Vladimíru Kůrkovi, který patřil k zastáncům minimalizace soudních zásahů, dnes končí desetiletý mandát ústavního soudce. Kůrka přišel v roce 2005 jako poslední člen Ústavního soudu jmenovaný prezidentem Václavem Klausem. Jako poslední z druhé generace soudu, formované Klausem, také odchází. Déle zůstanou jen Pavel Rychetský a Jan Musil, které Miloš Zeman jmenoval podruhé.
Kůrku nahradí Josef Fiala, jehož prezident se souhlasem Senátu jmenuje ve čtvrtek.
Mezi ústavními soudci se Kůrka řadil k těm nejvíce zdrženlivým. Za deset let dostal na stůl více než 2700 kauz, vyhlásil však jen 87 nálezů, z nichž 73 bylo vyhovujících, tedy ve prospěch stěžovatelů. Pro srovnání, Eliška Wagnerová, považovaná odborníky za reprezentantku „aktivistického“ přístupu k rozhodování, řešila 1790 podnětů a ve 241 případech jim vyhověla.
„Vladimír Kůrka patřil k zastáncům subsidiarity ústavního soudnictví a přísné minimalizace zásahů ÚS do činnosti jiných orgánů veřejné moci,“ uvedl generální sekretář soudu Ivo Pospíšil. Podle Kůrky jde o o důsledek individuálního nastavení. Někteří soudci jsou aktivnější, jiní opatrnější. V jeho případě prý mohla hrát roli také celoživotní zkušenost soudce. Tam, kde chce někdejší akademik zasáhnout, dokáže kariérní soudce někdy domyslet reálnou podobu soudního řízení a být zdrženlivý.
Kůrka například jako zpravodaj připravil nález, podle kterého zůstalo podmínkou pro výkon lékařské profese v Česku členství v komoře. Také prosadil odmítnutí návrhu na zrušení druhého článku Klausova amnestijního rozhodnutí, který zastavil kauzy trvající déle než osm let. Dospěl tehdy k závěru, že k přezkoumávání amnestie nemá soud kompetenci. „Na popularitě mi to nepřidalo,“ konstatoval nedávno Kůrka.
Ke třem desítkám rozhodnutí v řízeních o zrušení zákonů sepsal Kůrka odlišná stanoviska. „V nich se táhne jako červená nit volání po uplatňování úsporné právní argumentace založené především na prosazení přísné formální logiky,“ uvedl Pospíšil.
Kůrka, jenž je odborníkem na soukromé a procesní právo, se po vypršení mandátu automaticky vrací na Nejvyšší soud, odkud před deseti lety odešel. Po Novém roce se ujme řízení občanskoprávního a obchodního kolegia. Je mu 67 let, v justici může s ohledem na věk zůstat ještě tři roky.
Ve třetím Ústavním soudu je více akademiků a méně žen
Více vysokoškolských učitelů z právnických fakult a méně žen je v třetí generaci Ústavního soudu (ÚS), kterou zformoval prezident Miloš Zeman. Ve čtvrtek proměnu dovrší jmenováním Josefa Fialy. Druhou a třetí generaci spojují pouze jména Jana Musila a Pavla Rychetského, kteří opakují mandát. Rychetský však na opakování podle svých slov přistoupil jen kvůli zajištění návaznosti v rozhodování a fungování soudu, na konci roku 2017 chce skončit.
V posledních letech se však změnilo nejen složení soudu, ale i jeho agenda a částečně také způsob fungování. V agendě ubývá politicky vyhrocených návrhů, naopak přibývá těch odborných, řekl Rychetský Zemanovi při jeho poslední návštěvě Brna. Ubylo zvláště podnětů ze Sněmovny, kde žádná opoziční strana nemá 41 vlastních poslanců potřebných k podání návrhu na zrušení právního předpisu.
Výraznou změnu ve fungování ÚS přinesla úprava zákona, kvůli které soud od roku 2013 svolává veřejné jednání jen tehdy, pokud to sám uzná za vhodné kvůli lepšímu objasnění případu. Dříve musel při věcném přezkoumávání návrhu vyhovět účastníkům řízení, pokud na veřejném jednání trvali. Výsledná praxe je taková, že soud svolává veřejnost výhradně k vyhlášení nálezů. Vymizela tak spektakulární jednání, při nichž před kompletním plénem v historické Sněmovně hovořili poslanci, senátoři, premiér i prezident.
Ve třetí generaci ústavních soudců je téměř polovina těch, kteří za sebou mají dráhu vysokoškolských pedagogů, což je oproti předchozí generaci se dvěma profesory Janem Musilem a Pavlem Holländerem výrazný nárůst. Druhá polovina nových soudců přišla z justice, případně z advokacie. Podle Rychetského jde z hlediska profesního složení o optimální skladbu. „A je velmi podobná modelu v ostatních, zejména západoevropských zemích,“ řekl ČTK nedávno Rychetský. Výrazně však ubylo žen, oproti pěti jsou nyní u soudu jen dvě.
Zemanovi lidé procházejí, Klaus už raději nenavrhoval
Zemanovi se podařilo ÚS doplnit bez velkých kontroverzí. Začínal v situaci, kdy soud stál na hranici paralýzy. Prezident Václav Klaus totiž na konci svého mandátu nové kandidáty nenavrhoval a kdyby soud přišel ještě o jednoho člena, přestal by dočasně přezkoumávat právní předpisy.
Většinu Zemanových nominantů Senát schválil poměrně jasným poměrem hlasů. Podporu pro své druhé funkční období nezískali Jiří Nykodým a Miloslav Výborný, u kterých zřejmě sehrálo roli jejich rozhodování v některých politicky sledovaných kauzách, například při téměř úplném potvrzení církevních restitucí. V Senátu neuspěl ani Jan Sváček.
Vcelku poklidná obměna Ústavního soudu kontrastuje se situací v Polsku, kde při střídání dvou politických garnitur vznikl spor o platnost jmenování pěti soudců. Současná vládní strana Právo a spravedlnost spolu s prezidentem Andrzejem Dudou prosazuje jiné kandidáty, než k soudu poslala minulá garnitura. Také na Slovensku se loni kvůli kandidátům na soudce dostali do konfliktu prezident Andrej Kiska s vládní sociální demokracií (Směr-SD).
(čtk)
