Poslední novely Exekučního řádu a občanského soudního řádu navodily stav, kdy věřitel tahá při vymáhání pohledávek za kratší konec provazu. Shodli se na tom účastníci konference Exekuce jako strategie zodpovědného vymáhání, kterou v rámci Pražského právnického podzimu uspořádal Havlíček Brain tým s Exekutorskou komorou.

Osmdesát procent exekucí je dnes bezúspěšných, a přesto je soudní exekutoři musejí vymáhat, aniž by od státu dostali jakoukoli refundaci za tuto činnost. Přítomní exekutoři proto nastínili na konferenci návrhy, jak by se dali exekuce zefektivnit.
Podle advokáta Tomáše Sokola se liší představy o tom, co jsou dobré mravy. „Nechápu, proč by kvůli malé pohledávce do třiceti tisíc neměla být exekuována nemovitost,“ zmínil ustanovení jedné z posledních novel. „To, že exekuce není vedena dobrými mravy, není argument.“

Připomněl rovněž zvažovanou místní příslušnost, kterou považuje za cestu do pekel. Navíce neexistují dostatečné informace o tom, co se v exekucích dělo. „Kdyby se byznysmeni rozhodovali jako politici, byli by dávno v kriminále,“ řekl dále.
Kvůli případné hrozbě trestního stíhání je pro věřitele lepší všechny pohledávky poslat do exekuce a mít pak papír, že povinný je skutečně nemajetný, čímž se statutární orgány vyhnou pletkám s odpovědností ze správy cizího majetku.

Sociální hejkalové

Sokol se také opřel se i do různých iniciativ na podporu dlužníků, které nazval „sociálními hejkaly“. Předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra zmínil nedávný rozsudek Nejvyššího soudu, podle nějž jsou exekuční vykonavatelé úředními osobami. To podle Vávry není překvapivé.
Zmínil také, že exekutoři jsou dnes spolu s advokáty pod největší palbou kritiky, přestože celý systém soudních exekutorů jsou u nás úspěšným projektem. Exekutorská komora se přitom podle něj nemá za co stydět.

Mohlo by vás zajímat

Zmínil také snahu po větších pravomocech MS trestat exekutory. Hlavním místem, kde dochází k trestání, musí zůstat komora. „Začne to exekutory a do roka jsou na tapetě notáři, advokáti a další profese,“ varoval Vávra. I on zmínil, že pro předsedy soudů je teritorialita nevýhodná. Ministerstvo spravedlnosti je podle něj neschopno provést intelektuálně i personálně jakoukoli analýzu. „MS neumí číst ani v soudních databázích,“ řekl doslova.

Krátký čas pro legisvakanci, nedostatečné usazení novel v praxi, časté novelizace těch samých míst – to jsou hlavní problémy, s nimiž se současná legislativa ohledně exekucí potýká, řekla místopředsedkyně Krajského soudu v Praze Martina Kasíková.
Konkrétně zmínila poslední novelu, která je v legislativním procesu, a která bude novelizovat to, co bylo přijato nedávno. „Budeme napjatě sledovat další díl seriálu“ dodala. Ve svém vystoupení se rovněž přimlouvala za zvyšování finanční gramotnosti a regulaci půjček. Zmínila rovněž střet insolvencí a exekucí, kdy by podle ní v případě několikanásobných exekucí mohl exekutor vyvolat insolvenční řízení.

Exekutoři jsou pod přísnou kontrolou

Bývalý prezident EK ČR Juraj Podkonický zmínil na základě úprav, které existují v řadě evropských států možnost, podle níž mohou soudní exekutoři také získat povolení k výkonu vedlejší činnosti v souladu s jejich rolí, se sklonem k zabezpečení a urychlení soudního řízení nebo snížení zátěže soudů.
Tyto činnosti mohou být, mimo jiné: vymáhání pohledávek; dobrovolný prodej movitého či nemovitého majetku ve veřejné dražbě; konkurzní řízení; plnění úkolů, kterými je pověří soudy či zastupování stran před soudy. „Jednou z oblastí, které budou mít přímý vliv na naši legislativu, je předexekuční vymáhání, prováděné soudními exekutory,“ řekl Podkonický. „Lze konstatovat, že soudní exekutoři jsou na rozdíl od inkasních agentur, nad nimiž není většinou žádná kontrola a legislativa je velmi vágní, pod přísnou kontrolou Ministerstva spravedlnosti nebo příslušných soudů. Stát tak může tuto činnost velmi jednoduše prostřednictvím svých orgánů regulovat a kontrolovat. Což na druhé straně přinese větší ochranu i dlužníkům.“

Ke zrychlení exekučního řízení a odbřemenění soudů by měl přispět návrh Exekutorské komory na zavedení institutu kvalifikované předžalobní výzvy, který představil člen prezídia EK Petr Polanský. Výhodou by podle něj bylo, že žalobce by u bagatelních pohledávek měl povinnost zaslat „kvalifikovanou předžalobní výzvu“ prostřednictvím místně příslušného soudního exekutora (cestou elektronického formuláře). Kvalifikovaná předžalobní výzva bude obsahovat vzorové poučení vydané Ministerstvem spravedlnosti, aby byla zaručena ochrana práv dlužníka tím, že dlužník bude poučen způsobem, který mu dle názoru ministerstva umožní pochopit svou procesní situaci.

