Na v současnosti 4,5 milionu aktuálně vedených exekučních řízení připadá v posledních šesti letech pouhých 173 podaných kárných žalob. V průměru vede jeden exekutorský úřad 28 tisíc exekučních řízení.

Porušení předpisů však bylo zjištěno jen v 73 případech. Exekutorská komora se čísly už poněkolikáté brání nařčení z nekvality a neefektivity. Stav marných exekucí stále stejných dlužníků je podle ní naopak neudržitelný, 60% pohledávek je nedobytných a exekutory nemá kdo platit.

Pro srovnání – na soudce bylo podáno 168 kárných žalob a vina byla shledána v 82 případech. Úspěšnost kárných žalob na exekutory dosahuje 42 %, což je méně než u soudců (49 %) či státních zástupců (59 %), neboť dohledové orgány z preventivních i politických důvodů žalují i sporné věci, kdy není zcela zřejmé, že došlo k porušení zákona, uvádí Komora. „Je třeba pracovat s fakty a nikoliv s dojmy. Služba soudního exekutora je ze své podstaty službou, s níž je alespoň jedna strana vždy nespokojená – je to povinný, jenž je exekutorem nucen zaplatit dluh či jemuž je odnímán majetek, ale často je to i oprávněný, který vlivem nemajetnosti povinného ani po dlouhém martýriu vymáhání a vynaložených nákladech svou pohledávku nezíská. Tyto specifické okolnosti profese soudního exekutora však neznamenají, že samotná jeho činnost probíhá špatně,“ reagoval Petr Polanský, člen prezidia Exekutorské komory ČR.

Na 158 exekutorských úřadů nyní zpracovává 4,5 milionu exekučních řízení. Čistě aritmeticky tedy na jeden exekutorský úřad připadá 28 tisíc řízení.

Exekutorská komora: Studie Smrčka a Plačka není vypovídající

Mohlo by vás zajímat

Exekutorský stav je tvořen různě velkými exekutorskými úřady, podobně jako je to například v případě advokátů, notářů, insolvenčních správců nebo jakékoliv jiné profese. „Někteří klienti – v případě soudních exekutorů věřitelé – dávají přednost velké organizaci, jiní zase třeba osobnějšímu přístupu. To však nedává žádný důvod k vyjádřením, že soudních exekutorů je příliš mnoho, že systém není efektivní nebo že větší úřady jsou automaticky úspěšnější,“ uvedl Martin Tunkl, člen prezidia Exekutorské komory ČR. „Jsme přesvědčeni, že malé i velké úřady mají svou hodnotu a nezastupitelné místo a věřím, že relevantní data by to potvrdila,“ řekl dále.
Studie zadaná Ministerstvem spravedlnosti a zpracovaná Lubošem Smrčkou a Janem Plačkem, která se této problematiky dotýká, podle nezávislého odborného vyjádření prof. Smejkala vychází z nedostatečných dat, a není proto sama o sobě vypovídající, uzavírá Exekutorská komora.

Ve změti předpisů se ztrácejí i jejich autoři

Neustálé dílčí novelizace zbytečně komplikují a byrokratizují exekuční řízení. Téměř pokaždé se jedná o nekoncepční změny, které neuváženě zasahují do práv věřitelů a probíhajících exekucí. Na druhé straně na to v konečném důsledku, bohužel, doplácejí dlužníci. „Oblast soudních exekucí začíná být nikoliv regulovaná, ale přímo přeregulovaná, přičemž se ve změti nových opatření ztrácí sami odborníci včetně těch, kteří za změnami stáli. Systémovou chybu však nikdo neléčí, nikdo se nezabývá např. rostoucím počtem mnohačetných exekucí nebo třeba  efektivním propojením exekucí a insolvencí. Namísto toho se politicky brojí proti exekutorům,“ řekla Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory ČR, která upozorňuje: „Pokud zaniknou exekutoři, dluhy nezmizí.“

Marné exekuce na stále stejné dlužníky

Exekutorská komora ČR zastává názor, že odměňování soudních exekutorů musí respektovat aktuální situaci a opírat se o fakta. V Programovém prohlášení vlády se výslovně uvádí, že náklady exekuce a odměna exekutora musí odpovídat jeho skutečnému výkonu. V opačném případě si zahráváme se stabilitou celého systému vymáhání pohledávek, odkazuje Exekutorská komora k vládnímu materiálu.
Tarif, podle kterého jsou soudní exekutoři odměňováni, se zásadně nezměnil od roku 2001, dílčími úprava mi došlo ke snížení odměn a náhrad výdajů v případě včasných úhrad vymáhaných povinností.

Během patnácti let však došlo k podstatné změně situace, konkrétně:

  1. k výraznému zvýšení nákladů soudních exekutorů, například zdražením poštovného, cen energií, nájmů nebo výdaji na povinnou elektronizací úřadů a pořizování videozáznamů;
  2. k nárůstu náročné rozhodovací agendy přenesením části práce, kterou dřív vykonávaly soudy, na soudní exekutory (rozhodování o rozvrzích, zastavení či odkladu exekuce atd.);
  3. ke snížení vymahatelnosti dluhů zavedením nejrůznějších restrikcí v postupu soudních exekutorů (znemožnění některých druhů exekuce, stanovení pořadí úkonů v exekuci atd.);
  4. k výraznému snížení výtěžnosti exekucí – nové exekuce jsou uvalovány z drtivé většiny na dlužníky, kteří již exekuci mají. Z toho také plyne, že v současné době je nejméně 60 % exekucí zcela nedobytných. Přitom soudní exekutor je odměňován jen z vymožené částky a dle rozhodnutí Ústavního soudu náklady na bezvýslednou exekuci nese exekutor ze svého (nedostane tedy za svou práci zaplaceno).

Soudní exekutoři nedostávají zaplaceno

Za této situace se Exekutorská komora ČR domnívá, že tu není prostor pro snižování odměn a náhrad soudním exekutorům. Naopak vyvstává otázka, kdo soudním exekutorům zaplatí za práci, za kterou díky dramaticky rostoucímu počtu bezvýsledných exekucí nedostávají zaplaceno. Soudní exekutor totiž nemůže odmítnout vykonat exekuci, i když dopředu ví, že jeho práce bude marná. „Tento stav je dlouhodobě neudržitelný, protože téměř všechny nové exekuce jsou uvalovány na stále stejné dlužníky, a tyto pohledávky se tak stávají prakticky nedobytnými,“ komentuje situaci Petr Polanský:  Podle jeho slov jsou navíc za náklady exekuce veřejností nesprávně považovány i ostatní náklady vymáhání, které představují náklady právního zastoupení, soudní nebo správní poplatky či penále, které připadá věřiteli.

-ire-