Integrace cizinců ze třetích zemí v České republice není povinností, ale právem a plných 8% cizinců se v ČR odmítá integrovat. Stát přesto nezavede povinnost cizinců naučit se český jazyk, ale zacílí kampaň na původní obyvatelstvo. Například zdravotnický personál se bude muset naučit společenské zvyklosti cizinců z jiných kultur. Vyplývá to ze dvou materiálů vlády.
Jedná se o materiály s názvem „Analýza aktuální situace v oblasti integrace cizinců na území ČR“ a „Postup při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců v roce 2016“.
Podle Analýzy nelze integraci cizinců, kteří v ČR setrvávají dlouhodobě, nadále stavět jen na dobrovolnosti. Povinností a prvním předpokladem ke spojení s původními obyvateli je znalost jazyka. „Integrace cizinců do společnosti je v zájmu státu resp. jeho obyvatel, stejně jako v zájmu cizinců. Integrace doposud není povinností, ale právem – využívání nabídky integračních opatření závisí na rozhodnutí cizince samého. Možnosti participovat na integračních opatřeních však využívají pouze někteří z cizinců. Pokud cizinci setrvávají na území České republiky dlouhodobě, jejich úsilí o integraci nelze nadále stavět výhradně na principu dobrovolnosti,“ uvádí se v Analýze.
Česká republika přestávala být pro migranty tranzitní zemí a postupně se stává zemí cílovou. Imigrace do České republiky začala narůstat – počet cizinců od roku 1989 stoupl více než třináctinásobně a vzhledem k tzv. migrační krizi bude i nadále stoupat, uvádí se v Analýze. Nově příchozí tvoří nezanedbatelnou skupinu, říká Analýza.
Kdo by očekával, že pro integraci životně nezbytná znalost jazyka, se tedy stane povinností, mýlí se. Podle Analýzy je to „předmětem úvah“ a druhý materiál Koncepce integrace cizinců v roce 2016 už se nezabývá ani těmito úvahami, oč více se zabývá čerpáním dotací.
Vláda vzdělá občany ve zvycích zemí původu cizinců
Přitom sami cizinci považují neznalost češtiny za zábranu spojení s původními obyvateli, myslí si to 49% cizinců. Současně ale 8% cizinců v průzkumu deklarovalo neochotu začlenit se do majoritní společnosti, uvádí se v Analýze, podle které je cílovou skupinou integrace 266 955 cizinců ze třetích zemí, kteří jsou na území ČR k 31. červenci 2015. To jsou 2,5% celkového obyvatelstva České republiky.
Rozporuplnosti obou materiálů pak odpovídají kapitoly Cílová skupina integračních opatření: „Cílovou skupinou je i majoritní společnost vzhledem k tomu, že integrace je oboustranným procesem,“ píše se v Analýze.
Podle Analýzy i podle aktualizované Koncepce integrace se ani nadále nebude politická reprezentace státu ptát, zda původní obyvatelstvo souhlasí nebo nesouhlasí se zvyšováním počtu cizinců ve státě. Jak vyplývá z obou materiálů, je do daná věc. Vláda bude naopak cílit trvale na původní obyvatele a bude je poučovat o zvyklostech v zemích původu nových obyvatel ČR: „Komunikace se zaměří na setrvalou osvětu majority zaměřenou na poznávání života cizinců, kultury a zvyklostí zemí jejich původu. Veřejnosti je třeba zprostředkovávat objektivní informace o cizincích v ČR, vyvracet mýty, stereotypy a předsudky vůči cizincům, důsledně čelit xenofobním tendencím ve společnosti a aktivně působit proti projevům nenávisti vůči cizincům,“ píše se v Analýze.
Cizincům se musí přizpůsobit české zdravotnictví
Jak vyplývá z aktualizované Koncepce integrace cizinců ze třetích zemí, nejsou jejím cílem naopak žadatelé o azyl. Specifická integrační opatření se zaměří i na informovanost cizinců v předmigračním období v zemi původu. Vzhledem k tomu, že integrace je oboustranným procesem, je cílovou skupinou integrace i majoritní společnost. Cílovou skupinou integrace nejsou žadatelé o mezinárodní ochranu, uvádí se v aktualizované Koncepci integrace pro rok 2016. Tato Koncepce obsahuje konkrétní úkoly a termíny.
Podle Koncepce budou muset jednotlivé resorty zajistit mezi kulturní a společensko-kulturní kompetence svých zaměstnanců, a to s termínem 31.12. 2016: „Zajistit do 31. 12. 2016 zvyšování informovanosti a interkulturních a sociokulturních kompetencí pracovníků jednotlivých resortů a dalších subjektů řešících záležitosti cizinců, včetně jejich přípravy na působení v přímém kontaktu s cizinci a v komunitách cizinců,“ uvádí se v Koncepci.
Tento úkol se týká například ministerstva zdravotnictví, které bude muset zajistit „zařazení základů interkulturních vztahů – se zřetelem na sociokulturní specifika pacientů – cizinců do odborné přípravy zdravotnického personálu v přímém kontaktu s cizinci dle zákona“ nebo také „usnadnění komunikace s pacientem, který neovládá český jazyk“, píše se v materiálu, ze kterého vyplývá, že k integraci ve skutečnosti nedojde.
Německé příklady: Problém je psychiatrie
O problémech ve zdravotnictví s přistěhovalci z jiných kultur v posledních týdnech píší například německá média, která popisuji odlišné kultury, v nichž je nepřípustné, aby ženu vyšetřoval lékař muž nebo aby se nemocný muž nechal léčit ženou – lékařkou. Přes vysoké standardy pro žadatele o azyl, které ve svých pokynech zavedla německá lékařská komora, uvádí německý tisk příklady, kdy naopak lékař odmítl léčit uprchlíka a byl pro to profesně vyšetřován.
Většinou jde o soukromé lékaře v menších městech: žena s dítětem odmítla podat rodinnému lékaři ruku s odkazem na svoji víru, místní lékař odmítl léčit HIV pozitivního Afričana s odkazem na vysoké náklady, lékař se s pacientem dokázal domluvit až s pomocí dvou tlumočníků, což neslo opět náklady. Jako velký problém se ukazuje ve vztahu k cizincům z Afriky a Asie psychiatrie. Přistěhovalci mají zcela jiné hodnoty i způsob myšlení, obtížně se diagnostikují a tzv. západní psychiatři zatím v jejich kulturách tápou, přiznává mnoho německých lékařů.
Irena Válová
