Pokud se Česká republika vzdává ochrany svých státních hranic, rezignuje tím na vlastní svrchovanost. Státní hranice České republiky stále existují, protože nebyly Ústavou zrušeny ani změněny.
Jejich ochranu nelze účelově omezovat, pokud jsme svrchovaný stát. Naopak žádné státní hranice nemá Evropská unie, protože není státem, ale organizací a Schengen je pouze sada dohod. Umožnění nedovoleného překročení státních hranic ČR je trestný čin. Vyplývá to ze stanoviska analytického a legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství.
Stanovisko bylo vypracováno v důsledku nejednotné praxe státních zástupců ve vztahu k trestnému činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice České republiky a přepravu přes státní území, jak je definován v §340 trestního zákoníku. O stanovisko rovněž požádal národní člen ČR v Eurojustu a ředitel odboru bezpečnosti a prevence kriminality Ministerstva vnitra.
Na samém počátku stály různé výklady pojmů hranice, státní hranice, vnitřní hranice a vnější hranice, které mají jiný význam ve směrnicích tzv. evropského práva a jiný ve vnitrostátním právu. Podle tzv. evropského práva, které je nadřazeno vnitrostátnímu právu, byly hranice států v Schengenu zrušeny, uvádí komentář k schengenské dohodě v úřední databázi EUR-LEX.
Právní názor Pavla Šámala vs. právní názor Jaroslava Fenyka
Pokud však státy zrušily ochranu hranic a tím samotné hranice, nemůže dojít k jejich nedovolenému překročení. Z této logiky vycházel otec Trestního zákona a současný předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal s kolektivem v komentáři k Trestnímu zákonu: „Vnitřní hranici České republiky lze překračovat na jakémkoliv místě a tudíž není u pachatelů, kteří překračují hranice České republiky se státem, pro který jsou závazná ustanovení Schengenské dohody, naplněn zákonný znak trestného činu – nedovolené překročení státní hranice, a proto se obvinění nemohli dopustit předmětného trestného činu,“ shrnuje NSZ právní názor Pavla Šámala a jeho kolektivu.
Podle stanoviska NSZ má tento právní zásadní dopady, protože v praxi se tzv. převaděčství téměř ve všech případech odehrává cestou pozemní hranice a uvedený výklad ve své podstatě znemožňuje vést trestní řízení v těchto případech a pachatelům zajišťuje nestíhatelnost.
Proti právnímu názoru Pavla Šámala a kolektivu však jde právní názor bývalého funkcionáře státního zastupitelství a současného soudce Ústavního soudu Jaroslava Fenyka, jehož názor podpořil například náměstek nejvyššího státního zástupce Igor Stříž: „Přestože důvodová zpráva uvádí, že ustanovení bude možno aplikovat pouze na tzv. vnějších schengenských hranicích vzdušného typu – letiště, nebo při dočasném znovuzavedení kontrol na tzv. vnitřních pozemních schengenských hranicích, ustanovení samo o sobě takovéto omezení neobsahuje,“ upozorňuje Jaroslav Fenyk a další.
EU státní hranice nemá, neboť to není stát
Také analytický a legislativní odbor Nejvyššího státního zastupitelství použil při vypracování svého stanoviska základní nástroj práva, který je logika. „Státní hranicí podle § 340 trestního zákoníku nemůže být myšlena ani tzv. vnější schengenská hranice, neboť to není hranice státu.
Evropská unie není státem, nýbrž mezinárodní organizací, nehledě na to, že územní rozsah schengenského prostoru – který navíc není ani mezinárodní organizací – jedná se pouze o smluvní státy tzv. schengenských dohod, není totožný s územním rozsahem Evropské unie,“ uvádí se ve stanovisku NSZ.
Že Evropská unie není stát, konstatoval ve svém rozhodnutí samotný Evropský soudní dvůr 18. prosince 2014, když kvůli tomu označil přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách za nemožné, neboť členy Úmluvy mohou být pouze státy.
