Kauza předčasného propuštění exsenátora Alexandra Nováka soudcem Ivanem Novákem z vězení poškodila reputaci Krajského soudu v Ústí nad Labem. Myslí si to předseda soudu Luboš Dörfl. „Ale z našeho šetření vyplynulo, že zákon neporušil,“ říká o soudci Novákovi v rozhovoru pro Českou justici. Mimo jiné se také zamýšlí nad tím, jak se soud pod jeho vedením vypořádává s kritickým počtem nevyřízených případů.
Za chvíli tomu bude rok, kdy jste se stal předsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem. Můžete zhodnotit, co se vám za tu dobu povedlo?
Hodně času jsem věnoval tomu, abych se tu seznámil s lidmi i se situací na kraji i na jednotlivých okresních soudech. Analyzoval jsem si, jak se tu věci dosud dělaly i to, co by bylo potřeba zlepšit. Věnovali jsme se zlepšení komunikace mezi centrem a jednotlivými pracovišti, a mohu také říct, že mám okolo sebe teď kvalitní tým spolupracovníků, ve kterém pravidelně vymezujeme cíle a úkoly. Jsem také rád, že se mi podařilo přesvědčit oba ministry, kteří jsou po dobu mého působení ve funkci, že, pokud zvolím slova sportovní terminologe, mají-li naše lodě plout rychleji, potřebujeme mít na nich kompletní posádky. A tedy že došlo k opakovanému jmenování vyššího počtu soudců pro severočeskou justici. Zapracovali jsme také na tom, abychom na našich pracovištích našli organizační i technické prostředky ke zrychlení soudcovské práce. Pomáhá nám v tom Justiční akademie. Pokročili jsme i v přípravě stavby justičního areálu v Ústí nad Labem a máme hotový investiční záměr, který bude možno zaregistrovat na Ministerstvu financí, jakmile jej vláda schválí. Vítám rozhodnutí pana ministra, že stavby takového typu bude jako investor řídit přímo Ministerstvo spravedlnosti. Rádi mu v tom všemi silami pomůžeme.
Co naopak jste nestihl respektive za ten rok třeba ani stihnout nemohl a dáváte si jako cíl do dalšího období?
Předsedům okresních soudů jsem slíbil větší metodickou podporu z krajského soudu v oblasti využívání soudních programových aplikací, školení odborných pracovníků a organizaci práce. To přiznávám, že jsme ještě nedotáhli. Také těch soudců bychom ještě potřebovali víc.
Ústecký krajský soud je v české justici známý mimo jiné tím, že dlouhodobě bojuje s velkým počtem nedodělků. Zlepšila se v poslední době ta situace? Co to v praxi znamená pro účastníky řízení?
Mohu s hrdostí prohlásit, že při posledním porovnáním stavu hlavních agend trestní a občanskoprávní jak na okresních soudech, tak i odvolací agendy na krajském soudu, jsou patrná výrazná zlepšení jak v počtu neskončených věcí, tak i v počtu nedodělků nejstarších časových řad. Ukazatele severočeské justice se zlepšují a zlepšují se rychle. To by v praxi mělo znamenat, že se zkracuje doba průměrného vyřizování soudních sporů v prvostupňové i odvolací agendě. Na druhou stranu ten počet neskončených případů například v občanskoprávní agendě je natolik obrovský, že i za situace, kdy jsme z 55 241 případů snížili jejich počet na okresních soudech na 46 951 (tedy asi o 8 000 za rok), je stále absolutní délka soudního řízení stále pro účastníky neúnosná.
Kolegium předsedů krajských soudů v poslední době s ministerstvem jedná o změnách právě co se přerozdělování nových soudců do jednotlivých soudních krajů týká. Ve hře je dosavadní systemizovaný model nebo dynamický model, který by více reflektoval množství nápadu nebo také zásahy ministra spravedlnosti, který by o doplnění soudců ad hoc reguloval. Můžete vysvětit, jaké podle vás má ta situace řešení, aby to byl rozumný kompromis pro všechny zúčastněné?
Domnívám se, že jsme zatím řešení nalezli. Přidělování soudců na jednotlivé okresní soudy nebo na různá pracoviště krajských soudů je důležitý manažerský nástroj předsedů krajských soudů, kteří nesou odpovědnost za výkony soudů v jejich obvodu. Proto nelze zcela přehlédnout potřebu průběžného doplňování stavu soudců na všech krajských soudech. Přitom z již uvedených čísel je jasné, že bez momentální mimořádné podpory některých krajů, jako jsme my, se dlouhodobě neuspokojivá situace v průtazích v řízeních nevyřeší. Proto situace nazrála na kompromis, kdy se ministr rozhodl pro postup, který by dosavadní model přidělování soudců podle předjednané systemizace soudců korigoval dočasným zvýhodněním krajů, jako je Ústí nebo Brno. Při dočasném překročení počtu soudců na občanskoprávním úseku o 10, jsou tito soudci schopni za 5 let skončit při jejich současném tempu téměř 30 000 soudních případů, které tu leží. A to by znamenalo dohnat průměr v celé republice.
Z jakého důvodu zrovna váš soud bojuje proti ostatním s tak vysokým počtem nedodělků?
Především tu celá desetiletí nebylo dostatečné množství soudců. Pokud osmiveslici pohání čtyři veslaři, bude nabírat v závodě zpoždění. Ani radost z pohybu se nedostaví. Jen únava. A to se musí změnit a troufám si říct, že i mění.
Chybí vám soudci. Co ostatní personál, nepomohlo by vám jeho navýšení?
