Jedna z klíčových agend Ministerstva spravedlnosti ČR (MSp), kterou je příprava zákonů, je dlouhodobě terčem kritiky justičních špiček. Známý je výrok předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, který si povzdechl, že na ministerstvu „píší zákony děti“. Fakt, že se stav nelepší a vzhledem k posledním počinům ministerstva v oblasti legislativy, vedl předsedy krajských a vyšších soudů na schůzce v polovině srpna v Brně k dohodě, že budou požadovat v této oblasti zásadní změnu.
Od krajských soudů výše chtějí být zástupci justice oficiálním připomínkovým místem a k jednotlivým zákonům chtějí sestavovat také odborné komise. „Nejvyšší soudy samozřejmě mají postavení podle legislativních pravidel a právo na to, že se nám návrhy zákonů posílají. Občas uplatníme připomínky, někdy i zásadní, ale není povinnost je s námi vypořádat. Jiná ministerstva s námi seriózně jednají, takže bychom chtěli, aby i spravedlnost se k tomu takto postavila“, řekl k tomu České justici Josef Baxa.
Že má ministerstvo s přípravou zákonů problém, ilustrovalo naposledy při přípravě novely insolvenčního zákona. Výsledkem připomínkového řízení je situace, kdy zákon bude postoupen vládě s 52 (!) zásadními rozpory. Česká justice popsala, jak v červnu probíhalo na ministerstvu vypořádání připomínek. Bývalý dlouholetý ředitel a později náměstek ministra spravedlnosti pro legislativu, dnes soudce Vrchního soudu v Praze Vladimír Král k tomu v rozhovoru pro Českou justici řekl: „Spíše je otázkou, co si předkladatel takového návrhu od výsledku své práce slibuje. Vláda přece není subjekt, kde si připomínková místa mají vyříkat své rozporné názory na základní koncepční otázky, navíc v tak velkém rozsahu. Pokud za předkladatele návrh „nedopracuje“ do přijatelné podoby legislativní rada, patrně nelze očekávat, že vláda takový návrh schválí. Legislativní pravidla obsahují závazné postupy, které by vzniku takových situací měly zabránit. Pokud k nim přesto dojde, pak to asi svědčí o snaze předkladatele splnit plán legislativních prací za každou cenu, bez ohledu na výsledek“.
Také poslanci Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny (ÚPV), kteří se k legislativní práci MSp a její úrovni vyjadřují dlouhodobě kriticky, tento výsledek práce ministerstva nad klíčovou novelou hodnotí s rozpaky. „S takovým množstvím zásadních rozporů by novela insolvenčního zákona neměla byt vládě vůbec předložena. Předkladatel by měl věnovat čas a energii vypořádání zásadních připomínek tak, aby na vládu šel návrh s maximálně jednotlivými rozpory. Množství nevypořádaných připomínek zdrží další legislativní proces a je otázka, kdy dostaneme tak rozporuplnou novelu k projednání v Poslanecké sněmovně“, reagoval na otázku České justice poslanec TOP09 a člen ÚPV Martin Plíšek.
„Legislativní práce MSp nabírají na zpoždění, což poněkud zdržuje legislativní proces. Těžko říci kdy se tento zákon dostane do PSP. Já sama mám jako zpravodajka zákona o trestní odpovědnosti právnických osob zkušenost s MSp takovou, že než se vyjádřilo pro ÚPV, mnoho měsíců uplynulo“, kritizuje práci Msp bývalá ministryně spravedlnosti, poslankyně ČSSD a členka ÚPV Marie Benešová.
Diplomatičtěji reagoval právní expert ČSSD, poslanec Jan Chvojka: „To, že z připomínkového řízení odejde zákon s rozpory, se občas stává. Na druhou stranu u novely tak významného zákona je 52 rozporů docela dost“. Předseda ÚPV, poslanec ČSSD Jeroným Tejc reagoval tak, že bude chtít o podobě novely jednat na půdě ÚPV ještě předtím, než oficiálně doputuje do sněmovny.
