Novela trestního řádu, kterou předložilo do připomínkového řízení Ministerstvo spravedlnosti (MSp), se již stala terčem kritiky advokátů, ale i ministrů. Návrh přináší několik zásadních novinek: možnost zadržení toho, kdo opakovaně maří úkony trestního řízení a soudu na 48 hodin, fikci doručení v případě, že obžalovaný si rozsudek vyslechl osobně, zrušení kompetence advokátní komory v případě pořádkových pokut a připuštění úředního záznamu jako důkazu v líčení před soudem. Česká justice se nyní na názor v anketě zeptala i soudců, odborníků a poslanců ústavně právního výboru. Zástupci z Nejvyššího soudu se v současné fázi vzniku novely k jejímu obsahu vyjadřovat nechtěli.

  1. Souhlasíte s postupem MSp, které připravilo tuto novelu, aniž vyčkalo na výsledky práce komise pro rekodifikaci trestního řádu?

  2. Souhlasíte s argumentací ministerstva, že tato novela významně přispěje k zrychlení trestního řízení?

  3. Jak hodnotíte jednotlivé body novely, nové instituty, z pohledu jejich potřebnosti či případné zneužitelnosti?

Vladimír Král, soudce Vrchního soudu v Praze, člen Komise pro vytvoření nového trestního řádu

  1. Ministerstvo spravedlnosti patrně rezignovalo na myšlenku připravit v tomto volebním období návrh rekodifikace trestního práva procesního a zvolilo cestu dílčí rekodifikace stávajícího trestního řádu. Komise pro rekodifikaci se již řadu měsíců nesešla a skutečnost, že jí k projednání nebyl návrh novelizace předložen, jen prolonguje stav nejistoty, zda vůbec ještě existuje.
  2. Novelizace se zaměřuje na dílčí otázky, které v některých směrech mohou přispět ke zjednodušení řízení (např. institut nesporných skutečností v rámci dokazování v řízení před soudem), avšak nezabývá se tím, co ve svém výsledku vede povětšinou k obtížně akceptovatelné délce trestního řízení. Logicky se pohybuje ve stávajícím vymezení obsahu a rozsahu stadií trestního řízení, v nichž se složitě provádějí procesní úkony, aby se v dalším stadiu opakovaly. Z tohoto důvodu bych místo charakteristiky „významně přispěje ke zrychlení trestního řízení“, která vzbuzuje velká očekávání, volil spíše označení „může v ojedinělých věcech přispět k mírnému zrychlení trestního řízení“.
  3. Vámi zmiňované instituty obsažené v návrhu novelizace rozhodně ke zrychlení řízení, ke snížení jeho administrativní náročnosti a ke snížení rozpočtových nákladů nepovedou. Institut „zadržení až na 48 hodin“ není originální myšlenkou; zabývala se jím již legislativní komise působící v dobách ministra Nováka a pro přílišnou složitost a pochybný efekt ji odmítla. I když to návrh výslovně nezmiňuje, proti rozhodnutí o takovém pořádkovém opatření musí být opravný prostředek (tím spíše, že je přípustný proti „obyčejné“ pořádkové pokutě, kterou se do osobní integrity dotčené osoby zasahuje v podstatně menším rozsahu). Rozhodovat o něm má pouze soud a v přípravném řízení k návrhu státního zástupce.
    Fikce doručení rozsudku obžalovanému, ačkoliv všichni vědí, že se ve skutečnosti k němu nedošlo, je v rozporu s požadavky na odůvodnění jeho písemného vyhotovení. Podle stejné logiky bychom mohli přijít s návrhem úpravy, podle níž rozsudek, který byl vyhlášen za přítomnosti všech osob, oprávněných proti němu podat odvolání, se nevyhotovuje, protože je obsažen v protokolu o hlavním líčení a ústně byl zdůvodněn.
    Ukládání pořádkových pokut obhájcům (a státním zástupcům) znamená návrat ke znění trestního řádu platnému před jeho novelizací, provedenou zákonem č. 178/1990 Sb. Tehdy se tato změna zdůvodňovala tím, že projevy nekázně těchto osob“ (obhájců a prokurátorů) „v naprosté většině spočívají v tom, se nedostaví na předvolání k soudu. Příslušné orgány advokacie, resp. prokuratury v těchto případech mají lepší možnost urychleně prověřit důvody takového jednání a zajistit nápravu.“. Nevím, zda k současnému návrhu existuje důvodová zpráva a pokud ano, jak se návrat k předchozí právní úpravě vysvětluje. Jako soudce bych ale považoval za ztrátu času, kdybych měl vést šetření, proč se k hlavnímu líčení nedostavil státní zástupce, kdo byl účastí pověřen,  zda je chyba na něm, na vedoucím státním zástupci nebo na někom jiném a vést o tom dokazování. Pokud snad důvod této změny má spočívat v tom, že příslušné orgány nejsou schopny podněty prošetřit a vyvodit z nich důsledky, patrně by taková tvrzení měla být doložena.

