Již zítra to bude rok, co prezident Miloš Zeman jmenoval ministrem spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO). Po úvodních konfliktech se špičkami justice i poslanci se zdá, že nastal alespoň dočasný klid zbraní a ministr se snaží s ostaními více komunikovat. I tak se ale na jeho hlavu snesla ve výroční anketě České justice ostrá kritika z několika míst.
Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu ČR
Mám-li zhodnotit roční působení pana ministra Roberta Pelikána ve funkci, je třeba říci, že jsme po určitou dobu oba k sobě hledali cestu. Zprvu až dogmatický postup při řešení některých problémů justice se ze strany ministerstva postupně měnil v konstruktivní spolupráci. Aktuálně například lze tento nový přístup ocenit při projednávání změn v dovolacím řízení v občanskoprávních a obchodních sporech.
Jsem přesvědčen, že by k zásadním změnám v justici, v její organizaci i při tvorbě samotných zákonů, nemělo docházet od „zeleného stolu ministerského úředníka.“ Měl jsem pocit, že v prvních měsících tomu tak pod vedením ministra Roberta Pelikána na ministerstvu bylo. I když stále mezi námi přetrvávají určité rozpory například v otázkách správy justice anebo reformy soudní soustavy, začal pan ministr soudcům s mnohaletou praxí postupem času více naslouchat.
Nejvyšší soud je na rozdíl od dalších vrcholných soudních institucí v pozici, kdy musí denně řešit nevyhovující pracovní podmínky soudců, jejich asistentů a dalších zaměstnanců. V tomto ohledu nám ministerstvo vychází maximálně vstříc. Po mnoha letech jsou v čele resortu spravedlnosti lidé, kteří aktivně pracují na tom, aby Nejvyšší soud mohl už v roce 2018 využívat novou přístavbu se zhruba stovkou kancelářských míst. Zřetelně vnímám také deklarovanou ministerskou podporu v tom, že i přes tuto 130 milionovou investici do rozšíření kapacity současného sídla, jde pořád o přechodné řešení. Nejvyšší soud si nepochybně zaslouží úplně jiné, a to především reprezentativnější a významu této instituce odpovídající zázemí.
Závěrem tedy mohu shrnout, že naše vzájemná komunikace a spolupráce s panem ministrem Robertem Pelikánem prošla v minulých dvanácti měsících jednoznačně pozitivním vývojem. Jsem upřímně potěšen, že v tuto chvíli jsou naše vztahy na nejlepší úrovni od doby, kdy jsme oba ve svých funkcích v úvodu loňského roku začínali.
Martin Vychopeň, předseda České advokátní komory
Činnost ministra Pelikána v uplynulém roce neměla pro postavení advokacie, ani její další žádoucí vývoj, žádný význam. Naše návrhy stále čekají v pořadí.
Jan Chvojka, právní expert ČSSD, poslanec ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny
První výročí jmenování ministra Roberta Pelikána do funkce je jistě důvod k alespoň symbolickému přípitku, velké oslavy však ještě asi nebudou na místě. Na ty si bude muset pan ministr ještě chvilku počkat.
Je dobře, že po rozpačitých začátcích, kdy jsme mu jako poslanci, členové ústavně právního výboru poslanecké sněmovny, vyčítali zejména zásadní nedostatky v komunikaci směrem k zákonodárcům, došlo k určitému zlepšení. Pan ministr se účastní zasedání výboru a komunikuje. Nevím však, zda budu úplně přesný, pokud řeknu že spolupracuje a bere při legislativní práci na zřetel postoje a názory členů výboru, reprezentující příslušné parlamentní strany. V této oblasti má stále nedostatky. Totéž lze bohužel říci o komunikaci s odbornou veřejností obecně. Chápu, že pan ministr, jakožto výrazná osobnost, sleduje určité politické cíle a je jeho snahou prosadit to, o čem je přesvědčený. Legislativní práce však nemůže být „one-man-show“. Musí být opřena o dosažený konsensus odborné veřejnosti. Pro legislativní změny musí být předem vyjednána podpora v poslanecké sněmovně. Toto se však v praxi, bohužel, neděje.
