Podle advokáta a autora ústavní stížnosti proti kontrolnímu hlášení DPH, kterou podalo 21 senátorů Zdeňka Koudelky, je správné respektovat snahu státu bojovat proti daňovým únikům, ale nelze tím krýt neústavní zákony umožňující zneužití moci. Podle Hospodářské komory by se účinnost zákona s ohledem na podání ústavní stížnosti měla odložit.
Celkem dvacet jedna senátorů se podepsalo pod ústavní stížnost, kterou napadají zavedení kontrolního hlášení DPH. Kontrolní hlášení budou muset od nového roku podávat všichni plátci DPH – právnické osoby každý měsíc, ostatní podnikatelé podle toho, jak často odvádějí daň. „Podání ústavní stížnosti je pro nás dílčím úspěchem. Zároveň jde o důkaz toho, že proti vládním kopancům do aktivních a pracovitých lidí se dá bojovat z mnoha pozic,“ vysvětluje jeden z iniciátorů stížnosti, předseda Strany soukromníků Petr Bajer. Kontrolní hlášení jsou jedním z hlavních opatření ministra financí Andreje Babiše, kterými chce bojovat proti daňovým únikům.
Hlášení nejsou náhradou za klasická přiznání, ale pouze jejich doplňkem. Jde vlastně o přehled všech přijatých a vydaných faktur. „Jde o údaje, které jsou v konkurenčním prostředí chápány jako citlivé. To vše teď bude uloženo v centrální elektronické evidenci vedené úředníky. Budou tak vědět vše o tom, jací jsou vaši obchodní partneři a v jakém objemu s nimi obchodujete. To je velmi snadno zneužitelné,“ vysvětluje předseda 1. místopředseda Strany soukromníků Rudolf Baránek. Podle Ústavy České republiky má přitom každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním či jiným zneužíváním údajů o sobě.
Strana soukromníků navíc považuje zákon za zcela nepřiměřený. „Podle právních rozborů může být povinnost vnímána jako neústavní tehdy, pokud klade stejné povinnosti velkým i malým podnikatelům. Přitom dopad na ty malé je mnohem tvrdší,“ cituje odborníky Petr Bajer. Ústavní soud z obdobných principů dříve zhodnotil jako neústavní kauce vůči malým distributorům pohonných hmot.
Dalším velkým problémem kontrolních hlášení jsou naprosto nesmyslné a vysoké sankce. V případě, že finanční správa zjistí nesrovnalost, je okamžitě podnikateli udělena automatická pokuta a zaslána výzva k odstranění chyby do pěti dnů od doručení. Pro živnostníky a malé podnikatele s malým počtem zaměstnanců, nebo s žádnými zaměstnanci, to znamená konec dovolených a služebních cest, neboť nikdo neví, kdy výzva, v případě nesrovnalostí, bude doručena.
Ochrana soukromí
„V rámci pravidelného kontrolního hlášení jsou plátci daně z přidané hodnoty povinni sdělovat finančnímu úřadu důvěrné informace o svých odběratelích a dodavatelích. Konkrétní rozsah těchto údajů stanoví formulář vydaný správcem daně, který začátkem prosince 2015 ještě není v definitivní verzi. Ovšem ustanovení zákona, které stanoví plátci povinnost podat kontrolní hlášení, pokud uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo přijal úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění, umožňuje sběr jakýchkoliv údajů týkajících se zdanitelných plnění poskytnutým i neplátcům DPH,“ míní advokát Zdeněk Koudelka.
Jestli nakonec taková okolnost nastane, záleží podle advokáta na libovůli finanční správy při vydání formuláře. Bez ohledu na konkrétní znění formuláře finanční správy, jsou ustanovení zákona, která takovou možnost připouští, nelegitimní, neboť nemohou pomoci v boji s daňovými úniky. Možnost ohrožení soukromí ve vztahu k advokátní mlčenlivosti konstatovala i advokátní komora, konstatuje dále.
