Obhájce někdejšího šéfa vojenské rozvědky Ondreje Páleníka Tomáš Sokol vypracoval vyjádření k odvolání státního zástupce v kauze bývalé šéfky premiérova kabinetu Jany Nečasové, dříve Nagyové a údajného zneužití vojenské tajné služby. Sokol ve svém vyjádření odmítá námitky žalobce Rostislava Bajgera ke zprošťujícímu rozsudku . „Z pohledu obžalovaného, tedy minimálně ve vztahu k němu, napadený rozsudek nemá žádné vady,“ uzavírá Sokol své vyjádření.
Obvodní soud pro Prahu 1 v září zprostil Janu Nečasovou obžaloby v kauze zneužití vojenské tajné služby. Společně s ní osvobodil někdejší šéfy vojenské rozvědky Ondreje Páleníka a Milana Kovandu a také zpravodajce Jana Pohůnka. Státní zástupce Rostislav Bajger se vzápětí vyjádřil, že považuje zprošťující rozsudek za nezákonný a odvolal se. Případ má nyní projednat pražský městský soud. Podle Bajgera z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci se soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová nevypořádala s celou řadou důkazů. Pro Nečasovou žádal tři a půl roku vězení, pro zpravodajce požadoval tresty v rozmezí tří až čtyř let odnětí svobody.
Advokát Tomáš Sokol nyní České justici poskytl své vyjádření k odvolání státního zástupce. „Důvodem velmi jednostranná reprodukce celé události většinou medií a bezmoc klienta vůči této deformaci reality,“ řekl k tomu Sokol.
Páleníkův obhájce svém vyjádření dopodrobna rozebírá Bajgerovy námitky k rozsudku. Na několika místech například odmítá údajné rozpory ve výpovědích obžalovaných. „Na adresu tohoto tvrzení lze konstatovat, že odvolatel má zřejmě poněkud jiné vydání trestního řádu, než je běžně k dostání či k dispozici v elektronické podobě,“ odpovídá Sokol na námitku žalobce, „že ve výpovědích obžalovaných z přípravného řízení a z hlavního líčení jsou podstatné rozpory, jejichž příčiny soud nezjistil postupem podle § 207 odst. 2 tr. řádu, nevypořádal se s nimi, a již jen proto je třeba výpovědi obžalovaných považovat za a priori nevěrohodné“.
Kompletní vyjádření Tomáše Sokola k odvolání státního zástupce si můžete přečíst zde.
Mohlo by vás zajímat
Věrohodnost výpovědi expremiéra Nečase pak Sokol ilustruje na výpovědích dalších svědků. „Výpověď svědka Dr. Nečase by jistě mohla být více či méně nepravdivá a přizpůsobená potřebám obžalované Mgr. Nečasové. Motiv by k takovému jednání určitě existoval. Jenže, jak už bylo zmíněno v závěrečné řeči klienta, takový motiv jistě neměli svědci Petr Chvíla, Petr Charvát, Jana Malá, Ondřej Toman, Matěj Novák, Karel Zoubek, Petr Burian, Tomáš Hromádka, Filip Brož, Miroslav Karlík a Adam Stránký. Všichni příslušníci VZ, kteří buď podávali vysvětlení anebo byli vyslechnuti u hl.líčení. A všichni unisono potvrdili zadání ve vztahu k tehdejšímu premiérovi Dr. Nečasovi a jeho rodině. Prověřit existenci eventuální bezpečnostní hrozby pro jmenovaného a jeho rodinu. Žádný příkaz ke sledování ani cokoliv podobného. Tedy potvrzují navzájem pravdivost svých výpovědí, ale také výpovědi Dr. Nečase,“ uvádí obhájce. Páleník se podle něj od počátku trestního řízení hájí tím, že žádný povel ke sledování manželky premiéra nedal. A že dal pokyn k prověření toho, zda premiérovi či jeho rodině hrozí nějaké nebezpečí.
Divoká a vášnivá kampaň pod hesly o milence, která úkoluje tajnou službu, hnána žárlivostí, zcela zatemnila základní fakt. I kdyby šlo čistě a jenom o výmysl žárlivé milenky premiéra, byla-li věc postavena jako spekulace o možné hrozbě, ani tehdy by zjevně nemělo Vojenské zpravodajství jinou možnost, než toto udání prověřit. Protože i žárlivá milenka může být zdrojem relevantních informací. A tím spíše to platí pro situaci, kdy obavy vyslovil samotný premiér. A nejsurověji řečeno, i informace o tom, že milenka premiéra je žárlivá intrikánka anebo že premiér je lehce paranoidní či bázlivý, mají pro tajnou službu nepochybně význam. – Ze stanoviska Tomáše Sokola
Žalobce také dle Sokola přehlíží, že primárně je volba způsobu obhajoby věcí obviněného či obžalovaného. „A nemusí ji vůbec vysvětlovat. Pokud pak ji vysvětluje, jde pouze o uvedení osobních motivů, které by snad mohly být zvažovány z hlediska jejich obecné věrohodnosti,“ upozorňuje Sokol.
Jako „poměrně již dost zoufalá obranná argumentace“ působí podle Sokola tvrzení o tom, že obviněný má právo hájit se v podstatě v neomezeném rozsahu a může vypovídat i o skutečnostech, které tvoří předmět utajení, stupně důvěrné nebo vyhrazené, neboť by bylo v rozporu s ústavními principy, kdyby obviněný obecně se nemohl hájit z důvodu povinné mlčenlivosti.
Zcela bez významu jsou podle Sokola například Bajgerovy spekulace o tom, že snad Nečasová, tehdy nutila svědka Petra Nečase k tomu, aby urychlil kroky směřující k rozvodu. Není totiž jasné, jak by to s celou záležitostí mohlo souviset.
Na závěr Sokol připojil svůj osobní komentář, ve kterém hned v úvodu upozorňuje, že důvody zapojení Vojenského zpravodajství mohou být velmi rozličné. „Lze důvodně předpokládat, že tajné služby si velmi flexibilně vybírají, co bude nebo nebude předmětem jejich zájmu, aniž by to kohokoliv nějak zásadně znepokojovalo. Namnoze může být spíše věci jakási intuice, vyplývající z praktických zkušeností, co se může jevit jako zájmová oblast tajné služby,“ uzavírá Sokol svou obhajobu s tím, že napadený rozsudek nemá žádné vady.
Eva Paseková
