Evropský soud pro lidská práva se proti Švédsku zastal křesťana, který nenáviděl islám

Kdybych považoval křesťanství za náboženství, bylo by jako islám, ale křesťanství je o lásce k Bohu. Tato věta byla jednou z příčin, proč Švédsko rozhodlo deportovat Íránce, který konvertoval ke křesťanství zpátky do islámského státu. Jde o totální selhání švédských institucí, vyplývá z rozhodnutí Soudu.

Případ Íránce, který se rozhodl před Soudem vystupovat jako F.G., se dostal až k Velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva. Definitivní rozhodnutí, že Švédsko se v případě deportace F.G. dopouští porušení práva na život a zákazu mučení a nelidského a ponižujícího zacházení bylo zveřejněno tento týden.

Případ je příkladem mentality různých kultur, nedorozumění, jakožto i různého chápání lidských práv a úředních postupů a jejich selhání ve vztahu k právu.

Iránec F.G.narozený v roce 1962 přicestoval v listopadu 2009 do Švédka a požádal tam o azyl. V březnu 2010 předal během pohovoru u Rady pro migraci certifikát od pastora, že se stal už v roce 2009 členem kongregace baptistické švédské církve. Všechny problémy v Iránu mají příčinu v islámu, uvedl. Na otázku, zda chce svoji žádost o azyl opřít o tento základ, však odmítl: „Ne, to je něco soukromého,“ řekl.

Mohlo by vás zajímat

Kněz si vydržoval dívku na sex, Štrasburk rozhodl, že české orgány případ řádně nevyšetřily

Členové Rady pro migraci poté učinili desetiminutovou přestávku k poradě. Po poradě pan F.G. vystoupil s prohlášením, že nezměnil náboženství proto, aby obdržel povolení k pobytu, nýbrž z osobního přesvědčení a z nenávisti k islámu. Poté řekl: „Nepovažuji křesťanství za náboženství.“

Víra je vážná věc a Bible je plná zázraků
Na dotaz členů Rady, jak to myslí, upřesnil: „Kdybych považoval křesťanství za náboženství, bylo by jako islám, ale křesťanství je o lásce k Bohu.“ Poté uvedl, že dochází několikrát týdně na shromáždění, kde je předčítána Bible a vyjmenoval příklady zázraků.

V další části pohovoru pak vykládal o své politické minulosti v Íránu, kde spolupracoval s lidmi na univerzitách spojenými s opozicí, v roce 2009 pracoval pro Zelené hnutí, které podporovalo kandidaturu Mousaviho na prezidenta, vyráběl webové stránky a odpovídal za internetový marketing. Den před volbami byl spolu s přáteli zatčen, poté na den poslán do vězení, postaven před revoluční soud, donucen ke spolupráci s úřady a propuštěn pod podmínkou, že bude sledovat své přátele a ručit svým podnikem.

Rada se znovu zajímala o jeho konverzi ke křesťanství, ujišťovala se, kde a zda k tomu došlo a znovu se ptala, proč nechce žádost o azyl opřít o konverzi. Tentokrát F.G. odpověděl, že nechce trivializovat vážnost své víry. Rovněž uvedl, že v případě návratu do Íránu, by mu to přineslo problémy.

Výpověď je pravdivá, následuje deportace
Migrační rada shledala žádost o azyl věrohodnou a výpověď F.G. pravdivou. Následně ovšem uvedla, že ani on ani jeho rodina nebyli ve skutečnosti cílem politického pronásledování, že jeho politické aktivity jsou přeceněné, ve skutečnosti neměly žádné důsledky a že proto nemá vážný důvod žádat o azyl ve Švédsku.

V rámci odvolání proti neudělení ochrany ve Švédsku uvedl dva roky poté v roce 2011 F.G., že konverze od islámu k jiné víře je v Íránu tabu a je trestána smrtí. Migrační rada ovšem odmítla jeho odvolání přezkoumat s tím, že v původní žádosti odmítl opřít svoji argumentaci o konverzi ke křesťanství a doslova řekl, že jde o soukromou věc, takže jeho konverze nemůže být právně pojata jako nová okolnost případu. Poté byl vydán příkaz k deportaci, jehož platnost měla vypršet 8. června 2015. Ještě v roce 2011 podal F.G. stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Odpadlíci v Íránu riskují vraždu ze cti od vlastní rodiny
Na téměř sedmdesáti stranách textu rozhodnutí Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva pak Soud shromáždil a rozebral švédskou legislativu, legislativu EU a rozhodnutí Evropského soudního dvora, kriteria postavení uprchlíka podle Ženevské úmluvy z roku 1951 a podle Protokolu z roku 1967 – tzv. příručky i podle pravidel OSN o ochraně uprchlíků z náboženských důvodů. Dále Soud zohlednil rozhodnutí Evropského parlamentu a direktivy Rady o standardech osob ze třetích zemí nebo bez občanství pro udělení mezinárodní ochrany, Chartu základních práv Evropské unie.