Podle stanoviska je proto pojen „státní hranice“ užitý v § 340 trestního zákoníku třeba vykládat v souladu s § 2 zákona č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o státních hranicích). „Kategorie vnitřní a vnější hranice vytvořené v rámci, resp. pro účely schengenského prostoru jsou tedy zásadně bez vlivu na pojem „státní hranice“ užitý v § 340 trestního zákoníku (definovaný v § 2 odst. 1 zákona č. 312/2001 Sb., o státních hranicích) a neomezuje jeho aplikaci jen na tzv. „vnější“ schengenskou hranici,“ uvádí stanovisko NSZ.
Ochranu státních hranic nelze omezit ani v Schengenu
Podle stanoviska NSZ je nutné ustanovení § 340 trestního zákoníku interpretovat také v souladu s Ústavou. „Výklad, že ústavní institut ochrany státní hranice je skrze pojem ,vnitřní hranice´ omezen, by vedl k oslabení pojetí ochrany jednotného svrchovaného státního celku (čl. 1 Ústavy České republiky). Bylo by minimálně nesystémové, kdyby takové omezení ochrany státních hranic stanovil jen zákon, když i ke změně státních hranic je zapotřebí ústavního zákona (čl. 11 Ústavy České republiky).
Tím spíše by bylo protismyslné, stanovil-li by pouze zákon omezení, jež může mít dopad do oblasti zachování ochrany proti narušení území ČR nedovoleným vstupem,“ uvádí se ve stanovisku NSZ.
Jak dále uvádí stanovisko NSZ, ochranu státních hranic České republiky „nelze účelově omezovat“, a to ani odvoláváním se na volný pohyb osob v Schengenu: „K tomuto omezení však nevede respektování práva Společenství, pokud jde o vymezení rozsahu volného pohybu osob. Podstatu státních hranic nutno zachovat, má-li být zachován princip státní svrchovanosti České republiky, který platí na území vymezeném právě státními hranicemi. Přitom Ústava nerozlišuje, zdali jde o vnější nebo vnitřní hranice,“ předkládá stanovisko výklad ve vztahu k Ústavě .
Svrchovanost státu by nutně musela být dotčena, kdyby se stát vzdal hodnotné ochrany svých vlastních státních hranic, např. tím, že by jejich nedovolené překročení nepostihoval trestněprávně, protože by vlastní hranice neuznával za plnohodnotné. Snížení standardu ochrany územní svrchovanosti v důsledku změny principu ochrany státní hranice by se tedy dotýkalo základů ústavněprávní úpravy, uvádí stanovisko NSZ.
Závěry, ke kterým dochází stanovisko NSZ ze 14. srpna 2015
Státní hranice České republiky stále existují, stát je povinen ochranou státních hranic zajistit svrchovanost na svém území. Organizování nedovoleného překročení státních hranic ve kterémkoli místě je trestný čin.
– Ustanovení § 340 trestního zákoníku se vztahuje na všechny případy organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice České republiky v jakémkoli jejím místě a případnou následnou přepravu přes státní území.
– Rozlišování tzv. „vnitřní a vnější hranice“ pro účely schengenského prostoru se nijak nedotýká pojmu „státní hranice“ v § 340 trestního zákoníku a tudíž neomezuje jeho aplikaci jen na tzv. „vnější“ schengenskou hranici.– Nedovolenost překročení státní hranice nelze zúžit jen na nerespektování kontroly na (vzdušné) státní hranici, ale je ji třeba vykládat šířeji ve smyslu respektování všech dalších požadavků, které si Česká republika stanovila jako podmínky vstupu na své území (cestovní doklady16, bezpečnostní, zdravotní, veterinární omezení atd.).
– S ohledem na účel ochrany hranic způsobem vyjádřenými v Schengenském hraničním kodexu, bylo by nesmyslné, kdyby si stát nemohl zajistit ochranu tzv. vnitřních hranic jen proto, že sousedí jen se signatáři tzv. Schengenského prostoru.
Irena Válová