Pozitivně hodnotím přístup pana ministra k oblasti exekucí, kde v oblasti státního dozoru razantněji než v minulosti postihuje protiprávní jednání při exekucích. Naše postoje v oblasti zvažovaných legislativních změn v oblasti exekucí jsou rovněž vcelku blízké. Velké neshody (a očekáváné problémy v rámci projednávání návrhu zákona v poslanecké sněmovně) se vyskytují v souvislosti se změnami právní úpravy činnosti soustavy státního zastupitelství. Naopak se mi nelíbí se mi, že se nepostupuje dopředu ohledně procesních rekodifikací – trestní řád a civilní proces.
Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze
Nechci jako soudce hodnotit politika. Škoda, že ač ze stejného politického subjektu jako jeho předchůdkyně, tak na její priority moc nenavázal a s Bílou knihou tak začínáme od začátku. Ale tak to dělají ministři čtvrt století.
Luboš Dörfl, předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem
Pokud se ohlédnu nazpět k ročnímu působení pana ministra Pelikána, domnívám se, že pan ministr byl úspěšný v otázkách ekonomického zajištění resortu (např. platy pro zaměstnance a soudce, prostředky na nové asistenty) a založil útvar pro plánované investiční akce, který má na starosti velké soudní stavby. Pozitivně vnímám posun konkrétně v přípravě stavby justičního areálu v Ústí nad Labem.
Plynule běží spolupráce v personálních záležitostech při výběru a jmenování nových soudců a soudních funkcionářů. To, co bude třeba ještě velmi zásadně řešit, je otázka zajištění dobré funkčnosti soudních programových aplikací, otevřená zůstává také záležitost dotažení některých legislativních projektů, a to zejména v oblasti procesních předpisů.
Marek Benda, právní expert ODS, poslanec ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny
Čistá nula. Neškodí. Kromě rozhodnutí ve věci Fajád tam nejsou žádné katastrofy, což je na tuhle vládu ještě dobré. Ale zjevně se za vlády ANO schopnost tohoto resortu cokoliv legislativně zpracovat vytratila. Je jajsné, že tohle období bude zcela mrtvé. Já jako člověk, který je přesvědčen, že čím méně zákonů se přijímá, tím lépe musím říci, že to vlastně není na škodu. Ale na to, že v oboru legislativy to byl nejlepší z vládních resortů, tak nyní nedokáže zákon protlačit Legislativní radou vlády, natož parlamentem. To je smutné.
Petr Topinka, advokát v AK Topinka
Aktivitu i postoje pana ministra ve většině případů oceňuji, chtěl bych mu však pro každý případ doporučit upřednostňovat důkladnou a racionální analýzu problému a jeho možných řešení před překotnými reakcemi na aktuální medializované kauzy. Také bych si dovolil apelovat na uvážlivost v problematice změn zásadních procesních předpisů.
Tomáš Sokol, prezident Unie obhájců ČR
Z rozhodnutí či počinů pana ministra Pelikána lze mít větší či menší výhrady. Bohužel spíše větší.
Za zřejmě nejzásadnější pochybení, jehož kontury se v úplnosti objevují až nyní, lze označit jeho celkový přístup k rekodifikaci trestního řádu. Pan ministr se především pokouší stávající podobu trestního řádu změnit novelami, které jsou v některých bodech v rozporu se základními lidskými právy, omezují právo na spravedlivý proces a dokonce by mohli sloužit ke kriminalizaci příliš agilních obhájců.
Současně, jak to vyplývá ze stávající situace, pan ministr fakticky paralyzoval činnost komise pro rekodifikaci trestního práva, což zřejmě s oněmi pokusy o dílčí novelizace úzce souvisí.
Pan ministr přijal za vlastní a aktivně prosazuje protinávrh nového zákona o státním
zastupitelství, který na jedné straně není v ničem lepší než stávající úprava, na druhou stranu zavádí řadu vysoce problematických ustanovení, z nichž na prvém místě je konstrukce speciálního útvaru státního zastupitelství, který by byl fakticky nekontrolovatelný a sám by si rozhodoval, jaké trestní věci bude dozorovat či vyšetřovat.
Po více než čtvrt stoleté zkušenosti s ministry spravedlnosti asi nikdo neočekává, že ministr bude nadbíhat složkám svého resortu nebo bude vůči nim nekriticky vstřícný. Ovšem s arogancí a ostentativním nezájmem o vnitřní problematiku justice, jakou dává najevo pan ministr Pelikán, se nejspíš doposud také nikdo nesetkal. Připočteme-li k tomu postavení, které si pan ministr „vybudoval“ v Poslanecké sněmovně a zejména v ústavně právním výboru, jeví se jeho roční působení jako trvající katastrofa.