Jiří Jelínek, vedoucí Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy

  1. Již delší dobu zastávám názor, že do přijetí nového trestního řádu by neměly být přijímány žádné podstatné legislativní změny dosavadního trestního řádu z roku 1961 z výjimkou:
    a) implementace závazných právních nástrojů Evropské unie, k čemuž nás zavazuje členství v EU,
    b) opravy nedůsledně implementovaných závazných právních nástrojů EU, například zákon o obětech trestných činů, který je podstatnou novelizací trestního řádu, byl sice přijat nedávno (jde o zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů), ale již v době přijetí nebyla důsledně naplněna příslušná směrnice, takže do konce tohoto roku bude muset být přijata oprava, aby se vyhovělo evropské směrnici,
    c) novel, které zajišťují soulad s mimotrestními normami (tak již po třech letech účinnosti nového občanského zákoníku se zjistilo, že nové soukromé právo způsobuje, že trestní zákoník či trestní řád se musí novelizovat),
    d) naprosto jednoduchých technických novel, které řeší aktuální situaci.Předkládat za současného stavu novelu, která podstatně mění zásadní instituty v procesním právu není správné. Odpovídá to ostatně mému stanovisku o stavu trestní legislativy vyjádřeném v rozhovoru pro srpnové číslo časopisu Literární noviny, které tomu daly titulek „Česká trestní legislativa je tristní“, to je výstižné.
  2. Téměř v každé novele trestního řádu se píše, že zrovna tato novela přispěje k urychlení trestního řízení a skutečně některé novely trestního řádu k urychlení procesu přispěly. Zásada rychlosti řízení je sice základní zásadou trestního řízení, ale nemůže derogovat jiné zásady, například zásadu materiální pravdy nebo zásadu zajištění práva na obhajobu.

Jan Sváček, soudce Vrchního soudu v Praze

  1. Práce na rekodifikaci trestního řádu bude pravděpodobně velmi dlouhá, zvlášť za situace, kdy podle mých informací v novém složení komise příliš nepokročila nebo spíše ani opravdu nezačala. Pokud se tedy vyskytnou okolnosti, kdy je třeba reagovat rychle, považuji za možné, aby byly upraveny legislativně dříve, než bude (pokud vůbec bude) nový trestní řád hotov. Nevím však, do jaké míry byly navrhované změny konzultovány se členy rekodifikační komise tak, aby byly v souhrnu v souladu s jejich představou a záměrem. Za systémově správné bych samozřejmě považoval, kdyby uvedené návrhy byly již součástí nového trestního řádu.
  2. Dlouhá léta soudci upozorňují na to, že současný trestní řád je zbytečně formalistický a nahrává těm, kteří chtějí „ v zájmu svého klienta“ trestní proces protahovat. Tyto tzv. zákonné obstrukce samozřejmě výrazně prodlužují délku řízení . Vítám tedy kroky, které se budou snažit účelovému prodlužování trestního procesu předejít, ovšem s výhradou předchozího a s výhradou jejich ústavnosti. Bude třeba pečlivě posoudit, zda snaha o zrychlení trestního řízení je v souladu s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod.
  3. Zadržení na 48 hodin by se mělo týkat jen přípravného řízení. To pokládám za chybu. Policie si vždy pro osobu může dojet, narozdíl od soudu, který takovými mechanismy nedisponuje. Myslím, že největší problémy to způsobuje především před soudy prvního stupně. Co se týče fikce doručení rozsudku u obžalovaného, který si jej vyslechl osobně, v současné době platí, že mnoho obžalovaných tím, že nepřebírají soudní obsílky včetně rozhodnutí, prodlužují záměrně trestní řízení. V daném případě by však vznikla řada problémů včetně počítání lhůty pro podání opravného prostředku. Použití úředního záznamu jako důkazu v řízení před soudem, je podle mého názoru velmi kontroverzní, zvláště za situace, kdy takový záznam by byl učiněn bez přítomnosti obhájce.

Jak hodnotíte navrhovanou novelizaci trestního řádu?

Marek Benda (ODS), poslanec ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny (ÚPV)

  • Jsem rozhodně proti, aby docházelo k takovým zásahům do svobody jednotlivce s tak neurčitým rozsahem. Již dnes je možné jedince, který se vyhýbá spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, předvést. Představa, že tuto pravomoc nadále posilují až na 48 hodin zadržení, mi připadá zcela mimo realitu i proporcionalitu – nejedná se o obviněné! Na co by orgány činné v trestním řízení potřebovaly 48 hodin, což je mezní lhůta pro zadržení podezřelého, než bude rozhodnuto o vazbě? V tomto rozsahu budu proti.
Martin Plíšek (TOP 09), poslanec ÚPV
  •  „Pořádkové zajištění“, jak se zadržení na 48 hodin má jmenovat, považuji za nepřijatelné a nebezpečné. Předkládaný návrh je za hranou ústavnosti. Každé podobné omezení na svobodě musí být vždy velice pečlivě zvažováno a vyváženo důležitým zájmem na ochraně jiných práv, platí zde princip proporcionality. Z předkládaného návrhu však ochrana takového důležitého zájmu neplyne a možnost omezit jedince na svobodě je vymezena nepřípustně široce, bez řádného odůvodnění.
    Navrhované opatření je způsobilé být velice snadno zneužitelné vůči „nepohodlným“ osobám. Netýká se přitom pouze obviněných, ale jakýchkoliv osob včetně například obhájců. Hrozí tak vážné porušení práva na obhajobu a spravedlivý proces. Tato úprava podle mého názoru představuje krok zpět, vyjímala by se spíše v autoritářském režimu.
Jan Chvojka (ČSSD), poslanec ÚPV
  • S věcnou podstatou novely trestního radu souhlasím. Stát by měl mít možnost donutit k plnění povinností zvláště toho, kdo závazně a opakovaně maří úkony trestního řízení či nespolupracuje se soudem. Nesouhlasím s opakovanou takřka každoměsíční bezkoncepční novelizací předpisu trestního práva.

(epa)