Svou kariéru Vězeňské služby (VS) začal v roce 1992. Ve vedoucích funkcích působil Pavel Ondrášek od února 2006. Od roku 2008 pak vedl libereckou vazební věznici, odkud v červenci 2009 přešel do čela nové věznice v Rapoticích. Jeho kariéra se zastavila v prosinci loňského roku, kdy byl na základě rozsudku Městského soudu v Praze odejit z čela Vězeňské služby. S formou odchodu se ovšem nechce smířit a hodlá bojovat s Ministerstvem spravelnosti, říká v rozhovoru pro Českou justici druhý ředitel VS Pavel Ondrášek.
Můžete nám popsat, jaká je nyní situace mezi vámi a ministerstvem? Vy jste zaslal ministrovi Pelikánovi dopis, ve kterém jste napsal, že i podle jeho kroků, tedy že vám sdělil, že na straně zaměstnavatele jsou pro vás překážky v práci, má generální ředitelství dva ředitele. Máte již reakci?
Já jsem za prvé velmi rád, že pan ministr konečně uznal, že jsou dva generální ředitelé, protože z těch prvotních výstupů to tak nevypadalo. Já když připomenu první tiskovou konferenci pana ministra Pelikána, tak tam prohlásil, že jediným generálním ředitelem je pro něho je pan Dohnal. A víceméně se tvářil, že ani já ani moje pozice neexistujeme. Takže já jsem velmi rád, že jsme se dostali k tomu, že i ministerstvo uznalo, že jsou dva generální ředitelé. Už to prvotní sdělení pana ministra, abych předal funkci panu Dohnalovi na základě sms z jeho mobilu, mi připadalo velmi zvláštní. Musím říct, že jsem očekával jinou formu komunikace. Předpokládal bych, že dojde k nějakému osobnímu jednání, kde pan ministr například řekne, že chápe vzniklou situaci nebo případně se omluví za to, že tato situace vznikla, protože nebyla zaviněna mnou a že ji budeme společně řešit. Nepokládám za nejvhodnější formu předávat bezpečnostní sbor s rozpočtem osm miliard korun, na základě sms zprávy z ministrova mobilu, což jsem panu ministrovi napsal. A na to mi pan ministr řekl, že to neuznává a v případě, že budu ignorovat právo, tak to bude řešit cestou kárného řízení. Mým cílem rozhodně nebylo tu situaci nějak komplikovat. Což jsem nakonec dokázal i tím, že jsem se pak rozhodl vzít si týden dovolené, abych nějakým způsobem dal prostor panu ministrovi situaci nějak řešit.
Včera ministr Pelikán ale uvedl, že jednak nepodá kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v souvislosti s rozskudkem Městského soudu v Praze, druhak se s vámi nehodlá scházet a nic s vámi řešit.
Důrazně se ohrazuji proti tvrzení, že vyvíjím na ministerstvo spravedlnosti nátlak ohledně řešení svého postavení. Avizoval jsem zájem se korektně dohodnout. Pokud nebude na straně ministerstva vůle, podám žalobu.
Naznačujete i možnost žaloby. Co se tedy musí stát, abyste se se uchýlil k tomuto kroku?
O žalobě jsme mluvili, ale já říkám zcela jasně, že žaloba je až ta poslední možnost. Z mé strany je stále snaha tuto situaci vyřešit nekonfliktně. Já připomínám pouze to, že trvám na zákonných postupech vůči mé osobě. A pokud nějakým způsobem tu situaci vyřešíme, tak není potřeba žádnou žalobu podávat.
Opravdu to ale nevypadá, že by se s vámi ministerstvo chtělo dohodnout.
Tady je potřeba říct, že to není problém pouze ministerstva. On ten problém je určitým způsobem i politický. Pan ministr je politik a odpovídá za určitý resort, konkrétně odpovídá i za resort vězeňské služby. Podle mě je poviností pana ministra stabilizovat tu situaci. Já bych očekával, že pan ministr bude hledat všechna řešení, aby situace ve vězeňské službě, která má 11 tisíc zaměstnanců a stará se o přibližně o více než 20 tisíc vězňů, tak aby se ta situace stabilizovala. To si myslím, že by měl být prvořadý cíl pana ministra.
