Státní zástupce se stále častěji mění ve vedoucího vyšetřovacího týmu, což mu znemožňuje vykonávat řádně dozor nad trestním řízením. Spolu s častou falešnou medializací případů, zneužíváním společného řízení nebo nerespektováním právního názoru soudu má tento stav důsledky, co se týče spravedlivého procesu. Rezignace na nový trestní řád je alarmující, vyplývá z vyjádření advokáta a obhájce Zdeněka Kloučka.
Své závěry učinil obhájce Zdeněk Klouček na základě případové studie trestní věci Pavla Tykače, která se 19 let od stíhaného skutku stále nachází ve stádiu přípravného řízení. V souladu se zákonem o advokacii získal obhájce pro publikování procesních rozhodnutí v dané trestní věci Tykačovo svolení.
Současně se Zdeněk Klouček rozhodl zdržet se komentářů ohledně viny:„Jelikož jde o dosud neskončenou trestní věc, nacházející se po téměř 19 letech od stíhaného skutku stále ve stádiu přípravného řízení trestního, nejsou z pohledu viny komentovány žádné v trestním řízení provedené důkazy, a pokud zmiňovány jsou, tak pouze ve vztahu k již učiněným procesním rozhodnutím a postupům,“ uvádí v úvodu případové studie Zdeněk Klouček.
Celou studii si můžete prohlédnout na blogu Zdeňka Kloučka.
Přestože obhájce Zdeněk Klouček na základě konkrétních situací identifikuje jednotlivá ustanovení trestního řádu a předkládá návrhy na změny formou řešení otázek k diskusi, jde o změny, které se mnoha obhájcům i soudcům jeví dlouhodobě jako nezbytné. Například kritická diskuse k věcné a místní příslušnosti státního zastupitelství v trestním řízení respektive ke znakům svévole státních zástupců je setrvalá. Vysvětlení přináší sám obhájce Zdeněk Klouček.
Podle jeho studie jde o problém systémový: „Dosud platný trestní řád byl přijat za účinnosti Ústavy Československé socialistické republiky, jejíž významnou částí byl koncept centrálně řízené prokuratury a široce koncipovaného prokurátory vykonávaného dozoru nad zachovávání zákonnosti prakticky ve všech oblastech. Po společenských změnách v devadesátých letech minulého století máme jinou ústavu, z níž prokuratura zmizela a prostor po ní zčásti převzalo státní zastupitelství, jehož jedinou ústavou výslovně stanovenou činností je zastupovat veřejnou žalobu v trestním řízení. Výkon dozoru v trestním řízení a další činnosti státního zastupitelství ponechává ústava prostým zákonům,“ uvádí Zdeněk Klouček.
Podle jeho slov je pro oblast působnosti státního zastupitelství v přípravném řízení trestním takovým zákonem právě trestní řád, mnohokrát zásadně novelizovaný, který však přesto nemůže popřít své původní základy. „Dozor nad dodržováním zákonnosti v přípravném řízení je tak nyní svěřen relativně nezávislému a místně a věcně příslušnému státnímu zástupci.
Oproti původní koncepci trestního řádu je ale dosah dozoru výrazně omezen zejména převedením některých kontrolních pravomocí soudům – např. o stížnosti proti rozhodnutí o zajištění majetku, které vydal státní zástupce či s jeho souhlasem policejní orgán, rozhoduje soud. Dozor státního zástupce v těch částech přípravného řízení, které takto nebyly dotčeny, lze tedy označit jako zbytkový. Při absenci ústavního zakotvení dozoru se nelze ubránit dojmu, že stát nepovažuje tyto „zbytkové“ oblasti za příliš významné,“ vysvětluje advokát Zdeněk Klouček.
Avšak oblasti, v nichž dozor státního zástupce nebyl ničím nahrazen či omezen jsou přitom limitující pro spravedlivý proces, zejména důsledné dodržování zásad trestního řízení: například do konkrétní praxe promítnutý princip presumpce neviny, objasňování okolností i ve prospěch obviněného nebo plné šetření základních lidských práv, upozorňuje advokát Zdeněk Klouček.
