Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) zaznamenal další dílčí neúspěch při prosazování svých legislativních návrhů. Legislativní rada vlády přerušila minulý měsíc projednávání novely Občanského soudního řádu (OSŘ) a Exekučního řádu.
Novela má například zpřísnit dohled nad exekutory, či zavést zaměstnavatelům náhradu nákladů, které jim vznikají při exekucích srážkami ze mzdy. Návrh rozcupovali ve svých zprávách oba zpravodajové – bývalý námětek na MS František Korbel a profesorka Alena Winterová z PF UK. Ta dokonce navrhla její zamítnutí.
Jak upozornila Winterová v úvodu zpravodajské zprávy, podle Komise LRV pro soukromé právo jde o stopadesátou novelu OSŘ za 52 let, což má za důsledek neschopnost aplikační praxe změny zachytit a vyvolává v extrémní míře právní nejistotu. K tomu je třeba ještě dodat, že frekvence těchto novelizací se zvyšuje: V tomto roce 2015 již předcházely nejméně tři novelizace OSŘ a nejméně dvě novelizace exekučního řádu. „Taková nestabilita právní úpravě neprospívá, zatěžuje všechny dotčené subjekty, vytváří nepřehlednost a chaos v právním řádu. Skutečný efekt těchto postupných změn nebyl, pokud je mi známo, ani prokázán, ani analyzován,“ kritizuje návrh Winterová.
Podle návrhu Stanoviska LRV je návrh zákona předkládán se šesti rozpory, dále se předkládá několik otázek k posouzení a pětkrát alternativní řešení. „To už samo o sobě svědčí o nevalné kvalitě návrhu. A dále se pak klade otázka, proč tyto změny nemohou počkat až na slíbenou a potřebnou rekodifikaci civilního procesu. S praxí neustálých dílčích změn je třeba již jednou skončit: neučiní-li to předkladatel sám, měla by tak učinit Legislativní rada vlády.“
Komplikovaný návrh
Winterová podrobila kritice především návrh na další ochranu peněžních prostředků na účtu povinného u peněžního ústavu při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky. Navrhovaná ochrana má spočívat v tom, že dojdou – li na účet povinného peníze z titulu mzdy nebo jiného obdobného plnění nebo peníze z pohledávek dlužníka chráněných zcela nebo zčásti, peněžní ústav výkon rozhodnutí ohledně těchto prostředků neprovádí a jsou ponechány na účtu k volné dispozici povinného.
Celý posudek Aleny Winterové si můžete přečíst zde.
Které peníze to jsou, když na účtu veškeré peníze tam došlé splynou a právní důvod jejich připsání je irelevantní, dozví se peněžní ústav jako poddlužník od soudu, procedurou upravenou v navrhovaném § 304c o devíti odstavcích. Tato procedura je ale podle Winterové příliš komplikovaná na to, aby mohla dobře fungovat, a zatěžuje poddlužníky i soud dalšími povinnostmi.
Z návrhu neplyne ani jakékoliv rozlišení mezi případem, kdy na účet přijde jen tzv. zbytek čisté mzdy po provedení srážky plátcem mzdy a případem, kdy žádná srážka nebyla provedena a došla tak na účet čistá mzda celá – například proto, že srážky ze mzdy nejsou nařízeny. „Znamená to snad, že v tomto posledním případu je chráněna celá mzda povinného? Anebo se bude ještě žádat od banky, aby obdobný výpočet, jaký musí provádět plátce mzdy při srážkách ze mzdy, provedla ona sama? Druhý případ je zcela absurdní, ať už by měla být chráněna celá mzda povinného, anebo jen část mzdy po odečtení srážky, kterou by banka vypočetla.“ Nelze se divit, komentuje dále Wintrová, že tato otázka je předmětem rozporu mezi ČNB a předkladatelem. Odhad nákladů České bankovní asociace na změnu všech systému činí dle důvodové zprávy až 700 milionů Kč.