Ministr několikrát zopakoval v médiích, že vy jste mu v minulosti slíbil, že pokud by Petr Dohnal soud vyhrál, tak odstoupíte. Je to pravda?
Já jsem do téhle chvíle neměl potřebu to upřesňovat. S panem ministrem jsem se sešel v době, kdy rozhodoval o tom rozkladu, který nakonec potvrdil a potvrdil to, že rozhodnutí paní Válkové bylo v pořádku. Takže on se vlastně spolupodílí na té situaci. Nemůže nijak dělat, že za to může pouze bývalá paní ministryně. Pan ministr se mě ptal, jestli v případě, že by se vrátil pan Dohnal, jestli bych odešel z pozice. Já jsem mu řekl, že by určitě nebylo mým cílem komplikovat situaci ve Vězeňské službě a že určitě bych se nechoval tak, jak se ve své době choval pan Dohnal. Na druhou stranu jsem řekl, že určitě budu trvat na splnění určitých podmínek. Pan ministr to následně prezentoval tak, že jsem mu slíbil, že odejdu. Opakuji znova, že jsem tuto situaci nijak nezavinil. A nevidím důvod, proč bych měl opustit více než 24 let kariéry, kdy jsem prošel různými pozicemi, na základě nějakého pocitu pana ministra, že neexistuji.
Jak by podle vás měla ta dohoda s ministerstvem vypadat?
Já očekávám, že pan ministr bude respektovat ten rozsudek Nejvyššího správního soudu, kde více méně je situace tohoto dvojvládí popsána. Já se domnívám, že v této chvíli jsou dva generální ředitelé a vycházím i z názoru právníků. A dva ředitelé by měli postupovat v souladu. Je velmi diskutabilní, jakou právní hodnotu mají rozhodnutí činěná pouze Petrem Dohnalem samostatně. Tomuto všemu bych chtěl předejít a očekávám, že pan ministr přijde s nějakým řešením této situace.
Znamená to, že byste se chtěl nadále podílet nebo mít nějakým způsobem stále kontrolu nad tím, co se děje na ředitelství Vězeňské služby?
Já jsem upozornil pana ministra, a to i písemně na skutečnost, že za mého působení ve funkci generálního ředitele byla prověřována celá řada veřejných zakázek u kterých jsme měli podezření na nestandardní postupy. A z těch informací, které se ke mně dostávaly z generálního ředitelství, tak musím říct, že vznikla obava, aby s těmito písemnostmi, které například byly připraveny na předání Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) a které se právě týkaly období, kdy působil ve funkci generální ředitel Dohnal. S těmi písemnostmi by mohlo být manipulováno. Což vzhledem k tomu, že mi pan ministr zakázal přístup na pracoviště, tak toto nemůžu vyloučit.
Můžete být konkrétní? O které zakázky šlo?
Já mohu říct, že za mého působení byla dána řada podnětů k šetření z období pana Dohnala GIBS a další řada materiálů byla připravena na předání. Vím minimálně o dalších třech takových zakázkách. A ve chvíli, kdy nemám přístup na pracoviště, kdy nemám kontrolu nad tím, co se se spisy děje, vyslovuji důvodnou obavu, zda s nimi není manipulováno.
Vaše vztahy s panem ministrem Pelikánem ale nebyly ideální ani předtím. On na vás posílal kontroly kvůli hospodaření VS a vy jste se proti tomu oficiálně ohrazoval. Můžete nám popsat jak to tedy bylo, když se spekulovalo o tom, že se vás stejně chystá odvolat z pozice generálního ředitele?
Já nevím, co pan ministr měl nebo neměl v úmyslu. Co se týká vztahů s panem Pelikánem, z mé strany je považuji za naprosto profesionální. Já jsem pouze postrádal ze strany pana ministra častější komunikaci. Několikrát jsem nabízel, že je potřeba společně řešit některé věci, ať už koncepční nebo provozní, v rámci vězeňské služby. Toto nebylo ze strany pana ministra příliš akceptováno.
Můžete popsat, jak probíhaly ty zmíněné kontroly na generálním ředitelství?
Co se týká těch kontrol, tak tady skutečně na generální ředitelství byly posílány kontroly, které zde strávily spoustu hodin, odnesly si spoustu materiálu a výsledek nebyl žádný. Myslím výsledek negativní vůči nám. To, co tyto kontroly zjistily za tu řadu dní a hodin co probíhaly, tak byly drobné, případně formální nedostatky. Rozhodně se nejednalo o žádná závažná pochybení, jak byly tyto kontroly prezentovány.