Neplacení duhů – národní sport?

Soudní exekutor by doručil výzvu žalovanému do vlastních rukou, a dlužník pak bude mít možnosti – buď dluh ve lhůtě třiceti dnů uhradit, nebo existenci dluhu popřít a podat proti doručené kvalifikované předžalobní výzvě odpor. Spor by následně projednal na návrh věřitele soud. Pokud by dlužník zůstal nečinný, výzva se stane vykonatelnou, tj. stane se exekučním titulem a exekutor zahájí po pověření soudem exekuci. „Výrazná většina soudních sporů o zaplacení bagatelních pohledávek jsou a budou spory vyvolané systémovými věřiteli, kdy na straně žalovaného vystupují občané – příjemci plnění či služeb. Valná většina těchto sporů končí bez aktivní účasti žalované strany, která je pouze formálně obesílána, nedostavuje se k řízení, dluh nepopírá a nesporuje a proti vydanému rozhodnutí ani procesně nebrojí. Následně taková pohledávka končí v exekuci – a zhusta v exekuci bezvýsledné, neboť povinný je již silně zadlužen. Kvalifikovaná předžalobní výzva by problém přetížení soudů bagatelními spory s malým potenciálem skutečné „spornosti“ mohla jednoduše vyřešit.“

Rovněž podle soudce Okresního soudu ve Vsetíně Pavla Punčocháře jde velká část exekucí na různé pokuty či poplatky. Soudce připomněl rovněž snahu řady dlužníků vyhnout se svým závazkům tím, že adresu svého trvalého pobytu oficiálně přemístí na obecní úřad. „V poslední době k tomu přistupuje inovace v tom smyslu, že dotyčný na úřadě prohlásí, že se odstěhoval do ciziny, a je tak naprosto nedostižný. Lidé nerespektují rozsudky soudů a neplacení dluhů se stává národním sportem.“

Punčochář dále řekl, že jej překvapuje, že v současnosti jde o lepší ochranu dlužníků než věřitelů. V této souvislosti zmínil absurditu poslední schválené novely Exekučního řádu a OSŘ, kdy kvůli nezabavitelným osobním věcem si lidé mohou koupit ledničku s vědomím, že ji nezaplatí, a ona jim stejně zůstane, protože patří k obvyklému vybavení domácnosti. „Neposvěcuje se tu náhodou krádež?,“ položil Punčochář řečnickou otázku, a dodal, že další zpřísnění zákona by situaci ještě jenom zhoršilo.

Staněk: Teritorialita nepřinese nikomu nic dobrého

„Nejoblíbenější český adrenalinový sport v podobě jízdy na černo veřejnou dopravou, laxní přístup k placení poplatků za psy, odpad či televizi, půjčka na herní konzoli pro dítě, aby mělo hezké Vánoce, přestože v rodinném rozpočtu žádná velká rezerva nezbývá – právě to jsou časté příčiny exekucí,“ vypočítával prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.

Jak dále řekl, situaci věřitelů poměrně výrazně zkomplikovalo hned několik nedávných legislativních úprav občanského soudního i exekučního řádu a několik dalších podobných návrhů tzv. leží mezitím v Parlamentu. Jako příklad uvedl především loňskou úpravu advokátního tarifu. Její negativní dopad na vymahatelnost pohledávek byl ještě poměrně dlouhou dobu po jejím zavedení bagatelizován, dnes už je však v řadě oblastí vidět jasné důkazy toho, jak tato změna dokázala systém vymáhání paralyzovat, zejména u pohledávek nižšího řádu. Jelikož se tyto pohledávky týkají z velké části veřejného sektoru a poskytovatelů, tedy masových služeb, ve výsledku ztráty způsobené jejich nevymahatelností zaplatí všichni poctivě platící občané a spotřebitelé, ať již na daních nebo vyšší cenou služeb. Exekuční vymáhání pohledávek pak nezanedbatelně zkomplikovala letošní úprava postižitelnosti majetku dlužníka a společného jmění manželů, která nejenže ochránila majetek dlužníka nad rámec potřebný k zachování důstojného a plnohodnotného života, ale zároveň ještě stanovením závazného pořadí jednotlivých kroků výkonu exekuce zbytečně zkomplikovala a prodloužila již tak neúnosně zdlouhavý proces vymáhání.

