Podle poměrně přelomového stanoviska Nejvyššího soudu  o policejních prohlídkách u advokátů v rámci trestního řízení mělo skončit tzv. pytlování za účelem něco najít nebo ignorování toho, že advokát má pracoviště například i u svého klienta. Předseda České advokátní komory Martin Vychopeň v rozhovoru pro Českou justici nyní potvrzuje, že rozhodnutí NS se pozitivně promítlo do advokátní praxe.

Legislativní rada vlády vrátila k přepracování předkladateli, tedy Ministerstvu spravedlnosti, zákon o státním zastupitelství. Můžete nám říci váš současný postoj k tomu návrhu zákona?
Pokud jde o poslední novelu zákona o státním zastupitelství, máte zřejmě na mysli zřízení tzv. Speciálu. Česká advokátní komora (ČAK) se k této novele vyjadřovala v rámci připomínkového řízení poměrně zdrženlivě, protože to je otázka především politická. Z hlediska právního a mého vlastního názoru – jako právník jsem vždycky říkal a říkám, že mám ze zřízení Speciálu obavu, protože stát má mít nastaven svůj justiční systém tak, aby se mohl v rámci regulerně ustanovených justičních orgánů vypořádat s každou situací.

A jaký je váš postoj například k posílení kompetencí Nejvyššího státního zastupitelství nebo zrušení Vrchních státních zastupitelství?
To my jsme nekomentovali, protože to ČAK celkem nepřísluší. Na vysvětlení dodám, že my jsme stavovská organizace. Ta záležitost se změnou soustavy nebo zásahem do soustavy Nejvyššího státního zastupitelství je skutečně politická záležitost a my se k tomu z hlediska politického vyjadřovat nechceme. Pokud jde o odborné stanovisko ke struktuře a tvorbě systému Nejvyššího státního zastupitelství, tak pak bychom měli, tuším, snad jen jednu připomínku, že jsme spíše dávali v úvahu, že je zapotřebí vytvořit náležitý kontrolní mechanismus nad tím Speciálem. To znamená, aby tam existovala kárná odpovědnost, aby byla možnost odvolání, aby se vědělo, kdo bude kontrolovat lhůty, průtahy a podobně. Ale jinak jsme to nekomentovali.

Ve svém stanovisku jste ještě zmiňovali, že by měl vznik nového trestního řádu předcházet vzniku zákona o státním zastupitelstv
Ano, to je důležitá připomínka a ta byla z naší strany ta nejzásadnější. Nejdříve by měl být přijat nový trestní řád a podle něj by se měla vytvářet či upravovat soustava státního zastupitelství jako veřejného žalobce.

Jaké vy potažmo ČAK tedy máte informace ohledně vzniku nového trestního řádu?
Já jsem se účastnil v první polovině listopadu tohoto roku jednání ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu a tam bylo řečeno, že nový trestní řád je ve fázi tvorby základních zásad. Podle sdělení pana ministra existuje velká komise k přípravě novho trestního řádu, ale ta se schází minimálně a pak existuje tzv. „malá komise“ ve složení prof. Císařová, doc. Vokoun a doc. Mečl. Jiné informace, nemám. Žádný písemný výstup jsme zatím neobdrželi.

Mohlo by vás zajímat

Co tedy podle vás bude znamenat, když nový trestní řád v tomto volebním období nevznikne? Jaký to může mít reálný dopad na advokátní praxi?
Navzdory bojům politiků si dovolím trošku nadsázku. Nemám pocit, že by po ulici chodili bezradní policisté a nevěděli by, jak mají stíhat trestné činy nebo že by v jednacích síních seděli obdobně bezradní soudci. Ten trestní řád je sice starý, mnohokrát novelizovaný, ale stále poskytuje poměrně spolehlivý nástroj pro nalézání trestního práva hmotného. Je sice velmi podrobný, někde už není příliš systematizovaný, ale stále poskytuje dobrý právní základ pro trestní právo procesní. Čímž chci říct to, že není nutno spěchat na nový trestní řád, protože máme ten stávající, a byť je ve formě, která je z mnoha stran kritizovaná, tak je stále funkční. Z toho důvodu bych raději pečlivě postupoval při přípravě nového trestního řádu, aby z něj byla opravdu vyvážená procesní norma, tak jak tomu má být, než aby se horkou jehlou ušil nějaký nový a pak bychom ho zase stopadesátkrát novelizovali.

