Chaos se statisíci přistěhovalci a azylanty v Itálii, Řecku nebo v Maďarsku stále není podle členských států Schengenu dostatečně velký a ohrožující. Pouze pokud by situace mimořádně ohrožovala veřejný pořádek a bezpečnost zemí schengenského prostoru, došlo by podle Schengenského hraničního kodexu ke znovu zavedení ochrany vnitřních hranic schengenských států.

Kdy bude ohrožení mimořádné a dostatečně velké, nerozhoduje ani německý kancléř ani český prezident, ale Evropská komise na žádost předmětných států Schengenu.
Znovu zavedení ochrany vnitřních hranic několika nebo všech členských států Schengenu musí předcházet mimořádná situace a ohrožení celého schengenského prostoru závažnou hrozbou pro veřejný pořádek a bezpečnost. To se podle reakcí členských zemí Schengenu na situaci v zemích na vnější hranici evidentně neděje. S odkazem na článek 26 podmínky zavedení kontroly hranic vysvětlila Gabriela Vaňková z odboru komunikace ministerstva vnitra.

Podle jejích slov Schengenský hraniční kodex umožňuje členským státům znovu zavést ochranu vnitřních hranic v mimořádných situacích ohrožujících celkové fungování schengenského prostoru z „důvodu přetrvávajících závažných nedostatků týkajících se ochrany vnějších hranic, a pokud tyto situace představují závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v schengenském prostoru nebo v některých jeho částech“, citovala z Kodexu. „V tomto případě je nezbytné doporučení Rady, které vychází z návrhu Komise; o předložení takového návrhu doporučení Radě mohou požádat Komisi členské státy podle článku 26 Schengenského hraničního kodexu,“ dodala mluvčí.

Celková doba znovuzavedení ochrany vnitřních hranic včetně jakéhokoliv prodloužení však nesmí v případě společného rozhodnutí o ochraně více vnitřních hranic přesáhnout dva roky.

 

Podle slov mluvčí ministerstva vnitra charakter současné situace nasvědčuje spíše tomu, že by mohlo být přijato nějaké opatření na celoevropské úrovni tak, aby nebylo ohroženo fungování schengenského prostoru jako celku. „Základním stavebním kamenem schengenské  spolupráce je možnost překračovat vnitřní hranice v jakémkoliv místě, aniž by se prováděla hraniční kontrola osob bez ohledu na jejich státní příslušnost,“ vysvětlila již dříve Gabriela Vaňková princip Schengenu, který vylučuje hraniční kontroly na bývalých státních hranicích ČR, nyní tzv. vnitřních hranicích Schengenu.

Policie nesmí systematicky a pravidelně kontrolovat hranice

Mohlo by vás zajímat

Hraniční kontroly v ČR a ostatních státech Schengenu byly Schengenem nahrazeny zcela jinými pravidly. Policie může být nasazena opět pouze v případu hrozby veřejné bezpečnosti s cílem bojovat s trestnou činností. Policejní kontroly nesmí mít znaky systematických kontrol na vnějších hranicích Schengenu a musí být namátkové.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob – Schengenský hraniční kodex – umožňuje výkon policejních pravomocí příslušnými orgány členských států podle svých vnitrostátních právních předpisů, a to i v příhraničí, pokud výkon těchto pravomocí nemá účinek rovnocenný hraničním kontrolám. Výkon policejních pravomocí nesmí být považován za rovnocenný hraničním kontrolám zejména tehdy, pokud policejní opatření nemají za cíl ochranu hranic, vycházejí ze všeobecných policejních informací a zkušeností týkajících se možných hrozeb pro veřejnou bezpečnost a mají především za cíl bojovat proti přeshraniční trestné činnosti, jsou plánována a prováděna tak, že se zřetelně odlišují od systematických kontrol osob na vnějších hranicích, a konečně provádějí se na základě namátkových kontrol, uvedla Gabriela Vaňková.

Její slova vysvětlují, proč ani na hranicích ani v příhraničí ČR nikde nelze potkat pravidelné hlídky ani se setkat se systematickými a hloubkovými kontrolami osob a jejich dokumentů jako se to děje na vnějších hranicích Schengenu v Itálii, Řecku nebo v Maďarsku. Je to podle Schengenského kodexu zakázáno. Z jejích dalších slov vyplývá, že sledování a kontrola vnitřních hranic jsou navíc nereálné.

Sledování vnitřních hranic ČR je de facto nemožné

Pokud se jde příhraničí, k průběžnému monitorování bezpečnostní situace slouží společná centra policejní a celní spolupráce, na jejichž činnosti se vždy podílejí zástupci obou sousedních států. Policejní a celní orgány v rámci této činnosti nahrazují zrušené hraniční kontroly na vnitřních hranicích. „V podmínkách současné frekvence dopravy v schengenském prostoru je stoprocentní monitorování pozemních vnitřních hranic po celé jejich délce de facto nemožné, a to i při dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. K eliminaci bezpečnostních rizik tak musí být použity jiné prostředky, zejména cílené kontroly a mezinárodní policejní spolupráce,“ uvedla k tomu Gabriela Vaňková.

Již dříve v této souvislosti uvedla, že dočasným znovuzavedením ochrany vnitřních hranic nedojde k zamezení přílivu uprchlíků do Evropy, ale pouze k monitorování a řízení jejich pohybu. „Při provádění kontrol na vnitřních hranicích lze odepřít vstup osobám jen ve specifických případech a z principu se netýká osob, které požádají o mezinárodní ochranu,“ zdůraznila již dříve Gabriela Vaňková.

Irena Válová