Obhájce přináší i vysvětlení, proč jsou státní zástupci stále častěji mylně nazýváni žalobci. Prostě proto, že ve skutečnosti stále častěji nevykonávají řádně dozor nad zákonností trestního řízení, ale sami vedou vyšetřování: „Možná proto nemůžeme být příliš překvapeni, že státní zástupci jsou stále častěji veřejně označováni i při výkonu dozoru v přípravném řízení za žalobce, a že zejména v závažných a známých kauzách přejímají stále častěji úlohu faktického vedoucího vyšetřovacího týmu. Tento typ angažovanosti ale dále zužuje prostor pro výkon dozoru; dozor přece pojmově vyžaduje určitý odstup, který faktický vedoucí vyšetřovatel a budoucí strana sporu před soudem v jedné osobě sotva může mít, jakkoliv je snad odborně i lidsky na výši,“ varuje advokát Zdeněk Klouček.
Jsem přesvědčen, že stát výrazně selhal, pokud dosud nezajistil kvalifikovanou přípravu nového trestního procesního kodexu včetně koncepčního redefinování postavení státního zastupitelství v předsoudním stádiu, neboť starý trestní řád sice funguje, ale, jak lze z konkrétních skutečností dovodit, již by novou úpravu opravdu potřeboval. Za alarmující je proto třeba označit aktuální informace o tom že komise pro přípravu trestního řádu v současnosti vůbec nepracuje, uzavírá svoji rozsáhlou případovou studii advokát Zdeněk Klouček.
Zdeněk Klouček navrhuje zejména tyto změny trestního řádu:
Bude-li ve budoucím trestním řádu zachována stávající koncepce stížnosti pro porušení zákona, bylo by vhodné omezit právo ministra spravedlnosti vzít podanou stížnost pro porušení zákona zpět, nejméně pokud byla podána ve prospěch obviněného a ten tak legitimně očekává posouzení své věci nejvyšší instancí obecných soudů.
Nebude-li v budoucím trestním řádu řešena problematika jinak a bude převzata stávající úprava, pak by z pohledu právní jistoty mělo být nejméně doplněno stávající ust. § 149 odst. 6 tr. řádu výslovně tak, že orgán činný v přípravném řízení trestním je vázán právními názory soudu, obsaženými v jeho pravomocném rozhodnutí v téže trestní věci.
Pokud by výše navržené doplnění stávajícího ust. § 149 odst.6 tr. řádu nebylo dostatečné, bylo by v zájmu právní jistoty vhodné zvážit další doplnění v tom smyslu, že případné podání podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ani podání stížnosti pro porušení zákona nemění nic na vázanosti právními názory soudu či (jiného) nadřízeného orgánu a povinnosti postupovat v trestním řízení podle obecných zásad, zejména ust. § 2 odst. 4 tr. řádu.
Považuji za nezbytné, aby byla vyloučena možnost vytváření neúplného či dokonce falešného obrazu o činnosti těchto orgánů, aby vedle bezpochyby potřebného informování o činnosti prováděné v souladu se zákonem byla jednoznačně upravena povinnost informovat i o případné jejich činnosti, která byla shledána jako zákon porušující, a rovněž byla stanovena povinnost orgánu, který zákon porušil, se dotčené osobě, zejména byla-li porušena její základní lidská práva, veřejně omluvit.
Za úvahu by stálo, zda v budoucím novém trestním řádu nezpřesnit definici společného řízení v tom směru, že společné řízení lze vést pouze ve věcech ve stejném stádiu řízení. Věcná příslušnost státních zástupců je v současnosti upravena podzákonnou normou a mám zato, že je namístě ji upravit jednoznačněji.
Jde ale také o celkovou současnou koncepci státního zastupitelství, která by měla být více teoreticky zpracována a poté na základě politického rozhodnutí upravena zákonem; bude-li akcentován požadavek nezávislosti jednotlivých státních zástupců, pak by bylo v zájmu právní jistoty vhodné stanovit zákonem jejich místní i věcnou příslušnost, bude-li uznána (a možná ústavně zakotvena) potřeba vyšší jednoty státních zastupitelství a operativnosti jejich postupu včetně event. atrakce některých věcí vyšším stupněm státního zastupitelství, může být oprávněné ponechat úpravu věcné a místní příslušnosti podzákonné normě, kterou lze snadněji a rychleji měnit. Právní jistotu ohledně příslušnosti státních zástupců ovšem podle mého názoru nutně potřebujeme.
Irena Válová