Jde Vám tedy čistě o to, že trestní řád měl zákonu o státním zastupitelství předcházet?
Nebo by měl jít ruku v ruce. Je to věcně i odborně spojená nádoba.

Česká advokátní komora se také ohradila proti plánované novele trestního řádu, která by např. měla zavést možnost umístit do vazby člověka, který maří přípravné trestní řízení. Deklarovali jste dokonce, že jde o protiústavní návrh. Chystáte se případně podat ústavní stížnost nebo se proti tomu nějakým jiným způsobem odvolat?
Česká advokátní komora nemá aktivní legitimaci k něčemu takovému. Ale můžu říct, že čekám, že v konkrétní trestní věci se některý z takto postižených lidí ozve až formou ústavní stížnosti. Ale každopádně, pokud jde o meritorní řešení této věci, pak taková úprava je špatnou úpravou. Špatnou úpravou proto, že se tím naprosto zbytečně zvyšuje míra trestní represe.

Vy jste jako Česká advokátní komora vyvinuli iniciativu, že by advokáti měli pomáhat lidem, kteří zde žádají o azyl, zdarma. Můžete nám říct, jak to nyní probíhá a jestli se tedy ti advokáti nabízejí a reálně tu pomoc poskytují?
Já začnu šířeji. Výzva směřovala k advokátům ze strany České advokátní komory s následujícím odůvodněním: ČAK není politický subjekt ani politická strana. My jsme právníci, kteří zastupují lidi. Vnější ochrana schengenských hranic a politické řešení uprchlické krize není naším úkolem a zdůraznili jsme, že nemáme žádné ambice, pravomoci ani chuť tento problém řešit. Ale jestliže je na našem území člověk, pak – a od Velké francouzské revoluce to v našem civilizačním prostoru snad stále platí – jsme si všichni rovni. Jsme-li si všichni rovni, pak každý má nárok na základní právní pomoc. A proto jsme tedy vyzvali advokáty, aby se v rámci svých možností a v rámci potřeb angažovali v zajišťovacích zařízeních a poskytovali základní právní pomoc. Utvořila se dobrovolná skupina asi 35 advokátů, kteří pravidelně navštěvují všechna čtyři detenční zařízení a poskytují tam právní pomoc. Po úvodní větší poptávce jsme svědky spíše toho, že četnost základních právních porad klesá. Podle informací od kolegů naprostá většina uprchlíků bere Českou republiku jen jako tranzitní zemi a nejde jim o nic jiného, než se dostat jinam. To je jedna věc a druhá věc, klesá i počet uprchlíků zadržovaných v těchto zařízeních. Ta právní pomoc je zatím stále poskytovaná, skupina funguje, ČAK poskytla zmíněné skupině advokátů k realizaci jejich činnosti základní finanční zajištění ve formě úhrady nákladů tisku informačních desek pro uprchlíky, úhrady hotových výdajů spojených s cestovným a provádí základní aministraci této činnosti. V této podobě tedy nyní ona pomoc probíhá…

Advokátní služby tedy poskytují obhájci zdarma?
Opakuji a zdůrazňuji – advokáti tuto právní pomoc poskytují zdarma. Komora hradí zmíněné hotové výdaje s tím spojené, tzn. náklady cestovného do detenčních zařízení a zpět a nechali jsme vytisknout (i v těch pro nás exotičtějších jazycích) základní právní poučení na desky, v nichž imigranti nosí svoje doklady, především proto, aby se byli schopni dozvědět v mateřském jazyce o základních právech a povinnostech v rámci azylového zařízení a v době jejich setrvávání na našem území.

