Nejvyšší soud reaguje na tzv. šikanózní insolvenční návrhy, které podávají navrhovatelé ve snaze poškodit jinou fyzickou či právnickou osobu tím, že se její jméno po podání takového návrhu objeví v insolvenčním rejstříku. Na tiskové konferenci to dnes oznámili zástupci trestního kolegia NS.

Senát trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 26. února 2015 (pod vedením předsedkyně JUDr. Milady Šámalové) odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, který byl právě za šikanózní insolvenční návrh odsouzen pro trestné činy vydírání (§ 175 odst. 1 tr. zákoníku) a pomluvy (§ 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku) k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 34 měsíců, s podmíněným odkladem výkonu na zkušební lhůtu 5 let a k zaplacení 100.000 Kč jako náhrady (odčinění) za nemajetkovou újmu poškozeného.

Případ projednával Nejvyšší soud pod spisovou značkou 8 Tdo 1352/2014. Poškozeným byl nejmenovaný advokát, odsouzeným manažer nejmenované obchodní společnosti, která se mimo jiné specializuje na vymáhání pohledávek.

„Nejvyšší soud po vydání tohoto rozhodnutí vzhledem k jeho celospolečenskému významu a z hlediska řešené otázky, která není ojedinělým případem, po projednání v evidenčním senátu, rozhodl o jeho zařazení k projednání trestním kolegiem dne 15. října 2015, s právní větou z něj vyplývající, která bude poté, což bylo téhož dne rovněž schváleno, zařazena do „zelené sbírky“,“ oznámili dnes na tiskové konferenci zátupci Nejvyššího soudu – předseda František Púry, předsedkyně senátu Milada Šámalová a předseda senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Zdeněk Krčmář.

Zelená sbírka je periodicky vydávanou publikaci, která obsahuje zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu a soudů nižších stupňů (tzv. judikáty), jejichž závěry by měly být vodítkem pro rozhodování soudů v prvním a druhém stupni soudních řízení. Do sbírky se zásadní rozhodnutí nedostává hned, ale věc prochází před schválením v trestním kolegiu připomínkovým řízením, kde se k ní vyjadřují soudy, Nejvyšší státní zastupitelství, právnické fakulty, ministerstva a další dotčené úřady, apod.

Mohlo by vás zajímat

Rozhodnutí Nejvyššího soudu, reaguje na kriminální činy, jež jsou v oblasti insolvenčního řízení páchány pachateli, kteří se snaží tohoto zákonného institutu zneužít k prosazení vlastních zájmů. Obvykle jsou vedeni snahou poškodit konkurenty v hospodářské soutěži.

Právní věta, která byla schválena Trestním kolegiem Nejvyššího soudu a bude publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (tzv. „zelené sbírce“):

Vydírání, Jiná těžká újma, § 175 odst. 1 tr. zákoníku:

  1. Podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení, jímž pachatel chtěl donutit poškozeného k plnění, které neměl povinnost poskytnout, pokud k němu došlo na základě vědomě nepravdivých skutečností bez faktické existence okolností splňujících podmínky úpadku ve smyslu § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, je nedovoleným prostředkem a lze jej kvalifikovat jako pohrůžku jiné těžké újmy ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Návrh na zahájení insolvenčního řízení, jehož podmínky podání jsou stanoveny v § 97 insolvenčního zákona, není dovoleným prostředkem, je-li ho v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (srov. § 5 insolvenčního zákona) zneužito k jiným než v zákoně uvedeným účelům. Děje se tak zejména tehdy, když slouží k prosazení vlastních zájmů osoby podávající takový návrh, vedený především snahou uškodit osobě, na jejíž majetek je insolvenční návrh podáván, a donutit ji, aby něco konala, opominula nebo trpěla, aniž by navrhovatel měl skutečné poznatky o tom, že dotčená osoba (fyzická nebo právnická) je v úpadku ve smyslu § 3 insolvenčního zákona.

Pomluva, § 184 tr. zákoníku:

  1. Jestliže je návrh na zahájení insolvenčního řízení založen na smyšlených a neexistujících skutečnostech, jež byly navrhovatelem jen účelově uvedeny se záměrem vyvolat důsledky spojené s podáním takového návrhu, zejména aby byly do insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem dostupným prostřednictvím veřejné datové sítě, zaneseny a v něm uvedeny nepravdivé skutečnosti nasvědčující tomu, že je údajný dlužník v úpadku, může dojít k vážným důsledkům (např. ohrožení jeho konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů a obchodních partnerů apod.), které lze považovat za jinou vážnou újmu ve smyslu trestného činu pomluvy podle § 184 tr. zákoníku.

Jakkoli je podle dostupných údajů procento možných šikanózních návrhů nízké (v současném návrhu novely insolvenčního zákona se vyslovuje předpoklad, že jde o 0,5 – 1 % podaných insolvenčních návrhů), jde o společensky nežádoucí jev, v přepočtu o stovky případů ročně. Věnovala se mu i poslední novelizace insolvenčního zákona (novela účinná od 1. ledna 2014 např. výrazně posílila práva státních zastupitelství v rámci jejich účasti v insolvenčních řízeních) a má být rovněž jednou z priorit současného návrhu novely insolvenčního zákona připravovaného Ministerstvem spravedlnosti (chystaný termín nabytí účinnosti od 1. července 2016).

Nejvyšší soud ve svém vyjádření k návrhu této novely poukázal na to, že osoby, které budou chtít sofistikovaně a cíleně poškodit dlužníka (např. proto, aby jej vyřadily z účasti na veřejné zakázce), zpravidla nebudou litovat prostředků na to, aby jejich insolvenční návrh vypadal zcela bezchybně a šikana (jen podle něj) nebyla rozpoznatelná. To, co je v současné době „spouštěčem“ procesních mechanismů, jež mohou vést k závěru, že šlo o pokus o šikanu dlužníka, je zpravidla okamžitá aktivní obrana dlužníka proti podanému insolvenčnímu návrhu, když teprve v rámci neprodleného vyjádření dlužníka vycházejí najevo okolnosti, jež zpochybňují poctivost věřitelova záměru při podání insolvenčního návrhu.

Přitom většinu odmítnutých insolvenčních návrhů (cca 73% ze všech odmítnutých insolvenčních návrhů) dokáží soudy odmítnout do 30 dnů od podání. Důležitým ochranným prvkem směřujícím k zachování „čistoty“ insolvenčních procesů v České republice je za této situace právě trestní postih osob, jimž je následně prokázán záměr poškodit jiný subjekt „šikanózním“ insolvenčním návrhem, čemuž vychází vstříc právě shora zmíněná judikatura Nejvyššího soudu.

(epa)