Návrh novelizace insolvenčního zákona předložený Ministerstvem spravedlnosti počítá se zavedením tzv. akreditovaných osob, které by měly pomáhat se sepisováním návrhů na oddlužení. Návrh se ale nelíbí České advokátní komoře, která úpravu považuje za nepřípustné fušování do poskytování právních služeb. Proti návrhu se v rámci připomínkového řízení vyslovily i některé resorty a Nejvyšší soud.
Novela předpokládá, že návrh na povolení oddlužení musí být sepsán a za dlužníka podán advokátem, notářem, insolvenčním správcem, nebo akreditovanou osobou. Akreditovanou osobou má být právnická osoba, které byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení. Výjimky jsou možné pouze v případě, je-li dlužníkem fyzická osoba, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce, nebo je-li dlužníkem právnická osob, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce. Zatímco právnickým profesím za návrh na povolení oddlužení anebo také insolvenční návrh náleží odměna, akreditované osoby by měly tuto činnost vykonávat zadarmo.
Oddlužení je právní službou
„Česká advokátní komora vznesla vůči připravené novele insolvenčního zákona řadu připomínek, z nichž část byla věcně projednána a vypořádána. Z těch, které nebyly přijaty, považuje komora za zásadní tu, která se týká rozšíření okruhu osob, které by nadále mohly poskytovat právní služby,“ říká člen představenstva ČAK Michal Žižlavský. Jak dále uvádí, zavedení akreditovaných osob, oprávněných sepisovat insolvenční návrhy a případně zastupovat dlužníky před soudy, považuje komora za nesystémové řešení, které narušuje ústavní právo na spravedlivý proces.
„Pokud jde o sociální aspekt věci, systémové řešení představuje jedině komplexní úprava práva chudých. Bezplatnou právní pomoc dnes advokáti poskytují ve stovkách případů.“ – Michal Žižlavský, ČAK
Komora zastává dlouhodobě názor, že sepis insolvenčních návrhů, návrhů na povolení oddlužení a zastupování dlužníka jako účastníka v řízení před soudem je právní službou, kterou mohou poskytovat jen osoby, které k tomu opravňuje zvláštní zákon. V roce 2012 přijala v tomto směru stanovisko, na které odkazuje i důvodová zpráva k navrhované novele insolvenčního zákona. Žižlavský rovněž poukazuje na fakt, že z tohoto názoru vycházejí běžně i soudy. „Pokud jde o sociální aspekt věci, systémové řešení představuje jedině komplexní úprava práva chudých. Bezplatnou právní pomoc dnes advokáti poskytují ve stovkách případů.“
Omezení přístupu k soudu
Pověření akreditovaných osob zpracováním dlužnických návrhů kritizovala v průběhu připomínkového řízení i řada připomínkových míst. Obdobně jako ČAK například Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) konstatovalo, že ustanovení je v rozporu s ústavní zásadou přístupu k soudu. „Ačkoli je tento návrh odůvodněn požadavkem na zamezení zneužívání tíživé situace dlužníka nekalými praktikami některých subjektů, je nezbytné zkoumat proporcionalitu takového omezení práv dlužníka, které může být odůvodňováno jeho ochranou. Je nezbytné zdůraznit, že popsanému negativnímu jevu se lze již dnes bránit prostředky veřejného práva (neoprávněné podnikání, trestnost činu). Obligatorní zastoupení při sepisování návrhu nemá obdoby v civilním právu a není odůvodněno právní složitostí jeho zpracování, pokračuje kritika MŠMT, s tím, že nedostatečný návrh není stižen takovými důsledky jako např. obsah insolvenčního návrhu věřitele. MŠMT rovněž vadí, že není zřejmý důvod stanoveného okruhu osob oprávněných k sepisování návrhu, resp. není zřejmé, z jakého důvodu nemůže návrh sepsat auditor, daňový poradce nebo exekutor.
