Sněmovna by měla tento týden začít projednávat novelu exekučního řádu, která předpokládá zavedení místní příslušnosti. Návrh rozděluje jak odbornou veřejnost, tak samotné exekutory.
Česká justice přinesla rozhovor s předsedou České asociace věřitelů Pavlem Staňkem, který patří k odpůrcům novely. Opačný postoj zastává mluvčí Platformy za teritorialitu, exekutor Petr Kučera. „Teritorialita zajistí stabilitu v oblasti vymáhání práva a tedy také posílení základních zásad právního státu,“ říká v rozhovoru.
Co podle vás tento zákon přinese?
Obchod s pohledávkami je významná součást české ekonomiky. Exekučně vymáháno je zhruba 250 miliard korun. Korupci zjišťujeme ve zdravotnictví, veřejných zakázkách i školství. Proč by nebyla v byznyse s pohledávkami? Exekutor nesmí stejně jako soudce podnikat a tudíž je provádění exekucí jeho jediným příjmem. Mezi exekutory zuří boj o pohledávky. A v tomto boji se využívají všechny prostředky, zejména pokud vlastník pohledávek vypisuje na exekutora výběrové řízení. A náklady za tento konkurenční boj zaplatí dlužník, který má ještě nějaký majetek. Pokud má dlužník více exekucí, obvykle u více exekutorů, pak hradí náklady opakovaně a v podstatě nemá šanci se s exekutory dohodnout, zejména pokud je každý exekutor z jiného konce republiky. Takový dlužník padá do dluhové pasti, ze které není úniku.
Teritorialita zajistí stabilitu v oblasti vymáhání práva a tedy také posílení základních zásad právního státu. V současném systému je vymáhání pohledávek zejména byznys pro ty, kteří s pohledávkami obchodují, místo toho, aby se jednalo o službu státu přenesenou na soudní exekutory. Teritorialitou se odstraní závislost exekutora na jednom z účastníků exekučního řízení. Nyní si exekutora vybírá oprávněný – věřitel, nezřídka podle kritérií, která nespočívají ve schopnosti exekutora provádět efektivně a nestranně exekuce, ale spíše v jeho schopnosti zdatně obcházet ve prospěch oprávněného zákon. Exekuce není trh, exekuce je výkon státní moci. Stát převedl na soudní exekutory zejména od roku 2009 téměř všechny dosavadní kompetence prvostupňového soudu. Exekutor má rozhodovací pravomoci soudu. Obžalovaní si nemohou vybrat soudce, který by mu slíbil nižší trest, či přísnost na poškozené. Obdobný princip musí být i u soudních exekutorů. Teritorialitou lze odstranit naprostou většinu excesů v exekučním řízení.
Hovoříte o protikorupčním potenciálu. V čem jej spatřujete?
Dnes si exekutora vybírá oprávněný. Zejména velcí oprávnění, tzv. institucionální, mají často ve svých rukou budoucí osud exekutorského úřadu. Když u konkrétního exekutora rozběhnete několik desítek tisíc exekucí, exekutor vybaví úřad, přijme zaměstnance, vynakládá ohromné částky na chod úřadu a pak k němu tento oprávněný přijde a pohrozí mu tím, že další exekuce mu dávat nebude, pokud nevyhoví jeho nestandardním požadavkům; je jasné, že takový exekutor mu vyhoví, jinak zkrachuje.
Dle jakých jiných kritérií si oprávnění „své“ exekutory vybírají, není v řadě případů zřejmé. Lze předpokládat, že oprávněný by si měl exekutora vybrat podle toho, jak efektivně vymáhá, ale tak tomu velmi často není. Např. v analýze MS vypracované doc. Smrčkou a ing. Plačkem bylo uvedeno, že tam sledovaný oprávněný s nejefektivnějším úřadem ukončil spolupráci a pokračoval s těmi méně úspěšnými. Z jakého důvodu analýza nevysvětluje, ale je nasnadě, že právě tento exekutor nějakému „požadavku“ oprávněného nevyhověl. O „protikorupčnosti“ navrhovaného zákona o teritorialitě soudních exekutorů hovořil i David Ondračka z Transparency International na konferenci „Je exekutor spojencem slušného člověka?, které se účastnil i ministr Robert Pelikán. Problematika korupce je nesmírně citlivě vnímána celou veřejností, stejně tak i problematika exekucí. Zastáncem teritoriality je i neziskovka Člověk v tísni, která se problematice exekucí věnuje dlouhodobě.
