Bývalý výkonný ředitel Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Michal Hala byl soudcem Obvodního soudu pro Prahu 4 zproštěn obžaloby z trestného činu výroby a nakládání s dětskou pornografií 24. února tohoto roku. Obviněn byl z tohoto trestného činu již v roce 2012. Česká justice nyní získala celé, anonymizované znění osvobozujícího rozsudku, z něhož vyplývá několik zajímavých skutečností.
Michal Hala obvinění od počátku odmítal, dokonce podal trestní oznámení, které směřovalo k tomu, že mělo policií dojít k manipulaci s důkazy. Namítal i údajnou nezákonnost domovní prohlídky.
V době jejího provedení, v prosinci 2011, byl totiž advokátem, měl v domě materiály klientů, což podle něj orgány činné v trestním řízení při svém postupu nezohlednily. Namítal také, že prohlídka, při níž byly zajištěny diskety s dětskou pornografií, nebyla řádně zaznamenána, údajně kvůli selhání techniky byly pořízeny některé snímky na mobilní telefon.
Co se týče provedení domovní prohlídky, došel soud k závěru, že domovní prohlídka byla provedena v souladu se zákonem. „Domovní prohlídka byla zcela řádně nařízena rozhodnutím soudce Okresního soudu Praha – východ ze dne 19.12. 2011. O průběhu domovní prohlídky byl sepsán protokol, k jehož obsahu nebyly na místě žádné připomínky, a to ani ze strany obžalovaného, resp. jeho právního zástupce. Předmětných osm kusů 3,5″disket bylo nalezeno v průběhu této domovní prohlídky, a ani ve vztahu k jejich nálezu – stopa č. 16 – nebylo na místě žádných připomínek. Způsob otevření obálek, v nichž se nacházely věci (datové nosiče) nalezené v rámci domovní prohlídky dne 21.12. 2011, jak je zřejmý z protokolu na čl. 571 – 643 spisu, byl dle soudu rovněž transparentní a provedený v souladu se zákonem. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že lze z protokolu o domovní prohlídce vycházet“, konstatuje soudce Michal Dvořák ve zdůvodnění rozsudku.
Smlouva z kufru
Pochybnosti o postupu policie, respektive státního zastupitelství, které dává Halovi částečně zapravdu, však ve zdůvodnění rozsudku nelézt lze. Zní to až neuvěřitelně, ale policie při domovní prohlídce našla ony diskety s dětskou pornografií v kufru, který ovšem nezajistila. V tomto kufru navíc nalezla možná jediný důkaz, který by mohl Halu s disketami spojovat, totiž smlouvu z doby jeho působení v ŘSD. Ale opět, policie pořídila neprůkaznou fotodokumentaci tohoto nálezu a smlouvu ani nezařadila mezi důkazy a podle všeho ztratila. „Pokud se poukazováno na skutečnost, že v kufru pod stolem (který mj. nebyl jako stopa policií zajištěn – viz. zpráva OSZ Praha 4 na čl. 1362 spisu, takže např. ani později nemohl být nikterak ztotožněn jako např. předmět patřící obžalovanému, resp. nemohlo být zjištěno, zda jej neužívala jiná osoba v domě se pohybující), kde byly mj. nalezeny předmětné 3,5″ diskety se nacházel i dokument týkající se ŘSD, je nutno uvést, že z protokolu o domovní prohlídce na čl. 112 vyplývá, že pod bodem 18 byl zaznamenán nález „Smlouva o půjčce mezi Monstera International, a.s. a K. L. ze dne 25.10. 2010 5 listů“. Předmětný dokument je zcela nezřetelně vyfotografován na čl. 127 spisu. Z fotografie nelze vůbec dovodit, čeho se uvedený dokument týkal. Dokument ani v kopii nebyl zařazen do spisového materiálu a dle zprávy OSZ Praha 4 (čl. 1362 spisu) jej v tomto okamžiku již orgány činné v trestním řízení nemají k dispozici. Pouze na základě údaje, že v kufru byla nalezena Smlouva o půjčce mezi Monstera International, a.s. a K. L. ze dne 25.10. 2010 o počtu 5 listů, soud nemůže bez dalšího dospět k závěru, že obžalovaný vědomě přechovával dětskou pornografii na předmětných osmi 3,5″disketách“, stojí doslovně ve zdůvodnění rozsudku. Vyvstávají tak zcela logické otázky: Proč policie nezajistila onen kufr, v němž byly nalezeny diskety s pornografií a v němž navíc byla smlouva, která by Halu mohla spojovat s držením oněch disket? A proč pořídila o tomto nálezu tak špatnou fotodokumentaci? A proč není uvedená smlouva součástí spisového materiálu?
Obžalobě se pak podle soudce především nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat, že by obrazové materiály, znázorňující dětskou pornografii na zajištěných disketách, přechovával či držel právě Michal Hala. V jeho prospěch hrálo několik skutečností. Předně nebyl nájemcem, ani jediným uživatelem domu, kde se diskety našly. A dále v jeho prospěch svědčili jeho bratr a tehdejší přítelkyně, kteří dosvědčili, že k datovým nosičům, včetně disket, mělo přístup více osob a že datové nosiče, především USB a CD disky, vzájemně používali. „Za situace, kdy má soud shora uvedenými výpověďmi sv. J. H. a K. K. za prokázané, že se v předmětné nemovitosti volně pohybovaly různé osoby (nadto pracovnu s trezorem užíval dle sv. K. zejména bratr obžalovaného, kterému i dle jeho vlastní výpovědi patřil trezor zde se nacházející), které také zcela nekoordinovaně používaly datové nosiče nacházející se v domě, soud dospěl k závěru, že pouze na základě faktu, že obžalovaný bydlel v domě v ulici xxx, nelze dospět bez důvodných pochybností k závěru, že to byl právě on, tj. obž. H., kdo by vědomě v domě v ulici xxx přechovával předmětných 8 kusů disket s obsahem dětské pornografie“, konstatuje soudce ve zdůvodnění rozsudku.
