Demonstrace z minulé soboty ukázaly, že je chybou navrhovat v novele shromažďovacího zákona odstranění zákazu maskování obličeje, říká poslankyně a členka bezpečnostního a branného výboru Jana Černochová (ODS). V rozhovoru pro Českou justici zkritizovala jak předloženou policejní koncepci, tak koncepci vězeňství.
Jaký je váš názor na události, které proběhly minulou sobotu v Praze? Selhala policie jak tvrdí ministr Pelikán nebo se v dané situaci zachovala profesionálně?
Přestože se teď téměř každý o policii otírá, já si myslím, že náročnou sobotu, kdy po celé České republice probíhaly desítky demonstrací, policie zvládla dobře. Na konkrétní spekulace o možném pochybení jsme se nemohli zeptat, protože pan ministr Chovanec, pro mě z nepochopitelných důvodů, nebyl celý týden v práci, resp. v Poslanecké sněmovně, takže nám nedal příležitost se ho ptát. Takže nevím, proč nebyla v pohotovosti pořádková jednotka, ale jestliže došlo k mylnému vyhodnocení a podcenění situace ze strany vedení policie, policisté, kteří byli přímo na místě, v Thunovské ulici, za to nemohou a v rámci svých možností, vybavenosti a schopností zvládli svojí práci velmi dobře. Nebyla jsem samozřejmě přímo na místě, ale podle záběrů médií bylo patrné, že policisté od sebe oddělili jednotlivé skupiny lidí a nedovolili, aby se situace vyhrotila v nějaký pouliční boj. Obdobně pak, pokud vím, policisté zasáhli i na Loretánském náměstí, když jeden z demonstrantů začal střílet z poplašné pistole.
Myslíte si, že by se vláda či parlament měly nějakým způsobem více věnovat různým extremistickým projevům končícím útoky na zdraví či majetek?
Projevy extrémistů a násilnosti je třeba jednoznačně odsoudit, a to ať jsou z jakékoliv strany. Ještě důležitější je jim ale předcházet. V tomto ohledu má dle mého názoru vláda velký deficit, a události, ke kterým došlo, a sílící znepokojení veřejnosti, vnímám jako důsledek toho, že vládní představitelé nejsou schopni naše spoluobčany přesvědčit o tom, že mají situaci pod kontrolou a že dovedou čelit negativním důsledkům imigrační krize.
Na druhou stranu nepodléhám hysterii, kterou v důsledku událostí z minulého víkendu šíří určité skupiny. Zcela jistě mohlo jít o nějaké varování, nicméně zkratky typu „Křišťálová noc“ a „náckové, či fašisté nás nezastraší“ mi vadí, protože stále probíhá vyšetřování a neznáme jeho závěr. Reakci zástupců sociálního centra Klinika, které je pro mě mimochodem jedním z center extrémistických proudů z opačné části politického spektra, považuji za přehnanou. Nejprve se ve zpravodajství dozvíme otřesnou informaci o dlažebních kostkách a zápalných lahvích, následně se to den po dni zmírňuje a zmírňuje, dokonce i od „klientů“ Kliniky, se po pěti dnech dozvíme, že se nejednalo o žádné zápalné lahve, ale světlici. Nikoho, kdo útočil, neomlouvá ani světlice, ale do objektivního informování mají naše média, zejména veřejnoprávní, opravdu hodně daleko.
Mohou tyto demonstrace ovlivnit projednávanou novelu shromažďovacího zákona? Jaký je váš názor na tuto normu?
Myslím si, že určitě mohou. Jednoznačně dávají za pravdu nám, kteří se od začátku projednávání této novely ostře vymezujeme proti navrženému rozvolnění zákazu maskování při demonstracích a veřejných shromážděních. Nerozumím tomu, co vedlo vládu k takovému návrhu. A důrazně jsem již v rámci prvního čtení upozorňovala na to, že je to krok špatným směrem. Právě v tomto týdnu jsem absolvovala jednání se zástupci ministerstva vnitra a dalšími kolegy z Poslanecké sněmovny a domluvili jsme se na tom, že součástí chystaného komplexního pozměňovacího návrhu bude vypuštění příslušného novelizačního bodu.
Jen pro rekapitulaci bych chtěla uvést, že maskování bylo částečně zakázáno v roce 2002 pro případy provádění policejního zákroku. Následně se od roku 2009 zákaz maskování při demonstracích rozšířil absolutně. Vedlo k tomu mnoho událostí, kdy se účastníci shromáždění pod vlivem pocitu anonymity dopouštěli mnoha závažných trestných činů. Pro policisty bylo v těchto případech velmi obtížné identifikovat pachatele, což logicky vedlo k pocitu beztrestnosti a k recidivě. Činit právě v současné době krok zpět by bylo velkou chybou.