Setkali jste se i s kritikou za to, že chcete zdarma pomáhat migrantům?
Nezakrývám, že jsme se setkali s kritikou nejen ze strany advokátů, ale i ze strany laické veřejnosti. Já na tu kritiku stereotypně odpovídám, že pokud platí evropská civilizační pravidla a lidé jsou si rovni, tak ke způsobu jakým se Česká advokátní komora postavila k řešení právních problémů uprchlíků a jejich praktické realizaci, není co dodat. Na tom si budeme trvat. Pokud přijmeme jiné pravidlo, tedy pravidlo, že si nejsme jako lidé rovni, pak bude zapotřebí emigrovat.

Já bych se ještě vrátila k Ministerstvu spravedlnosti a vytváření legislativy z jeho dílny. Někteří zástupci justice nebo poslanci si stěžují, že s nimi ministr málo komunikuje. Jak byste zhodnotil tu spolupráci vy?
Stejně. Mám-li se vyjádřit k záležitosti, která se týká advokacie, tak pan ministr je v pořadí pátý nebo šestý ministr, kterému předkládáme návrh novely zákona o advokacii, který potřebujeme zejména pro kárné a kontrolní procesy ke zpřísnění a dalším pravomocem. Novelu zákona o advokacii jsme kompletně zpracovali včetně hodnocení dopadů a stále není ani v připomínkovém řízení. Z hlediska jiné legislativní činnosti je k uzoufání, že dostáváme evidentně horkou jehlou šité materiály, k nimž se máme vyjadřovat v neskutečně krátkých lhůtách. Máme-li se ke stostránkovému materiálu vyjádřit do pěti deseti dnů, tak to je málo a podle toho taky legislativa vypadá.

Z připomínkových míst rovněž zaznívá, že návrhy ministerstva jsou, co se týče legislativního obsahu, málo kvalitní. S tím se ztotožňujete?
Naprosto.

Přihlíží resort k připomínkám České advokátní komory?
K našim připomínkám se vůbec nepřihlíží. Chcete to jasně, tak to máte jasně řečeno.

Ministr Pelikán také na mimořádném ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny řekl, že ukončil činnost komise pro vytvoření nového občanského soudního řádu a vytvořil novou skupinu, která by měla nový OSŘ postavit na poměrně zásadní inspiraci rakouským občanským soudním řádem. Co říkáte na tuto cestu?
Na to nemám co říct. Já jsem byl kdysi řádně ustanoven do té původní komise, která však byla údajně rozpuštěna, ale o tom mě už nikdo nevyrozuměl. A tipuji, že ostatní členy komise také ne. Současná aktivita Ministerstva spravedlnosti, pokud jde o občanský soudní řád, mi vůbec není známa. Nevím, co se v této oblasti děje. Nevím, proč to nevím. Myslím, že bych to vědět měl. Pro advokáty, kteří zastupují klienty v soudním řízení je to v podstatě těžiště jejich práce ! Na problematiku občanského soudního řádu máme dostatek specialistů i odborné útvary.

Jaký je váš názor na to, že by nový OSŘ měl v podstatě kopírovat rakouský model?
Jestliže zdroj inspirace nového občanského soudního řádu je v Rakousku, tudíž ve středoevropské zemi nám civilizačně, historicky, právně i kulturně velmi blízké, tak to mě na jedné straně uklidňuje. To, že o tom vůbec nic nevíme jako Česká advokátní komora, to mě velmi zneklidňuje.

Zatím to vypadá, že se na tvorbě nového OSŘ nebudou podílet tvůrci občanského zákoníku. Profesor Karel Eliáš, hlavní autor občanského zákoníku České justici řekl, že do nové komise pozván nebyl. Je to podle vás principielně správné?
Mělo by platit, že procesní předpis by měl být navázán na hmotně právní předpis. Je – minimálně z odborného hlediska – proto velmi žádoucí, aby se autor hmotného předpisu nějakým způsobem, alespoň konzultačně, podílel na tvorbě předpisu procesního. S panem prof. Eliášem jsem v poslední době nemluvil, tudíž nevím, jaký je aktuálně stav jeho informovanosti o připravované novele občanského soudního řádu.

