Velká část věřitelů z povahy věci nemůže nést odpovědnost za solventnost svých dlužníků. Konstatuje to Česká asociace věřitelů. Reaguje tak na vyjádření ministra spravedlnosti Roberta Pelikána.
Ministerstvo spravedlnosti uvažuje o zavedení záloh na náklady exekucí, které by platili věřitelé, a o zpoplatnění exekučních návrhů. Věřitel tím podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) ponese riziko, že dlužník nebude schopný platit. Předlohu by mělo ministerstvo poslat do připomínkového řízení do léta, uvedl Pelikán v Otázkách Václava Moravce. „Několik tisíc let platilo, že tohle je riziko věřitele, že věřitel si má vybrat svého dlužníka a prostě nemá půjčit peníze člověku, u kterého má obavy, že mu je nezaplatí,“ řekl Pelikán. Současný systém označil za neefektivní kvůli tomu, že lidé, za něž se exekucí dluh uhradí, zprostředkovaně platí náklady i za dlužníky, na nichž se nic nevymůže.
„Vyžadovat po věřitelích, aby finančně odpovídali za riziko, že jejich dlužník není či v budoucnu nebude solventní, považuji za velmi nespravedlivé. Je potřeba si uvědomit, že velká část věřitelů nepřispěla ke vzniku pohledávky svým přičiněním, naopak byla do pozice věřitele nedobrovolně postavena neodpovědným či nekalým jednáním dlužníka,“ upozorňuje prezident ČAV Pavel Staněk. „Těžko lze například maminku, která se domáhá výživného pro své dítě, vinit z toho, že si včas a řádně neprověřila vůli a schopnost svého partnera platit výživné, a požadovat po ní v důsledku toho podíl na úhradě exekučních nákladů,“ dodává šéf asociace. Proti návrhu se již posstavila Exekutorská komora.
Ne exekutorské teritorialitě
Zároveň by však podle Staňka z hlediska dlouhodobého fungování systému exekučního vymáhání pohledávek bylo nebezpečné podceňovat rizika narůstající ekonomické nestability exekutorských úřadů. „Věřitelé samozřejmě musí mít zájem na udržení jejich činnosti, neboť jen dobře fungující exekutorské úřady jsou zárukou efektivního procesu vymožení pohledávky. Není však možné na jednu stranu vyžadovat, aby na ni věřitelé přispívali, a na druhou stranu opakovaně a zcela zásadně zasahovat do jejich práv a komplikovat již tak klesající vymahatelnost pohledávek,“ upozorňuje Staněk.
Rozhodne-li se stát vyžadovat po soukromých věřitelích, aby participovali na nákladech neúspěšných exekucí, potom by měl zároveň přijmout opatření, která zvýší šanci na jejich úspěšnost a celkově usnadní a zrychlí exekuční proces. „V případě, že je pohledávka nevymahatelná, by pak věřitel měl mít možnost rychlého odpisu dané pohledávky nebo třeba určitého daňového zvýhodnění, které by pro něj snížilo bolestivost této situace,“ dodává prezident České asociace věřitelů.
Neudržitelná by pak pro věřitele byla situace, kdy by povinnost podílet se na náhradě nákladů exekučního řízení byla přijata společně se zavedením tzv. exekutorské teritoriality. „Věřitelé by si v takovém případě nemohli svobodně zvolit úřad, kterému svěří vymáhání svých pohledávek. I pokud by se službami soudem přiděleného exekutora nebyli spokojeni, museli by fakticky i tak proti své vůli dotovat jeho činnost,“ poukazuje Staněk na potenciální nespravedlnost.
Problém osobních bankrotů
Jak dále Staněk uvádí, velké riziko představuje i možné rozšíření dostupnosti osobního bankrotu, jak o něm Pelikán rovněž uvažuje. V takovém případě by totiž věřitel mnohdy zaplatil zálohu na exekuční vymáhání zcela zbytečně. Dojde-li k rozvolnění již nyní velmi mírných podmínek pro oddlužení a prodloužení jeho délky, bude uspokojení věřitelů, i s přihlédnutím ke klesající hodnotě peněz v čase, v budoucnu skutečně mizivé. To může být pro mnoho z nich likvidační a znamenat hrozbu pro celou ekonomiku.
„Česká asociace věřitelů vnímá závažné sociální i ekonomické problémy spojené s nárůstem tzv. multiexekucí. Zachování stability exekutorských úřadů je zásadní podmínkou dlouhodobě efektivního fungování systému vymáhání pohledávek. Velká část věřitelů ovšem z povahy věci nemůže nést odpovědnost za solventnost svých dlužníků. Mají-li se i přesto nově podílet na úhradě exekučních nákladů, musí být zároveň ochráněna a posílena jejich práva. Zavedení povinných záloh na náklady exekuce v žádném případě nemůže jít ruku v ruce se zavedením exekutorské teritoriality nebo rozvolňováním institutu osobního bankrotu,“ uzavírá Staněk.
Dušan Šrámek
