Nejen soudci odmítají převod řešení účastnických sporů mezi zákazníky a operátory z Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) na soudy. Jakkoliv ministr spravedlnosti Robert Pelikán plní usnesení vlády z 30. března 2015, kterým vláda rozhodla o převodu této agendy od 1. ledna 2017 na soudy, postavili se podle zjištění České justice proti jeho návrhu konkrétního řešení jak někteří ministři, tak i ombudsmanka Anna Šabatová.
Přestože Robert Pelikán měl podle vyjádření soudců na několika debatách s nimi přislíbit, že udělá vše pro to, aby k přechodu této agendy z ČTÚ na soudy nedošlo, v jím předloženém materiálu pro vládu se Ministerstvo spravedlnosti (MSp) naopak k tomuto řešení přiklání. „Převedením agendy dojde také k vyřešení nynější nedůvodně rozdílné příslušnosti k rozhodování sporů o peněžitá plnění za služby elektronických komunikací a k rozhodování sporů o peněžitá plnění za zboží poskytnuté prostřednictvím služeb elektronických komunikací, jako je například placení jízdenek na MHD, vstupenek do kina, různé spotřebitelské soutěže apod., kde jsou služby elektronických komunikací „jen“ specifickým platebním prostředkem, nejde však o právní vztahy podle zákona o elektronických komunikacích. Zatímco příslušnost k rozhodování účastnických sporů o peněžitá plnění za služby elektronických komunikací dnes náleží Českému telekomunikačnímu úřadu, k rozhodování sporů o peněžitá plnění za zboží poskytnuté prostřednictvím služeb elektronických komunikací jsou příslušné soudy“, stojí například v důvodové zprávě.
Pelikán si důsledky uvědomuje
V souvislosti s přechodem agendy z ČTÚ na soudy si MSp vymínilo jak procesní úpravy, tak materiální a personální posílení soudů, což by podle jeho analýz mělo vést k efektivnějšímu výkonu práva v této oblasti. MSp odhaduje zvýšení nápadu na soudy o 100 tisíc nových věcí ročně. Z toho MSp dovozuje, že bude nutné posílit soudy o minimálně 252 osob, z toho by bylo 106 nových soudců, přičemž ministerstvo upozorňuje, že bez navýšení počtu soudců by toto řešení nebylo možné. Ročně požaduje navýšit rozpočet o přibližně 300 mil. Kč, přičemž nejvyšší položkou by byly logicky platy soudců.
MSp si přitom uvědomuje negativní důsledky převodu agendy tzv. účastnických sporů z ČTÚ na soudy, aniž by byl navýšen počet soudců a dalšího personálu soudů. „Pokud by nedošlo k navýšení počtu zaměstnanců v justici, přičemž by zároveň byl realizován převod agendy, došlo by de facto ke zhoršení postavení účastníků řízení. Při převodu agendy bez odpovídajícího personálního posílení není možné dosáhnout rychlého rozhodování sporů, naopak by dopad do státního rozpočtu mohl být daleko významnější, právě s ohledem na výdaje související s přiměřeným zadostiučiněním za průtahy v soudním řízení. Takové průtahy by se ovšem netýkaly jen účastnických sporů o peněžitá plnění, ale měly by dopad na veškerá řízení. Není vyloučeno, že by mohlo dojít až k paralyzování soudní moci“, píše MSp v důvodové zprávě.
106 nových soudců Babiš odmítá
Proti navýšení počtu soudců a dalšího personálu (a s tím souvisejícímu navýšení rozpočtu MSp) se však ostře postavil ministra financí a Pelikánův stranický šéf Andrej Babiš (ANO). „Zásadně nesouhlasíme s požadavkem jednostranného zvýšení 252 zaměstnanců (z toho 106 soudců) na soudech včetně souvisejících prostředků na platy a OPPP ve výši 186 mil. Kč v důsledku převodu kompetence k řešení účastnických sporů z ČTÚ na obecné soudy. Požadujeme, aby byl tento požadavek řešen přesunem funkčních míst a mzdových výdajů z kapitoly 328 – Český telekomunikační úřad. Zásadně nesouhlasíme s jakýmkoliv zvýšením počtu soudců v souvislosti s tímto návrhem zákona. Domníváme se, že daná agenda může být zabezpečena například vyššími soudními úředníky či asistenty soudců, jejichž počet na soudech byl pro rok 2016 a léta následující navýšen o 300 míst včetně souvisejících prostředků na platy, a to i vzhledem k faktu, že daná agenda je doposud v působnosti ČTÚ, tedy je zajišťována bez asistence soudců“, píše Ministerstvo financí (MF) ve svých zásadních připomínkách k návrhu MSp, které má Česká justice k dispozici.
