Porušování zákona o vojácích z povolání zaměňováním slov služební dostupnost a služební pohotovost končí. Ve skutečnosti jde o totéž, dokazuje ochránkyně. Avšak kvůli použití jiného označení stavu, kdy voják musí být dosažitelný, a proto omezen ve svém osobním volnu, armáda „dostupnost“ neproplácela. To se nyní mění.

Vyjednat dohodu o proplácení dosažitelnosti stejně jako dostupnosti trvalo podle slov ombudsmanky Anny Šabatové několik let. Spolu s vojáky se na ní podíleli dva ombudsmani.

Už v roce 2012 se na veřejného ochránce práv obrátili vojáci z povolání, kteří namítali, že jim v rozporu se zákonem nebyla proplácena služební pohotovost. Ministerstvo obrany jim odmítalo odměnu přiznat s odůvodněním, že nešlo o služební pohotovost, protože jim nebylo určeno místo mimo vojenské objekty, kde se má voják v době pohotovosti zdržovat.

Podle ministerstva byla vojákům v době mimo službu nařizována tzv. dosažitelnost, tj. stanoven časový limit, během nějž se voják na základě telefonického pokynu musel dostavit na základnu. „Pro vojáka však takový rozkaz znamenal stejné omezení a stejný dopad na jeho život v době volna,“ uvádí ombusmanka.

Podle ochránkyně šlo ze strany služebních orgánů o porušení zákona o vojácích z povolání. Podle něj je možné nařizovat pouze placenou služební pohotovost, nikoli „dostupnost“. Fakt, že přitom služební orgán neurčil místo pobytu mimo službu, nemůže jít k tíži vojákovi. „S tímto názorem se zcela ztotožnil i Nejvyšší správní soud, který konstatoval, že neplacenou dosažitelnost nelze nařizovat,“ upozorňuje ombudsmanka.

Mohlo by vás zajímat

Po opakovaných příslibech ministrů obrany, že znovu celou záležitost posoudí, se konečně podařilo dosáhnout změny a nároky vojáků jsou postupně uznávány. Služební pohotovost je už v současné době nařizována vojákům v souladu se zákonem.

Podobně dochází ke zneužívání času policistů

Podobně řešila loni veřejná ochránkyně neproplácení přesčasů u policistů. Podle jejích slov šlo o jev, který byl společný pro policii, armádu i vězeňskou službu. Všechny instituce nařizovaly přesčasy nezákonně, což vyvolalo řadu stížností: „Problém se objevuje nejen u policistů, ale také u dalších bezpečnostních složek – například vězeňská služba nebo armáda, a který už opakovaně řešily i správní soudy. Veřejná ochránkyně práv proto v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu konstatovala, že služba, která se nařizuje nad rámec základní doby služby, musí mít charakter výjimečnosti, tj. musí být vyvolána situací, kterou nebylo možné předvídat – např. neočekávaný úkol bezpečnostního sboru, momentální indispozice nebo absence některého příslušníka,“ uvedla k tomu ombudsmanka.

Na rozdíl od armády však policie v konkrétním případě její závěry odmítla. „Ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje závěry ochránkyně odmítl a nepodal ministru vnitra podnět k zahájení přezkumného řízení podle zákona o služebním poměru. Ochránkyně o záležitosti informovala policejního prezidenta. Protože postup ochránkyně nepřinesl nápravu pro stěžovatele, rozhodla se ochránkyně zveřejnit případ jako formu sankce vůči řediteli Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje,“ oznámila k problému přesčasů policistů ombudsmanka.

(ire)