Mimořádně vysoký počet příspěvků v jediném dni, tak je možné popsat konferenci Právo na obhajobu, kterou ve čtvrtek 1. října 2015 v prostorách Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Ten, kdo rozhodl něco a druhou nevyslechl stranu, třebaže rozhodl správně, správně si nevedl sám, ocitoval Luciuse Annaeuse Senecu na úvod konference Právo na obhajobu soudce Evropského soudu pro lidská práva Aleš Pejchal a poté dodal, že tím by právě započatá konference mohla skončit.
Myšlenková hrátka soudce Aleše Pejchala nebyla samoúčelná. Bylo to upozornění a varování před tím, jak je v posledních letech zacházeno s právní vědou: „Neznám lepší definici spravedlivého procesu než toto lakonické konstatování římského filozofa a básníka, dva tisíce let staré.
Tím bychom také mohli ukončit právě započatou debatu o právu na obhajobu. Nic kvalitnějšího, než znali staří Římané, nevymyslíme! A uchylovat se k čemusi novému, leč horšímu, ba dokonce hloupějšímu je sice tradicí lidského společenství v posledních letech, ale toto shromáždění není uskupením tradičním ve smyslu dvacátého prvního století,“ řekl na začátku svého úvodního příspěvku doslova Aleš Pejchal. Proto ve společnosti skutečných znalců skutečného práva pak navrhl vést diskusi „jednoduše, přímočaře a spontánně“.
K tématu Právo na obhajobu pak postupně vystoupilo dvacet devět řečníků včetně předsedy Nejvyššího soudu prof. Pavla Šámala, soudce Ústavního soudu prof. Jaroslava Fenyka, profesora právnické fakulty Univerzity Karlovy prof. Aleše Gerlocha, prezidenta Unie obhájců Tomáše Sokola, člena mediální komise Unie státních zástupců Jana Laty nebo takových jmen jako Tomáš Gřivna, David Uhlíř, Petr Mlsna, Filip Seifert či Lukáš Trojan.
Je neuvěřitelné, že do jednodenní akce, kterou Unie obhájců ČR pořádala spolu s ČAK a Právnickou fakultou UK 1. října 2015, se vešel odpolední „slovenský blok“, kde vystoupili například prof. Jaroslav Ivor nebo prof. Jozef Záhora a další čtyři renomovaní slovenští právníci s příspěvky na téma Právo na obhajobu v teorii a praxi.
Podle moderátora konference a mluvčího Unie obhájců Václava Vlka zájem přispět do debaty významně převyšoval kapacitu právě tohoto jediného dne, a proto posluchači mohli slyšet pouhou desetinu všech a všeho, co bylo do debaty nabízeno. Je to výmluvným důkazem platnosti teze, kterou v příspěvku s názvem Zákaz sebeobviňování použil David Uhlíř, totiž, že „neplatí, že jednou dosažená práva nejsou porušována“.
O tom, že dva tisíce let známé, přijaté a uznané právo na obhajobu je znovu a znovu porušováno, svědčí právní věty Evropského soudu pro lidská práva, který musí opakovaně projednávat stížnosti na porušení práva na spravedlivý proces. Čtyři jednoduché a logické právní věty přítomným citoval Aleš Pejchal, jehož příspěvek přinášíme v plném znění:
„ Aby soud (národní soud) mohl trestní věc vůbec přijmout, musí se obviněnému dostat plné a podrobné informace o obvinění proti němu vznesenému, právní kvalifikace tohoto obvinění, což je nezbytným předpokladem zajištění spravedlivého procesu.“
„Takováto informace musí být obviněnému poskytnuta v čase, jenž je dostatečný pro přípravu jeho obhajoby.“
„Každá osoba, která je obviněna z trestného činu, musí být chráněna podle Úmluvy v každém stádiu trestního řízení.“
„ Obviněný má právo na asistenci a pomoc obhájce v celém trestním řízení.“
„ Právo každého obviněného z trestného činu být efektivně obhajován obhájcem je jedním ze základních pilířů (základních funkcí) spravedlivého procesu.“
-ire-
