Debata o ústavních změnách ve Sněmovně zatím utichla. Nyní se čeká na úvodní projednání aspoň vládní ústavní novely na plénu, aby diskuse mohla pokračovat. Kabinet sice podal svůj návrh už v červnu, poslanci se k němu ještě nedostali.
„Není to věc, bez které by se Česká republika nedokázala obejít,“ řekl předseda sněmovního ústavně-právního výboru Jeroným Tejc (ČSSD). Je prý proto pochopitelné, že v legislativním procesu mají přednost vládní ekonomické, sociální nebo třeba azylové předlohy. Je podle něho stále dost času na to, aby se poslanci některých úpravách základního zákona v tomto volebním období shodli.
Návrhů na změny ústavy je ve Sněmovně několik. Opoziční klub TOP 09 a Starostů navrhl už loni v dubnu zrušení imunity zákonodárců a následně v červnu prodloužení doby jmenování ústavních soudců z deseti na 12 let a neopakovatelnost jejich mandátu. Komunisté přišli loni v dubnu s předlohou, podle níž by přeběhlictví nebo odsouzení za úmyslný trestný čin by znamenalo ztrátu mandátu zákonodárce. Tuto normu poslanci posunuli po roce k projednání do ústavně-právního výboru, jenž debatu přerušil.
Vládní hnutí ANO přišlo letos v březnu se zavedením takzvaného klouzavého mandátu zákonodárců, což se ve variantě jen pro poslance dostalo i do rozsáhlejší vládní novely. Jasno je o snaze Úsvitu prosadit přímou volbu starostů, tuto ústavní úpravu poslanci letos v únoru zamítli.
Kabinet vedle zavedení takzvaného klouzavého mandátu navrhuje změny v pravomocích prezidenta. Ke jmenování členů Bankovní rady České národní banky by potřeboval souhlas Senátu, naopak ke jmenování vedení Nejvyššího správního soudu by nepotřeboval spolupodpis předsedy vlády. Prezident by přišel o pravomoc sjednávat mezinárodní smlouvy. Ústavní žalobu na prezidenta by mohly podle novely samostatně podávat Senát i Sněmovna. Demise premiéra by výslovně znamenala pád celého kabinetu a Sněmovna by mohla přímo rozhodnout ústavní třípětinovou většinou o zkrácení funkčního období.
Předloha kabinetu by se mohla základem pro další projednávání ústavních změn. „Ne vše, co je ve vládním návrhu, má šanci uspět,“ připomněl Tejc dřívější debaty zástupců poslaneckých klubů o možných úpravách ústavy. Do konečného znění by se mohly naopak dostat i některé opoziční návrhy.
Z tehdejších diskusí vyplynulo, že zákonodárci by mohli podpořit například změny v podávání ústavní žaloby na prezidenta, neopakovatelnost mandátu ústavních soudců, zánik mandátu zákonodárce při pravomocném odsouzení za úmyslný trestný čin, stanovení pevných termínů voleb do Senátu a do zastupitelstev obcí a krajů nebo zakotvení zvyklosti, podle níž s demisí premiéra padá celá vláda. Naopak například zavedení klouzavého mandátu širokou podporu nenašlo.
Pro úpravy ústavy se musí ve Sněmovně i v Senátu vyslovit třípětinová většina zákonodárců. Koalice ji nemá, proto musí hledat shodu s opozicí.
(čtk)
