivým soudním oddělením nečinil větší množství věcí. Tím pak logicky dochází k nežádoucímu nevyváženému nápadu věcí do jednotlivých senátů, který v konečném důsledku vede k prodloužení řízení. Systém na uvedeném úseku by fungoval ideálně pouze v případě, pokud by byly zrušeny specializace. Povinnost zajistit některé specializace je pro předsedy soudů dána v ustanovení § 2 jednacího řádu. Situaci navíc komplikuje řada personálních změn v průběhu roku (příchody a odchody soudců, stáže, mateřské dovolené, zkrácené úvazky, změny senátů apod.). Ani v samotném návrhu pro zavedení automatického generátoru není vyloučen zásah lidského faktoru – viz například § 42 a § 42b návrhu novely zákona o soudech a soudcích. Zpětná kontrola je umožněna v informačních systémech společnosti CCA i VUMS již nyní. Ani dnes není předem zaměstnancům vyšší podatelny při zápisu věcí předem známo, kterému soudci bude po zápisu do informačního systému věc přidělena.
Závěrem tedy uvádím, že s návrhem vyhlášky nesouhlasím. Nemůže přinést nic pozitivního. Naopak výrazně prodlouží řízení před soudem a v konečném důsledku povede ke zrušení specializací, což považuji – obzvláště v současné době, kdy se potýkáme s novými kodexy a není ustálená judikatura soudů – za zcela nevhodné řešení, které bude k tíži účastníků řízení. Námitky k transparentnímu či netransparentnímu přidělení věcí to však v žádném případě neodstraní.
Luboš Dörfl, předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem
Automatické generování přidělování soudních případů je myšlenkou, která by měla napomoci větší důvěře veřejnosti v transparentnost soudního rozhodování. Dovedu si představit využití takového technického postupu, mohl by při jeho správném využití přidělování soudních případů být dobrým nástrojem předsedy soudu, který je dle zákona odpovědný za nastavení rozvrhu práce na soudech. Ale jakkoli je tato myšlenka zajímavá, varoval bych před její uspěchanou realizací. Dříve, než se schválí změna procesních předpisů, je nutno se vší odpovědností vyřešit dvě důležité otázky.
Otázka koncepční: Kdo bude tento elektronický program spravovat? Bude to metodika, která bude kontrolována zevnitř nezávislé justice, nebo tento významný kontrolní mechanismus nestrannosti soudců bude spravovat exekutiva?
Otázky technické: Jak bude zajištěn bezproblémový chod a fungování tohoto elektronického nástroje? Jak bude programově schopen spolupracovat s několika stávajícími soudními kancelářskými programy? Bude umět pojmout velké množství možných specializací, zákonných výjimek a kombinací agend vykonávaných nejen jednotlivými soudci, ale dokonce jejich kombinaci při rozhodování více agend konkrétním soudcem? Výpadky funkčnosti tohoto programu (které jsou v jiných programových aplikacích na soudech běžné) by totiž mohly mít přímý negativní dopad na výkon soudnictví.
Jan Čipera, předseda Krajského soudu v Hradci Králové
Teprve minulý týden jsme obdrželi informaci, že probíhá připomínkové řízení k návrhu novely zákona o soudech a soudcích, jíž by měl být zaveden tzv. „generátor přidělování“ věcí. V nejbližší době o něm budeme diskutovat. Bezesporu jde o revoluční ideu s potenciálem, ovšem předsedové soudů již dříve v rámci porad na Ministerstvu spravedlnosti upozorňovali na úskalí tohoto řešení, která je nezbytné vyřešit před jeho uvedením do praxe. Pokud by se podařilo předkládanou novelu dotáhnout do vnitřně konzistentního, jasného a konkrétního návrhu, který by byl univerzálně použitelný na všech soudech a zároveň eliminoval chyby v mechanismu takového rozdělování věcí, mohlo by se jednat o přínosnou změnu.
