V poslední době sílí hlasy které upozorňují na to, že v Česku chybí zákon o uchovávání a sběru vzorků DNA. Nakládání se vzorky tu totiž stále nemá stanovená pravidla upravená zákonem. Česká justice nyní získala návrh, jak by takový zákon mohl v budoucnu vypadat. Vzorky by se podle něj uchovávaly až 80 let.
Jde o typický příklad toho, jak se v Česku nakládá se vzorky DNA. V pražské Vinohradské nemocnici již od roku 1985 shraňují genetický materiál novorozenců. „Jde o tzv. „novorozenecký screening“ (zaschlá kapka krve na filtračním papírku). Nejstarší screeningové kartičky uchovávané ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady (FNKV) jsou z roku 1985,“ upřesňuje mluvčí nemocnice Lukáš Matýsek.
Oprávnění policie odebírat biologické vzorky osob a provádět genetickou identifikaci je zakotveno v § 114 odst. 2 TŘ, podle něhož se odběru vzorku DNA musí podrobit „osoba, o kterou jde“, pokud to je třeba k provádění důkazu. Pokud odmítne odběr podezřelý nebo obviněný, lze jeho odpor v souladu s § 114 odst. 4 TŘ překonat. Pojem „osoba, o kterou jde“ je nutné vykládat relativně široce. Je to podezřelý, který byl zadržen podle § 76 odst. 1 TŘ a kterému nebylo dosud sděleno obvinění, obviněný, obžalovaný, odsouzený, ale také svědek, poškozený nebo zúčastněná osoba, jejíž věc má být nebo byla v trestním řízení zabrána.
V trestním řízení tedy nelze provádět odběr vzorku DNA za účelem získání informací o profilu DNA paušálně u všech obviněných, obžalovaných, odsouzených či zadržených podezřelých (a obzvláště ne u všech svědků, poškozených či zúčastněných osob). Odběr vzorku musí vždy korespondovat s potřebou získání určitého důkazu při vyšetřování konkrétního případu. Z toho vyplývá, že získané vzorky nebo profily DNA nelze dále uchovávat pro jiné účely, než je právě konkrétní vyšetřování, v rámci něhož došlo k odběru. Ve výjimečných případech při vyšetřování závažných trestných činů jsou rovněž prováděny tzv. plošné screeningy, které spočívají v porovnání profilů DNA od velkého počtu osob nejčastěji z určitého místa, kde k závažnému trestnému činu došlo.
Policie se tak nyní pohybuje v právním vakuu, kdy si v podstatě může dělat, co se jí zlíbí. I ze slov samotných kriminalistů je zřejmé, že si uvědomují, že na jak tenkém ledě se pohybují.
Ustanovení upravuje likvidaci profilů v Databázi profilů DNA. Doba 80 let pro uchovávání profilu je v souladu se stávající praxí upravenou v čl. 80 Pokynu stanovena u osob odsouzených a osob s uloženým ochranným léčením a zabezpečovací detencí. Na rozdíl od stávající praxe bude nicméně okruh těchto osob, jejichž profil bude uchováván, zúžen na okruh zločinů směřujících proti životu, zdraví, svobodě či lidské důstojnosti. U osob obviněných je uchovávání možné pouze do doby pravomocného rozhodnutí ve věci, kterým se končí trestní řízení. V případě odsouzení je přitom dána možnost, aby při splnění podmínek uchovávání profilů u odsouzených byl profil uchováván nadále. U dalších skupin osob jsou profily uchovávány do doby naplnění účelu jejich uchovávání. U osob neznámé totožnosti se tedy profil uchovává do doby jejího ztotožnění. U osob, jejichž profil je uchováván na základě souhlasu, pak dochází k likvidaci profilu v případě odvolání tohoto souhlasu nebo v případě odpadnutí důvodu uchovávání. – z návrhu zákona o DNA
Bývalý policista a přední český odborník na identifikační genetiku Daniel Vaněk upozorňuje, že nyní chybí zájem zákon připravit. „Přípravu tezí zákona o DNA svého času vzal pod svá ochranná křídla Úřad na ochranu osobních údajů a jeho předseda Igor Němec. Za Nečasovy vlády pak přípravu zákona dostalo za úkol ministerstvo vnitra, ale pro ně je tam neurologickým bodem identifikační genetika a kontrola policejní DNA databáze. Tomuto ministerstvu vyhovuje stav, kdy neexistuje žádný zákon a oni si v zásadě dělají, co chtějí. Jak se budou chovat k citlivým osobním údajům, si určují sami rozkazy policejního prezidenta, které jsou tajné. Je to taková Hlava XXII,“ řekl Vaněk v rozhovoru pro Zdravotnický deník.
„Oblast forenzního využívání DNA zejména při vyšetřování trestných činů je jednou z důležitých oblastí rozvoje nových možností kriminalistiky. Rychlý rozvoj genetiky znamená i dynamickou proměnu možností dokazování pomocí DNA, ať už jde o množství informací, které lze z biologických vzorků vytěžit, snižování množství biologického materiálu, který je nutný k provedení analýzy nebo o snižující se finanční náročnost prováděných analýz,“ píše se v možném legislativním návrhu zákona o uchování DNA, který má Česká justice k dispozici.
Důvodovou zprávu návrhu zákona o uchovávání vzorků DNA si můžete přečíst zde.
Návrh zákona si můžete přečíst zde.
Databáze vzorků DNA začala fungovat již v roce 2001, přičemž v plném rozsahu funguje od roku 2002. V říjnu 2014 obsahovala 168 640 profilů DNA. Správcem této databáze je Kriminalistický ústav v Praze. „V současné době je systém likvidace profilů v Národní databázi DNA nefunkční, jak ukázala i kontrola Úřadu pro ochranu osobních údajů, která u 5 z 20 náhodně vybraných profilů zjistila, že se jedná o profily, které vůbec neměly být v databázi uchovávány (obžalovaní zproštění obžaloby, svědek, obviněný po zastavení trestního stíhání),“ upozorňuje důvodová zpráva na nutnost předložení legislativní úpravy.
„Pokud nedojde k upravení dané oblasti formou zákona a bude zachován stávající stav, bude nadále docházet k zpracování citlivých osobních údajů bez dostatečného právního titulu. Tento stav bude odporovat standardům pro omezení základních lidských práv, jak je definoval Evropský soud pro lidská práva,“ upozorňují dále navrhovatelé zákona.
(epa)