Jaké byly vaše vztahy s náměstkem pro trestní politiku Vladimírem Zimmelem?
Znovu říkám, k oběma pánům jsem vystupoval skutečně velmi profesionálně. Víc bych asi tohle komentovat nechtěl.
Byl jste coby generální ředitel VS zván ministrem na porady vedení ministerstva?
Ne. Já jsem na porady vedení byl zván za paní ministryně Válkové. Za pana Pelikána jsem na žádnou poradu pozván nebyl.
To je zvláštní, protože v minulosti vždy generální ředitel VS na porady vedení zván byl.
To mi nepřísluší hodnotit. Já jsem několikrát apeloval na pana ministra, že je třeba se setkávat, minimálně jednou za 14 dní na několik minut a k tomu nedocházelo.
Můžete nám popsat, jak teď vypadá situace ve vedení Vězeňské služby? Máte o tom nějaké informace? Generál Dohnal odvolal několik lidí z vedení, myslíte si, že ty „personální čistky“ budou poračovat?
Já ty informace mám jen zprostředkovaně. Takže to nemůžu hodnotit. Vím, že došlo k ukončení některých pracovních poměrů u některých zaměstnanců. Osobně s tím nesouhlasím, protože tyto zaměstnance považuji za odborníky a nevím, co k tak rychlým personálním krokům pana Dohnala vede. Osobně to považuji spíše za destabilizující prvek, který je motivován podle mě spíše nějakými jeho osobními pohnutkami. A považuji tato rozhodnutí za právně vadná. Tato rozhodnutí mohou napadnout pouze ti zaměstnanci, kterých se to týká a mám informaci, že v této chvíli tito zaměstnanci již připravují žaloby.
Mám zprostředkovaně informace, že personální změny budou pokračovat, v řádu týdnů jich má být několik.
Ministr Pelikán také říkal, že jste měl trochu v počítat s tím, že to takhle může dopadnout, protože jste byl exministryní Válkovou jmenován za v uvozovkách podezřelých okolností. Když jste byl jmenován, přemýšlel jste o tom?
Já jsem voják. Mně nepřísluší posuzovat rozhodnutí politiků. To znamená, že v době, kdy mě paní Válková požádala, abych vedl Vězeňskou službu a já na základě výběrového řízení jsem byl ustanoven do této funkce, tak mně nepříslušelo posuzovat po technické stránce a právní, jestli pan Dohnal byl odvolán správně nebo nesprávně. Já jsem přišel do té pozice a v té pozici jsem pracoval. Ono je potřeba si uvědomit, že pan Pelikán, vlastně potvrdil, tím že potvrdil rozklad, potvrdil správnost toho rozhodnutí paní Válkové.
Zeptám se vás na Koncepci vězeňství do roku 2025, kterou ministr Pelikán včera představil. Mezi autory je uvedeno i vaše jméno. Jak moc jste se na té Koncepci podílel?
Vedení generálního ředitelství a ředitelé věznic zpracovali koncepci, kterou jsem považoval za velmi kvalitní a ucelenou. Tato koncepce byla prezentována i na Ministerstvu spravedlnosti. Následně tato koncepce byla odebrána Vězeňské službě a dále si jí zpracovávalo ministerstvo samo, konkrétně úsek trestní politiky. A já musím říct, že moje představa koncepce je dost odlišná od toho, co ve svém výsledku bylo předloženo v této chvíli. Podle mě koncepce by měla být stručná a konkrétní a až následně by měla být rozpracována v nějakých expertních skupinách. Ten dokument, který nyní byl předložen, tak má asi 162 stran, což považuji za nepříliš šťastné a i co se týká té obsahové stránky, tak mi nepřipadá příliš kvalitní.
Takže s tímto zněním té koncepce nesouhlasíte?
