Veřejný ochránce práv a české soudy mají obvykle stejný právní názor. Soudy ve svých rozsudcích rozhodnutí ombudsmana zmiňují, používají a většinou jsou s právním názorem ombudsmanky zajedno. Vyplývá to z analýzy rozhodování soudů za tři roky.
Analýza rozhodnutí českých soudů prezentovaná veřejným ochráncem práv ukázala, že české soudy ve většině případů souhlasí se stanovisky veřejného ochránce práv. „Stanoviska ochránce tak slouží k lepšímu uplatňování spravedlnosti v České republice,“ uvádí k analýze ombudsmanka Anna Šabatová za léta 2012 – 2015.
Nejvyšší míru ztotožnění se s názorem veřejného ochránce vykázal podle analýzy Nejvyšší správní soud, a to v 58%, kdy se rozhodnutím ochránce zabýval. Je to logické vzhledem k velmi podobné až totožné agendě NSS a úřadu veřejného ochránce práv. V míře ztotožnění se s názorem ombudsmanky následují krajské soudy (56%) , Ústavní soud (54%) a Nejvyšší soud (36%).
Nejvyšší soud současně vykázal také nejvyšší míru zmíněných stanovisek ombudsmana, kterými se dále nezabýval – celých 55% a současně nejnižší podíl situací, kdy se se závěry veřejného ochránce neshodl: pouhých 9%.
Naopak nejvyšší podíl neshody se stanovisky veřejného ochránce práv byl dle analýzy nalezen u Ústavního soudu – 24%, přičemž celých 22% stanovisek ombudsmanky Ústavní soud zmínil, avšak dále se jimi nezabýval.
„Krajské soudy posoudily věc vždy stejně jako ochránce,“ upozorňuje veřejný ochránce. Skutečně analýze nezaznamenala žádný případ, kdy by se krajský soud věcně zabýval rozhodnutím ochránce a neztotožnil se s jeho závěry.
Z analýzy rozhodnutí soudů v letech 2012 až 2015 dále vyplývá, že nejčastěji zmiňuje stanoviska ochránce Nejvyšší správní soud (38 případů), což je bez pochyby dáno podobností agendy, za ním následuje Ústavní soud (37 případů).
Nejvyšší správní soud za stejných podmínek podpořil názor ochránce ve dvaadvaceti případech z dvaceti šesti (84 %). Ústavní soud se s ochráncem shodl ve dvou třetinách takových případů (22:9).
(ire)
