Další rozšíření zákona o střetu zájmů chce bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová (ČSSD). Majetková přiznání by měli podle její úpravy podávat i soudci a státní zástupci. Mělo by to zajistit větší transparentnost justice. Podle prezidentky Soudcovské unie majetková přiznání korupci v justici nezabrání. Podle ní je potřeba soustředit se na jiné mechanismy boje proti zneužívání moci soudců.
Na jednání ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny z úst navrhovatelky Marie Benešové zaznělo, že důvěra v justici v České republice není ideální. Podle ní tomu nasvědčují i zprávy Bezpečnostní informační služby nebo zadržení chomutovského soudce Ivana Nováka. Odpovídají podle vás taková tvrzení realitě?
Jsem přesvědčená, že ne. Já s těmito názory nesouhlasím. Myslím si, že správy BIS byly v tomto směru vždy velmi obecné. Mým názorem je, že v soudnictví vždy budou osoby, které budou selhávat. Je to povolání spojeno s mocí a vlivem a vždy bude někdo, kdo toho bude zneužívat. Nemyslím si ale, že je zde nedůvěra společnosti právě z tohoto důvodu. Myslím si, že je podstatné najít mechanismy, které by to vždy odhalily. Zároveň si nemyslím, že nástroj, který by to odhalil, jsou majetková přiznání. Pokud je po tom poptávka společnosti, tak jsme ochotni to přijmout. Byť si nemyslíme, že je to příliš funkční.
Souhlasíte tedy s tím, aby soudci podávali majetková přiznání kvůli tomu, že je po tom poptávka společnosti?
My se k tomu stavíme velmi pragmaticky. Je to návrh, který má oporu v tom, že jinde ve světě ta majetková přiznání existují. To znamená, že my těžko můžeme argumentovat tím, že je to absolutně vyloučené. Jen poukazujeme na to, že to není ten nejúčinější nástroj na zabránění korupce soudců. Korupce soudců je vážný problém a my si myslíme, že je třeba ho řešit. Ale myslíme si, že je potřeba řešit nejdříve jiné problémy.
Jaké?
Způsob výběru soudců a soudních funkcionářů. To jsou ty nejúčinější nástroje proti korupci.
Myslíte si, že pokud soudci budou přiznávat svůj majetek, že to něčemu v této oblasti pomůže?
Myslím si, že to může být určitá zábrana. Přisuzuji tomu malou efektivitu, ale i malá efektivita není úplně zbytečná.
Poslancům jste řekla, že byste se nebránila, aby majetková přiznání soudců schraňoval přímo předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Můžete ten návrh upřesnit? Platilo by to obecně pro předsedu Nejvyššího soudu?
To bylo asi špatně pochopeno, a to i panem předsedou Šámalem. Předseda Nejvyššího soudu není obecně profesor Šámal, ale je to instituce. Nejvyšší soud je instituce, která vykonává soudní moc, zabývá se výkonem soudní moci. A předseda Nejvyššího soudu je v zákoně o soudech a soudcích stanovený subjekt, který vykonává státní správu soudu. To znamená předseda Nejvyššího soudu by toto nevykonával osobně. On má svojí kancelář a personál. Považovala jsem to jako přesnější označení toho subjektu, protože předseda soudu vykonává správu soudu. Soud jinak vykonává soudní činnost. Zpracování majetkových přiznání soudců spíše spadá do oblasti správy soudu a ne do výkonu soudní moci. Jedná se pouze o slovíčkaření, spíše takovou právnickou ješitnost a určitě jsem si nemyslela, že by se pan profesor Šámal nebo jakýkoliv předseda osobně měl tímto zabývat.
Soudci upozorňují na možnost zneužití informací, která budou v majetkových přiznáních. Kdo by podle vás měl mít právo do těch citlivých dokumentů nahlížet?
Myslím si, že v každém případě kární žalobci. To je zákonem stanovená skupina osob, dnes již celkem široká. Nejsou to jen soudní subjekty, je tam i ministr spravedlnosti. Myslím si, že by tam měl mít právo nahlédnout i veřejný ochránce práv a to bych považovala za dostačující.
Eva Paseková
