Navržená povinnost pořizovat audiovizuální záznam z bytu dlužníka v rámci předložené novely insolvenčního zákona rozlobil Úřad na ochranu osobních údajů. Ministerstvo spravedlnosti se coby předkladatel nezákonně vyhnul hodnocení dopadů, upozornil ÚOOÚ až dotaz České justice.

V uvedeném případě jde o novelu § 209 zákona, zařazenou jako bod 60. V odstavci jedna se konstatuje, že „je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, je insolvenční správce povinen vykonat prohlídku obydlí dlužníka a nemovitých věcí patřících dlužníkovi a učinit o tom obrazový záznam; splnění této povinnosti může zadat znalci v souvislosti s jejím oceňováním.“

Falešná dohoda

Protože se zmíněné ustanovení dotýká ochrany osobních údajů, podle legislativních pravidel vlády musí být v takovém případě Úřad na ochranu osobních údajů připomínkovým místem. Jenže se tak nestalo. „ÚOOÚ se o existenci osnovy novely insolvenčního zákona dozvěděl až dne 26. června 2015 z tisku. Ačkoliv se osnova zásadním způsobem dotýká ochrany osobních údajů, nebyl ÚOOÚ dne 15. května 2015 obeslán s žádostí o připomínky, čímž ministerstvo spravedlnosti porušilo legislativní pravidla vlády,“ sdělil České justici mluvčí Úřadu David Pavlát.
Na jednání zástupců ÚOOÚ s Mgr. Michalem Fraňkem, náměstkem ministra spravedlnosti pro sekce justiční a legislativní, dne 26. června 2015 ÚOOÚ toto porušení legislativních pravidel vlády ministerstvu spravedlnosti vytkl. Náměstek Franěk však ÚOOÚ ujistil, že se o porušení legislativních pravidel vlády nejedná, neboť osnova nemá dopad na ochranu osobních údajů. Tak to uváděla i důvodová zpráva.
Zhodnocení dopadu na soukromí v důvodové zprávě (DPIA) k této osnově totiž zní: „Úprava nemá dopadů ve vztahu k ochraně soukromí či osobních údajů. Návrh žádným způsobem nemění dosavadní praxi v oblasti ochrany soukromí či osobních údajů. Návrh není v rozporu s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášené pod č. 115/2001 Sb. m. s.), směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, ani se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“
Úřad na ochranu osobních údajů tak neměl důvod tato slova zástupce Ministerstva spravedlnosti zpochybňovat. „Teprve na základě upřesnění Vašeho dotazu z 13. července 2015 se ÚOOÚ přesvědčil, že DPIA k této osnově novely insolvenčního zákona je nepravdivá a ujištění náměstka Fraňka v rozporu s realitou,“ popisuje kulantně pozadí celé kauzy mluvčí ÚOOÚ.

Povinnost nahrávat? Nežádoucí

Mohlo by vás zajímat

I nadále tedy platí odpověď na Váš dotaz z 8. července 2015, uvádí dále Pavlát. „V obecné rovině je možné říci, že změna možnosti nahrávání na povinnost je nežádoucí, a to jak v případě exekucí, tak také insolvencí.“ Povinnost pořizovat audiovizuální záznam z bytu dlužníka přinesla totiž i novela Občanského soudního řádu (OSŘ) v rámci exekucí, kterou nedávno podepsal prezident Miloš Zeman, a o níž rovněž Česká justice informovala.
I v tomto případě se předkladatelé vyhnuli povinnému připomínkování ÚOOÚ. Ve vyjádření k novele tehdy mluvčí Pavlát uvedl, že opomenutím Úřadu došlo k nerespektování článku 28 odstavec 2 směrnice 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, podle něhož má každý členský stát zajistit, aby orgány dozoru byly konzultovány při vypracovávání správních opatření nebo předpisů týkajících se ochrany práv a svobod osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů.