Oficiálně je znám ale pouze jeden případ, kdy došlo k vracení zálohy, a podle vedení EK ČR k takovému jednání ani nejsou ekonomické podmínky.
Nejednalo se o vracení zálohy. Z insolvenčního rejstříku jasně vyplývá, že exekutor dlužil Dopravnímu podniku 596 786 Kč za předané exekuční návrhy. Zde šlo o úplatek za to, že tomuto exekutorovi Dopravní podnik dával exekuce. Tento exekutor skončil v insolvenci a Dopravní podnik dokonce přihlásil úplatek do insolvenčního řízení, které je vedeno na tohoto soudního exekutora. A právě tyto vratky způsobily ekonomický pád exekutora. Tento příklad je natolik obvyklý, že ani právníci Dopravního podniku nevnímají, že může jít o korupci. Zřejmě se domnívali, že jde o obvyklý postup. Očekávám nyní větší opatrnost, ale korupce je obtížně zjistitelný fenomén v jakékoliv její formě.
Zavedení teritoriality by znamenalo přerozdělení trhu. Myslíte si, že jsou na to exekutorské úřady připraveny?
V prvé řadě, exekuce nejsou trh. Exekutoři nejsou obchodníci s pohledávkami, exekutoři jsou orgány státní moci, kteří vedou exekuce. Trh je to nepochybně pro ty, kteří s pohledávkami obchodují; zde k přerozdělení nedojde, není důvod. Jediné, co se změní, je to, že tito obchodníci s pohledávkami nebudou mít nad exekutorem (orgánem státní moci) moc, kterou měli doposud, neboť si jej nebudou moci vybírat dle svého uvážení, stejně jako si nyní nemohou vybrat soudce, který jim pohledávku přisoudí. Nebudou mít nástroje, jak exekutora vydírat, třeba jen tím, že mu další exekuce nebudou dávat. Pokládá snad někdo jako ústavně konformní, že jeden z účastníků řízení ovládá orgán státní moci, a tedy státní moc jako takovou?
Není důvod si myslet, že by nějaký úřad nebyl připraven na to, že by dostával více nebo méně exekucí, než jich zpracovává nyní. Jednak nárůst nebude nijak dramatický a jednak disponujeme natolik vyspělými informačními systémy, že rozšíření úřadu není ničím nezvládnutelným. Znám kolegu, zpracovával 300 exekucí za rok a následující rok jich zpracovával 12 000 bez mrknutí oka. V připravenosti úřadů rozhodně žádný problém není. Není znám ani jediný případ exekutora, který by došel např. na ministerstvo spravedlnosti a sdělil by, že nezvládne nárůst o 2000 případů ročně. Naopak i ty velké úřady, které mají i statisíce rozpracovaných exekucí, postupně exekuce dokončí a jejich zaměstnance mohou postupně převzít jiné úřady.
Neobáváte se posílení tzv. dlužnické turistiky?
Je to nesmysl a výmysl některých zastánců dosavadního modelu. Pokud se vystěhuje dlužník, který je majetný do kraje, kde je nižší dobytnost pohledávek, pak bude jeho majetek postižen, zpeněžen a exekutor dostane svou odměnu. Motivace exekutora je vymoci co nejdříve, protože pak může zaplatit zaměstnance, případně si vyplatit nějakou odměnu. Všichni exekutoři mají stejné podmínky pro provádění exekucí, všichni disponujeme vyspělými systémy k vedení exekučních spisů. Případnou laxnost odhalí bez problému exekuční soud, do jehož kontrolní pravomoci konkrétní exekutor spadá, příp. se jejího odstranění domůže oprávněný sám podnětem ke kontrolnímu orgánu. Každopádně by musel takový dlužnický turista nejprve vědět, že nějaký exekutor je méně výkonný, než ostatní, což se těžko dozví. Ani nyní neznáme data o úspěšnosti úřadů ve vymáhání.