Podstata daňových úniků tkví v tom, že si plátci daně uplatní odpočet za zdanitelné plnění, které proběhlo jen formálně. Aby však mohl být uplatněn odpočet daně, musí být ten, kdo jej uplatňuje, plátcem daně. Z tohoto pohledu je nedůvodné, aby zákon umožňoval podávání hlášení i o neplátcích DPH, kteří si žádný odpočet uplatnit nemohou. Navíc takovému hlášení mohou podléhat i platby za zdravotnické úkony, které si například fyzická osoba objedná mimo veřejné pojištění (placená asistovaná reprodukce, plastické operace). Z těchto informací mohou být zjistitelné i velmi citlivé údaje o osobách. „Skutečný rozsah zjišťovaných údajů stanoví finanční správa svým formulářem a může jej tedy stanovit tak, že se nebude týkat neplátců DPH a bude z hlediska shromažďování údajů méně obsáhlý, ale může jej stanovit i tak, že se bude týkat neplátců DPH a množství získávaných údajů bude rozsáhlé,“ konstatuje dále Koudelka.
Rozpor se zásadou přiměřenosti
Přiměřenost musí být podle něj zjišťována i z pohledu zatížení určitou povinností v porovnání s možnými pozitivními přínosy. Obecně se podvody s DPH spojují s obchody s pohonnými hmotami a jinými obchody, kde úniky mohou dosáhnout miliard korun. Taková výše však je možná jen při velkých obchodech. Je naprosto nesmyslné, aby obsahem kontrolního hlášení byla každá platba. Je pravda, že platby do 10 000 Kč jsou dle návrhu příslušného formuláře z listopadu 2015 uváděny kumulativně, ale tato hranice je nízká. „Pokud lze pochopit snahu zákonodárce zavedením nové povinnosti omezit daňové úniky, pak měl novou povinnost stanovit pro platby vůči plátcům DPH od výše, kdy tyto úniky nastávají v rozsahu znatelně ohrožující daňový příjem státu.“
Přiměřenost musí být posuzována i ve vztahu k subjektům, které jsou novou povinností zatíženi. Povinnost může být vnímána jako neústavní, pokud zatěžuje stejně velké i malé podnikatele. Dopad na malé podnikatele ve srovnání s velkými je mnohem nepříznivější a to až s intenzitou neústavnosti. Ústavní soud z obdobných principů dříve zhodnotil jako neústavní kauce vůči malým distributorům pohonných hmot, upozorňuje dále advokát na jeden z dřívějších rozsudků ÚS.
V případě, že finanční správa zjistí nesrovnalost, je okamžitě podnikateli udělena automatická pokuta 1.000 Kč a zaslána výzva k odstranění chyby do pěti dnů od doručení. Pro živnostníky a malé podnikatele s malým počtem zaměstnanců, nebo s žádnými zaměstnanci to znamená konec dovolených a služebních cest, neboť nikdo neví, kdy výzva, v případě nesrovnalostí, bude doručena. V případě, že závada nebude odstraněna do pěti dnů, nebo se v opravě vyskytne další závada, tak je automaticky udělena pokuta 10.000 Kč a opět zaslána výzva k odstranění do pěti dnů od doručení
V případě, že tato další závada nebude odstraněna do pěti dnů, nebo se v opravě vyskytne další závada, je automaticky udělena pokuta 50.000 Kč a opět zaslána výzva k odstranění do pěti dnů od doručení. „Zákonná lhůta pěti dnů k nápravě chyby při podání kontrolního hlášení je naprosto nedostatečná. Při kumulaci státních svátků a sobot a nedělí (např. 5. a 6. června – svátky sv. Cyrila a Metoděje a Jana Husa a následná sobota a neděle, vánoční svátky 24.-26. prosince a následná sobota a neděle) fakticky dojde k tomu, že bude mít plátce na splnění povinností jen jeden pracovní den. Toto ustanovení neobstojí z hlediska přiměřenosti, jelikož by se jistě daňový systém státu nezhroutil, ani nebyl ohrožen, pokud by lhůta byla delší, např. určena ve dnech pracovních.“
Totalitní legislativa
Jak dále Koudelka vysvětluje, zákon přenáší rozsah stanovených povinných informací na formulář finanční správy. Zákon může stanovit formulář, ale ten by měl zajistit jen jednotnost a podrobnosti podání. Rozsah povinných sdělovaných údajů musí být upraven v zákoně. Vláda se výslovně až ostentativně hlásí k tomu, že obsah ohlašovaných údajů, které jsou stanoveny jako právní povinnost, fakticky neukládá zákon, ale pouhý formulář finanční správy s tím, že je to vše jednoduší a flexibilnější. Jde o prosazení zásady „řídit stát jako firmu“ bez ohledu na ústavní zásady, kritizuje. „Stanovování povinností mimo zákony ve vyhláškách či různých formulářích bylo praxí totalitního režimu do roku 1989.
