Jde o soukromé společnosti ovládané podle obchodního zákoníku, a přesto jsou veřejnými institucemi, i když české ani evropské zákony takový pojem nedefinují. Tím je ponechán prostor pro to, aby veřejnou instituci definovaly soudy. Opakovaně tak učinil Nejvyšší správní soud, když v rozsudku z poloviny března za veřejnou instituci označil akciovou společnost ČEZ. ČEZ je součást veřejné správy, píše se v rozsudku.
Nejvyšší správní soud aktuálně zamítl kasační stížnost ČEZu, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, ze kterého vyplývá, že ČEZ má informační povinnost vůči občanům a spolkům jako kterýkoli státní a veřejný úřad. Případ se táhne od roku 2006.
Už v červnu 2006 požádal spolek s názvem V havarijní zóně jaderné elektrárny Temelín podle zákona o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření o dokumentaci paliva a o analýzu vhodnosti paliva firmy Westighouse pro reaktor v jaderné elektrárně Temelín. Žádost o informace byla zamítnuta ředitelem Temelína „z důvodu ochrany obchodního tajemství“. Žaloba spolku proti ČEZu byla nejprve Městským soudem v Praze zamítnuta s argumentem, že ČEZ jako soukromý subjekt není povinnou osobou tzv. informačního zákona. Po prvním zásahu Nejvyššího správního soudu v roce 2010 musel své rozhodnutí MS v Praze změnit.
Přesto ČEZ i nadále trvá na tom, že není veřejnou institucí a detailní argumentaci předložil Nejvyššímu správnímu soudu v devatenácti bodech. ČEZ mimo jiné uvádí, že veřejná instituce není v českém ani evropském právu definována a nesplňuje žádnou známou definici veřejné instituce: nevykonává veřejnou správu, její orgány nejsou tvořeny státem, účel činnosti ČEZu není veřejný. O vzniku rozhodl Fond národního majetku, ale o zániku by rozhodovala valná hromada. ČEZ jako soukromá akciová společnost není podrobena státnímu dozoru a dohledu.
Odůvodnění rozsudku NSS si můžete přečíst zde.
Stát ve společnosti ČEZ vystupuje výhradně jako akcionář. „ČEZ je soukromoprávní společností hospodařící s vlastním majetkem, jejíž akcie jsou kótovány na burzách,“ nastoluje ČEZ argument, proč není veřejnou institucí. V závěru kasační stížnosti pak ČEZ upozorňuje, že pokud by obchodní společnosti částečně vlastněné státem měly být veřejnými institucemi, byly by takové společnosti nevyhnutelně výrazně znevýhodněny ve své obchodní činnosti. Nejvyšší správní soud však v zamítnuté stížnosti konstatuje, že tomu tak opravdu je. A je tomu proto, že ČEZ je veřejná instituce.
Fakta ČEZu jsou správná, na situaci to ale nic nemění
V odůvodnění zamítnuté kasační stížnosti dává Nejvyšší správní soud faktům, která nastoluje ČEZ, několikrát za pravdu. Ovšem s tím, že na situaci to vůbec nic nemění. Se stěžovatelem lze jistě souhlasit, že pojem veřejná instituce není v právním řádu České republiky, ani v právu evropském, dostatečně definován. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že s tímto pojmem informační zákon počítá, když veřejným institucím stanovuje určité povinnosti. Pojmem veřejná instituce a tím, zda určitý subjekt lze, nebo nelze pod tento pojem podřadit, se od jeho vložení do zákona o informacích zabývalo vícero rozhodnutí, ať již se jedná o rozsudky Nejvyššího správního soudu, nebo nálezy Ústavního soudu. V těchto rozhodnutích byl podán výklad tohoto pojmu, který je již odbornou i laickou veřejností akceptován, a Nejvyšší správní soud se ani v této věci od něj nehodlá odchýlit, neboť na rozdíl od stěžovatele není toho názoru, že se jedná o výklad absurdní,“ uvádí NSS v odůvodnění.
Proč je ČEZ veřejná instituce? Stát privatizoval státní majetek.
Proč je konkrétně ČEZ veřejnou institucí? Podle Nejvyššího správního soudu mimo jiné proto, že byl založen státem a privatizován byl státní majetek. „Stěžovatel sám uvádí, že byl založen v rámci první vlny velké privatizace rozhodnutím Fondu národního majetku České republiky ze dne 30. 4. 1992, č. 187, č. j. 639 153/91-23/3, a sám také uvádí, že účelem privatizace byl převod veřejného majetku do majetku soukromého. Již na pozadí právě uvedeného je zřejmé, že to byl stát, resp. Fond národního majetku, jakožto veřejnoprávní subjekt hospodařící se státním majetkem, jehož vůle stála na počátku vzniku stěžovatele,“ vysvětluje NSS.
