Stížností na chování soudců přibývá. Zatímco ještě v roce 2012 si na chování soudců stěžovali dva lidé, nyní jich veřejná ochránkyně práv obdrží za rok dvacet, ne všechny jsou však oprávněné, zaznělo také na společné tiskové konferenci Anny Šabatové a jejího zástupce Stanislava Křečka na téma „státní správa soudů“.
To je současně název publikace stanovisek ombudsmana pojednávající převážně o průtazích v řízení ve vztahu ke správě soudů a k oprávnění ombudsmana. Podle publikace Státní správa soudů se nejvíce podnětů k chování soudců zaslaných ombudsmanovi týká veřejnosti jednání, a to zejména zjišťování totožnosti veřejnosti a pořizování video a audio nahrávek. Veřejnost soudního jednání je ústavní zásada a bez ní nelze realizovat právo na spravedlivý proces. Ochránce sice nezaznamenal případy v nichž by v rozporu se zákonem docházelo k vyloučení veřejnosti z jednání, ale zaznamenal excesy vůči veřejnosti, vyplývá ze sebraných stanovisek.
Například stěžovatel, který se účastnil soudního jednání jako zástupce veřejnosti uvedl, že soudce požadoval, aby se mu představil a sdělil, zda je v předmětném řízení navržen jako svědek veřejnosti a toto poté nechal zaprotokolovat. Ochránce se však setkal i případem, kdy soudkyně do protokolu podrobně diktovala popis přítomných osob.
Podle ochránce tím soudkyně překročila mez zákonnosti a vhodnosti. Podle ochránce se soudce může vhodným způsobem dotazovat přítomných na jejich status, protože má právo zajistit, aby dosud nevyslechnutý svědek nebyl přítomen jednání. Upozornil však, že soudce nemůže zástupce veřejnosti nutit ke sdělení svého jména a příjmení nebo jiných identifikačních údajů, žádat předložení občanského průkazu a při odmítnutí ho dokonce vykázat ze soudní síně.
Rovněž se ochránce setkává s různými variantami odrazování od pořízení záznamu jednání. Pořizovat záznamy z jednání lze bez dalších podmínek s vědomím předsedy senátu, který může záznam zakázat, pokud by mohlo dojít k narušení průběhu nebo důstojnosti jednání. Jednání soudce, který by se ptal na důvody pořízení záznamu, by tak spadalo do kategorie problematické. Ombudsman vyřizoval případ, kdy soudkyně poučovala osobu, že záznam lez použít pouze se souhlasem, aniž by ovšem uvedla koho.
Vyslýchat, objasnit, postavit se k věci čelem
Z kategorie zvláštností je pak případ popsaný ve shromážděných stanoviscích, který se týká intenzity hlasu soudce. V kapitole „Vystupování soudce“ je popsán podnět, který byl podán k verbálnímu projevu soudkyně při soudním jednání. „Ochránce vycházel z toho, že hodnocení intenzity hlasu soudkyně je velmi subjektivní, podotknul však, že verbální projevy soudce v soudní síni a soudcem zvolené slovní formulace a způsob jejich užití mohou ve výsledku vést k hodnocení takového jednání soudce jako nevhodného nebo narušujícího důstojnost řízení,“ uvádí se v publikaci.
Podle publikace je nejvhodnějším důkazním prostředkem využitelným při vyřizování stížnosti na nevhodné chování soudců nebo narušování důstojnosti řízení právě záznam, který věrně zachycuje průběh jednání. „K plošnému zavedení pořizování záznamů žel doposud nedošlo,“ konstatuje publikace kolektivu autorů pod vedením zástupce ochránkyně Stanislava Křečka.
Způsob, který by podle ombudsmana měl vést ke zjištění, zda došlo nebo nedošlo k nevhodnému chování soudce, jsou výslechy přítomných v soudní síni. „Ke zjištění události v soudní síni je v případě nařčení soudce z nevhodného chování nebo narušování důstojnosti řízení nutné kromě soudce a podatele stížnosti vyslechnout osobně osoby, které byly účastny jednání a u kterých je předpoklad, že přispějí k objasnění věci,“ doporučuje ombudsman prostřednictvím publikace. Přestože nelze předem říci, zda by výslechy osob přítomných soudního jednání mohly vést k jednoznačnému závěru o chování soudce, nepochybně by takový přístup soudního funkcionáře dával zřetelně najevo, že se staví k problému čelem a je ochoten k objasnění věci využít všechny dostupné prostředky,“ dochází k závěru ombudsman, a to nikoli poprvé. K totožnému závěru došel ombudsman už v letech 2010 a 2011.
(ire)
