Ostrou odpověď na varování Rakouska, které omezilo příjem migrantů, odeslal do Bruselu rakouský ministr spravedlnosti Wolfgang Brandstetter. Wolfgang Brandstetter píše dopis Dimitru Avramopoulosovi jako právník právníkovi a činí tak dle svých slov z lásky k Evropě. Jak dlouho chce EU ještě napínat trpělivost Rakušanů?, upozorňuje ministr na náladu lidí v Rakousku.
Dopis rakouského ministra Wolfganfa Brandstettera je mimořádně zajímavým dokumentem, který předkládá argumenty právní, politické a historické. Cenným dokumentem je i pro jeho ryzí upřímnost. Ministr rovněž upozorňuje na náladu Rakušanů, kteří se po osočení země ze strany Bruselu ptají, jak dlouho chce ještě EU napínat jejich trpělivost.
Rakouský tisk uveřejnil přípis v plném znění.
Dopis je reakcí na upozornění řeckého komisaře Evropské komise pro přistěhovalectví Dimistrise Avramopoulose, že Rakousko nastavením limitů přijímání azylantů porušuje Úmluvu Evropské unie o lidských právech Ženevskou úmluvu a Chartu základních práv EU. Rakousko rozhodlo od minulého pátku přijímat pouze 80 žadatelů o azyl denně a celkový roční limit pro příjem azylantů si stanovilo na 37 500.
Hranice Rakouska budou zajištěny, když toho nejsou schopny sousední země
„Jako ministr spravedlnosti jsem povinen zajistit hraniční kontroly na všech přechodech, kudy přicházejí lidé bez platných dokladů tak dlouho, dokud takovou kontrolu nebudou schopny zajistit naše sousední země. Musíme vědět, kdo, kdy a na jakém základě přichází do naší země a už 3. prosince 2015 jsem varoval ministry spravedlnosti, že nekontrolovaný příliv uprchlíků může být zneužit teroristy. Také boj proti zločineckým organizacím pašujícím lidi spadá do mých kompetencí a vyžaduje protiopatření, vysvětluje krok k zajištění hranic rakouský ministr spravedlnosti. Také proto jsou denní limity nezbytné. Kdo to kritizuje, ohrožuje boj proti kriminalitě, což jistě není Váš úmysl,“ píše rakouský ministr spravedlnosti bruselskému komisaři.
Dublin znamená zbavit se co největšího počtu uprchlíků a poslat je dál
Poté rakouský ministr spravedlnosti oslovuje Avramopouluse jako právník právníka a shrnuje vývoj vztahu Rakouska k EU: „Nyní se však k Vám obracím jako právní vědec bez ohledu na moji funkci ministra spravedlnosti. Když Rakousko s euforií vstupovalo v roce 1995 do Evropské unie, právě zvládalo velkou vlnu uprchlíků ze zemí bývalé Jugoslávie.Argument, že Rakousko vstupem do EU nebude mít problémy s uprchlíky, byl pro mnohé v hlasování důležitý. Obklopeni bezpečnými třetími zeměmi a v souvislosti s Dublinskou dohodou mnozí mysleli, že je dobré být v EU na tomto základě, ve společenství, které má společné řešení. Dopadlo to jinak,“ píše rakouský ministr.
Dublinské nařízení bylo prvním krokem ke společnému evropskému azylovému systému a říká, že každá první země EU, do které vstoupí uprchlík, je odpovědná za řízení o udělení azylu.
Tento režim je nedokončený a neuspokojivý, protože přenáší odpovědnost na jednotlivé země jako je Řecko, Itálie a Malta, aniž by došlo k dalšímu spravedlivému rozdělení uprchlíků. Proto to v praxi nefunguje, neboť cílem jednotlivých států je zbavit se uprchlíků a v co největším počtu je poslat dál.
Ženevská úmluva je splněna v první zemi, v další už netrvá
Přesto Dublin stále platí a dává právo Rakousku a členským zemím EU posílat uprchlíky zpátky do bezpečných států, odkud přišli. Právně to bylo doloženo a nepřímo potvrzeno, pane komisaři, Vámi, když píšete, že uprchlíci si nemohou vybírat svoji azylovou zemi.
Na základě rakouských zákonů a Dublinu Rakousko posílá přistěhovalce a žadatele o azyl do bezpečných třetích zemí a nic na tom nemůže změnit Ženevská úmluva, protože ve chvíli, vstoupili do bezpečené země, byl její ochranný účel naplněn a dále netrvá. Motivy přistěhovalců a žadatelů o azyl k přesouvání do jiných, než prvních bezpečných zemí mohou být pochopitelné, ale na tyto motivy se Ženevská úmluva nevztahuje, upozorňuje ministr spravedlnosti. „Přesto si Rakousko dobrovolně stanovilo povinnosti až do limitu své kapacity tak, jako to učinilo v roce 1956, 1968 a za jugoslávské krize,“ píše ministr spravedlnosti, podle něhož má Rakousko humanitární tradici.
Brusel ignoruje faktický i právní stav
Přijali jsme v loňském roce 90 tisíc uprchlíků a pro letošek stanovili kvótu 37 500. To je v přepočtu na obyvatele hodně, neboť jak známo, například neskonale větší Francie si stanovila strop 30 tisíc, aniž by za to byla kritizována fakticky nebo právně. „Kdo kritizuje právě Rakousko, ignoruje faktickou a právní realitu a má falešný postoj,“ píše doslova rakouský ministr spravedlnosti do Bruselu.
Stále doufáme, že se zrealizuje desetibodový program z dubna 2015. Stále myslíme na solidaritu a také na právní stát a lidskost, avšak svým povinnostem se nikdo nesmí vyhýbat. „To platí nejen pro Rakousko, ale také pro Řecko, Itálii a Maltu, a proto potřebujeme celoevropské řešení. Poučili jsme se z dějin, pane komisaři,“ píše rakouský ministr spravedlnosti.
Přesně víte, že co se odehrává v Evropě, je právu na sto honů vzdáleno
Jako svědek železné opony si vážím evropské myšlenky. „Když zde předkládám kritiku, je to z lásky k Evropě, k evropské myšlence a stoleté práci státníků,“ uvádí ministr.
Vy jste, pane komisaři, také právník a osobně se známe z proslulých přednášek na právnické fakultě univerzity v Athénách. „Znáte zákony a víte o relativitě mezinárodního práva, které obsahuje některé kontroverzní oblasti a znáte právně politické postuláty spravedlnosti, za které vděčíme především starým Řekům. Proto víte přesně, že to, co se nyní v Evropě odehrává, je od toho na sto honů daleko.“
Co se týče solidarity a humanitárního cítění, Rakousko se nemusí obávat srovnání, naopak se chová příkladně. „Proto Vaše kritika tolik bolí,“ píše. Namísto kritiky jednotlivých států měli byste použít všechny možnosti k vytvoření jednotného azylového zákona na základech Dublinu,“ píše ministr. „Věřím, že vezmete moje argument stejně vážně jako já beru ty Vaše,“ uzavírá rakouský ministr spravedlnosti, který se podepsal jako Univ.Prof.Dr Brandstetter, spolkový ministr spravedlnosti.
Irena Válová