Martin Plíšek, právní expert TOP 09, poslanec ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny
Po pravdě řečeno nevím, co mám vlastně hodnotit. Prakticky všechny legislativní priority ministra Pelikána mají zpoždění a je otázka, zda je vůbec stihneme projednat v tomto volebním období. Vedle toho ministerstvo spravedlnosti zcela rezignovalo na předložení novych procesních předpisů – trestního a občanséeho soudního řádu. Stejně tak v tomto volebním období neprojednáme nový zákon o znalcích a tlumočnících. Předložil jsem proto alespoň jeho novelu, ktera řeší základní nedostatky stávající úpravy. Rovněž tak se ministerstvo vyhýbá diskusi o možném vytvoření Nejvyšší rady soudnictví.
Netrpělivě také v Poslanecké sněmovně očekáváme novelu insolvenčního zakona. Zkrátka není vůbec jasné, který svůj záměr dotáhne pan ministr do konce. Jediný posun se odehrál v oblasti exekucí, ale tam to bylo zejména diky aktivitě poslanců. Kladně mohu hodnotit schválení koncepce vězeňství. Zde bude ale obtížné zajistit finanční krytí pro jednotlivé záměry. Je take otázka, zda se v tomto volebním období po nevydařené veřejné zakázce spustí potřebný projekt elektronických náramků pro vězně.
Karel Čermák, advokát, bývalý ministr spravedlnosti a někdejší dlouholetý předseda České advokátní komory
Na ministru Pelikánovi nejvíce oceňuji odvahu, s níž přistoupil k migraci a k českému všeobecnému sklonu ke xenofobii, včetně policie. Přiměřeně rezervovaný byl ministr i k hysterii kolem Barnevernetu, a to bylo správné.
Na druhou stranu myslím, že měl Fajáda vydat do USA, když to rozhodly soudy. Ministr spravedlnosti není zachránce příslušníků tajných služeb, byť by to byli i čeští občané. Co si kdo sám navaří, ať si také sám sní. Ono by se to tak horké stejně nejedlo.
Co se týká správy justice, tu nelze efektivně vykonávat, dokud nebudou nové soudní řády, hlavně trestní. Tam se mu moc nedaří. Znáte však někoho, komu by se to při současné politické rozhádanosti dařit mohlo? Tak buďme rádi, že mu to jde aspoň takhle.
Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory ČR
Spolupráci s ministrem spravedlnosti vnímám ve vícero rovinách. Současný ministr je více otevřenější a nakloněn kooperaci s Exekutorskou komorou, a to je z našeho pohledu pozitivní. V současné době se věnujeme přípravě novely exekučního řádu, která by měla reagovat na problémy v oblasti vymáhání pohledávek, na které jsme v minulém roce intenzivně upozorňovali. Jsem ráda, že se shodneme například na tom, že je nutné zvýšit odpovědnost věřitelů za to, jaké pohledávky exekučně vymáhají.
Na druhé straně ministr spravedlnosti jako klasický politik podléhá potřebě používat exekutory jako nástroj pro snadné získání kladných politických bodů. To spatřujeme i v jeho sebehodnocení roku ve funkci. Hovoří například o tom, že prosazené změny exekučního řádu povedou k tomu, že exekuce budou férovější. Avšak vůči komu? Exekutorská komora ČR dlouhodobě poukazuje na to, že jednotlivé novely exekučního řádu vychylují vyvážený stav mezi dlužníkem a věřitelem a neomylně směřují k posílení dlužníka a tedy ke slabší vymahatelnosti práva. Každou další novelou je exekuční řízení složitější a méně efektivní. Velká část dlužníků přitom často vytváří závazky s vědomím, že tyto nikdy nezaplatí. Bohužel je ve společnosti stále posilována představa, že za množství dluhů a následně exekucí, vlastně mohou věřitelé nebo dokonce exekutoři, a že dlužník je pouze jakousi bezbrannou obětí. Tento pohled se bohužel nepodařilo změnit ani za působení současného ministra spravedlnosti.