Ohledně vládou schválené teritoriality exekutorských úřadů je Staněk přesvědčen, že by nepřinesla nic dobrého ani věřitelům, ani dlužníkům, které by měla chránit. „Zároveň z principu považuji za nepřijatelné, aby věřitel nemohl se svou pohledávkou, která je jeho majetkovým právem, nakládat dle svého uvážení a svěřit její vymáhání takovému exekutorovi, kterého si sám zvolí, ať už podle jakýchkoli kritérií,“ dodal.

Podle soudního exekutora Ondřeje Svobody je nutné si říci, že v současné době příliš zodpovědnosti neprojevují. Zpravidla se k exekucím předávají všechny pohledávky, které věřitelé drží, bez ohledu na to, že již při podání samotného exekučního návrhu je evidentní, že z povinného nelze vymoci ničeho, například jen proto, že je proti němu vedeno již několik dříve nařízených jiných exekucí. „Bohužel, v dnešní době již činí podíl těchto bezvýsledných řízení téměř 80%. A je to 80% řízení, jejichž náklady nese exekutor ze svého. Pokud se někdo domnívá, že náklady těchto řízení exekutor vykompenzuje ziskem z těch zbývajících 20%, mýlí se. Výnosy již sotva postačují na úhradu nákladů chodu úřadu; přesto neustále dochází k rozšiřování povinností exekutorů, které nikdo nezaplatí a opakovaně se omílá snižování tarifu.“ Exekutoři přitom vykonávají moc státu, aniž by stát na jejich činnost jakkoli přispíval ze státního rozpočtu. Přesto stát exekutory nepodporuje, představitelé státu mají v úmyslu s exekutory zatočit, aby získali hlasy voličů. Neuvědomují si, že tím útočí na výkon státní moci, tedy v podstatě na stát samotný, konstatoval dále Svoboda.

Jak dále řekl, současného stavu využívají někteří věřitelé, kteří se neštítí na tomto prostředí parazitovat a od exekutorů si za přísun zakázek nechat zaplatit. „Takové prostředí má nezpochybnitelně korupční potenciál a pro výkon státní moci je nepřijatelné.

Jediným způsobem, jak vytvořit prostředí pro skutečně zodpovědné vymáhání pohledávek soudními exekutory, je zavedení jejich místní příslušnosti, zajištění, že za odvedenou práci dostanou náležitě zaplaceno a stát bude jejich činnosti projevovat náležitou podporu.“

Vyplatí se neplatit dluhy?

Hlavní rolí Ministerstva spravedlnosti je analytická a kontrolní činnost, sdělil Antonín Stanislav z legislativy Ministerstva spravedlnosti. V této souvislosti připomněl vznik specializovaného odboru na MS k na dohled nad insolvenčními správci a exekutory. Zmínil také obsáhlou analýzu k problematice exekucí, kterou vypracovala na základě zadání ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO). Systém místní příslušnosti není podle Antonína špatná myšlenka, ale měla se zavést již v roce 2001, kdy se zaváděli soudní exekutoři. Její zavedení dnes by přineslo velmi negativní důsledky pro vymáhání pohledávek – snížilo by se až o třicet procent, což by mělo fatální následky.

Pokud se týká exekutorského tarifu, Ministerstvo provádí analýzu, která je nyní v pracovní verzi. „Závěry nás utvrdily v tom, co jsme tušili již roky. Zarazilo nás množství vícečetných, nedobytných exekucí a střet s insolvencemi. Nemáme v plánu, že by odpustily všechny dluhy, “ ujistil Stanislav přítomné, s tím, že MS navrhne, aby se vícečetné exekuce sloučily u jednoho exekutora, který by pak podal insolvenční návrh.

Zdůraznil také potřebu vyřešit podávání účelových insolvenčních návrhů těsně před konáním dražby a sanování nákladů exekutorů v případech, kdy exekuce přejde v insolvenci.

„Nejsem si jistá, zda na nálezy Ústavního soudu ohledně exekucí reagoval stát adekvátně, a ne jednom ad hoc,“ uvedla bývalá soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková. „Kladu si otázku, po návratu do obecné justice, zda se kyvadlo nevychýlilo tam, kde se vyplatí dluhy neplatit. Jako soudce se rovněž ptám, jak je možné, že ten, kdo dluhy neplatí, může dělat další.“

Judikaturu ÚS považuje Formánková za dobrou, ale jenom dílčí, protože reaguje na jednotlivé ústavní stížnosti. Nicméně hlavní problémy exekucí již byly podle ní vyřešeny.

Dušan Šrámek