Slovní a fyzické útoky, útoky na majetek a psychiku a také obviňování z trestných činů, to vše jsou reálné útoky občanů škůdců proti následkům působení úředníků českého státu, jak je popisuje analýza ministerstva vnitra. Z analýzy vyplývá, že tento problém má zejména Finanční správa.
Analýzu ministerstvu vnitra zadala usnesením vláda, výsledkem by měla být změna zákona ve prospěch zaměstnanců státu. Státním zaměstnancům, úředníkům samosprávných celků i příslušníkům bezpečnostních sborů by stát měl zákonem rozšířit už nyní existující nárok na přávní pomoc. Například o situace, kdy se občan – škůdce mstí za následky, které na něm způsobil výkon veřejné moci: „Toto rozšíření povinnosti zaměstnavatele pro zmíněné skupiny osob znamená nezbytné pokrytí případů, kdy v přímé návaznosti na plnění úkolů zaměstnavatele – obvykle výkon veřejné moci – došlo ke způsobení škody, přičemž tento útok mohl být zcela časově či místně nezávislý na výkonu jejich pracovních (služebních) úkolů. V praxi k těmto útokům nezřídka dochází, přičemž motivem škůdců je v těchto případech zpravidla snaha pomstít se osobám vykonávajícím veřejnou moc za plnění jejich pracovních (služebních) úkolů, případně za následky, které výkon veřejné moci škůdci způsobil,“ uvádí se doslova v analýze.
Občané škůdci podávají trestní oznámení na úředníky
Podle analýzy ministerstva vnitra se v praxi se státní zaměstnanci, úředníci územních samosprávných celků, příslušníci bezpečnostních sborů a s největší pravděpodobností i další výše zmíněné osoby působící ve veřejném sektoru nesetkávají pouze s přímými útoky na jejich osoby či majetek, jejichž následky lze zcela jednoznačně identifikovat jako škodu na majetku nebo na zdraví. „Setkávají se i s jiným druhem útoků, prováděným formou snahy škůdců o obvinění osob vykonávajících veřejnou moc ze spáchání typických trestných činů, které souvisejí s výkonem jejich pravomocí. Mezi tyto trestné činy lze zejména zařadit trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, trestný čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti nebo trestný čin přijetí úplatku Alternativou pak je podání podnětu k zahájení kázeňského (disciplinárního) řízení příslušníků bezpečnostních sborů ze strany škůdce,“ vysvětluje analýza.
Motivem podání škůdců je msta
Motivem těchto škůdců je především snaha pomstít se osobě vykonávající veřejnou moc za výkon jejích pravomocí. „Dalším motivem však může být také snaha zapříčinit pozastavení výkonu služby, resp. zproštění výkonu služby této osoby, a tím odvrátit další výkon pravomocí této konkrétní osoby směřující vůči sobě – velmi často při výkonu kontrolní pravomoci, neboť ve většině služebních poměrů osob vykonávajících veřejnou moc může být zahájení trestního stíhání – případně i podezření ze spáchání trestného činu nebo ze spáchání přestupku – spojeno s pozastavením výkonu jejich pravomocí,“ uvádí se doslova v ministerské analýze.
Škůdci útočí pouze na Finanční správu
Jak vyplývá z analýzy, škůdci jsou soukromníci a s jejich nevolí setkávají převážně zaměstnanci Finanční správy: „Zejména zaměstnanci pověření výkonem kontroly soukromých subjektů (kteří se s nevolí adresátů působení veřejné moci setkávají nejčastěji – mezi nimi například zaměstnanci Finanční správy České republiky, tak vykonávají činnosti, které jsou z povahy věci nezbytné pro výkon určité práce (služby) a které s sebou nesou rizika, jež u jiné kategorie zaměstnanců absentují,“ uvádí se v analýze.
V závěrech analýzy pak ovšem stojí, že analyzovaný problém občanů škůdců se netýká policie, vojska ani úředníků územních samospráv, nýbrž výhradně právě Finanční správy: „Většina zaměstnavatelů se pravděpodobně setkává s danou problematikou pouze minimálně, neboť ze strany služebních úřadů, bezpečnostních sborů či územních samosprávných celků se poptávka po předmětné úpravě objevuje spíše ojediněle, prakticky jde pouze o orgány Finanční správy České republiky,“ uvádí analýza doslova.
Právní pomoc bývalému zaměstnanci?
Analýza byla vypracována v souvislosti s přijetím celního řádu, kterým uložila ministru vnitra zpracovat analýzu možného řešení zavedení nároku státních zaměstnanců, úředníků územních samosprávních celků a příslušníků bezpečnostních sborů na náhradu nákladů na právní zastoupení, pokud jim tyto náklady vznikly pro plnění jejich úkolů při výkonu veřejné moci a nebyly jim nahrazeny třetí osobou z důvodu odpovědnosti za náhradu těchto nákladů s návrhem dalšího postupu.
Závěr analýzy však klade otázky ukazuje, že řešení nebude jednoduché. „S ohledem na skutečnost, že výkon rozhodnutí je dlouhodobou záležitostí, bude složité určit okamžik, kdy bude jisté, že náhradu nákladů ze strany třetí osoby již nelze očekávat. Otázkou je také, jaký bude postup v případě, kdy zaměstnanec přestane být po případném nařčení (žalobě) či v průběhu dlouhodobě probíhajícího výkonu rozhodnutí zaměstnancem příslušného zaměstnavatele,“ uvádí se v analýze.
Výdaj za advokáta není způsobená škoda
Za problematickou je možné považovat dále skutečnost, že právní zastoupení je téměř ve všech typech řízení před soudem zákonem stanoveno jako fakultativní, přičemž skutečnost, zda si poškozený na svoji obranu zvolí možnost právního zastoupení nelze v zásadě předvídat. K tomuto lze zmínit rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. prosince 2009, č. j. 27 C 25/2008-26 (správnost argumentace tohoto rozsudku potvrdil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 24. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 3363/11), kde je zastáván názor, že výdaj za právní služby je následkem rozhodnutí nechat se zastoupit advokátem, což je právem každého člověka, a nemůže být tudíž považováno za škodu, uvádí se v analýze.
(ire)