V případě kontrolního hlášení nejde o prostou povinnost, ale zároveň o povinnost, která narušuje právo na soukromí jako ústavně chráněné základní právo. Výhrada zákona je tedy nutná. Nelze připustit, aby výkonná moc zcela úmyslně obcházela zákonodárný proces tím, že si skrze momentální vládní většinu nechá v zákoně odsouhlasit zmocnění pro stanovení konkrétních omezení ústavního práva pouhým formulářem finanční správy, který sám o sobě dokonce není ani právním předpisem v tradičním pojetí, byť se fakticky jako normativní právní akt za této situace jeví.“ Takové zákonné ustanovení je podle advokáta zmocňovacím zákonem, který práva zákonodárce přenáší na výkonnou moc. Zmocňovací zákony stály přitom u konce demokracie – Německo 1933, pomnichovské Československo prosinec 1938, když fakticky likvidovaly moc parlamentu. Parlament je sice jediným orgánem moci zákonodárné, ale není jejím vlastníkem. Je jeho povinností z ústavy vykonávat zákonodárnou činnost a nesmí ji pouhým obyčejným zákonem přenést na jiného, uzavírá.
Odložte účinnost
„S ohledem na diskusi, která se rozvinula v souvislosti s podáním ústavní stížnosti skupiny 21 senátorů proti zákonu o kontrolním hlášení k DPH, připomínáme, že začátek účinnosti tohoto zákona se rapidně blíží, přičemž je zřejmé, že povědomí většiny podnikatelů o této novince je velmi nízké,“ píše ve svém prohlášení k ústavní stížnosti Hospodářská komora ČR.
Ukázal to mimo jiné průzkum na vzorku podnikatelů z kraje Vysočina, z nějž vyplynulo, že si pouze 18 % firem myslí, že je na novou administrativní povinnost připraveno. Stejné poznatky přinášejí i odborné semináře, které se na téma kontrolní hlášení k DPH od letošního léta konají v různých částech ČR a na jejichž pořádání se v řadě případů podílí i Hospodářská komora ČR.
Proto by se HK ČR nebránila myšlence účinnost nového zákona odložit, jak požadují opoziční poslanci v návrhu, který byl coby poslanecká iniciativa nedávno předložen do legislativního procesu. „Domníváme se, že by zmíněná senátorská stížnost nejprve měla být řádně projednána Ústavním soudem. Odklad bychom nepovažovali za zbytečný i proto, že kontrolní hlášení jednoznačně představuje zvýšení administrativních nákladů, a proto by jeho zavedení mělo být podnikatelům kompenzováno úlevami či zlepšeními v platební či administrativní rovině, například v podobě pružnějšího vracení odpočtů DPH, na což HK ČR upozorňovala již při projednávání tohoto zákona v loňském roce. Odklad účinnosti nového opatření by otevřel prostor pro projednání těchto úlev,“ konstatuje HK ve svém prohlášení.
Dušan Šrámek