Ta současná koncepce zabíhá do nesmyslných detailů. Jen pro ilustraci, jsou tam vytvořeny nějaké fiktivní kazuistiky připojené ke každé kapitole. Úplně nerealisticky popisují dva možné osudy pana Starého a pana Nového. Ty myšlenkové pochody těch fiktivních odsouzených jsou popisovány bez základních znalostí motivačních faktorů v tom penitenciárním prostředí. Osobně si myslím, že na odbornou veřejnost můžou tyhle kazuistiky působit dost nevěrohodně. Navíc je tam řada terminologických nesprávností. I když bych toto všechno pominul, tak i po té obsahové části je to dost pochybný materiál, protože když vezmu například kapitolu zaměstnávání, tak já tam vidím jako velice nevhodnou devalvaci jiných forem zaměstnávání než tu, kdy je z toho nějaký zisk. Jde o to, že ti autoři v této koncepci vlastně vůbec nereflektují na skutečnost, že tím nejdůležitějším aspektem zaměstnávání vězněných osob není ekonomický profit, ale především ten reintegrační charakter. Nemůžeme v té koncepci pominout ty terapeutické programy, výchovné, vzdělávací. O co nám jde? Aby se vězeň naučil házet lopatou a nebo o to, aby se něco naučil v tom vězení a aby mohl potom po propuštění například působit v nějakém oboru atd. Já si myslím, že to jsou věci minimálně stejně důležité. To byl jeden z rozporů, který jsem měl s ministerstvem. Dále v té koncepci chybí reforma výkonu vazby a výkonu detence. Moje představa koncepce je výrazně odlišná. Samozřejmě podíleli se na tom i odborníci z vězeňské služby a sám jsem byl členem. Ale my jsme netvořili tu finální verzi. A ono sice mohou být přizváni odborníci z věznic nebo ředitelé věznic, ale pokud to není synchronizováno správně, tak ten výsledek je pak takový, jaký je. Ta koncepce měla být stručná, výstižná a přesně pojmenované problémy, které chceme v dalších deseti letech řešit.
V té původní koncepci tedy byly i ty kontroverzní speciální eskortní jednotky?
Ano. A správně jste řekla kontroverzní, protože já tuhle kauzu s těmi tzv. zásahovými jednotkami, vnímám jako uměle vytvořenou vycházející z nepochopení problému. Za prvé není pravda, že ty jednotky vznikly. My jsme měli víceméně zkušební provoz. Je to nová věc, takže probíhal zkušební provoz a za tyto jednotky nebyly utraceny žádné peníze. Víceméně pouze příslušníci, kteří konaly eskorty běžně ve věznicích, tak je konali v jiném místě. Takže my jsme si potřebovali vyzkoušet ten systém. Nakonec jsme zjistili, že efektivnější je jedna jediná jednotka, která by bývala vznikla a která by zajišťovala eskorty zvlášť nebezpečných vězňů. My jsme jich vytipovali přibližně 200 a tahle speciální eskortní skupina, kdybych to tak nazval, ta by víceméně měla profesionální výcvik, měla by speciální techniku a bezpečnost takových eskort by byla na daleko vyšší úrovni. Touhle cestou šly i jiné evropské státy a ono ve finále by to bylo daleko levnější a ty úspory by se pohybovaly v řádu desítek milionů korun. Z mého pohledu je to velmi dobrá věc do budoucna, protože ta bezpečnostní situace se zhoršuje a já jsem nechtěl čekat na to, až přijde nějaká mimořádná událost, ale chtěl jsem dopředu mít připravenou tuto speciální eskortní skupinu, která by razantně zvýšila bezpečnost přepravy těhle vytipovaných vězńů.
Počet vězňů strmě stoupá a situace se pomalu zdá být kritická. Jak by se podle vás měla přeplněnost českých věznic řešit?
My jsme dělali všechno proto, aby to vězeňská služba vyřešila. Já sám jsem prosazoval velmi rychlou a úspornou variantu, než stavět nové věznice, tak jsem chtěl jít osvědčenou cestou, tedy ve stávajícícím objektu postavit novou ubytovnu, velmi dobře zabezpečenou a kvalitní. Jak se to bude ubírat dál, nevím. Tato situace nenahrává dobrému řešení. Ty kroky, kdy jsou propouštěni odborní pracovníci na generálním ředitelství, kteří měli na starosti investiční věci, tak tyto věci mohou být zpožděny a to může mít za následek razantní přeplněnost věznic. Nastala zde diskontinuita řešení a mohlo by to mít vážnější důsledky, než si v tuto chvíli pan ministr uvědomuje.
Eva Paseková, Petr Dimun
