Ministerstvo spravedlnosti ustoupilo od svého záměru trestat insolvenční správce kárným řízením u Nejvyššího správního soudu, podobně jako jsou trestáni exekutoři. Vrací se tak k původnímu záměru v novele insolvenčního zákona trestat insolvenční správce v rámci správního řízení.
Otázkou nyní je, zda nebude docházet ke kolizi mezi kárnou pravomocí insolvenčního soudu, a správním řízením v rámci Ministerstva spravedlnosti. „Účelem předkládaného legislativního návrhu není vytvářet kolizní situace mezi pořádkovými opatřeními udělovanými soudy insolvenčním správcům podle insolvenčního zákona v konkrétním insolvenčním řízení a opatřeními přijatými v rámci správního řízení vedeného s insolvenčními správci Ministerstvem spravedlnosti podle zákona o insolvenčních správcích, přičemž navrhovaný materiál je ani vytvářet nemůže, jelikož zájem chráněný výše uvedenými opatřeními je naprosto odlišný,“ vysvětluje Antonín Stanislav z Ministerstva spravedlnosti.
Předkládaný návrh podle Stanislava reflektuje rozdílnost zájmu chráněného v rámci rozhodování insolvenčních soudů o pořádkovém opatření (pořádková pokuta § 81 insolvenčního zákona), popř. zproštění z funkce insolvenčního správce (§ 32 odst. 1 insolvenčního zákona), tedy zájmu na řádném výkonu funkce insolvenčního správce v rámci ustanovení do konkrétního insolvenčního řízení. „Smyslem pořádkovým opatření je výchovně působit na insolvenčního správce s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí, která jí byla sankcionována, v budoucnu v daném řízení neopakovala.“
Zásah do pravomoci soudů údajně nehrozí
Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce v rámci konkrétního řízení a přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty, nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek přivodila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění správce funkce dle § 32 insolvenčního zákona.
„Naopak překládaným návrhem je mířeno na obecné zajištění řádného výkonu profese insolvenčního správce, na který nedopadá dohlédací činnost insolvenčního soudu (§ 11 insolvenčního zákona) a případná pořádková opatření udělená soudem. Je tak možno konstatovat, že překládaný návrh chrání významný veřejný zájem na řádnosti výkonu profese insolvenčního správce jakožto vysoce specializované činností, která má zásadní dosah do majetkové sféry dlužníka i jeho věřitelů,“ tvrdí Stanislav.
. „Domnívám se, že správní odpovědnost insolvenčních správců, dnes již založená zákonem o insolvenčních správcích, je řešení obhajitelné, protože Ministerstvo spravedlnosti zde podle zákona vykonává kárný dohled.“ – Bohumil Havel
Ze strany veřejné moci tak podle něj existuje proto oprávněný zájem na tom, aby tuto činnost vykonávaly pouze osoby bezúhonné, náležitě odborně vybavené, případně splňující příslušné bezpečnostní parametry. Opatření udělované insolvenčním soudcem plní funkci (pokuta), případně preventivní funkci (zrušení povolení) v rámci dohledu nad řádným výkonem profese insolvenčního správce, naopak funkcí pořádkového opatření uděleného insolvenčním soudem je v prvé řadě zjednání nápravy v rámci konkrétního řízení, v němž byl insolvenční správce ustanoven do funkce. „Lze tudíž uzavřít, že hlavní rozdíly mezi výše uvedenými opatření spočívají v jejich odlišných účelech (chráněných zájmech) a odlišných funkcích přijatých opatření.“
S návrhem MS souhlasí i odborník na insolvenční právo Bohumil Havel. „Domnívám se, že správní odpovědnost insolvenčních správců, dnes již založená zákonem o insolvenčních správcích, je řešení obhajitelné, protože Ministerstvo spravedlnosti zde podle zákona vykonává kárný dohled. Současně se domnívám, že tuto koncepci nenaruší ani možné rozšíření tohoto dohledu pro výkon povinností insolvenčního správce podle insolvenčního zákona.
Jak ale dál uvádí, je zde nicméně potřebné vždy hlídat ty případy, kdy sankci může udělit insolvenční soud, protože není možné insolvenční správce za jedno pochybení trestat dvakrát. Soudy zde nemají výlučnou pravomoc, dělají pouze to, co jim zákon v rámci daného insolvenčního řízení dává jako možnost dělat. Pokud zde např. bude založeno pochybení, které se u insolvenčního správce opakuje napříč různými řízeními, není důvod takovéto jednání nechápat jako správní delikt. „Typově nechci předjímat, ale měly by to být případy takového porušení povinností, které (a) nemá možnost potrestat přímo insolvenční soud a/nebo (b) které vykazují takovou míru škodlivosti, že může dojít k ohrožení správného výkonu funkce insolvenčního správce jakožto „instituce“ a tím k narušení podstaty insolvenčního řízení.“
Dojde k narušení nezávislosti soudů?