Předkladatel zcela ignoruje dřívější změny, které ohledně přikázání pohledávky z účtu již provedl a jsou platné a účinné: je to jednak nepostižitelnost substitučního jmění, zde pohledávky na účtu. Za druhé, nepostižitelnost poloviny peněžních prostředků ve prospěch manžela povinného, jestliže o to požádá. Za třetí, nepostižitelnost peněžních prostředků na účtu do výše dvojnásobku životního minima. Tyto zápovědi nejsou provázány ani mezi sebou, ani s nově navrhovaným omezením. Nejsou ostatně ani navázány na ustanovení § 307 odst. 2 a 3 OSŘ. „Návrh proto považuji za nesprávný a neschůdný jak z výše uvedených důvodů, tak zejména proto, že nelze takto v právním státu rozšiřovat ochranu dlužníka na celou jeho mzdu, když tato ochrana jde na úkor věřitele. K návrhu se kriticky vyjádřily tři pracovní komise LRV.“
„Skutečnost, že jsou plátci mzdy zatěžováni zákonnou povinností provádět srážky ze mzdy, aniž by z toho sebeméně profitovali, je nepopiratelná.“ – Alena Winterová
Dosavadní úprava nepředpokládá, že poddlužníkovi (plátci mzdy nebo i jinému) bude za jeho činnost poskytována jakákoliv náhrada, ač mu při nesplnění uložených povinností hrozí jak pořádková pokuta, tak i poddlužnická žaloba. Návrh chce zavést paušální odměnu pro plátce mzdy, ale nikoliv pro jiné poddlužníky. Dílčí úpravy, které v oblasti civilního procesu předkladatel opakovaně, a i teď, činí, jsou zdánlivě okrajové, ale zasahují hluboko do samé koncepce civilního procesu. Tento stav nemůže trvat věčně, takovéto soužití dvou systémů a předpisů nelze chápat jinak než jako provizorium. Rekodifikace civilního procesu musí nutně zahrnout i aktualizovanou koncepci vykonávacího včetně exekučního řízení.
„Skutečnost, že jsou plátci mzdy zatěžováni zákonnou povinností provádět srážky ze mzdy, aniž by z toho sebeméně profitovali, je nepopiratelná a osobně připouštím, že se o jisté náhradě může uvažovat. To, že obdobná náhrada není navrhována i pro jiné poddlužníky, by bylo lze odůvodnit tím, že jedině srážky ze mzdy se měsíčně opakují po dlouhou dobu a někdy i po řadu let (zatímco banka provede odepsání z účtu maximálně třikrát, a to v časovém období maximálně 6 měsíců),“ uvádí dále Winterová ve své zprávě.
Nelze ale podle jejího mínění přijmout to, jak je nárok v návrhu procesně proveden. Zatímco ve vykonávacím řízení soudním by se paušálně stanovený nárok stal součástí nákladů výkonu rozhodnutí a byl by tedy vymáhán na povinném spolu s vymáhanou povinností, v exekučním řádu se navrhuje úprava jiná. Zde je paušální náhrada řešena jako samostatný nárok plátce mzdy, se kterým se počítá jako se subjektem řízení, dokonce s právem podávat námitky. To je nepřijatelné samo o sobě, protože plátce mzdy je poddlužníkem, který má ze zákona určité povinnosti, ale stojí vždy vně vlastního řízení. Jeho pohledávka náhrady nemůže být uspokojována tak, že si ji sám srazí, jak je navrženo a teprve zbytek poukáže oprávněnému. „Zejména ale považuji za nepřípustné, aby byla ve výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy a v exekuci srážkami ze mzdy, které se jinak opírají o shodnou právní úpravu v § 276 – § 302 OSŘ, tak rozdílná koncepce jedné dílčí složky náhrady nákladů. Byť návrh zákona obsahuje i některé pozitivní prvky, celkově je v hlavních bodech nepřijatelný a vládě jej nelze doporučit, jak jsem se pokusila v Obecném posouzení blíže uvést i zargumentovat. Proto navrhuji zamítnutí návrhu,“ uzavírá Winterová.