Soud dále své rozhodnutí podložil detailní zprávou o politické situaci v Íránu včetně Zeleného hnutí Pozornost Soud věnoval rovněž dánské analýze k situaci křesťanských konvertitů z roku 2014.

Podle této analýzy došlo k popravě konvertity v Íránu v roce 1990 a v roce 1994 byl jeden pastor obviněn, propuštěn a poté nalezen zabitý v lese. V letech 2009 – 10 byly íránské soudy pod tlakem režimu, aby odsuzovaly odpadlictví. Od roku 2011 ovšem podle úřadů nelze odpadlictví aplikovat na křesťanství. Současně však úřady váží existenci kostelů a církve na zahraniční hnutí, například na sionistické hnutí nebo zahraniční organizace z USA a rozhodují případy na základě bezpečnostního ohrožení země ze zahraničí. Jde tedy o případy politické, nikoli náboženské.

Co se týče připojení se k baptistům, není to v současnosti v Íránu možné. Ti, kteří chtějí konvertovat, musí vycestovat do Turecka, Arménie nebo Spojených arabských emirátů. Po návratu o tom musí taková osoba mlčet, jinak může čelit perzekucím, sledování, výslechům a dokonce uvěznění. Projevy víry na veřejnosti jsou skutečným rizikem. Pouze etnickým křesťanům – Arménům a Asyřanům – je v Íránu dovoleno za dodržení přísných podmínek sdružování a náboženská praxe.Naopak konvertitům z řad muslimů hrozí kromě perzekuce od úřadů ještě větší nebezpečí – od vlastní rodiny. Kvůli odpadlictví totiž rodiny na svých členech páchají tzv. vraždy ze cti, uvádí analýza situace v Íránu.

Švédský stát: Byl muslimem padesát let!
Zástupce Švédska před Velkým senátem argumentoval vývojem případu, jak se ve Švédsku odehrál a především vlastním prohlášením konvertity F.G., že křesťanství nepovažuje za náboženství. Švédská vláda však připojila další argument, proč Švédsko trvá na deportaci Íránce: V.F. byl padesát let muslimem a ke křesťanství konvertoval krátce po příjezdu do Švédska.

Evropský soud pro lidská práva případ uzavřel výroky, ze kterých vyplývá, že jde o absolutní selhání švédských úřadů a švédských závazků. Poté, co Soud vyjmenoval, co všechno švédský stát neučinil, ačkoli učinit měl, rozhodl, že Švédsko se nedopouští porušení Úmluvy, pokud deportuje F.G. na základě jeho politické minulosti.

Poté Soud hlasováním rozhodl, že Švédsko se dopouští porušení článku 2 a 3 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách v případě, že F.G. bude vrácen do Íránu, a to na následkem náboženské konverze pana F.G. Současně Soud rozhodl, že švédský stát musí do tří měsíců vyplatit stěžovateli F.G. 33 742 euro.

Celkem osm odlišných stanovisek ze sedmnácti
K rozhodnutí připojilo celkem osm soudců ze sedmnácti odlišné stanovisko. Stanovisko se netýkalo rozhodnutí, pro které hlasovali jednomyslně, nýbrž odůvodnění. Soudci ve stanovisku vyjádřili názor, že Soud byl ke Švédsku příliš „měkký“. Například albánský soudce Ledi Bianku citoval švédský zákon, podle kterého mají národní úřady bez ohledu na chování žadatele o azyl povinnost shromáždit informace a zjistit skutečný stav věci. To nikdo před rozhodnutím odsunout F.G. do Íránu neučinil a Švédsku by mělo být připomenuto, že toto ustanovení má ve vlastních zákonech už dvacet let, napsal Ledi Bianku.

Také maďarský soudce a místopředseda Evropského soudu pro lidská práva András Sajó napsal: „Měli vědět, že žadatel bude čelit trestu smrti, pokud bude deportován do Íránu. Měli to vědět na základě informací, které jim poskytl. Existuje spolehlivý materiál o perzekucích nemuslimů včetně křesťanů v současnosti v Íránu. Přesto národní úřady nevzaly v úvahu informace a dokumentaci, které jsou mezinárodně k dispozici a vydaly rozhodnutí, které je v rozporu s vládou práva a ohrozilo život žadatele o azyl.
Irena Válová