Milan Tripes, předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích
Rozdělování věcí pomocí tzv. náhodného elektronického generátoru nepovažuji za příliš šťastné řešení, a to přinejmenším ze dvou důvodů. V prvé řadě se obávám, že generátor nebude schopen zajistit rovnoměrné rozdělování věcí mezi všechny soudce (resp. bude toho schopen teprve po uplynutí delších časových intervalů, kdy se budou moci projevit zákony statistiky). A navíc si nejsem ani zdaleka jist, zda tento systém bude bez problémů fungovat za situace, kdy je na soudech z pochopitelných a logických důvodů zavedena celá řada specializací – a zda by v konečném důsledku nevedl ke jejich zrušení. Navíc se nedomnívám, že by stávající systém přidělování věcí vykazoval takové nedostatky, které by mohly vést k pochybnostem o jeho transparentnosti (včetně toho, že jakékoli zásahy do něj jsou zpětně dohledatelné). Jinak řečeno: pokud využití náhodného elektronického generátoru umožní spravedlivé a proporcionální rozdělování věcí mezi soudce a zajistí bezchybné fungování i při zachování potřebných specializací, neměl bych s ním problém; v opačném případě jej považuji spíše za nevhodný nástroj, který na oltář transparentnosti položí funkčnost stávajícího systému.
Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze
Zatím na to nemám jednoznačný názor. Nejdříve by mě zajímala tvrdá data, co se na současném systému děje špatně. Já to nevím. Pravda je, že celá léta, co dělám předsedu různých soudů, tak snaha o co nejtransparentnější a co nejméně předvídatelný způsob rozdělování spisů je něco, čemu se celá léta věnuji. Rozvrhy, které jsme vytvořili, prošly mnohokrát Ústavním soudem. Tak se mě dotýká, že se nyní řekne, že to nefunguje a že je to netransparentní. Proti té myšlence nic nemám, naopak, ale obávám se toho technického provedení.
Problém, který asi napadne každého, kdo si ten návrh pana ministra přečte je, že drtivá většina soudů v České republice je tak malých, že nemůže vytvořit konkurenční senát, aby se rozdělovalo alespoň mezi dva senáty za cenu, že se nezničí konkrétní specializace soudců. To znamená, že se nezhorší právní prostředí. Dokud budou existovat okresní soudy, tak to při jejich malosti nelze aplikovat. Když si vezmete první stupeň trestních věcí na Městském soudu v Praze, kauzy Dalík, Barták, Promopro, Opencard, Oleo Chemical, to jsou tak obrovské spisy, že ten na koho to napadne, nesmí celé měsíce dostat nic jiného. V odůvodnění návrhu se píše, že by to počítač dorovnával tak dlouho, že by to nešlo odhadnout. U těchto věcí podle mého bude obtížné ten systém vymyslet.
Jan Kozák, soudce KS Brno
Možnost ovlivňování přidělení věcí“ je podle mého názoru vyloučena i při přidělování věcí tzv. „kolečkem“, tj. doposud používaným systémem. Návrhy přichází na podatelnu z několika zdrojů:
- Datové schránky
- Maily
- Pošta
- Osobně.
Je tak prakticky vyloučeno ovlivnit komu která věc bude přidělena. Z návrhu přitom není zřejmé, zda užití doposud užívaného „kolečka“ je nebo není vyloučeno, když je to za stávající situace taky vlastně náhoda. To by měl návrh jasně stanovit. Podle mého názoru je toto pravidlo zcela nadbytečné a jen zbytečně mění to, co nyní funguje.
Mají-li být věci přidělovány náhodně, pak není jasné, jak budou věci přidělovány při výpadku generátoru – taky náhodně, tzn. losem soudních oddělení, systém „na koho to slovo padne…“ nebo jak vlastně? Náhodný výběr bude fungovat při užití generátoru ale ne při ručním přidělování, tam musí nastoupit popsatelný a v praxi použitelný, tj. pružný a transparentní systém – a tím je podle mě např. dnes užívané kolečko, ale určitě to nebude náhodné přidělení.
MSpr je správcem přidělovacích systémů (softwarů), MSpr určí pravidla pro tzv. náhodné přidělování, tzn. že správa soudu nemá žádný vliv na podstatu systému, ale ponese odpovědnost za dodržování pravidel pro přidělování věcí, které jsou na těchto atributech zcela závislé? To je skvělá ukázka nevyváženého přístupu k rozdělování pravomocí a odpovědnosti! Kdo nese odpovědnost za výsledek (řádné přidělování věcí v souladu s právní úpravou), musí mít vliv na prostředky, které tuto věc (přidělování věcí) ovlivňují – a to je v nastavených pravidlech zcela opačně.
(epa)
