Poslanci zatím nemají k dispozici aktuální podobu zákona o státním zastupitelství, říká v rozhovoru pro Českou justici poslanec ústavně právního výboru Radek Vondráček (ANO). Za nejdůležitější zákon na schůzi, která začíná dnes, považuje zákon o registru smluv. „Jsem přesvědčen, že se nám podařilo při zachování co největší transparentnosti vyřešit otázku ochrany obchodního tajemství tak, abychom existenčně neohrozili ty právnické osoby, které se mohou pohybovat v čistě tržním prostředí, ačkoli jsou vlastněny státem nebo samosprávou,“ myslí si poslanec.
Po prázdninách se opět schází Poslanecká sněmovna. Jaké zákony považujete z hlediska projednávání za nejdůležitější?
Na této zářijové schůzi se bude projednávat celá řada zajímavých témat, ale pro mě osobně je asi nejdůležitější zákon o registru smluv, který se blíží do třetího čtení. Tato norma má za sebou poměrně bolestnou cestu, neboť ne v každém výboru, v němž byla projednávána, se setkala s pochopením. Sešlo se k němu opravdu velké množství připomínek od těch subjektů, jichž se týká, a drtivou z nich, bylo-li to možné, jsme vyslyšeli. Jsem přesvědčen, že se nám podařilo při zachování co největší transparentnosti vyřešit otázku ochrany obchodního tajemství tak, abychom existenčně neohrozili ty právnické osoby, které se mohou pohybovat v čistě tržním prostředí, ačkoli jsou vlastněny státem nebo samosprávou.
Víte, kdy se začne projednávat zákon o státním zastupitelství, a máte vůbec ponětí, jaká je v tuto chvíli jeho podoba?
První podoba tohoto zákona byla poslancům zaslána, a byla mimo jiné tématem jednání podvýboru pro justici a samosprávu soudnictví. V rámci tohoto projednání se objevilo hned několik věcných připomínek. Aktuální podobu zákona v tuto chvíli neznám, ale na posledním jednání poslaneckého klubu hnutí ANO nás pan ministr spravedlnosti Pelikán informoval, že v řádném připomínkovém řízení se také sešlo nemálo připomínek, a bylo-li to možné, tak byly zohledněny a text se na více místech měnil. Jsem tedy docela zvědavý. Než se k nám zákon do ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny dostane, bude ještě chvíli trvat, takže jistě bude čas se s ním seznámit. Bohužel já jej v současnou k dispozici nemám.
Tak jak jste jej měl možnost vidět naposledy – zvedl byste pro něj ruku?
V rámci již zmíněného projednávání na podvýboru tam byl strašně moc otevřených otázek, a samozřejmě žádný prvotní návrh není dokonalý. Záměr může být správný, ale jak už to bývá, do jednoho cíle se dá dojít různými cestami. Já věřím, že na konci bude takový produkt, pro který budu moci zvednout ruku.
Co Vám na současné podobě vadí?
Předně bych chtěl říct, že se nepovažuji za žádného odborníka na problematiku státního zastupitelství, takže se na věc dívám spíš z pohledu vlastního rozumu a zkušeností a naslouchám názorům povolanějších. Můžu říct, že mou pozornost nejvíce přitáhla otázka možná příliš širokého vymezení působnosti vznikajícího specializovaného státního zastupitelství a s tím související rozsáhlá míra atrakce a delegace. Koncentrace výlučného rozhodování o věcné a místní příslušnosti do rukou vedoucího tohoto speciálu bez možnosti vyvolat spor o příslušnost. Hodně překvapivé je také řešení, kdy se dohled nad činností tohoto „speciálu“ vůbec nevykonává. Plně chápu snahu o vytvoření vysoce efektivního a nezávislého nástroje pro potírání korupce a zvlášť závažné trestné činnosti, ale cítím tu celou řadu rizik.
Je nutné vůbec přijímat nový zákon, nebo by stačila novela stávajícího?
To je právě to, co jsem již říkal, k jednomu cíli se dá dojít různými cestami, a určitě možná i pouhá novelizace stávajícího zákona by byl způsob, jak zlepšit fungování státního zastupitelství. V tuto chvíli už je to pro mě ale tak trochu zbytečná debata, nový zákon už je téměř na stole. Teď už jen dát pozor na to, aby nejen uspokojil všechny zainteresované skupiny, ale aby hlavně splnil ten účel, pro který má být přijat. Z mého pohledu by byl ideální stav, kdyby se v provázanosti se zákonem o státním zastupitelství řešila otázka rekodifikace trestního řádu. To mě zajímá především jako advokáta a člověka z praxe. Ale chápu, že je to tak složitá materie a kdybychom připustili takovouto diskusi, tak bychom se asi v nějakém kratším čase nepohnuli z místa. Ministerstvo spravedlnosti má nějaký úkol, a my bychom nebyli schopni vést tak širokou debatu, aby na jejím konci byl v dohledné době nějaký konkrétní výstup.
