Deset let po násilnostech při demonstraci v Helsinkách rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že novinář na demonstraci si musí být vědom právních následků při neuposlechnutí policejního příkazu. Ani právo na svobodu projevu neznamená výjimku podrobit se policejnímu příkazu. Finský novinář, kterého zatkli, vzali do detence a obvinili, neuspěl se stížností u Evropského soudu pro lidská práva.
Finský občan Markus Pentikäinen byl zaměstnavatelem za týdeník Suomen Kuvalehti vyslán, aby pořídil 9. září 2006 fotografie z protestu proti setkání Asie-Evropa (ASEM) v Helsinkách. Protože se demonstrace změnila v násilnosti, policie nejprve zabránila davu v pochodování, ale povolila klidnou demonstraci na místě. Později policie obklopila místo demonstrace kordonem a nařídila davu, aby se rozešel.
Šestadvacetiletý Markus Veikko Pentikäinen zůstal obklopen policejním kordonem v místě, kde se stále srocovala malá skupina demonstrujících. Spolu s nimi byl pak zatčen. V policejní detenci zůstal od půl desáté večer do propuštění ve tři hodiny ráno následujícího dne. U obvodního soudu v Helsinkách byl v roce 2007 obviněn z neuposlechnutí policejního příkazu, což bylo potvrzeno odvolacím soudem a Nejvyšším soudem v roce 2009. Žádný ze soudů na novináře neuvalil žádný trest, naopak soudy v rozsudcích konstatovaly, že jeho přestupek je omluvitelný, protože jako novinář čelil očekáváním ve vzájemném rozporu: na jedné straně příkaz policie a na druhé straně zadání zaměstnavatele.
Rozhodování soudu deset let po události
Tím by příběh mohl skončit, ale neskončil. Markus Veikko Pentikäinen podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení článku 10 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách – svoboda projevu, která podle něho byla porušena jeho zatčením, detencí a obviněním, neboť mu byla bráněno vykonávat jeho práci novináře. Ani u ESLP nebyla cesta zdánlivě jednoduchého případu Pentikäinen jednoduchá, když se případ dostal v prosinci 2014 k veřejnému slyšení až před Velký senát Soudu.
Dlouho očekávané rozhodnutí padlo po téměř dalším roce až 20. října 2015. Soud zdůraznil, že neposuzoval zákonnost zadržení, detence a obvinění, neboť toto nebylo součástí novinářovy stížnosti, přestože Pentikäinen při slyšení před Velkým senátem označil zadržení na déle než 18 hodin za nezákonné.
Policejní příkaz měl dobré důvody
Soud uznal, že došlo k zásahu do práva Markuse Veikko Pentikäinena na svobodu projevu, která je garantována Článkem 10. Dokonce i přesto, že jeho zatčení a obvinění nebylo cíleno proti němu jako proti novináři, ale stalo se následkem jeho neschopnosti podrobit se policejnímu příkazu rozejít se. Jeho práce však byla dotčena. Zásah vycházel z finských zákonů, konkrétně ze zákonu o policii, ustanovení o donucovacích prostředcích a z trestního řádu. Sledoval však legitimní cíle ve smyslu § 2 Článku 10, konkrétně ochranu veřejné bezpečnosti a zabránění nepořádku a kriminality.
Co se týče otázky, zda zásah byl „nezbytný v demokratické společnosti“ ve smyslu Článku 10, Soud poznamenal, že finská policie měla dobrý důvod očekávat, že se události 9. září 2006 zvrhnou v násilnosti vzhledem k nepokojům a násilnostem, ke kterým došlo v předešlé totožné demonstraci tentýž rok. Policejní příkaz davu, aby se rozešel byl proto založen na odhadu vycházejícího z faktů. Navíc Pentikäinenovi nebylo znemožněno vytvoření reportáže. Mohl fotografovat během demonstrace až do chvíle, než byl zatčen. Kromě toho k zatčení Pentikäinena došlo v místě uvnitř kordonu, kde zůstal spolu s jádrem demonstrantů.
Novinář nebyl nijak označen, své postavení nedal najevo
Soud dále poznamenal, že z video záznamu události vyšlo najevo, že nebyl označen rozpoznatelnými znaky jako novinář ani na sobě neměl viditelnou novinářskou průkazku. Jeho zjev neumožňoval, aby byl odlišen od protestujících. Policie se musela o jeho postavení novináře dozvědět nejpozději na policejní stanici, když policejní úředník převzal jeho presskartu, Pentikäinen nedokázal jasně dát najevo během události, že je novinář. Neuposlechnutím příkazu policie pak vědomě riskoval zatčení.
Už obvodní soud v Helsinkách shledal, že si novinář uvědomoval policejní příkazy k opuštění scény, ale rozhodl se je ignorovat. Skutečnost, že z místa obklopeného policejním kordonem telefonoval svému zaměstnavateli, se kterým diskutoval, zda má místo opustit nebo ne, ukázala, že rozuměl, že se příkazy vztahují i na něho. Nic neukazovalo na to, že by nemohl pokračovat v novinářské práci mimo obklíčený prostor.
Co se týče jeho zatčení, byl jedním z prvních, kdo byl vyslechnut a krátce na to propuštěn. Jeho fotoaparát, vybavení a fotografický materiál, který mu byl po dobu detence odebrán, mu byl vrácen. Co se týče jeho obvinění, Soud poznamenal, že Pentikäinen byl shledán vinným z neuposlechnutí policie, avšak nebyl mu udělen žádný trest. Je příznačné, že jednání, za které byl obviněn, nebyla jeho novinářská činnost jako taková, ale pouze odmítnutí splnit policejní příkaz na úplném konci demonstrace, která byla policií posouzena jako přecházející do nepokojů.
Navíc, zásah do jeho novinářské svobody byl omezen a dostalo se mu příležitosti pokrýt adekvátně událost. Soud zjistil, ze spisového materiálu tohoto případu, že trestní řízení bylo následně po této demonstraci vedeno proti 86 obviněným.
Novinář čelí konfliktu, volba je riziko
V této souvislosti Soud uvedl, že novinářům nemůže být udělena výjimka z povinnosti podrobit se trestnímu zákonu na základě skutečnosti, že jim Článek 10 poskytuje ochranu.
Soud potvrdil, že novináři někdy musí čelit konfliktu mezi obecnou povinností dodržovat trestní zákony a jejich profesionální povinností získávat a šířit informace, avšak zdůraznil, že pokud si novinář vybere neuposlechnout pořádkové trestní zákony, on nebo ona si musí být vědomi rizika, že se stanou předmětem právních sankcí.
Na Pentikäinena nebyla uvalena žádná sankce a jeho obvinění nemělo žádný následek, v souladu s národním právem se jeho obvinění nedostalo ani do trestního rejstříku. Lze říci, že finské úřady založily svá rozhodnutí na relevantních důvodech a nastavily spravedlivou rovnováhu mezi spolu soutěžícími zájmy. Neodradily ani nebránily médiím v pokrývání demonstrací, ani Pentikäinenovi nebylo bráněno vykonat jeho práci jako novináře během nebo po demonstraci. Z těchto důvodu nedošlo k porušení Článku 10, uvedl Soud.
Irena Válová
