Mark Villiger je narozen v Jižní Africe, do školy chodil v Mozambiku, studoval v Rakousku, doktorem a profesorem práv se stal na Univerzitě v Zurichu ve Švýcarsku. Je švýcarský občan, lichtenštejnský rezident a nepochybně mezinárodní osoba. Po devíti letech 1. září 2014 mu vypršel mandát soudce Evropského soudu pro lidská práva zvoleného za Lichtenštejnsko. Rovněž předsedal V. Sekci ESLP, v jejíž působnosti je Česká republika. „Je velmi obtížné odpovídat na otázky bez porušení mlčenlivosti,“ poznamenal poté, co poskytl rozhovor České justici. Rozhovor přinášíme i v původní anglické verzi.
Mohl byste, prosím, krátce zhodnotit nebo podívat se na vaše předsednictví V. Sekce? K jakým důležitým událostem během vašeho předsednictví došlo? A jako soudce, které momenty se vám líbili a které nikoli?
Byl jsem předsedou V. Sekce téměř tři roky poté, co mě do této funkce zvolili v tajné volbě kolegové na plénu. (Předsedy jednotlivých sekcí Soudu volí plénum všech 47 soudců Evropského soudu pro lidská práva – pozn. autorky). Kolegové zasedající v této Sekci byli zástupci České republiky, Švédska, Francie, Malty, Ukrajiny, Slovenska, Německa a já za Lichtenštejnsko. Členem byl rovněž president Soudu, ale zasedal s námi pouze v případech proti Lucembursku. Mým cílem bylo během mého předsednictvím zajistit čtyři principy: vysokou profesionalitu, vysokou efektivitu, respekt a přátelskost. Je obtížné říci, zda jsme během té doby měli důležité případy. Víte, když se mě ptají, který je/byl můj nejdůležitější případ, vždy odpovídám: Ten, kterým se zabývám teď! Přesto bych mohl zmínit (pouze) slyšení, které se v té době uskutečnilo, jmenovitě v případu Dubská a Krejzová v. Česká republika (týkající se situace porodních asistentek v České republice). Zatímco naše Sekce doručila v tomto případu rozsudek, mezitím byl případ postoupen Velkému senátu, který povede další slyšení. Neexistovaly momenty, které by se mně líbily nebo nelíbily. Samozřejmě, tak jako u jiného soudu jsou před soudci některé případy, které vedly k malým debatám a jiné, na které mohli mít soudci naprosto rozdílné pohledy a ty vyvolaly dlouhou diskusi.
Co se týče práva, vyvinul se během té doby nějak postoj k lidským právům? V různých dobách byla Evropská úmluva o lidských právech a základních svobodách chápána různě. Co se týče rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, vyvíjí se dále koncept lidských práv? Pokud ano, jakým směrem? Negativně, pozitivně?
Nemyslím si, že během těch tří let se právo týkající se lidských práv vyvinulo pozitivně nebo negativně nějakým určitým směrem. Je to Velký senát, před kterým stojí výzva, aby řešil nové problémy, které vyvstávají z Úmluvy – nebo aby řešil rozpory v case- law vznikající v Sekcích. Sekce samotné jsou velmi vysoce vázané k case-law Soudu, které je často staré mnoho let nebo dokonce desetiletí. V tomto ohledu je obtížné říci, zda směr Sekce, co se týče case-law byl negativní nebo pozitivní.
Ne všichni právní profesionálové považují case law ESLP za zásadní a důležité: někteří právní profesionálové dokonce ani nevidí logiku case-law a jeho dopad na životy lidí. Máte pro ně nějaký vzkaz?
Relevance case-law Soudu pro členy právnických profesí velmi často závisí na jejich různých odvětvích práva. Daňový právník možná nalezne málo případu, které jsou pro ni nebo pro něho zajímavé! Dokonce ani advokátů, kteří se zabývají širokým rozsahem věcí, se case-law Soudu, které se zabývá individuálními věcmi, nemusí vždy dotýkat. Je právě funkcí Soudu přezkoumat individuální věc – než určovat právo obecně. Přesto jsem přesvědčen, že case-law je relevantní ze tří důvodů: a) rozsudky demonstrují, co si Evropský soud myslí o konkrétní záležitosti v členském státu b) určitě je vždy zajímavé sledovat jako člen právnické profese uvažování nejvýše postaveného soudu v Evropě a c) my zde nehovoříme o vědeckém výzkumu, my mluvíme o rozsudcích, kterými jsou členské země vázány. A konečně, jestliže se Soud zabývá lidskými právy, samozřejmě se všechny jeho rozsudky týkají všech lidských bytostí.
Na druhé straně, někteří lidé a organizace používají lidská práva velmi nesprávným a zavádějícím způsobem, zneužívají termín “lidská práva”, což může vest k devalvaci Úmluvy o lidských právech. Máte pro ně nějaký vzkaz?