A dále? ČEZ bez pochyb vykonává veřejnou činnost.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že se jedná o obchodní společnost, sledující svým konáním dosažení zisku, jejímž předmětem podnikání je několik velmi rozličných činností. Pro zařazení stěžovatele mezi veřejné instituce je ale dle názoru soudu významný hlavní předmět činnosti, jímž je výroba a prodej elektřiny a s tím související podpora elektrizační soustavy a dále výroba, rozvod a prodej tepla. Právě oblast energií představuje jeden ze strategických, bezpečnostních a koneckonců i existenčních zájmů České republiky a jistě nikoliv náhodou si proto stát ponechává i v kapitálové struktuře stěžovatele rozhodující podíl, odpovídá Nejvyšší správní soud na argumentaci ČEZu a cituje zákonodárce, kteří v tomto smyslu odhlasovali zákon: Přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu.
A ještě? Stát přece vykonává dohled jako akcionář
Jedná-li se o dohled státu nad činností stěžovatele, z již ustálené judikatury plyne, že se nemusí nutně jednat o vrchnostenskou kontrolu typickou pro oblast veřejného práva, nýbrž může jít i o dohled, který stát vykonává na základě soukromoprávních předpisů. Ve výroční zprávě i na webových stránkách stěžovatel navíc sám přiznává přímé ovládání státem, tudíž i tato podmínka je naplněna. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že právě efektivní ovládání akciové společnosti státem považuje za nejvýznamnější kritérium pro podřazení tohoto soukromoprávního subjektu pod pojem veřejná instituce, vyvrací argumentaci ČEZu Nejvyšší správní soud.
Že ČEZ nevykonává veřejnou správu? Letiště také ne.
ČEZ v kasační stížnosti rovněž namítá, že nemůže být veřejnou institucí proto, že nevykonává veřejnou správu a žádným právním předpisem mu nebyla svěřena žádná působnost. Na to ovšem Nejvyšší správní soud jako odpověď používá svůj dřívější rozsudek, podle kterého jsou povinnými subjekty s povinností poskytovat informace „entity“, které vykonávají veřejnou správu nevrchnostenskými formami činnosti. „Například budují a udržují určité stavby, třeba silnice a dálnice, vodní díla a nebo dokonce nevykonávají veřejnou správu v úzkém slova smyslu a jsou součástí státu nebo jiných veřejnoprávních korporací nebo s nimi s nimi právně úzce svázány anebo jimi toliko fakticky ovlivňovány, obstarávají jinými způsoby věci typicky ve veřejném zájmu nebo určené pro veřejnost – poskytují zcela nebo zčásti prostřednictvím tržního mechanismu určité služby související více či méně s veřejným zájmem, například provozují letiště, sportoviště, koupaliště, kulturní a umělecké instituce, městskou hromadnou dopravu, vyrábějí elektřinu, provádějí jiné faktické činnosti jako například vědecký výzkum, nejrůznější měření, analýzy aj.- anebo jsou jen a pouze právně spojeny se státem nebo jinými veřejnoprávními korporacemi nebo jimi fakticky ovlivňovány – např. jakékoli obchodní korporace ovládané státem, obcemi či kraji nebo národní podnik,“ vysvětluje k námitce ČEZu Nejvyšší správní soud.
Vzkaz pro policii a státní zástupce: ČEZ je součást veřejné správy
Podobných argumentů přináší Nejvyšší správní soud ve třiceti bodech více. Vyplývá z nich, že ČEZ nemá u Nejvyššího správního soudu šanci a že určitá skupina soukromých právnických osob v ČR definovaná tímto rozsudkem by si měla dát velký pozor. Zvláště když v samém závěru Nejvyšší správní soud nepřímo označuje ČEZ za součást veřejné správy: „Jak již bylo konstatováno v rozsudku sp. zn. 2 Ans 7/2010, u stěžovatele nedochází ani k porušení čl. 11 Listiny. Ekonomické náklady, jež nese stěžovatel při vyřizování žádostí, jsou „cenou“, kterou veřejná instituce platí za transparenci veřejné správy. Jedná se o logický a zákonodárcem předvídaný důsledek možnosti veřejnosti uplatňovat své ústavní právo na informace, který rozhodnutím zákonodárce ponese ta veřejnoprávní (výjimečně i jiná – viz § 2 odst. 2 informačního zákona) soukromoprávní entita,“ uvádí se v rozsudku NSS.
To je vzkazem pro policii, státní zástupce a soudy nižších stupňů pro jejich vyhodnocování činnosti všech soukromých firem, jejichž zakladateli nebo akcionáři je stát, obec nebo kraj, jejich majetek vznikl privatizací státního majetku a vykonávají nevrchnostenskou správu a ve veřejnému zájmu provozují koupaliště, sportoviště nebo letiště, budují přehrady, opravují silnice nebo doslova cokoli.
Protože veřejný zájem je cokoli, o čem se většina shodne, že takovým zájmem je, jakkoli existuje další skupina laiků i odborníků, podle kterých nic takového neexistuje. Tato skupina však prohrává na celé čáře vzhledem k akceptaci definice soukromého podniku jako veřejné instituce, ke které došlo prostřednictvím některých českých odborníků i laické veřejnosti, jak je zdůrazněno v předmětném rozsudku.
Irena Válová
