Porušování zákona o vojácích z povolání zaměňováním slov služební dostupnost a služební pohotovost končí. Ve skutečnosti jde o totéž, dokazuje ochránkyně. Avšak kvůli použití jiného označení stavu, kdy voják musí být dosažitelný, a proto omezen ve svém osobním volnu, armáda „dostupnost“ neproplácela. To se nyní mění.
Vyjednat dohodu o proplácení dosažitelnosti stejně jako dostupnosti trvalo podle slov ombudsmanky Anny Šabatové několik let. Spolu s vojáky se na ní podíleli dva ombudsmani.
Už v roce 2012 se na veřejného ochránce práv obrátili vojáci z povolání, kteří namítali, že jim v rozporu se zákonem nebyla proplácena služební pohotovost. Ministerstvo obrany jim odmítalo odměnu přiznat s odůvodněním, že nešlo o služební pohotovost, protože jim nebylo určeno místo mimo vojenské objekty, kde se má voják v době pohotovosti zdržovat.
Podle ministerstva byla vojákům v době mimo službu nařizována tzv. dosažitelnost, tj. stanoven časový limit, během nějž se voják na základě telefonického pokynu musel dostavit na základnu. „Pro vojáka však takový rozkaz znamenal stejné omezení a stejný dopad na jeho život v době volna,“ uvádí ombusmanka.
Podle ochránkyně šlo ze strany služebních orgánů o porušení zákona o vojácích z povolání. Podle něj je možné nařizovat pouze placenou služební pohotovost, nikoli „dostupnost“. Fakt, že přitom služební orgán neurčil místo pobytu mimo službu, nemůže jít k tíži vojákovi. „S tímto názorem se zcela ztotožnil i Nejvyšší správní soud, který konstatoval, že neplacenou dosažitelnost nelze nařizovat,“ upozorňuje ombudsmanka.
Po opakovaných příslibech ministrů obrany, že znovu celou záležitost posoudí, se konečně podařilo dosáhnout změny a nároky vojáků jsou postupně uznávány. Služební pohotovost je už v současné době nařizována vojákům v souladu se zákonem.
Podobně dochází ke zneužívání času policistů
Podobně řešila loni veřejná ochránkyně neproplácení přesčasů u policistů. Podle jejích slov šlo o jev, který byl společný pro policii, armádu i vězeňskou službu. Všechny instituce nařizovaly přesčasy nezákonně, což vyvolalo řadu stížností: „Problém se objevuje nejen u policistů, ale také u dalších bezpečnostních složek – například vězeňská služba nebo armáda, a který už opakovaně řešily i správní soudy. Veřejná ochránkyně práv proto v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu konstatovala, že služba, která se nařizuje nad rámec základní doby služby, musí mít charakter výjimečnosti, tj. musí být vyvolána situací, kterou nebylo možné předvídat – např. neočekávaný úkol bezpečnostního sboru, momentální indispozice nebo absence některého příslušníka,“ uvedla k tomu ombudsmanka.
Na rozdíl od armády však policie v konkrétním případě její závěry odmítla. „Ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje závěry ochránkyně odmítl a nepodal ministru vnitra podnět k zahájení přezkumného řízení podle zákona o služebním poměru. Ochránkyně o záležitosti informovala policejního prezidenta. Protože postup ochránkyně nepřinesl nápravu pro stěžovatele, rozhodla se ochránkyně zveřejnit případ jako formu sankce vůči řediteli Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje,“ oznámila k problému přesčasů policistů ombudsmanka.
(ire)
