Kárný senát Nejvyššího správního soudu zveřejnil důvod, proč zprostil kárné žaloby soudce Petra Poláka, který rozhodl o propuštění duševně nemocné žďárské útočnice Barbory Orlové do ambulantní léčby.
Když kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) na konci června zprostil kárné žaloby opavského soudce Petr Poláka, kterou na něj podala ministryně spravedlnosti Helena Válková, neboť se domnívala, že při rozhodování o propuštění duševně nemocné Barbory Orlové postupoval hrubě nedbale, bylo to pro mnohé překvapení. Možná i pro ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který se ještě jako náměstek Válkové na přípravě žaloby podílel. Osobní zájem demonstroval i účastí při jednání – bylo to historicky vůbec poprvé, co se ministr spravedlnosti jako kárný žalobce osobně účastnil jednání kárného senátu. Dnes jsou již známé podrobnosti tohoto rozhodnutí a pro ministra to není příliš hezké čtení.
„Postup současného kárného navrhovatele, který i za daného stavu věci trval na projednání kárného návrhu, tak nasvědčuje závěru, že dostatečně nereflektuje ustálenou kárnou judikaturu vztahující se k řešené otázce, jakkoli se na ní kárný návrh (jím výslovně plně aprobovaný) odvolává. Jak bylo již opakovaně konstatováno, judikatura kárného soudu dává jednoznačnou odpověď na otázku, v jakých případech může být soudce uznán kárně odpovědným za způsob jím vedeného řízení“, stojí v písemném odůvodnění zmíněného rozhodnutí kárného senátu NSS. Jinak řečeno, soudci poměrně jasně ministrovi sdělují, že on či jeho podřízení buď neznají či spíše nerespektují jejich rozhodnutí v předchozích řízeních.
Kárnou žalobu nestáhl
Klíčové pro jejich rozhodování bylo předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS), který zamítl ve stejné věci stížnost pro porušení zákona, kterou opět podala ministryně Válková, a shledal postup soudce Poláka jako zákonný. Pelikánovi dali soudci opakovaně možnost, aby kárnou žalobu stáhl, ten však na jejím projednání trval a na jednání 25. června dokonce rozhodnutí NS zpochybňoval, neboť jej „nepovažuje za argumentačně přesvědčivé“.
Kárný senát se však s jeho názorem neztotožnil. „Význam tohoto rozhodnutí pro nyní projednávanou kárnou věc přitom není jen v tom, že se ke sporné otázce autoritativně vyjádřila nejvyšší soudní instance v oblasti trestního řízení (která je k tomu – na rozdíl od kárného senátu – plně kompetentní), ale také v míře závaznosti tohoto rozhodnutí pro kárné řízení. Na rozdíl od kárného navrhovatele má kárný senát za to, že zmiňované usnesení Nejvyššího soudu představuje rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 trestního řádu (za použití § 25 zákona č. 7/2002 Sb.), kterým je kárný senát při svém rozhodování vázán“, smetli soudci Pelikánovy argumenty, proč by neměli k rozhodnutí NS přihlížet. „Lze tedy uzavřít, že kárný senát při posuzování vytýkaného skutku vycházel z toho, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí autoritativně vyslovil, že způsob provádění dokazování na jednání vedeném u Okresního soudu v Opavě dne 19. 2. 2014 (…) nebyl v rozporu se zákonem. Je tedy pojmově vyloučeno, aby kárný senát uvažoval o tom, že by tento zákonný procesní postup kárně obviněného soudce mohl být kárným proviněním, a to tím spíše za situace, kdy kárným proviněním (jak již bylo opakovaně konstatováno) by mohl být jen zcela zjevný exces, vyvolaný zaviněným porušením povinností soudce“, uzavírají tuto otázku soudci.
Obtížně se hodnotí časová přiměřenost
Ti odmítli i další argumentaci Pelikána, který namítal nedostatečnou délku řízení o propuštění Barbory Orlové do ambulantní péče, rozpory v argumentaci ohledně charakteru ambulantní péče či mediálně známý argument o údajné zanedbané povinnosti vyžádat si revizní posudek. „K této argumentaci je nejprve nutné uvést, že povaha výkonu soudcovské činnosti se ze své podstaty vzpírá možnosti jakéhokoliv normování a lze tak jen obtížně hodnotit přiměřenost časové dotace věnované soudcem tomu kterému procesnímu úkonu. Při vědomí tohoto faktu kárný senát dobu 20 minut konaného veřejného zasedání neshledává jako zjevně neodpovídající deklarovanému dokazování. (…) Součástí řádné přípravy soudce na soudní rok, u kterého má být provedeno dokazování, je z povahy věci prostudování listin, které má soudce k dispozici a jichž má být pro dokazování užito. Pokud kárně obviněný tímto způsobem postupoval (o čemž není důvod pochybovat i s ohledem na obsah jeho výpovědi před kárným senátem), pak je zcela evidentní, že pro potřeby dokazování bylo z celého spisu (čítajícího zhruba 400 stran) nezbytně nutné sdělit podstatný obsah pouze několik stran, týkajících se hodnocení zdravotního stavu posuzované osoby v předcházejícím řízení. Ostatně stejným způsobem postupoval i kárný senát v rámci jím vedeného jednání a přípravy na něj. Z tohoto pohledu pak není důvod zpochybňovat reálnost takového postupu v rámci deklarované doby veřejného zasedání“, neodpustil si kárný senát lehkou ironii.
Polák je vynikající soudce
Petru Polákovi zcela jistě pomohlo i to, že předsedkyně opavského okresního soudu pro kárný senát vypracovala hodnocení, z něhož vyplývá, že soudce Polák je vynikající soudce, který plynule zvládá svojí práci a „ze strany odvolacích senátů je jeho rozhodovací činnost hodnocena kladně“. Poláka se velmi autoritativně zastala i soudcovská rada opavského okresního soudu, která navíc vyjádřila pochybnost nad postupem ministerstva spravedlnosti. „Z vyjádření soudcovské rady Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 6. 2015 dále vyplývá, že soudcovská rada nemá žádné negativní poznatky o plnění pracovních povinností Mgr. P. a má tedy za to, že své pracovní povinnosti plní řádně a bez problémů. Hodnocen je jako zkušený, odborně erudovaný, pečlivý, pracovitý a slušný člověk, pevných morálních zásad. Závěrem soudcovská rada vyjádřila jistý údiv a znepokojení nad samotným vznesením kárného obvinění ve věci, která se týká postupu a rozhodování kárně obviněného, stejně jako nad způsobem prezentace problému ze strany Ministerstva spravedlnosti ve sdělovacích prostředcích; toto řešení považuje soudcovská rada za zásah do nezávislosti soudce“, stojí v písemném odůvodnění rozhodnutí kárného senátu NSS z 25. června, který soudce Petra Poláka zprostil kárného obvinění.
-epa-