Nový občanský zákoník už bude v platnosti dva roky. Mohl byste, z pozice předsedy ČAK, zhodnotit jeho kvalitu z pohledu právní praxe?
To je moc brzy. Česká advokátní komora spolupořádala už podruhé odbornou konferenci k novému právu soukromému a k hodnocení dopadu nového občanského zákoníku na právní vztahy. Já jsem byl jedním z přispěvatelů. Pan prof. Eliáš přinesl první rozhodnutí prvoinstančních soudů, některá ještě nepravomocná, tak se spíš hodnotily záležitosti zatím stále ještě odborně teoretické apod. Ale na to, aby byly nějaké závěry z judikatury, z aplikace a podobně, na to je ještě opravdu brzy.

Víte už, zda měl letní výrok Nejvyššího soudu ohledně domovních prohlídek u advokátů a místech, kde se vykonává advokacie nějaký významný dopad?
Mělo to obrovský dopad. Protože to je návod a poměrně spolehlivý návod, jak v těchto záležitostech postupovat a pokud mě paměť neklame, tak jeden z vrchních státních zástupců se v nějakém rozhovoru vyjádřil, že poslední prohlídky proběhly korektně, v souladu se zákonem a v souladu s metodickým postupem. A také kolem nich nevznikly žádné soudní spory. Já s tím souhlasím a myslím, že Nejvyšší soud velmi moudře a po zvážení všech tehdy dostupných informací vyložil smysl, účel a způsob aplikace právní úpravy, která se týká domovních prohlídek u advokátů. A doufám, že i ty následující budou konány tímto korektním a zákonným procesním způsobem.

Napomohlo to také k tomu, že už nedochází při shromažďování důkazů policií k tzv. pytlování naslepo?
Myslím, že napomohlo. Pokud mám reakce i ze strany našeho procesního soupeře, tedy státního zastupitelství, tak si myslím, že i oni dostali návod, jakým způsobem to realizovat. Znovu opakuji, že smyslem činnosti obhájce není zamezovat objasňování trestných činů nebo blokovat činnost státního zastupitelství nebo policie. Smyslem je obhajoba obviněného v trestním řízení podle spravedlivých pravidel, tedy to, čemu se v Evropě říká fair trial. Stanovisko Nejvyššího soudu tomu velmi napomohlo. Myslím, že v něm lze najít odpověď na převážnou většinu otázek.

Měla nějaký dopad na advokátní praxi změna tarifů? Myslím tím loňskou ministerskou vyhlášku, která proti vůli advokátů určila minimální odměnu advokáta při vymáhání dluhu do částek deset, třicet a padesát tisíc.
Ano. Přestaly se vymáhat dluhy do dvaceti tisíc. Už víme, že došlo k razantnímu propadu podávání návrhů na vymáhání do této částky.

Neohrožuje to například existenčně některé kanceláře?
Nemáme informace o tom, že by kanceláře, které se věnovaly těmto záležitostem, zanikaly nebo byly v konkurzu. Ono se ale málo ví, že ve skutečnosti neexistovala a neexistuje žádná advokátní kancelář, která by se zabývala jenom těmito věcmi. Statisticky máme zjištěno, že této agendě se věnovala pouhá tři nebo čtyři procenta advokátů. V této souvislosti tedy nebyl zaznamenán žádný propad, ale běžní lidé jistě zaznamenali, že se zdražilo jízdné, že zdražila média. Protože vymáhání nedoplatků v těchto řádech je dnes v podstatě nemožné a neefektivní a nerentabilní, tak se samozřejmě musí hledat zdroje těch peněz jinde.

Takže například dlužné jízdné, které se nevymáhá, musí nyní zaplatit ti, kteří si řádně kupují jízdenky?
Přesně tak. A to je argument, který jsme uváděli od samého počátku diskusí, dokonce ještě před tím, kdy celá věc byla v rovině, že advokáti a justice postupují nemravně. Měl jsem na různých jednáních možnost dozvědět se také, řekněme, o exekutorském rozměru. Naprostou většinu dluhů vyrábějí lidé, kteří mají deset, dvacet,třicet exekucí a průměrná statistická výtěžnost exekuce je nějakých 25% a méně. Pak je jsané, že zbytek těchto jejich dluhů musí někdo zaplatit. Tak je tedy teď platíme všichni.

Eva Paseková, Irena Válová