Kriticky se k procesu přípravy novely vyjadřují i některá zájmová sdružení. „Z legislativně technického pohledu je úroveň novely nízká, což se projevuje i množstvím připomínek z mnoha stran. Je to přímý důsledek toho, že pan ministr zrušil stálý poradní orgán pro změny v oblasti insolvencí, který předtím dlouhou řadu let využívali jeho předchůdci. Šlo o pracovní skupinu, která sdružovala nejvýznamnější experty z oboru. To, co bylo možné vypořádávat na půdě pracovní skupiny v rámci přípravy norem na ministerstvu, se nyní přesouvá na vládu a parlament nebo dokonce na soudy. To se stalo v případě poslední ministerské změny vyhlášky o provozovnách insolvenčních správců. Ta nabyla účinnosti před měsícem a senátoři již proti ní podali stížnost k Ústavnímu soudu z důvodu jejího rozporu s Ústavou“, sdělil České justici své výhrady předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců Michal Žižlavský.
I způsob přípravy novely insolvenčního zákona a jejího projednávání, či spíše neprojednávání v rámci justice, vzbudilo ze strany především insolvenčních soudců rozpaky. Na vypořádání připomínek dorazil na MSp jediný zástupce soudců, místopředseda Krajského soudu v Brně Jan Kozák, a to proto, že se o jednání dozvěděl v podstatě náhodou. Předsedové krajských soudů také podle informací České justice na schůzce 19. srpna v Brně vyjádřili rozčarování nad způsobem komunikace ze strany MSp, která je podle nich chaotická. Jak prohlásil pro Českou justici jeden z předsedů krajského soudu, „dnes s námi komunikuje za ministerstvo snad i uklízečka“, což způsobuje často nedorozumění a některé klíčové informace se pak ani nezpracují. Požadují proto, aby bylo jasně stanoveno kdo, jakým způsobem a jakých tématech bude za MSp se soudy komunikovat tak, aby se do výměny informací dostal systém.
Toto pondělí na schůzce s ministrem Pelikánem tyto názory a požadavky soudců prezentovali předsedové obou nejvyšších soudů Pavel Šámal a Josef Baxa s předsedkyní Soudcovské unie Danielou Zemanovou. Podle jejich vyjádření však ke konečné dohodě nedošlo a bude se o těchto požadavcích soudců dále jednat.
„Legislativa byla další problém. Přednesli jsme naši představu. Pan ministr nám řekl, že je to pro něj nové a že si to musí nechat ještě projít hlavou. Dohodli jsme se, že o tom ještě budeme diskutovat“, reagoval pro Českou justici předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal.
„Já jsem se to snažil rozdělit do tří oblastí. Jednak jde o procesní legislativu. Samozřejmě soudci nemají psát zákony, s tím souhlasím. Nicméně soudci asi mají nejlepší představu, jak to funguje či nefunguje, takže by měli být slyšeni a mělo by s nimi být konzultováno v čem jsou problémy, jaké jsou příčiny. Neslyšet soudce je velká chyba. Pak jde o legislativu, které já říkám procesní, to jsou organizační zákony, statusové věci, soudní soustava, postavení soudců, kárná odpovědnost. To samozřejmě také musí být s justicí konzultováno a slyšen její názor. Jistě, rozhodnutí je v rukou vlády a parlamentu, ale pohled justice je, myslím klíčový. A třetí věc, kterou vnímám z hlediska správního soudnictví jako nejdůležitější, to je obecná legislativa. To jsou zákony, u kterých na první pohled nepřečtete, že se to dotýká soudnictví, ale ono se to dotýká. To může být třeba novela azylového zákona nebo stavebního zákona a najednou se vyvrbí x soudních sporů. My si myslíme, že bychom se s ministerstvem měli vzájemně informovat, jaké k té legislativě máme postoje“, popsal svůj názor po schůzce s ministrem Pelikánem Josef Baxa.
„Spíše to byla koordinace toho, jak by měl probíhat legislativní proces. Není to žádné vymezování. MSp oproti předchozím ministrům změnilo přístup k legislativní činnosti, což je jistě jejich legitimní názor, že soudci by se neměli v takové míře, v podstatě v žádné míře podílet na tvorbě zákonů. A v tu chvíli my jsme jednali o tom, jak nyní uzpůsobíme následnou komunikaci ohledně zákonů. My tento názor ministerstva akceptujeme, soudci nemají být legislativci, ale je samozřejmě nutné, aby se soudci k některým zákonům vyjádřili, zejména například k procesním předpisům, které se týkají přímo soudů a soudců“, reagovala pro Českou justici další účastnice schůzky, předsedkyně Soudcovské unie a soudkyně NSS Daniela Zemanová.
Eva Paseková