Zaskočen tímto Pelikánovým požadavkem se zdá i ministr pro lidská práva a předseda Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier (ČSSD), který žádá doplnění předložených materiálů. „Jedná se především o skutečnosti vyplývající z vlastního odůvodnění vyčíslení financích nároků spojených s přesunem agendy na soustavu soudů a souvisejících nároků na zvýšení prostředků v rozpočtové kapitole Ministerstva spravedlnosti (dále jen MSp), které nebyly obsahem nelegislativního materiálu MPO, kterým byl vládě daný návrh předložen ke schválení. Na tuto skutečnost lze nahlížet také tak, že vláda nebyla dopředu informována o skutečných finančních nárocích spjatých s novým zajištěním výkonu agendy k řešení účastnických sporů soudní soustavou,“ píše Dienstbier v úvodu svých zásadních připomínek.
Na nehospodárnost navrženého řešení poukazuje v připomínkách i veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová s tím, že soudní řešení sporů je pro stát vždy nejdražší variantou. „K 31. prosinci 2014 se agendou účastnických sporů na ČTÚ zabývalo celkem 252 zaměstnanců s různým platovým zařazením (viz výroční zprávu ČTÚ za rok 2014 – tabulka 3 přílohové části). Průměrný hrubý měsíční příjem zaměstnance ČTÚ k 31. prosinci 2014 činil 30.208,- Kč. ČTÚ tak na hrubé mzdy měsíčně vynaloží přibližně 7 612 416,- Kč, tedy 91 348 992,- Kč za rok. Předložený návrh předpokládá vytvoření nových pracovních míst (z toho 106 soudců, 34 referentů, 32 vedoucích kanceláří a 80 zapisovatelek). Jenom náklady na hrubé mzdy těchto osob jsou předběžně vyčísleny na 185 526 720,- Kč. Celkově přitom ministerstvo počítá s navýšením peněžních prostředků o 293.805.072,- Kč (tj. kromě mzdových nákladů, také o provozní náklady). Jde přitom o částku trojnásobně vyšší oproti dosavadním mzdovým nákladům ČTÚ,“ upozorňuje veřejná ochránkyně práv.
Hrozí paralýza soudní moci
Zásadně proti převodu agendy na soudy je také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), podle něhož není z předložené důvodové zprávy zřejmé, jakým způsobem bude zajištěno vyřizování agendy na soudech. „Důvodová zpráva sice konstatuje, že je nezbytné posílit soudní aparát o cca 252 osob, ale již dále není řešeno, jak bude oněch minimálně 252 osob zajištěno fakticky. Již v současné době mají soudy kapacity i faktické (na jednací síně, kanceláře apod.) naplněny a s dalším navyšování agendy a personálu je nezbytné řešit i posílení kapacit soudních budov. Toto čistě praktické hledisko není nikterak zohledněno. Za současného stavu justice není představitelné, že takovéto výrazné navýšení agendy by nevedlo k jedinému, a to k paralýze fungování soudní moci. Ta ještě více pozbude svůj základní smysl poskytovat ochranu subjektivním právům kvalitně, spravedlivě a v přiměřeném čase. Nastane totiž situace, kdy agendu účastnických sporů budou vyřizovat v porovnání s ČTÚ velmi drahé soudy a s ohledem na množství věcí tuto budou vyřizovat déle. Účastníci řízení se obtížněji domohou svých práv a současně bude stát vyplácet nemalé finanční prostředky jako kompenzace za průtahy v řízení,“ konstatuje MŠMT.
Proti Pelikánem navrženému řešení se postavil i vedoucí Úřadu vlády Pavel Dvořák, který se v kritice návrhu shoduje argumentací MŠMT, odkazující k prosazované praxi v rámci EU. „S navrhovaným zákonem nesouhlasíme jako s celkem. Vyloučení možnosti rozhodovat účastnické spory podle zákona o elektronických komunikacích, jejichž předmětem je peněžité plnění, Českým telekomunikačním úřadem a jejich přenesení na soudy, považujeme za snížení standardu ochrany spotřebitele, které je navíc korunováno možností náhradního doručení platebního rozkazu v bagatelních věcech. Navrhovaná úprava jde dle našeho názoru proti trendu zavádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů (…) Článek 34 směrnice 2002/22/ES pak požaduje, aby náklady na řešení účastnických sporů byly nízké. Na to navazující a v důvodové zprávě citované rozhodnutí Rosalba Alasini obsahuje závěr, že takové mimosoudní řešení spotřebitelských sporů musí vycházet z doporučení Evropské komise 98/257/ES o zásadách pro orgány příslušné pro mimosoudní urovnávání spotřebitelských sporů. V České republice však existující obecné modely řešení spotřebitelských sporů toto doporučení plně nezohledňují. Některé prvky jsou sice zohledněny v zákoně o rozhodčím řízení, avšak ne všechny. Z pohledu ochrany práv spotřebitele nepovažujeme ani za dostatečný obecný model řešení spotřebitelských sporů, který upravuje nová část čtvrtá zákona o ochraně spotřebitele (v současné době sněmovní tisk č. 445). Domníváme se, že Ministerstvo spravedlnosti by spíše mělo připravit obecný model mimosoudního řešení bagatelních sporů“, odmítá Pelikánův návrh řešení jako celek vedoucí Úřadu vlády.
(epa)