Článek 17 – zákaz zneužití práv – je v tomto ohledu jasný. Zakazuje jakékoli zneužití nebo poškození kteréhokoli práva z Úmluvy. Toto ustanovení sice primárně míří na členské státy, ale jasně se nepřímo týká celé evropské společnosti. (Článek 17 – zákaz zneužití práv: Nic v této Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů zaměřených na zničení kteréhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než to Úmluva stanoví.)
Co byste řekl o Rusku a Ukrajině, které na sebe navzájem podávají další a další stížnosti? Rozhodovat tyto stížnosti jako soudce a nebýt politik? A co byste řekl k faktu, že Rusko učinilo pokrok v lidských právech, jak vyplývá z výroční zprávy ESLP? Je v tom nějaká role rozhodování ESLP?
Úmluva v Článku 33 počítá s možností, že jeden členský stát podá stížnost proti druhému. Toto ustanovení bylo opravdu jádrem Úmluvy, když byla vytvořena v roce 1950 po zvěrstvech nacistického režimu se záměrem chránit lidská práva mezi evropskými členskými státy. Od té doby bylo podáno mnoho mezistátních stížnosti jednoho členského státu proti druhému, i když samozřejmě nikoli tak velký počet jako individuálních stížností. Stále ukazují, že Úmluva vyžaduje, aby její členské země zajistily lidská práva v Evropě. Samozřejmě, že je možné rozhodovat tyto případy, a nebýt politik. Možná jsou za každým takovým případem velké politické konotace. Jako soudce je člověk profesionálem. Je schopen soustředit se na právní rozměry případu. Byl jsem soudce v případu Gruzie v. Rusko (č.1), a ani vteřinu se mně ani náznakem nestalo, že bych rozhodoval jako politik. Co se týče ruského pokroku v lidských právech vzhledem k Výroční zprávě ESLP: Nečetl jsem tuto zprávu, ale jsem tímto výsledkem potěšen. Současně nemohu prohlásit, že zde hrají roli rozsudky ESLP, ale byl bych šťasten, pokud by tomu tak bylo.
Jak byste hodnotil vládu České republiky: spolupráci, kvalitu materiálů nebo prohlášení učiněná před Soudem?
Mohu pouze říci že s Česko republikou stejně jako s ostatními členskými státy, jsme měli velmi uspokojivou spolupráci.
Co byste řekl o soudci zvoleném za Českou republiku, panu Alešovi Pejchalovi? Jaký byl jeho přínos Soudu a Sekci? Byli jste kolegové, odhalil jste něco speciálního v jeho právní filosofii? Co byste řekl o jeho práci?
Jsem v dobrém přátelském vztahu se všemi členy V. Sekce, nejen s JUDr. Alešem Pejchalem. Byl velmi úspěšným a velmi známým advokátem v České republice, byl předsedou občansko – právní sekce České advokátní komory stejně jako místopředsedou České advokátní komory. Proto nepřekvapí, že má – mezi mnoha dalšími věcmi – značnou zkušenost a excelentní znalost, pokud jde o roli obhájců, i pokud jde o Úmluvu.
Kdo je Prof. Dr. iur. Mark E. Villiger:
Narodil se v roce 1950 v Jihoafrické republice, do školy chodil v Mozambiku, na gymnázium v Rakousku, právo vystudoval na Univerzitě v Curychu, kde mu byly uděleny tituly doktora práva a profesora a kde také vyučoval mezinárodní právo, humanitární právo a lidská práva nebo ústavní právo.
Přenášel na univerzitách i soudcům, parlamentním komisím, advokátním komorám, policejním a vězeňským úředníkům lidská práva a mezinárodní právo v Albánii, Arménii, Rakousku, Ázerbajdžánu, Bulharsku,České republice, Finsku, Francii, Německu, Velké Británii, Maďarsku, Irsku v Litvě, Lichtenštejnsku, Polsku Rumunsku, Rusku, Švýcarsku, Turecku, na Ukrajině, ve Velké Británii a v USA. Publikoval tři knihy o lidských právech a mezinárodním, evropském a švýcarském právu.
V roce 1997 se stal prvním tajemníkem Komory pro lidská práva v Sarajevu. V letech 1991 – 2002 byl vedoucím divize tajemníka Evropského soudu pro lidská práva, před tím působil v sekretariátu Evropské komise pro lidská práva. Od roku 2002 pracoval jako zástupce tajemníka III. Sekce Evropského soudu pro lidská práva. V roce 2006 by zvolen soudcem Evropského soudu pro lidská práva za Lichtenštejnsko. Rovněž předsedal V. Sekci soudu, v jejíž působnosti je Česká republika. Jeho mandát vypršel po devíti letech 1. září 2015.
Irena Válová