Mohlo by vás zajímat
Jak vnímáte úniky informací ve věci vydání Alího Fajáda, případně podrobnosti o únosu dvou Češek, které se objevily v médiích. Do jaké míry jde o selhání tajných služeb, či jednotlivých politiků?
Vnímám je zejména jako bezprecedentní selhání vládních činitelů a členů Bezpečnostní rady státu. Je pro mě šokující, že naši ministři, ale vlastně i prezident, jsou ochotni a schopni médiím sdělovat informace, které mají v zájmu bezpečnosti našich občanů cestujících do rizikových oblastí a v zájmu pověsti naší země coby spolehlivého partnera zůstat nevyřčené. Bez viny ovšem není ani premiér, který dělá, jako by se nic nestalo, a který přeci v takových situacích nese největší odpovědnost za to, aby vláda – pro tyto případy – „mlčela stejným hlasem“. Potenciální selhání zpravodajských služeb nechci hodnotit, protože jako opoziční politik samozřejmě nemám veškeré relevantní informace, a ani s těmi, které mám, nechci nakládat stejně lehkovážně jako například ministr obrany, který projevil značný amaterismus. Stejně, jako selhala vláda, pak selhala i některá média. Jmenovitě týdeník Respekt, který projevil fatální nerespekt k novinářské etice, a k tomu, co je za hranou úcty k takovým hodnotám, jakou je národní zájem, když zveřejnil informace, jejichž šíření rozhodně nelze ospravedlňovat veřejným zájmem.
Mělo by následovat vyvození politické odpovědnosti, případně změny ve vedení tajných služeb?
Jsem přesvědčena o tom, že vyvození politické odpovědnosti je na místě. Pokud premiér nemá dostatek soudnosti a odvahy na to, aby rovnou požádal Poslaneckou sněmovnu o potvrzení důvěry, pak by měl alespoň vyvodit personální důsledky a odvolat ministra obrany, který selhal zcela viditelně. Za počínání tajných služeb pak nesou odpovědnost opět konkrétní vládní představitelé. Premiér se nechal slyšet, že požádá o prošetření Národní bezpečnostní úřad. To je sice hezké, ale pokud došlo k úniku informací z Bezpečnostní rady státu, jedná se o poněkud úzký okruh lidí, respektive členů vlády, u kterého by nemělo být složité určit, kde je slabé místo.
Jste členkou podvýboru pro vězeňství. Jak vidíte situaci v této oblasti? Měla jste již možnost se seznámit s Koncepcí vězeňství na příštích deset let?
S novou koncepcí vězeňství jsem se měla možnost seznámit na schůzi podvýboru pro vězeňství a naše připomínky pan ministr Pelikán slyšel, ale oznámil nám, že jí takto předloží vládě a už na ní nebude nic měnit. „Prostě si to odhlasujeme“. Musím říct, že cíle v ní obsažené jsou přinejmenším velmi ambiciózní, a nejsem si příliš jistá, do jaké míry jsou realistické. Situace ve vězeňství je dlouhodobě neutěšená, přičemž nemám na mysli jen přeplněnost věznic. Nelze nezmínit problémy, s kterými se potýkají příslušníci vězeňské služby. Například i podle Zprávy o stavu vězeňství v ČR za rok 2014 – 2015 je situace v personální oblasti na úseku vězeňské stráže, pokud bych ji přímo citovala, „alarmující“. Platy jsou velice nízké a tato služba nekonkurenceschopná. To v kombinaci s vysokými požadavky kladenými na uchazeče a výkon služby, je jedním z klíčových problémů. Domnívám se, že příčiny tohoto stavu lze, jako v případu mnoha jiných institucí, hledat i v častých personálních změnách ve vedení vězeňské služby. Za evergreen lze pak považovat projekt elektronického monitoringu. Je tristní, že ministerstvo spravedlnosti není schopno dotáhnout tuto záležitost do konce. A jak se zdá, hrozí, že fiaskem skončí i projekt tzv. probačních domů, neboť podle veřejně dostupných informací se tato služba setkává již v pilotní fázi s naprosto minimálním zájmem propuštěných vězňů. Nabízí se otázka, zda takové experimenty mají vůbec nějaký smysl.
Co říkáte na odstoupení téměř celého vedení Městského státního zastupitelství v Praze? Budete se o důvody tohoto kroku dále zajímat?