Odpůrci návrhu mimo jiné vyčítají, že neuvádí, zda má jít o kraje správní či soudní.
Zastánci dosavadního korupčního modelu předkládají různé „myšlenky“ a domněnky. Zejména zastírají, že korupční prostředí existuje, modifikují modely vymáhání v Evropských státech, tvrdí, že velké úřady jsou nejefektivnější, že senát předložil paskvil, že vláda ten paskvil schválila, že korupce není doložená, že se systém exekucí zhroutí apod. Povětšinou nemá smyslu argumentovat, ale bylo by nezdvořilé na kladenou otázku neodpovědět. Pokud by si zastánci dosavadního modelu navrhovaný zákon (tisk PSP č. 499) přečetli celý, pak by se dočetli, že v § 28 je odstavec 2) který zní „Exekuční soud určí na žádost oprávněného k vedení exekuce exekutora, jehož sídlo exekutorského úřadu je v obvodu krajského soudu, ve kterém je exekuční soud.“ Bohužel, tak je to s většinou „argumentů“ zastánců dosavadního modelu. Také argument zastropování cestovních náhrad padá s vícečetnými exekucemi, kdy povinný platí sice jen nejvýše 1.500 Kč za cestovní náhrady za jednu cestu zato však všem exekutorům, kteří na něj vedou exekuce. Náklady na převoz movitých věcí ale zastropovány nejsou.
Jak by se mělo řešit, kdyby do krajů, kde je nižší dobytnost pohledávek, a naopak vyšší nápad exekucí, nechtěli exekutoři jít?
Toto je opět vadný argument zastánců dosavadního systému. Nejsou známé údaje, že v některých krajích je dobytnost pohledávek nižší. Bohužel nemáme k dispozici žádný průzkum, který by vymahatelnost podle krajů mapoval. Bez toho lze těžko nějaké řešení vyvozovat. Na druhou stranu lze konstatovat, že zájem o naší profesi klesá. V roce 2010 se do 20 úřadů hlásilo zhruba 600 zájemců, nyní se do jednoho úřadu hlásí dva zájemci a některé úřady nejsou obsazeny. Mnoho kolegů končí, a mnoho kolegů se chystá skončit. Na vině je zbytečně negativní přístup státní správy, soustavná šikana medií, neúnosná složitost řízení a veřejná prohlášení ministra spravedlnosti, že radikálně sníží odměny za provedené exekuce. Od roku 2001 se odměny několikrát snížily, a mnoho úřadů je před ekonomickým kolapsem. Jakékoliv nové nekryté náklady mohou způsobit neřízený kolaps systému exekucí s mnohamiliardovými pohledávkami a tedy i škodami, za které ovšem bude odpovídat stát.
Neměla by návrhu předcházet analýza dopadů tak významné změny?
O provedení analýzy se pokoušelo MS, ale z analýzy vyplynulo, že situaci nelze analyzovat, neboť nelze získat relevantní data. Vymahatelnost pohledávek se významně snižuje, zvyšuje se počet mnohočetných exekucí. Důvodem je nadužívání exekucí. Ministr Pelikán se správně rozhodl řešit problematiku „nezodpovědného věřitele“ a podle našeho názoru ji vyřeší přijetím teritoriality. Úspěšnost exekuce totiž závisí zejména na tom, zda má dlužník postižitelný majetek, nebo nemá. A pokud nezodpovědní věřitelé půjčují peníze či poskytují služby bez rozmyslu s tím, že je exekutoři zdarma vymohou, dochází k neřešitelným sociálním dopadům – tzv. dluhovým pastem.
Dušan Šrámek