Zmínil jste, že jste advokát. Poslední dobou se množí snahy omezovat nějakým způsobem práva obhajoby, odůvodňované snahou po zrychlení procesu, které se objevily v kauze Davida Ratha. Jak tyto snahy vnímáte?
Už jsem se k tomu dříve vyjadřoval, i když strašně nerad, když mám jen zprostředkované informace z médií. Nedomnívám se, že by obhajoba byla v tomto konkrétním to, co zásadně zpomalilo rychlost celého procesu. Jestliže se například bavíme o možné účelové změně obhájce v samém závěru řízení před soudem, pak si uvědomme, že se jednalo o zdržení v řádu týdnů. Srovnejte si to s délkou trvání celého trestního řízení. Každý v této zemi má mít nárok na kvalitní obhajobu a volání po nějakých omezeních vnímám jako velmi negativní jev.
Řadě poslanců či ministrů se vytýká, že ve funkcích zapomínají na zájmy stavu, z něhož vzešli. Vy se ke své advokátní činnosti veřejně hlásíte. Nechtěl byste být jakýmsi „advokátem advokátů“?
Tak já se všude k příslušnosti k advokátnímu stavu otevřeně hlásím, vzešel jsem z tohoto prostředí a beru to jako svůj klad. Jsem docela rád, že jsem svou praxi úplně nepřerušil, a to protože je to pro mne jako zákonodárce taková zpětná vazba s praxí a s lidmi. Vždy jsem o advokacii smýšlel jako důležité součásti soudního systému v širším slova smyslu. Kvalitní výkon advokátní práce je i o kvalitě právního prostředí jako takového. Dobrý advokát je zcela určitě prospěšný nejen klientovi, ale i soudům. Pokud to vnímáte tak, že se snažím být jakýmsi „advokátem advokátů“, tak s tím určitě problém nemám, spíš naopak.
Jak se díváte na fakt, že exekutiva a legislativa chrlí jednu novelu za druhou, aniž by se změny stačily promítnout v praxi? Například exekuční řád prošel již čtyřiačtyřiceti novelami, a o dalších se hovoří, či jsou v legislativním procesu. Navíc se stále více a více ukazuje nebezpečí, že vymahatelnost závazků bude kvůli upřednostňování zájmů dlužníků stejně tristní, jako před přijetím zákona.
Já jsem zažil situaci, ve které bylo vymáhání pohledávek před zavedením institutu soudních exekutorů. Byl bych velmi nerad, abychom se zase jednou pohybovali od mantinelu k mantinelu, přičemž já někdy tu populistickou rétoriku některých mých kolegů velice ostře vnímám. Osobně udělám vše proto, aby se nic z toho, co naznačujete, a co by nás vrátilo o patnáct let zpátky, nestalo. Je pravda, že ta rovnováha se poslední dobou skutečně vychyluje, a na nás poslancích je, abychom našli nějakou rozumnou cestu, jak ochránit i postavení věřitele. To, co v tomto volebním období Poslanecká sněmovna přijala, napravilo některé nepravosti, které se v oblasti exekucí děly a zpřesnilo právní úpravu. Něco úplně jiného jsou excesy některých exekutorů nebo jejich vykonavatelů v praxi, které je akorát nutné důsledně řešit v rámci již existujících vyhovujících předpisů. Rozhodně bych ale nechtěl, aby se vrátily doby, kdy se dlužníci věřitelům v podstatě vysmívali a vymahatelnost práva byla mnohem nižší, než je dnes.
Nejdůležitějším tématem exekucí je dnes otázka teritoriality. Je potřeba ji zavádět?
Do poslanecké sněmovny se k projednání blíží senátní návrh, který k mému velkému a ne zrovna příjemnému překvapení vláda schválila. Za sebe mohu říci, že kdybych měl stroj času a mohl se vrátit do doby, kdy se zákon přijímal, dal bych principu teritoriality zelenou. Ale v tomto současném stavu, kdy se už stávající systém podařilo vyladit, vylepšit a vytvořila se ustálená soudní praxe, nevidím pro změnu principu místní příslušnosti žádné kvalitní argumenty. Zatím mi nikdo ze zastánců této myšlenky nedokázal přijatelně uvést jedinou dobrou věc, kterou by to mělo dlužníkům přinést. Naopak, jsem hluboce přesvědčen, že kdybychom tento návrh tak jak je, přijali, že by to znamenalo výrazní zhoršení postavení věřitelů v České republice, aniž by se obyčejným lidem, kteří se můžou někdy v životě dostat do problémů, jakkoli pomohlo.
