Aktuální novelu trestního řádu z dílny ministerstva spravedlnosti již odmítla Česká advokátní komora (ČAK), Unie obhájců i část ministrů. Kritici novely se shodují, že v rozporu s Ústavou a omezuje práva na obhajobu. Jak zjistila Česká justice, k odpůrcům novely se přidal i Nejvyšší soud.
„Vznikají určité pochybnosti o tom, že úprava některých institutů ve formě dílčí novely stávajícího trestního řádu bude nesystematická a že v jistých případech jde o tak závažné změny, které by bylo třeba důkladněji projednat až v souvislosti s celkovou rekodifikací trestního řádu“, píše se v úvodu připomínek Nejvyššího soudu, které se České justici podařilo získat.
Nejvyšší soud nesouhlasí především s novým institutem zadržení osob, které maří úkony orgánů trestního řízení či soudu na 48 hodin a také s posílením důkazního významu úředních záznamů. Obdobně, jako předchozí kritici novely, o jejichž stanoviscích Česká justice informovala, namítá i Nejvyšší soud v případě nového institutu „pořádkového zajištění“ možnou kolizi s ústavou garantovanými právy. Pokud by tato úprava měla být přijata, je podle Nejvyššího soudu na místě zvážit doplnění článku 8 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud například upozorňuje, že zatímco pole článku 8 odstavce 4 Listiny lze zatknou obviněného jen na písemný, odůvodněný příkaz soudce, novela k pořádkovému zajištění nevyžaduje ani písemnou formu, ani odůvodněnost. „Pořádkové zajištění by nemělo být do trestního řádu zavedeno bez předchozího doplnění ustanovení čl. 8 Listiny, anebo by jeho nařízení mělo být podmíněno minimálně takovými garancemi, jaké stanoví čl. 8 Listiny ve vztahu k obviněnému a podezřelému z trestného činu. Je třeba mít na paměti, že legitimita pořádkového zajištění, která má být reakcí na procesní nedisciplinovanost osob vystupujících v řízení, je přece jen výrazně slabší než legitimita zadržení, zatčení a vazby osob obviněných nebo podezřelých z trestného činu“, píší v připomínkách soudci Nejvyššího soudu.
Terčem kritiky Nejvyššího soudu je i vymezení důvodů pořádkového zajištění, které je podle připomínek soudců na jedné straně příliš široké a neurčité, na straně druhé nevhodně a zbytečně přísně. „Ve skutečnosti se jedná o opatření, jehož účelem by mělo být dosažení přítomnosti osob, které se nedostavují na předvolání nebo kterým nelze předvolání fakticky doručit (zejména svědkové). Podmínky pořádkového zajištění by proto měly být zúženy jen na tyto situace. Je rovněž otázkou, zda u osob, kterým nelze doručit předvolání, protože se nezdržují v místě formálně vykazovaném jako bydliště, neevidovaně mění místa pobytu, jsou neznámého pobytu apod., má význam trvat na podmínce „bez dostatečné omluvy“ a na podmínce „opětovně“, a zda by tedy pořádkové zajištění mělo být přípustné ihned po bezvýsledném pokusu o doručení nebo při zjevné nemožnosti doručení“, stojí v připomínkách Nejvyššího soudu.
„Se změnami, které sledují další posílení důkazního významu úředních záznamů o podaných vysvětleních osob, rozhodně nelze souhlasit. Tyto změny jsou zvratem oproti původní tendenci posílit důkazní význam hlavního líčení a konzervují charakter trestního procesu jako inkvizičního řízení s těžištěm ve stadiu přípravného řízení.“ – Z připomínek Nejvyššího soudu k novele trestního řádu
Zásadní nesouhlas vyslovili soudci Nejvyššího soudu se záměrem novely posílit důkazní význam úředních záznamů. Ve svých připomínkách upozorňují ministerské úředníky, že úřední záznamy byly do trestního řádu zavedeny se záměrem přenést těžiště dokazování před soud do stadia hlavního líčení. Měly být jen zdrojem informace o tom, že určitý důkaz existuje a jak je dosažitelný, ale k jeho provedení mělo dojít až v hlavním líčení, což je vyjádřeno ustanovením, že úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede.
Od původního předpokladu, že v policejní orgány budou v úředním záznamu uvádět pouze to, zda určitá osoba byla přítomna nějaké události, může se k ní vyjádřit či kde a jak je tato osoba dosažitelná, se však policejní praxe podle soudců Nejvyššího soudu „naprosto odchýlila“ a do úředních záznamů je obsahově vyčerpávajícím způsobem zachycováno vše, co daná osoba k věci sdělila.
Tím se úřední záznam stal v podstatě ekvivalentem protokolu o výslechu svědka, což vyvolalo tlak na to, aby úřední záznamy byly také použitelné jako důkazy. „Přitom jsou pořizovány za podmínek, které nezaručují kontradiktornost dokazování (přítomnost obviněného nebo obhájce), naopak zakládají deficit kontradiktornosti, a mohou být tudíž snadno základem neústavního postupu při použití v dalším řízení, zejména je-li dotčeno ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (právo obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě, tj. klást otázky usvědčujícím svědkům)“, konstatuje Nejvyšší soud a připojuje se tak k dalším kritikům návrhu novely trestního řádu, kterou nyní čeká složitý proces vypořádání všech kritických připomínek.
(epa)