Nepochybně ano, soudci bez odborného personálu nemohou splnit požadované úkoly. Například soudce v týmu s právním asistentem, může pracovat podstatně efektivněji.
V září by měla proběhnout další etapa jmenování soudců. Kolik jich dostanete vy?
Nemám žádnou oficiální zprávu, kolik soudců bude přiděleno k našemu kraji. Očekávám ale číslo kompromisní, tedy kolem 6.
Vy jste po nástupu do funkce zmiňoval, že byste chtěl více využívat různé technické aplikace, které by zaměstnancům soudu také ulehčily. Stalo se tak a jaké aplikace to jsou?
Můžeme využívat dosavadní aplikace, jako jsou ISAS, ISIR nebo ISVKS, které pracují s některými přednastavenými vzory. Přidanou hodnotu má ovšem program APSTR, jehož využití podporujeme, a který nabízí lepší gramatiku včetně skloňování jmen, a dotahuje i znění právních ustanovení. Jeho využití při hromadném zpracování soudních dokumentů velmi urychluje vydávání typových rozhodnutí.
Rozhodl jste se, že nepodáte kárnou žalobu na soudce Ivana Nováka, který rozhodl o propuštění exsenátora za ODS Alexandra Nováka. Můžete vysvětlit, co vás k tomu vedlo? Původní reakce v médiích budily dojem, že máte o rozhodnutí pochybnosti.
Rozhodnutí tohoto kolegy uškodilo naší reputaci, kterou tak pracně budujeme, neboť vzbuzuje otázky. Ale z našeho šetření vyplynulo, že zákon neporušil. Nemohu proto jakkoli zpochybňovat jeho rozhodnutí a už vůbec ne jej za jeho nezávislou rozhodovací činnost postihovat. Z případu ale vyvozujeme opaření organizační povahy, abychom do budoucna pochybnosti veřejnosti o nezávislém rozhodování soudců v řízeních o podmíněném propuštění rozptýlili.
Můžete ta opatření konkretizovat?
Po dohodě s vedením Okresního soudu v Chomutově lze očekávat rozdělení rozhodování v agendě podmíněných propuštění mezi více soudců než dosud. Tím se značně sníží pravděpodobnost jakékoli možnosti manipulace s přidělením konkrétního soudního případu soudci. Zintenzivnili jsme také gremiální činnost odvolacího senátu krajského soudu k procesnímu postupu i věcnému posuzování případů podmíněného propuštění se soudci okresních soudů, kteří v této agendě působí.
Jak Krajský soud v Ústí nad Labem „bojuje“ s tzv. imigrační krizí. Máte v souvislosti s ní více práce? Neobáváte se transpozice směrnice EU o azylovém řízení do našeho právního řádu o které se v justici hovoří jako o potenciální časované bombě co se nárůstu agendy týče?
Řízení tohoto typu nám obstarávají stále větší množství práce již několik posledních let. Ale mám obavu, že to nejhorší nás teprve čeká. Obávám se, aby transpozice proběhla dostatečně rychle a prozíravě. Justice není připravena na tisíce azylových řízení před soudy prvních stupňů. Mohl by nastat velmi negativní dopad do ostatních typů správních řízení. Občané v nepřednostních agendách by mohli čekat roky, než se vyřídí jejich žaloba například proti rozhodnutí ve stavebním řízení.
Vy jste se při svém angažmá na Krajském soudě v Praze zabýval insolvencemi. Sledujete genezi novely zákona o insolvenčním řízení? Co byste v ní vyzdvihl a naopak? Misterstvo ji do vlády předkládá s 52 rozpory, o čem to podle vás svědčí?
To je otázka velmi široká. Spolupracoval jsem s naším týmem z krajského soudu zejména na části, která se týká nové úpravy oddlužení. Zde bych rád upozornil, že zjednodušení procesu oddlužení a převedení dalších kompetencí na insolvenční správce, by značně ušetřilo kapacitu soudu pro jinou rozhodovací činnost a takový trend považuji za správný. Pokud se podaří připomínky v této oblasti vypořádat tak, aby tento trend byl zachován, byl bych velmi rád. Otázky další, jako obrana proti šikanózním návrhům věřitelů apod. jsou otázky priorit. Máme chránit více osob označené v byznysu za dlužníky, aby někdo nezneužíval insolvenčního návrhu jako nástroje konkurenčního boje, nebo chránit více věřitele širokým přístupem k insolvenci? To musí zodpovědět ten, kdo legislativu připravuje a plánuje. A pokud se jedná o prokazování čistoty kapitálu insolvenčních věřitelů, zde bych se tvůrců zákona spíše zastal. V dnešní době mohou prostřednictvím kupčení s hlasy tyto zahraniční společnosti velmi nepříjemně zamíchat s pravidly insolvenčního řízení v neprospěch běžných věřitelů a soud tomu zabránit nijak nemůže.
Jak vidíte budoucnost soudcovské samosprávy nebo zřízení Nejvyšší rady soudnictví. Myslíte si, že je reálné, aby se po letech tzv. hnuly ledy a udělal se pod současným vedením Ministerstva spravedlnosti nějaký krok dopředu?
Stále věřím, že ano. Dobrá správa justice se bez zapojení soudcovského stavu dlouhodobě neobejde. O tom jsem přesvědčen. Proto vítám dialog o formě a rozsahu zapojení soudců do zejména personálních a organizačních otázek. Justice se do značné míry již emancipovala sama. Sjednocují se stanoviska na řadu významných otázek v těchto oblastech nejen mezi soudy různých stupňů, ale i mezi soudními funkcionáři a Soudcovskou unií. Očekávám proto další jednání a diskusi nad plánovanou Bílou knihou pana ministra.
Eva Paseková
