Jednotlivým advokátům i České advokátní komoře (ČAK) přibydou kvůli Evropské unii od Nového roku další povinnosti. Předpokládá to návrh novely zákona na ochranu spotřebitele, který ve středu přijala Poslanecká sněmovna. Návrh ukládá všem podnikatelům, včetně regulovaných svobodných povolání, povinnou účast v mimosoudním řešení sporu. Institucí, která bude tyto spory řešit v rámci advokacie, má být ČAK.
Návrh je implementací směrnice 2013/11/EU o alternativním řešení spotřebitelských sporů, a vytváří legislativní podmínky pro adaptaci nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 524/2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line. Obsahuje rovněž úpravy související s dokončením transpozice směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. Na základě nařízení o on-line řešení spotřebitelských sporů bude vytvořena evropská on-line platforma pro mimosoudní řešení sporů, což bude interaktivní webová stránka dostupná zdarma ve všech jazycích Evropské unie.
Prostřednictvím formuláře pro podání stížnosti, který v ní bude k dispozici, bude spotřebitel moci iniciovat proces mimosoudního řešení sporu s obchodníkem z kterékoliv země EU. Rovněž o on-line platformě budou muset obchodníci, kteří nabízejí své zboží a služby on-line, spotřebitele řádně informovat.
Zákon se bude týkat i advokátů
Předkládaný návrh zákona má přinést novou variantu řešení spotřebitelských sporů, která bude rychlejší a pro podnikatele i spotřebitele méně finančně náročná než soudní spor. V advokacii se rozumí takovým sporem spor mezi klientem a jeho advokátem. „Uvedený návrh zákona se vztahuje rovněž na regulované profese, čímž se rozumí fyzická či právnická osoba jednající za účelem výkonu jejího svobodného povolání, přičemž tento závěr potvrdil i rozsudek Soudního dvora Evropské unie,“ vysvětluje Martina Doležalová, advokátka a zapsaná mediátorka, která je vedoucí sekce ADR (mimosoudního řešení sporu) při ČAK.
„Obchodníkům má být uložena povinnost jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem informovat spotřebitelskou veřejnost o jejich závazcích při zapojení do alternativního způsobu řešení sporů se spotřebitelem.“ – (směrnice 2013/11/EU)
Advokátům tak vznikne povinná účast v mimosoudním řešení sporu, pokud jej klient zahájí. Zákon pro advokáty zavádí novou informační povinnost, která představuje určité zvýšení nákladů – například doplnit webové stránky nebo zavést nová ustanovení ve smlouvách, kde bude muset být poučení o mimosoudním řešení sporu výslovně zmíněno. „Obchodníkům má být uložena povinnost jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem informovat spotřebitelskou veřejnost o jejich závazcích při zapojení do alternativního způsobu řešení sporů se spotřebitelem,“ říká Doležalová.
Směrnice počítá s tím, že v každém členském státě bude jmenován orgán, který bude odpovědný za sledování fungování subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Tento příslušný orgán bude mimo jiné posuzovat, zda subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů splňují požadavky kvality, a bude pravidelně zveřejňovat zprávy o vývoji a fungování subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů.
Z aktuálního návrhu zákona vyplývá, že „dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem u profese vykonávané členem profesní komory s povinným členstvím provádí příslušný orgán stanovený zvláštním právním předpisem a zjištěné porušení postihuje podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou profesí v oblasti finančních služeb, kde je k dozoru příslušná Česká národní banka.“ V oblasti advokacie bude tímto orgánem nakonec Česká advokátní komora.
Jde o zásadu mlčenlivosti
Původní návrh totiž počítal s tím, že jediným mimosoudním orgánem bude Česká obchodní inspekce. Ta tak měla řešit všechny spory mezi poskytovateli služeb a spotřebiteli, a to bez ohledu na specifika jednotlivých povolání. Zjednodušeně řečeno – spor o zpackanou dovolenou by řešil stejný orgán, který by řešil i poskytování právních služeb. S navrženým řešením proto měla Česká advokátní komora počátku zásadní problém. „ČOI je ze zákona státní kontrolní orgán vůči obchodníkům, vůči kterým má na základě návrhu současně působit coby nezávislý a nestranný subjekt pro mimosoudní řešení sporu, tedy jde dle našeho názoru o zjevný střet zájmů. Směrnice zdůrazňuje potřebu důvěrnosti a soukromí při alternativních způsobech řešení sporu. Sama důvodová zpráva však dokonce uvádí jako „hrozbu“ možné využití získaných informací pro případné kontroly ČOI a následné správní řízení,“ vysvětluje nelogičnost původního vládního návrhu Doležalová.