Co říkáte návrhům na zavedení nepřímé teritoriality, tedy že by místní příslušnost byla zavedena zatím pouze u pohledávek veřejnoprávních institucí?
To je cesta, o které jsem připraven se bavit. Díky tomu bychom získali především ověřená jasná data, která doposud chybějí, a která by přinesla informaci o tom, co to může udělat s právním prostředím exekucí.
Věřitelsko dlužnických vztahů se týká i váš návrh na zřízení informační databáze o dlužnících. Můžete tuto myšlenku přiblížit?
Jednou stranou mince je to, že se někteří lidé neustále stále více a více zadlužují, mají třeba deset a více exekucí, a nakonec končí v insolvenci. Na druhou stranu mít závazky ještě nemusí samo o sobě znamenat něco negativního. Můj návrh je spíš minimalistický, respektuje už existující praxi, a směřuje k tomu, aby na zákonném základu vznikly databáze, které by umožnily poskytovatelům finančních a jiných služeb zjistit si historii závazků každého zájemce o poskytnutí např. půjčky nebo leasingu. Takový registr může ukázat, že se jedná o klienta, který sice má již závazky a pravidelné výdaje, ty ale zvládá řádně splácet. Pokud se prokáže, že má tzv. dobrý kredit, tak je možné, aby získal například další půjčku. Kvalitní databáze informací tak usnadní spotřebitelům přístup k finančním prostředkům a zároveň může ochránit před dalším zadlužováním osob, které svou situaci již přestávají zvládat a mohou upadnout do dluhové pasti. Rovněž by to mohla být cesta, abychom se zaměřili na nepoctivé poskytovatele úvěrů, kteří spekulativně poskytnou úvěr, i když je od počátku z registru dostupných údajů jasné, že dotyčný jej nebude schopen splácet. Takovéto půjčky by pak třeba mohly mít oslabenou právní ochranu, ale to už asi předbíhám.
Ústavně právnímu výboru se nelíbí, jak se MS vypořádalo s návrhem na novelizaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Jaký je Váš názor na tuto novelu?
Já si naopak myslím, že v tomto případě zafungovaly parlamentní mechanismy, tak jak mají. Když se diskuse na toto téma otevřela, tak členové Ústavně právního výboru správně vznesli pár zásadních připomínek, na které navrhovatel tj. Ministerstvo spravedlnosti reagoval, a vedla se věcná diskuze. V současnosti existují poslanecké pozměňovací návrhy na kterých, jak doufám, bychom se mohli shodnout nejen v rámci vládní koalice. Asi zásadní zůstala otevřená otázka míry přičitatelnosti skutku právnické osobě a její možné obraně proti obvinění. V tuto chvíli je informace taková, že ústavně právní výbor vyřadil tento původně plánovaný bod ze své poslední schůze právě proto, aby mohl být dokončen dialog s ministerstvem spravedlnosti. Já doufám, že se povede najít řešení, za něž se nebudeme stydět, a které nebude mít negativní důsledky pro praxi.
Ministr Pelikán má ambici vytvořit z MS legislativní pracoviště, které by vytvářelo interně všechny normy včetně kodexů. Mezitím ale odešli z MS zkušení legislativci, kteří jsou nahrazováni mladými právníky bez zkušeností. Jak může v takové situaci tento pokus dopadnout?
Myšlenka vrátit tvorbu zákonů na ministerstvo spravedlnosti, kde by je psali specializovaní legislativci, je hezká. V minulosti se praxe vydala tak trochu jinou cestou a názor ministra Pelikána, že by se zákony měly připravovat interně na ministerstvu, v tomto považuji za správný. Tím samozřejmě nechci říct, že by se neměli oslovovat odborníci a specialisté v daném oboru, ale stěžejní příprava textu by měla vycházet z ministerstva. Hůře se mi už vyjadřuje k personálnímu zajištění této agendy uvnitř resortu, opravdu nejsem zasvěcený nějak podrobněji, ale ono je to nakonec docela jednoduché. Buď se problém řeší a nějak se začít musí nebo se nemusí dělat vůbec nic. Já jsem příznivcem první možnosti.
Z justice ale zaznívá, že namísto odborníků v daném právním oboru nyní zákony píší „děti“.
Já se vážně necítím povolán k tomu, abych se vyjadřoval k situaci na MS v tomto směru. Na to toho vím příliš málo. To je otázka pro někoho jiného.
Dušan Šrámek
