Posílit regiony, které se nemohou i přes efektivitu práce vymanit z velkého počtu starších neskončených případů. Takový je cíl nového modelu doplňování soudů, který předsedové krajských soudů budou podle zjištění České justice probírat na společné schůzce na počátku srpna.
Nový model rozdělování soudců do soudních krajů by se měl řídit podle tzv. dynamického pravidla. Zatímco současný model vychází z počtu soudců při jmenovacích etapách a zároveň z počtu nápadů za tři roky zpět (do roku 1998 to bylo dokonce rok zpětně pozn. red). Výpočty a metody vycházejí z pevně stanoveného počtu soudců pro Českou republiku. Tento počet není výsledkem kvalifikovaného zjištění potřeby počtu soudců, je spíše výsledkem politické dohody. Nový model by měl započítávat nedodělky soudů až několik let zpětně.
„Navrhovaný model vychází z výpočtů provedených ministerstvem. Jejich závěry ukazují na situaci na některých okresních soudech, kde se i při výrazně nadprůměrné výkonnosti končení soudních sporů v dohledné době nemohou zvládnout vypořádat s počtem neskončených věcí, které na tyto soudy napadly v době, kdy nebyl dostatek soudců na jejich vyřízení,“ řekl České justici předseda ústeckého krajského soudu Luboš Dörfl. Jedná se o soudy, u kterých jejich předsedové přistoupili ke změnám v organizaci práce za pomoci Justiční akademie a jejího projektu manažerského řízení soudů.
Desítky let neřešené případy
Na schůzce na počátku srpna budou předsedové krajských soudů hledat shodu na optimálním konsenzu, na základě kterého by se uvedený model mohl uvést do praxe. „Na žádost náměstka ministra spravedlnosti zašlu stanovisko k této problematice začatkem srpna. K samotnému modelu mám výhrady, protože podle mého nebere v potaz některá fakta a hlediska, v důsledku čehož by mohlo by dojít i k nežádoucím důsledkům,“ varuje předseda Krajského soudu v Hradci Králové Jan Čipera.
Nový model by byl pochopitelně pro některé kraje méně výhodný, než pro jiné. „Měl by to být kompromis. Nám se nelíbí, že v Brně máme desítky let neřešené případy. Během dvou let by se startovní čáry měly srovnat natolik, abychom pak od určitého okamžiku měli výsledky z pohledu počtu nedodělků stejné. Pak se teprve ukáže, jaký je kdo manažer,“ komentuje záměr předseda Krajského soudu v Brně Milan Bořek. Po vyrovnání počtu soudců a nedodělků by podle něj měly platit oba modely, ten současný i dynamický vedle sebe. „Model nemá nastavit nová kritéria, ale má řešit nedostatečnosti, které vyplynou třeba z objektivních důvodů. Po roce 1989 jsme nezačínali na stejné startovní čáře,“ dodává Milan Bořek.
Předmětem následných debat mezi předsedy krajských soudů a zřejmě i mezi předsedy soudů a Ministerstvem spravedlnosti tak bude nejspíš způsob, jak systém vyvážení minulých nedostatečných personálních pokrytí některých regionů odpovídajícím počtem soudců, narovnat. Cílem schůzky předsedů je dospět shody v co nejširším možném rozsahu a nastavit personální strategii tak, aby reagovala na potřeby soudů v přiměřené časové relaci a neznamenala kritické ohrožení výkonu justice v ostatních regionech. „Domnívám se, že pomoc soudům, které samy dělají vše pro to, aby se vypořádaly s prací navršenou v minulé době, kdy na jiných soudech pracoval plný počet soudců a nevznikly tak obdobné potíže, je nevyhnutelná,“ komentuje záměr předseda ústeckého krajského soudu Luboš Dörfl.
Česká justice se na stanovisko zeptala i předsedkyně Soudcovské unie Daniely Zemanové.
Ta k záměru Ministerstva spravedlnosti napsala obsáhlý komentář, který uvádíme v plné šíři.
Soudcovská unie obecně hodnotí kladně pokus o vytvoření pravidla pro určení soudů, ke kterým mají být jmenováni noví soudci a jejich počtu. Je však důležité poctivě pojmenovat limity, kterými bude tento systém poznamenán, připustit od počátku, že musí být přihlíženo k výjimkám.
Všechny navrhované výpočty a metody vycházejí z pevně stanoveného počtu soudců pro Českou republiku. Tento počet není výsledkem nějakého kvalifikovaného zjištění potřeby počtu soudců v ČR, s přihlédnutím k našemu právnímu řádu a pracovním podmínkám soudců, je spíše výsledkem politické dohody.
Počet soudců v ČR v poměru na počet obyvatel oproti ostatním zemím rozhodně není nízký, ale to samo o sobě nic neznamená. Soudci v České republice nemají dostatek pomocného personálu, tj. zejména vyšší soudní úředníky nebo asistenty, kteří by za ně dělali jednoduché, ale početné a časově náročné, úkony. Dále je nutno vzít v úvahu, že naše procesní předpisy svěřují velké množství úkonů pouze soudcům, otázkou je, zda je to vždy nutné. V důsledku těchto okolností trvá soudní řízení z hlediska účastníků často pro ně nepřiměřeně dlouhou dobu, přestože soudců máme relativně dost a jsou výkonní.
Pravidla, která jsou navrhována, vycházejí z nepřekročitelného limitu počtu soudců. Budou tedy uplatňována tak, že budou primárně posilovány ty oblasti, kde řízení, bez zavinění soudců, trvá v důsledku vysokého počtu věcí dlouho. To je pozitiní. Ale zároveň toto pravidlo bude znamenat, že v oblastech, v nichž zatím soudní řízení běží rychle a plynule, nebudou doplňováni soudci ani v případě jejich odchodu z funkce, až do té doby, kdy se délka řízení na takovém soudě v důsledku nižšího počtu soudců protáhne až na úroveň ostatních soudů. V těchto oblastech tedy účastníci řízení nebudou potěšeni.
Jinými slovy, nedojde ke zrychlení soudního řízení, pouze k vyrovnání délky řízení u všech soudů. To je nutné si uvědomit. Soudcovská unie záměr navrhovaného řešení považuje za pozitivní, ale pouze provizorní. Uvítali bychom prosazení námi dlouho zdůrazňovaných opatření v podobě významného posílení odborného personálu na soudech a revizi procesních předpisů zaměřenou na lepší využití odborných schopností soudců a jiných odborných pracovníků.
Je také důležité zdůraznit, že navrhovaná pravidla nikdy nemohou platit bez výjimek, protože některé soudy bude třeba doplňovat novými soudci i v případě, kdy se nedostanou prostým výpočtem na seznam „potřebných“ soudů, ale vzhledem k jejich specifikům nebude možné je neposílit. To MSp připouští. Bylo by tedy poctivé přiznat, že pravidla budou platit pro cca např. 2/3 – 3/4 doplňovaného počtu soudců, v dalších případech musí nastoupit výjimky.
Daniela Zemanová – předsedkyně Soudcovské unie
Eva Hofrichterová
