Pokud nelze s jistotou zjistit dobu smrti, musí matriční úřad podle zákona požádat o rozhodnutí o datu smrti soud. Případů, kdy lékaři dobu smrti odhadují, přibývá. S tímto jevem přibývá komplikací, kvůli kterým se lidé, ale i matriky obracejí na veřejnou ochránkyni práv.
Vyplývá to z vyjádření veřejného ochránce práv k nakládání s datem a časem smrti zemřelých mimo zdravotnické zařízení. „Jestliže lidé zemřou mimo zdravotnické zařízení, stojí někdy matrikáři před problémem, jaké datum a čas úmrtí zapsat do matričních knih. V praxi to probíhá tak, že lékař provádějící na místě ohledání, uvede do Listu o prohlídce zemřelého datum a čas úmrtí. Pokud tyto údaje nelze z okolností jednoznačně určit, vyznačí lékař do Listu o prohlídce zemřelého, že jde o jeho odhad, kdy k úmrtí došlo. V některých případech je přivolána Policie ČR, která může svým šetřením přispět ke zpřesnění data smrti,“ popisuje se současná praxe v informaci ombudsmanky.
Matriční úřad pak dostane podklady od lékaře a případně od policie, ale sám už přesnější údaje o datu a čase smrti nedokáže určit ani případnými dalšími dotazy na lékaře, a nemůže také nařizovat provedení pitvy. Pitva je navíc prováděna za účelem zjištění příčiny, nikoli data úmrtí. Pokud nelze datum úmrtí s jistotou zjistit, oznámí to matriční úřad podle zákona soudu a ten rozhodnutím datum smrti určí, uvádí veřejný ochránce k praxi.
Jenže právě tato praxe podle informace ombudsmanky je zdrojem obtíží. U veřejné ochránkyně práv si stěžují lidé, kteří čekají příliš dlouho na rozhodnutí soudu o určení data úmrtí. Na ochránkyni se obracejí i samotné úřady, které praxi vidí jako problém. „Řešili jsme jednak stížnost od lidí, kteří namítali, že dlouho čekají na rozhodnutí soudu, ale především se na nás obracely i samotné matriční úřady, protože se s těmito situacemi často setkávají a vnímají to jako problematické,“ uvedla na dotaz mluvčí ochránkyně Iva Hrazdílková.
Foto: ochrance.cz
Z jejích dalších slov vyplývá, že důvodem je postup lékařů, který má ovšem dopad na pozůstalé i na matriky: „Lékaři zaškrtávají, že datum úmrtí určili odhadem ve většině případů, kdy k úmrtí došlo mimo zdravotnické zařízení, i když do Listu uvedou přesné datum. Matrikám chybí v tomto směru metodická pomoc, jak mají postupovat, jestli se i v těchto případech musí obracet na soud, což věc protahuje a komplikuje,“ říká k tomu Iva Hrazdílková.
Úřady mezi rozumem, zákonem a přesvědčením
Podle veřejné ochránkyně práv ale ne vždy je věc tak nejasná, aby musel o datu smrti rozhodovat soud.
Ochránkyně je přesvědčena, že není nezbytné se na soud obracet vždy, když lékař uvede do Listu o prohlídce zemřelého, že datum a čas úmrtí určil odhadem. Záleží vždy na konkrétních okolnostech. Například u „čerstvých“ úmrtí bez šetření policie – jde o přirozenou smrt, když lékař v Listu o prohlídce zemřelého uvede konkrétní datum, ale současně zaškrtne, že jde o odhad, protože to neví stoprocentně, není podle ochránkyně nutné žádat soud o potvrzení závěru lékaře, uvádí v informaci veřejná ochránkyně práv.
Jenže popsané doporučení vychází z pouhého přesvědčení ochránkyně a úřady se ocitají v mlýnici mez praxí, zdravým rozumem, zákonem a přesvědčením. „Matriční úřady by měly mít podle ochránkyně na paměti i praktickou stránku věci, tedy že jsou zde pozůstalí, kteří čekají na určení data úmrtí. Není žádoucí proces rozhodování o datu úmrtí nadměrně protahovat soudním projednáváním, pokud k tomu nejsou vážné důvody,“ uvádí k problému veřejná ochránkyně práv – jakoby matriční úřad mohl sám rozhodovat o postupu, který nařizuje zákon.
Ministerstvo vnitra by mělo matričním úřadům v těchto otázkách metodicky pomáhat, uzavírá informaci k předmětnému problému veřejná ochránkyně práv.
(ire)