Články pro mladé sociální demokraty
To bylo hlavním důvodem, proč soudce Halu obvinění zprostil, neboť ani žádný další důkaz u hlavního líčení Halu z vědomého držení pornografického materiálu nespojoval. Ze znaleckého posudku z oboru kybernetiky, jehož závěry byly znalcem potvrzeny u hlavního líčení, totiž vyplynulo, že z disket nebylo možno technickými prostředky zjistit, kdo předmětné soubory s fotografiemi s dětskou pornografií vytvořil, která osoba k těmto souborům vstupovala, prohlížela si je a jakkoli s nimi manipulovala. A pokud se týká časových údajů u jednotlivých souborů, tak z výpovědi znalce u hlavního líčení vyšlo najevo, že i tyto údaje byly neprůkazné, neboť mohly být změněny, konstatuje soudce. Navíc, na předmětných disketách se rovněž nenacházely žádné soubory, které by byly ryze osobní povahy a které by mohly dokládat, že to byl právě Hala, kdo s těmito disketami pracoval. Diskety obsahovaly pouze dva textové soubory, které, jak potvrdili u hlavního líčení svědci, byly články určené pro periodikum Mladých sociálních demokratů „Ventil“. Tyto „textové soubory nacházející se na disketách dle soudu nemohou vést k závěru v tom směru, že majitelem, resp. uživatelem disket a souborů na nich se nacházejících byl právě obžalovaný“, stojí v odůvodnění rozsudku. „K obhajobě obžalovaného v tom směru, že si předmětné diskety i s jejich obsahem mohl nevědomky přinést např. právě z doby svého působení u Mladých sociálních demokratů, se vyjádřili svědci D. a R. (jejich výpovědi soud hodnotil jako hodnověrné, když nezjistil žádné skutečnosti, které by věrohodnost jejich výpovědí snižovaly). Ti ve svých výpovědích potvrdili, že 3,5″diskety byly v rámci organizace Mladých sociálních demokratů používány. Nebyly nikterak evidovány, kolovaly. Kdo potřeboval, tak přišel a disketu si vzal. K možnosti, že by na disketách byly fotografie tak, jak jsou zachyceny na čl. 1233 – 1254 spisu svědek D. výslovně uvedl ‚bylo nám 18 – 20 let…. různé časopisy a různé fotky na různých disketách běhaly všude možně. Zda-li to byly přesně tyto fotky, to nevím, ale byli jsme mladí a blbli jsme no‘. Oba svědci popřeli, že by někdy viděli obžalovaného si na počítači prohlížet dětskou pornografii“, stojí dále v odůvodnění rozsudku.
Ve prospěch Haly podle soudce svědčí i to, že při domovních prohlídkách nebylo nalezeno žádné funkční zařízení, které by nalezené diskety mohlo přehrát. Naopak, při prohlídkách byly nalezeny jiné, moderní datové nosiče, které žádný pornografický materiál neobsahovaly. „Zcela logicky by se dalo předpokládat, že pokud by obžalovaný H. chtěl vědomě přechovávat obrazový materiál zobrazující dětskou pornografii, činil by tak na záznamových médiích (USB, externích discích), které by mohl použít a které by mu tudíž umožnily si obsah – obrazové materiály prohlížet“, konstatuje soudce.
Pedofilní chování nikdo nezaznamenal
Se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, který u Haly neshledal žádné pedofilní sklony, korespondovala podle soudce i výpověď jeho otce. Ten vypověděl, že u něj nikdy nezaznamenal nic, co by jen náznakem připomínalo chování pedofila. A pokud se týká počítače nalezeného při domovní prohlídce u něj doma, důrazně odmítl, že by mohl být jeho synem využíván k výrobě a jinému nakládání s dětskou pornografií. Počítač byl totiž již delší dobu nepoužívaný, bez spojovacích kabelů a bez monitoru. „Dle svědka představa, že by obžalovaný dojížděl ‚oprášil a zprovoznil PC sestavu, vyráběl a jinak nakládal s dětskou pornografií, pak vše uvedl do původního stavu a odjel‘ je dle svědka ‚naprosto absurdní“, stojí dále v odůvodnění rozhodnutí soudu. Další podstatnou skutečností ve prospěch Haly bylo to, že na žádné ze zajištěných disket nebyla zajištěna jakákoli stopa (daktyloskopická, DNA), která by svědčila o tom, že by je měl v držení.
„Na základě výše uvedených skutečností, tak jak tyto vyplynuly z dokazování provedeného u hlavního líčení, dle soudu za situace, kdy se v domě pohybovalo více osob, navzájem používali záznamová média, obžalovaný není osobou s pedofilními sklony, na žádném z moderních záznamových médií, která byly zajištěny jak v xxxxxxx, tak v obci xxxxxxxx nebyly nalezeny žádné obrazové materiály obsahující dětskou pornografii, jediné obrazové materiály zachycující dětskou pornografii byly nalezeny na záznamovém médiu, které ani nebylo technicky využitelné, na předmětných 3,5″ disketách nebyly zajištěny žádné osobní materiály, které by se daly jednoznačně vztáhnout k osobě obžalovaného, nelze dle bez důvodných pochybností dospět k závěru, že to byl obžalovaný, kdo by vědomě, úmyslně v domě v ulici xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx přechovával obrazové záznamy zachycující dětskou pornografii“, zní závěr rozhodnutí soudce, kterým Michala Halu zprostil obžaloby z držení dětské pornografie.
(epa)