Návrh se dotkne desetitisíců osob

Ochránci osobních údajů považují výše zmíněnou změnu § 209 odst. 1 insolvenčního zákona tak, jak je koncipována, za nežádoucí a za rozpornou s ústavním právem na soukromí. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, v němž se konstatuje, že „navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky,“ nebylo vypracováno poctivě, a ani zvláštní část důvodové zprávy, v níž se praví, že „v rámci zkvalitnění výkonu funkce insolvenčního správce se dále navrhuje zavést povinnost pro insolvenčního správce vykonat prohlídku obydlí dlužníka a jeho nemovitých věcí a učinit o tom obrazový záznam tak, aby bylo zřejmé, že insolvenční správce při soupisu majetkové podstaty postupoval s odbornou péčí a osobně se s dlužníkem a majetkem, který by měl tvořit majetkovou podstatu, seznámil,“ se nezabývá proporcionalitou takového zásahu do soukromí dlužníka, konstatuje stanovisko ÚOOÚ.

Úřad má proto za to, že nejvhodnějším řešením by bylo inkriminované ustanovení zrušit. Jak dále Pavlát uvádí, ačkoliv ÚOOÚ obvykle neradí správcům osobních údajů nebo jejich regulátorům, jaké řešení ochrany osobních údajů je optimální, lze mít za to, že jím je převzetí § 325b odst. 3 Občanského soudního řádu ve znění před novelou č. 164/2015 Sb.: „Na žádost osoby, která je oprávněna být přítomna při soupisu, se pořídí záznam o průběhu prohlídky bytu a jiných místností. Je-li to potřebné, lze záznam o průběhu prohlídky pořídit i bez návrhu. O tom musí být přítomné osoby poučeny při zahájení prohlídky,“ s tím, že pokud by dlužník nebyl přítomen, byl by obrazový záznam prohlídky obydlí dlužníka a nemovitých věcí patřících dlužníkovi pořízen vždy.
Navrhovaná povinnost se v případě schválení dotkne všech oddlužení, tedy ročně desítek tisíců osob. Jen v roce 2013 šlo o cca 22 000 řízení, kde bylo rozhodnuto o povolení oddlužení. K tomu je potřeba ještě připočítat další osoby, které dané obydlí rovněž obývají s, a které dokonce nejsou ani předmětem jakékoli řízení. Přesto se jich navrhovaná povinnost dotkne rovněž, aniž by proti tomu mohly jakkoli protestovat.

Proti jsou rovněž soudy a advokáti

Povinnost pořizovat audiovizuální záznam nekritizuje pouze ÚOOÚ, ale i další instituce, které zákon připomínkovaly. Podle Vrchního soudu v Praze předně není jasné, proč má být obrazový záznam pořizován jen v případě oddlužení, a co konkrétně se takovou paušální bezvýhradnou povinností sleduje, zvláště když zřejmě má jím o video nebo foto-dokumetaci celého interiéru obydlí. „To by mohlo být problematické z hlediska ochrany soukromí dlužníka a osob s ním spolužijících,“ varuje pražský Vrchní soud.
Proti návrhu se postavila v připomínkách i Česká advokátní komora. „Není důvod požadovat pořizování obrazových záznamů o prohlídce obydlí a nemovitostí dlužníka insolvenčním správcem. Podle § 84 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“), lze pořizovat obrazové záznamy podoby člověka tak, aby bylo možno určit jeho totožnost, jen s jeho svolením, což dle § 86 citovaného zákona platí i o obrazových záznamech, týkajících se soukromí dlužníka. V případech nesouhlasu dlužníka či příslušníků jeho domácnosti je způsobilým zdrojem konfliktu s ústavně garantovaným právem na ochranu soukromí a podoby člověka dle čl. 10 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. „Požadavek pořízení obrazového záznamu prohlídky obydlí dlužníka insolvenčním správcem není důvodný a může být v rozporu s ústavním pořádkem. Doporučujeme bod 60 z návrhu vypustit,“ navrhuje shodně s ochránci osobních údajů Česká advokátní komora. Přestože jde o kolizi s ústavním právem na ochranu soukromí, připomínka nebyla nijak vypořádána, a byla zařazena pouze ve vedlejších připomínkách.

Dušan Šrámek