Ne každý ale s návrhem souhlasí. „Rozšíření správní odpovědnosti by podle mého názoru bylo v rozporu s ústavní zásadou dělby moci mezi nezávislým insolvenčním soudem a mocí výkonnou představovanou ministerstvem. Nelze připustit, aby ministerstvo, které je orgánem moci výkonné, posuzovalo např. činnost insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení namísto nebo vedle insolvenčního soudu, neboť dohled nad insolvenčním správcem v konkrétním insolvenčním řízení by mělo příslušet pouze nezávislému soudu, který jediný může insolvenčního správce v tomto řízení za pochybení potrestat,“ kritizuje insolvenční soudce Krajského soudu v Brně Jan Kozák.
Stejně tak jako Havel varuje před tím, že zdvojování dohledových pravomocí nad insolvenčním správcem v konkrétním řízení by podle něj mohlo vést k tomu, že insolvenční správce bude za totéž pochybení potrestán dvakrát, tj. důsledkem je porušení čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který se vztahuje i na tzv. malé trestní (tj. správní) právo. „Pokud jde o principy správního trestání, je nutné dbát o to, aby skutková podstata správního deliktu byla vymezena určitě, pokud jde o objektivní stránku deliktu. V původním návrhu novely insolvenčního zákona byla zvláště tato zásadní připomínka zcela pomíjena,“ dodává Kozák.
Soudce tak reaguje na připomínku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), které v řádném připomínkovém řízení namítalo původní ministerský návrh, který předpokládal zvýšení dohledové činnosti resortu spravedlnosti, a to i v konkrétních insolvenčních řízení. „Ustanovení jsou zcela v rozporu s ústavní zásadou dělby moci mezi nezávislým insolvenčním soudem a mocí výkonnou představovanou ministerstvem, zásadou ochrany daňové mlčenlivosti a principy správního trestání.“ Podle připomínky nelze připustit, aby ministerstvo, které je orgánem moci výkonné, posuzovalo činnost insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení namísto nebo vedle insolvenčního soudu, neboť dohled nad insolvenčním správcem v konkrétním insolvenčním řízení by mělo příslušet pouze nezávislému soudu, který jediný může insolvenčního správce v tomto řízení za pochybení potrestat.
„Sankcí je, a má být, pouze zákaz činnosti na určitou dobu, který je nicméně obvykle ukládán za závažné porušování povinností. Zrušení povolení nemá být trestem v rámci rozhodování o konkrétním deliktu.“ – MŠMT v připomínkovém řízení
Zdvojování dohledových pravomocí nad insolvenčním správcem v konkrétním řízení tak může vést k tomu, že insolvenční správce bude za totéž pochybení potrestán dvakrát, čehož důsledkem je porušení čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který se vztahuje i na tzv. malé trestní (tj. správní) právo. Pokud jde o principy správního trestání, nelze připustit, aby skutková podstata správního deliktu byla vymezena neurčitě, pokud jde o objektivní stránku deliktu, tj. obecně porušením právních předpisů (§ 36b odst. 1 písm. a) a b)). „Rovněž tuto zásadu porušuje zavedený katalog sankcí za konkrétní správní delikt, do nějž se nově zařazuje možnost zrušit povolení nebo zvláštní povolení. Sankcí je, a má být, pouze zákaz činnosti na určitou dobu, který je nicméně obvykle ukládán za závažné porušování povinností. Zrušení povolení nemá být trestem v rámci rozhodování o konkrétním deliktu,“ konstatoval školský resort v rámci vypořádání připomínek.
Opatrná je zatím reakce stavovské organizace, Asociace insolvenčních správců (ASIS). „Pokud jsem tomu správně rozuměl, po druhém projednání návrhu novely insolvenčního zákona v Legislativní radě vlády ministerstvo spravedlnosti opustilo původní koncept, kdy měli insolvenční správci podléhat kárné pravomoci Nejvyššího správního soudu. V této části, pokud je mi známo, ministerstvo aktuálně návrh přepracovává a výsledek mi zatím není znám,“ říká Michal Žižlavský, předseda Rady expertů ASIS.
Dušan Šrámek