Dalším problémem, ve kterém se s panem ministrem zásadně neshodneme a naše představy se radikálně rozcházejí, jsou úvahy o úpravě exekutorského tarifu. Zamýšlené snížení nejen nevyřeší aktuální problémy týkající se zadluženosti obyvatel, ale naopak přivodí problémy nové. Již nyní se velká část exekutorských úřadů nachází na pomezí existenciální krize.Potýkáme se s úřady, které se nedaří obsadit i s těmi, ve kterých po ukončení činnosti exekutora zůstaly tisíce případů, které nemá kdo řešit. Jakékoliv snížení tarifu tak povede jednoznačně k hromadnému krachu úřadů a destabilizaci celého systému vymáhání práva v ČR. Přitom ani zavedení povinných poplatků a záloh věřitelům nemůže kompenzovat výrazné snížení tarifu, které ministr zejména v poslední době veřejně avizuje. Už jen z toho důvodů, že tyto by se týkaly jen nových případů, ale neřeší nezaplacené náklady milionů aktuálně běžících bezvýsledných exekucí. Bohužel část z nich je také důsledkem zmíněné stále rostoucí ochrany dlužníků na úkor věřitelů.
Byla bych proto ráda, abychom místo překvapujících a nepodložených výroků v médiích našli s panem ministrem společnou řeč a vzájemné porozumění i v této citlivé oblasti. Věřím totiž, že máme společný cíl.
Radek Vondráček, právní expert ANO, poslanec ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny
Od přírody jsem setrvalý optimista a vždycky vidím spíše to pozitivní. Z konkrétních kroků, které se promítnou do praxe a které jako advokát doufám „ucítím na vlastní kůži“ se mi zamlouvá, že se pro soudy podařilo získat 300 nových asistentů, což snad trochu zrychlí soudní řízení.
Také se podařilo dotáhnout zápisy do obchodního rejstříku prostřednictvím notářů, což oceníme všichni, kteří se v podnikatelské sféře pohybujeme.
Co se týče legislativy, tak je pravda, že nám toho do sněmovny moc nedoputovalo a to co už k nám přišlo, prochází velmi pomalu a často složitě. Nicméně, jestliže měli poslanci v minulosti výhrady k nedostatku komunikace ze strany pana ministra a jeho účasti na jednáních Ústavně právního výboru, tak je potřeba férově přiznat, že pan ministr šel do sebe a jeho přístup je teď už bezproblémový.
Zdeněk Klouček, advokát v AK Topinka
Podle mého názoru je u ministra spravedlnosti doba jednoho roku příliš krátká na objektivní hodnocení, protože skutečně důležité výsledky jeho působení se projeví až se značným zpožděním; odhlížím přitom od personálních změn a podobných okamžitých, občas populistických, opatření. Také ministr Pelikán je limitován skutečností, že ministři spravedlnosti se mění příliš často a noví přicházejí s neujasněnými nebo od předchůdců odlišnými základními představami, takže nutně chybí pro tento rezort zvlášť potřebná koncepčnost a předvídatelnost.
Velmi bych si přál, aby ministr Pelikán, jakož i každý budoucí ministr spravedlnosti, dokázal upřednostnit dlouhodobé a trpělivé budování věcných a legislativních podmínek pro stabilní činnost justice i dalších oblastí, svěřených rezortu spravedlnosti, před budováním osobní politické kariéry či stranickými zájmy.
Marek Nespala, advokát v Nespala s.r.o., předseda Výboru odborné pomoci a na obhajobu zájmů advokátů při ČAK, člen prezidia Unie obhájců ČR
Pouze za svou osobu mohu konstatovat, že bych v tak legislativně a trestně politicky hektické době uvítal větší zájem o nejpalčivější otázky výkonu obhajoby a právní služby vůbec, zejména v oblasti snah o prolamování zákonné povinnosti mlčenlivosti advokátů, zamezování návštěv vybraných obhájců u jejich klientů ve vazbě, přibírání tlumočníka ustanoveným obhájcem z hlediska úhrady nákladů, odposlechů advokáta a jeho klienta ve věznicích a kontroly písemností klientského charakteru, pořizování bukálních stěrů a evidence databáze DNA u méně závažných a nenásilných trestných činů a konečně v oblasti celé plejády zveřejněných nejdůležitějších případů VOPOZY, viz Sborník – zvláštní číslo Bulletinu advokacie za říjen 2015.
(epa, ire)
