Nejvyšší soud (NS) se ohradil proti razantnímu stanovisku vlády k jeho návrhu na zrušení části zákona o archivnictví a spisové službě. NS ve svém vyjádření zdůrazňuje, že žádost o posouzení uvedeného zákona Ústavním soudem (ÚS) je standartním postupem.
NS předložil v lednu letošního roku ÚS k posouzení, zda-li je v souladu s ústavním pořádkem České republiky ustanovení zákona o archivnictví. Podle něj mimo jiné není nutné, aby při přístupu do archiválií vzniklých před 1. lednem 1990 z činnosti bezpečnostních složek podle zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, vztahujících se k žijící fyzické osobě, jejichž obsahem jsou citlivé osobní údaje, nebyl nutný předchozí písemný souhlas takové žijící osoby.
Podle NS existuje disproporce mezi zákonem o archivnictví a zákonem o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti. Problematické je, že citlivé osobní údaje obsažené ve spisech o agentech a spolupracovnících StB, jsou podle NS zákonem chráněny ve vyšší míře než obdobné citlivé osobní údaje osob StB pronásledovaných. Pokud by soudem napadený odstavec ze zákona zmizel, museli by badatelé požádat o souhlas všechny, kterých se dokumenty týkají a jsou stále naživu.
Jak informovala Česká justice, ministr pro legislativu a lidská práva Jiří Dienstbier navrhl vládě, aby ÚS zaslala ostré stanovisko, v němž zpochybňuje i samotnou legitimaci NS se na ÚS v této věci vůbec obrátit.
Kromě této námitky je Dienstbierem navrhováno, aby vláda byla zásadně proti samotnému návrhu na zrušení článku zákona o archivnictví a spisové službě. Podle návrhu by měl být přístup k dokumentům z dob autoritativních režimů necenzurovaný. NS soud mimo jiné odmítl právě ono zmíněné zpochybnění legitimace.
„Nejvyšší soud předložil věc Ústavnímu soudu v souladu s ustanovením § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, kdy je v souvislosti se svojí rozhodovací činností oprávněn předložit návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Nejvyšší soud konstatuje, že v projednávané věci je podle zákona dokonce povinen projednávanou otázku předložit Ústavnímu soudu, neboť sám ústavnosti či neústavnost daného ustanovení zákona o archivnictví posoudit nemůže.“ – ze stanoviska NS
Na tomto místě je třeba připomenout, že NS se na ÚS obrátil ve věci, v níž jde o dovolání fyzické osoby, která byla v minulosti pronásledovaná StB, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Ten potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce o zaplacení zadostiučinění ve výši 300 tisíc korun za tvrzený neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, ke kterému mělo dojít v důsledku zpřístupnění citlivých osobních údajů obsažených ve spisu, který k osobě žalobce vedla bývalá StB, třetí osobě.
„Nejvyšší soud také ve své žádosti k Ústavnímu soudu zdůraznil, že při střetu veřejného zájmu na zpřístupnění a zveřejňování dokumentů a archiválií vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti a soukromého zájmu jednotlivce na ochraně jeho osobnostních práv, jeho soukromého a rodinného života, je nutné provést důkladný test přípustnosti zásahu do takových práv jednotlivce,“ zmiňuje dále ředitel kanceláře předsedy NS Aleš Pavel, který dokument vypracoval.
NS ve svém stanovisku dále připomíná, že zveřejnění citlivých osobních údajů v rámci zpřístupnění svazku StB bylo učiněno v souladu s tehdy platným zákonem o archivnictví, který byl zákonným podkladem pro postup žalované České republiky – Archivu bezpečnostních složek.
Soud také uznává, že zveřejnění citlivých osobních údajů sledovalo jeden z legitimních cílů, a to sice mimo jiné poskytnout odborné i laické veřejnosti informace o historii s cílem varovat veřejnost před destruktivními důsledky totalitních režimů, které ničí občanskou společnost a základní hodnoty demokratického státu.
Nejvyšší soud však uzavřel, že v testu přípustnosti zásahu do osobnostních práv jednotlivce je nutné také zvážit, zda zásah do dotčeného práva odpovídá naléhavé společenské potřebě, a zejména, zda je přiměřený sledovanému legitimnímu cíli. Je tak třeba posoudit takovou naléhavou společenskou potřebu a nezbytnost dotčené právní úpravy pro společnost. Nejvyšší soud tak očekává, že se Ústavní soud vyjádří, zda v uvedeném ustanovení zákona široce vymezené zpřístupnění citlivých osobních údajů může být považováno za přiměřené a zda nelze použít citlivější přístup, aniž by byl zmařen legitimní cíl zákonodárce spočívající ve snaze poskytnout odborné i laické veřejnosti informace o historii s cílem varovat veřejnost před destruktivními důsledky totalitních režimů, které ničí občanskou společnost a základní hodnoty demokratického státu. – ze stanoviska NS
Stanovisko NS tak upozorňuje na to, že cílem jednání soudu není zamezení historikům bádat v archiváliích obsahujících informace z činnosti bezpečnostních složek podle zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek. Nejvyššímu soudu jde podle jeho stanoviska pouze o posouzení již výše zmíněné disproporce.
Eva Paseková