I v otázce možného střetu zákona o advokacii s předloženým návrhem se MŠMT shoduje s advokáty. „Rovněž je třeba zdůraznit otázku případného obcházení zákona o advokacii, který jednoznačně vymezuje okruh osob, které mohou poskytovat právní služby za úplatu.“ S tím ale Ministerstvo spravedlnosti nesouhlasí. „Činnost akreditovaných osob ve vztahu k poskytování právních služeb podle zákona o advokacii chápeme v analogii k obdobné úpravě podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů,“ konstatovalo v rámci vypořádání připomínek.
Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu stejně tak jako advokátní komora v případě hrazeného poradenství nesouhlasil v rámci připomínek s tím, aby se vytvářela nová skupina akreditovaných osob. „Navrhujeme proto, aby odborné poradenské služby za přiměřenou odměnu poskytovali pouze advokáti. Zcela nevhodné je pak znemožnění poskytování poradenských služeb bez odměny, žádáme proto, aby tato možnost zůstala zachována.“ Vyloučením podání návrhu na povolení oddlužení samotným dlužníkem – fyzickou osobou se návrh na povolení oddlužení staví nad jiné návrhy na zahájení řízení a přibližuje se dovolání či ústavní stížnosti, kde je povinné zastoupení advokátem, což podle ministra není správné řešení. „Povinným zastoupením totiž dlužníkovi vzrostou náklady, což je neadekvátní. Dle našeho názoru by měla být možnost podání návrhu dlužníkem zachována. Nesouhlasíme s tím, aby byl návrh na povolení oddlužení odmítnut proto, že jej nesepsala zákonem stanovená osoba, je to vůči dlužníkům nepřiměřeně přísné. Tato připomínka je zásadní,“ konstatoval ministr.
Návrh se nelíbí ani Nejvyššímu soudu
„Jakkoli lze nalézt shodu v tom, že problém „oddlužovacích společností“ existuje, řešení nabízené ministerstvem poškozuje jak zájmy věřitelů dlužníka, tak dlužníka samotného,“ konstatuje Nejvyšší soud ve svých připomínkách. Problém „oddlužovacích společností“ lze podle něj řešit zavedením systému registrace subjektů, které chtějí ony služby soustavně nabízet, bez akreditačního řízení a bez správního poplatku, za tím účelem, aby o nich mělo ministerstvo přehled a mohlo u nich snáze provádět kontrolu a současně zavést kontrolní mechanismy ministerstva. Toto řešení nevede k tak závažnému omezení přístupu fyzických osob k oddlužení, jaké představuje návrh ministerstva. „Z několikaleté rozhodovací praxe v insolvenční oblasti je nám dobře známo, že existuje řada nekomerčních subjektů („neziskových organizací“), které dlužníkům nabízejí pomocnou ruku při podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení v odpovídající kvalitě a nikoliv za účelem zisku (proto také nejednají v rozporu s výše označeným ustanovením zákona o advokacii). Předložený návrh nezohledňuje skutečnou (reálnou) situaci, již tím, že pomíjí existenci neziskových organizací i způsobilost řady dlužníků vyplnit formulářovou podobu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení tak, aby jej bylo možné věcně projednat a na jeho základě zjistit úpadek a povolit oddlužení,“ argumentuje Nejvyšší soud.“
„Navržená úprava zcela zjevně zhorší dostupnost institutu oddlužení pro dlužníky.“ – Nejvyšší soud
Podmínky udělení akreditace jsou podle něj nastaveny přísně a obtížně, takže lze důvodně pochybovat o tom, zda se neziskové organizace budou vůbec ucházet o akreditaci. Není rovněž zřejmé, proč by navržená úprava měla z možnosti projít akreditací vyloučit osoby fyzické, a proč se akreditovanou osobou může stát pouze osoba právnická. „Navržená úprava zcela zjevně zhorší dostupnost institutu oddlužení pro dlužníky jimž se zákonem nařizuje, aby bez zřetele k tomu, zda je jejich rozumová vyspělost na úrovni dostatečné pro sepis (vyplnění formuláře) insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, rozmnožili počet svých dluhů (a tím dále snížili míru uspokojení svých věřitelů) o dluh vzešlý z povinného zastoupení při podání insolvenčního návrhu,“ uzavírá NS.
Dušan Šrámek