Informace o rezignaci vedoucí Městského státního zastupitelstva v Praze paní Jany Hercegové, jejích dvou náměstkyň a dalších funkcionářů, mám pouze z médií. Jedná se o poměrně čerstvou záležitost a podrobnosti tedy neznám. Paní Hercegová uvedla, že důvodem k jejímu odchodu z funkce je snaha umožnit personální obměnu, aby Městské státní zastupitelství nestagnovalo a neupadalo v letargii. Takto zásadní obměna ale přesto logicky vzbuzuje určité pochybnosti, a to i s ohledem na různé podivné spekulace, které se kolem jejich odchodu z čela této instituce šíří, a na to, že jejich blízcí kolegové neměli dle veřejně dostupných zdrojů o tomto kroku do poslední chvíle ani ponětí. Nejsem si jistá, zda se dozvíme pravé důvody této události, a zda k ní vedly nějaké tlaky, ale očekávám, že se touto záležitostí budou zabývat především kolegové z ústavně právního výboru a z podvýboru pro justici a soudní samosprávu, aby se tak všechny případné pochybnosti pokusili vyloučit.
Kritizovala jste policejní strategii. Co vám na tomto dokumentu vadí?
Ačkoliv již proběhlo jednání sněmovního bezpečnostního výboru, kde nám byl materiál s názvem Rozvoj Policie ČR v letech 2016 – 2020 představen, nevím, jak tento materiál vlastně nazývat. Ministr Chovanec i policejní prezident Tuhý popírají, že by se mělo jednat o koncepci, avšak zároveň na straně tři tohoto materiálu je tučně napsáno, že se o koncepci rozvoje policie jedná. Jelikož nejde ani o koncepci, ani o nějaký zásadní strategický materiál, nemám jiného označení pro tento dokument, než soubor nic nevypovídajících čísel a prázdných frází. Pokud bych jej měla brát jen jako výpověď o stavu policie, pak by se mohlo zdát, že v dohledné době musí dojít k jejímu zhroucení, a to zejména kvůli nedostatku personálu. Takto totiž tento materiál do jisté míry vyznívá. Tak tomu ale zcela jistě není a skutečné problémy, s nimiž se policie potýká, jako je nedostatečné až žalostné vybavení klíčovými výstrojními prvky (balistické vesty apod.), dle mého názoru v tomto materiálu chybí.
Umím si představit, že počty policistů budou navýšeny, nicméně nepovažuji to za nejdůležitější a všespásný cíl. Policista musí být v prvé řadě dobře vycvičen a kvalitně vybaven. Neustálé nářky kolem personálního deficitu policie mi navíc zcela nesedí se stále se snižujícím trendem kriminality a ne každý požadavek na navýšení počtů lze odůvodňovat uprchlickou krizí. Některé návrhy na personální navýšení navíc postrádají logiku. Znamená snad plán na doplnění Útvaru pro ochranu ústavních činitelů o 131 policistů a na druhé straně Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality o pouhých 53 to, že vzrostl počet ústavních činitelů a naopak finanční kriminalita přestává být problémem?
Jak vnímáte snahu nechat vyšetřovat prakticky všechny významné kauzy ÚOOZ, ačkoli k jejich vyšetřování není zjevně oprávněna?
S tímto stavem jsem dlouhodobě hrubě nespokojena a opakovaně jsem v této záležitosti interpelovala i některé ministry a premiéra Sobotku, nebo se jich na to přímo dotazovala na příslušných výborech a komisích. ÚOOZ má svou specializaci a agendu obsaženy již ve svém názvu a není možné, aby zde vyrostl takto všemocný policejní orgán podléhající jen velmi chabé veřejné kontrole. Velmi rozpačitě vnímám i to, že si tato složka pod sebe stahuje zejména mediálně atraktivní kauzy a s velkou zálibou se „hřeje“ na mediálním výslunní. Očekávala jsem, že se nějakou novou vizi, jak „konkurenci „mezi jednotlivými útvary (ÚOOZ a ÚOKFK) bude policejní president a ministr vnitra do budoucna řešit, dozvím z materiálu Rozvoj Policie ČR v letech 2016-2020. Bohužel marně.
Bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová by chtěla navrhnout, aby soudci a státní nástupci měli povinnost při nástupu do funkce zveřejňovat své majetkové poměry podobně jako politici. Souhlasíte s tímto návrhem?
Dosud jsem ten konkrétní legislativní návrh neviděla, nicméně obecně mohu říct, že nevidím žádný důvod pro to, aby na představitele justice nebyla uplatňována obdobná pravidla jako na politiky. Je zřejmé, že pozice soudců a státních zástupců skýtá také mnohá korupční rizika.
Dušan Šrámek