V novelách se nevyznají ani znalci
„Ministerstvo spravedlnosti předkládá vládě další novelu Občanského soudního řádu a Exekučního řádu. Bohužel, tyto dvě, dříve politicky nezajímavé procesně-právní normy se v posledních letech staly předmětem zájmu politiků všech stran, kteří se předhání v tom, kdo komu změnami procesních pravidel více pomůže,“ konstatuje v úvodu své zprávy Korbel. Snahou podle něj přitom je pomáhat především dlužníkovi, tedy osobě, která porušila právo a nesplnila to, k čemu byla povinná. „Nejsem příliš přesvědčen o tom, že ještě někdo změny OSŘ vůbec sleduje. Odborná veřejnost je jejich počtem, úrovní a neochotou naslouchat odborným argumentům znavena, laickou veřejnost OSŘ nezajímá a upřímně řečeno, při frekvenci neustálých změn základního procesního předpisu v řádu měsíců, je v právní obci již jen menšina znalců, kteří vědí, co je vlastně aktuální stav.“ Nahodilost, nekoncepčnost změn a tápání lze demonstrovat na nápadu doručovat žalovanému formulář k podání odporu, když zároveň již další připravovaná novela OSŘ navrhuje začít doručovat platební rozkaz žalovanému fikcí. Než takové krajní nápady, bylo by lepší se inspirovat třeba na Slovensku úpravou zpoplatnění odporu, míní Korbel.
Celý posudek Františka Korbela si můžete přečíst zde.
Přitom jen za poslední půl rok nabyly účinnosti již čtyři novely OSŘ. Dalších osm novel OSŘ je aktuálně v Parlamentu, z toho 2 před prvním čtením, 3 po prvním čtení, jedna ve druhém čtení a dvě ve třetím čtení. „Dnes máme projednat v LRV další a další se připravuje…“ Z OSŘ se tak podle jeho slov stal trhací kalendář. Aktuální třináctistránková novelka obsahuje 15 stran připomínek a změn v návrhu stanoviska LRV a zásadní rozpory se šesti ústředními orgány státní správy, což je tolik, kolik jich bylo k celému novému občanskému zákoníku. Korbela by rovněž vedle předložené vypořádací tabulky s ústředními orgány státní správy velmi zajímala vypořádací tabulka z vnitřního připomínkového řízení se soudy, která vládě předložena nebyla.
Ve zprávě rovněž polemizuje s tvrzením důvodové zprávy, že navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. V souladu s ústavním pořádkem však není shora popsaný způsob normotvorby základního procesního předpisu, a to z důvodu narušení právní jistoty veřejnosti jako základní náležitosti demokratického právního státu, jak na to upozorňuje komise pro soukromé právo.
„Jako protiústavní a velmi nebezpečný do budoucna se mi rovněž jeví návrh, aby ministerstvo jako orgán dozoru mohlo nahlížet do daňové evidence a účetních záznamů exekutora, a to pro neproporcionální zásah do základního práva na nedotknutelnost soukromí podle čl. 7 Listiny. – František Korbel
Evidentně protiústavní je podle něj rovněž nápad přiznat náhradu nákladů plátcům mzdy při srážkách ze mzdy a nepřiznat ji dalším soukromým subjektům při srážkách (přikázání pohledávky) z účtu, a to z důvodu porušení zásady rovnosti. Návrh stanoviska LRV to zmiňuje též a navrhuje tuto úpravu vypustit. Alternativou může být naopak její doplnění směrem k rovné náhradě pro všechny dotčené subjekty.
„Jako protiústavní a velmi nebezpečný do budoucna se mi rovněž jeví návrh, aby ministerstvo jako orgán dozoru mohlo nahlížet do daňové evidence a účetních záznamů exekutora, a to pro neproporcionální zásah do základního práva na nedotknutelnost soukromí podle čl. 7 Listiny. Další ústavní problém se mi jeví v otázce dvojího postihu soudního exekutora po uložení výtky. Návrh podle mého názoru porušuje princip non bis in idem.“
Závěrem i přes ostrou kritiku navrhl Korbel, aby v po vypuštění či úpravy bodů, které kritizuje, LRV v případě ochoty předkladatele k přepracování úpravy chráněného účtu projednání přerušila.
Dušan Šrámek