„Poskytování právních služeb je natolik specifickou záležitostí, kde svou roli hraje i advokátní mlčenlivost, že legitimním řešením je, aby se spotřebitelskými spory při poskytování právních služeb zabývala advokátní komorou. To se týká i ostatních profesních komor zřízených zákonem.“ – (Martin Plíšek, poslanec TOP 09)
Vládní návrh nerespektoval, že specifikem poskytování právních služeb v oblasti advokacie je v prvé řadě povinnost mlčenlivosti advokáta, kterou má uloženu ve vztahu ke skutečnostem, o nichž se v souvislosti s poskytnutím služby dozvěděl. Této povinnosti jej může zprostit pouze klient a k jejímu prolomení může dojít pouze v zákonem stanovených případech určených výhradně na obranu advokáta před orgány profesní samosprávy, které jsou rovněž vázány povinností mlčenlivosti.
Proto by bylo podle advokátky nelogické svěřovat mimosoudní řešení takových sporů orgánu veřejné moci, který nemá v dané oblasti dozorovou pravomoc a zejména, před nímž nemůže dojít k prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta, a tedy ani k probírání skutečností, které jsou jejím předmětem. „Mechanismus mimosoudního řešení sporu by tak postrádal svůj efekt řešení sporu v jeho předsoudním stadiu. Z uvedeného důvodu považovala Komora za nutné navrhnout svěření procesu mimosoudního řešení sporů právě profesní komoře, jež je z pohledu řešeného sporu garantem zachování ochrany povinnosti mlčenlivosti advokáta a zároveň zajištění rovnosti stran sporu,“ oponuje Doležalová původní verzi.
Řešení přinesl pozměňovací návrh poslance Martina Plíška (TOP 09). „Poskytování právních služeb je natolik specifickou záležitostí, kde svou roli hraje i advokátní mlčenlivost, že legitimním řešením je, aby se spotřebitelskými spory při poskytování právních služeb zabývala advokátní komora. To se týká i ostatních profesních komor zřízených zákonem,“ říká poslanec. „Jsem rád, že jak ústavně právní výbor, tak nakonec i celá sněmovna, se s mým pozměňovacím návrhem ztotožnili.“ Plíškův návrh se zamlouvá i advokátům. „Vítáme toto řešení, díky němuž se rozšiřuje okruh subjektů pověřených Ministerstvem průmyslu a obchodu k řešení mimosoudního sporu o profesní komory s povinným členstvím.“
Spory se nedotknou kárné odpovědnosti
Ne všechny problémy se ale podařilo při projednávání návrhu vyřešit. Specifickým problémem je obrácení důkazního břemene, stejně tak jako je tomu u antidiskriminačního zákona. Dozorový orgán bude oprávněn požadovat po prodávajícím, aby prokázal správnost skutkových tvrzení v souvislosti s obchodní praktikou, jestliže se takový požadavek s ohledem na oprávněné zájmy prodávajícího a kteréhokoli účastníka řízení jeví vzhledem k okolnostem daného případu jako přiměřený. Pokud prodávající nepředloží požadované důkazy, nebo tyto nebudou považovány za dostatečné, považují se skutková tvrzení za nesprávná.
Jakých konkrétních sporů se bude mimosoudní řízení mezi advokátem a klientem zejména týkat, ukáže až praxe. Obecně lze říci, že se jedná o spory vzniklé v souvislosti se smlouvami o poskytování právních služeb – lze si např. představit spory o výši odměny advokáta. Zda bude moci smírčí orgán například posuzovat u spor o vhodnosti či způsobu obhajoby ze strany advokáta, není zatím jasné.
„Závěrem lze konstatovat, že se návrh nedotýká stávajících zaběhnutých kontrolních či kárných mechanismů na Komoře. Jde pouze o bonus navíc, jak vyjít vstříc klientovi tím, že se mu nabízí spor řešit dohodou. Pokud např. k dohodě v rámci mimosoudního řešení sporu nedojde, lze si nadále podat stížnost u kontrolní rady ČAK. Rovněž působnost kárné komise ČAK zůstává nedotčena.“ – (Martina Doležalová, ČAK)
Jak dále advokátka uvádí, není rovněž jednoznačně určeno, jaké konkrétní způsoby mimosoudního řešení sporu lze použít, pravděpodobně dle důvodové zprávy půjde o konciliaci, metodu, která není v žádném právním předpise upravena.
Zatím není ani jasné, jaký konkrétní orgán Komory se bude mimosoudním řešením sporů zabývat, a bude to teprve předmětem jednání jejího vedení včele s předsedou. „Dle návrhu zákona na ochranu spotřebitele však dozorové pravomoci Komoře zůstávají, tedy činnost mimosoudního orgánu by měla být dozorována kontrolními mechanismy Komory“, soudí Doležalová. Takový je i ostatně i duch evropské směrnice – oddělit provádění mimosoudního způsobu řešení sporu od jeho dozoru. Směrnice v tomto smyslu uvádí, že subjekty alternativního řešení sporu by měly zveřejnit všechny systémové nebo závažné problémy, které se objevují často a vedou ke sporům mezi spotřebiteli a obchodníky a doporučení, jak je vyřešit.
Dušan Šrámek
