Jde o poměrně revoluční myšlenku v českém právním řádu. Exekuce a insolvence totiž stojí v řadě případů proti sobě, a proto exekutor nemůže vykonávat činnost insolvenčního správce. To chce nyní změnit Exekutorská komora ČR.
V připomínkách k insolvenčnímu zákonu navrhuje, aby činnost insolvenčního správce mohli vykonávat i její členové. Není to jediná navrhovaná změna. K těm nejzásadnějším patří znemožnění mařit účelovými insolvenčními návrhy nařízené exekuce.
„Soudní exekutor nemůže podle současné právní úpravy vykonávat funkci insolvenčního správce (srov. § 3 odst. 2 exekučního řádu). K takové restrikci přitom neexistuje žádný relevantní důvod. Insolvenčním správcem může mimo jiné být i notář, viz § 3 odst. 3 notářského řádu. Soudní exekutor však povahově má mnohem blíže k insolvenčnímu řízení než notář,“ uvádí Exekutorská komora.
Upozorňuje přitom na to, že v komparaci se zahraničím není souběh výkonu funkce soudního exekutora a insolvenčního správce ničím neobvyklým. Jako příklad uvádí Komora estonský Bankruptcy Act, konkrétně § 56. Exekutoři rovněž vypočítávají výhody, jaké by změna zákona mohla přinést. Pokud by soudní exekutor mohl vykonávat činnost insolvenčního správce, docházelo by v insolvenčních řízeních k zásadnímu snižování transakčních nákladů souvisejících se zjišťováním majetku dlužníka, jakož i vedením zcela nového řízení. „Soudní exekutor totiž během exekučního řízení má k dispozici dostatečné množství informací o majetkových poměrech dlužníka. Insolvenční správce tak již dále pouze dubluje již vykonanou činnost,“ uvádí prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková.
„Problematika, kterou nastiňuje Exekutorská komora, bude diskutována v rámci koncepční novely, na které začne Ministerstvo spravedlnosti pracovat po dokončení stávající (akutní) novely.“
Jiří Hovorka, tiskové oddělení Ministerstva spravedlnosti
Kontinuální pokračování soudního exekutora, byť v pozici insolvenčního správce by tak proto podle připomínek přineslo významnou finanční a časovou úsporu pro všechny zúčastněné strany. Soudní exekutoři přitom mají zkušenosti s rozhodovací činností a ve velké míře využívají elektronické spisy, jakož i elektronickou komunikaci jako takovou, což je plně v souladu s dlouhodobými cíli nejen insolvenčních soudů.
Zda nakonec volání exekutorů zákonodárce vyslyší, není v tuto chvíli jasné. „Předložený návrh novely insolvenčního zákona řeší akutní a nejpalčivější problémy v rámci insolvenčního řízení. Problematika, kterou nastiňuje Exekutorská komora, bude diskutována v rámci koncepční novely, na které začne Ministerstvo spravedlnosti pracovat po dokončení stávající (akutní) novely, resp. po jejím odeslání do vlády, konstatuje Jiří Hovorka z tiskového oddělení Ministerstvo spravedlnosti.
V zásadě nejsou proti ani insolvenční správci. „Nemělo by to být v žádném případě automatické. Znamenalo by to, že by exekutor musel vykonat zkoušku insolvenčního správce jako každý jiný,“ říká předseda Asociace insolvenčních správců Daniel Ševčík. Jak dále uvádí, muselo by být rovněž zabráněno konfliktu zájmů. Nebylo by tak určitě možné, aby byl exekutor ustanoven insolvenčním správcem v případě, v němž figuroval. „Na to však už zákon reaguje v současné podobě,“ doplňuje.
Vyjasnit rozpory mezi exekucemi a insolvencemi
Ve svých připomínkách k insolvenčnímu zákonu navrhuje Exekutorská komora řadu další kroků, které by měly přispět k vyjasnění problematických míst mezi insolvencemi a exekucemi. Mezi ně patří i explicitní uvedení exekutorů jako subjektů oprávněných zpeněžovat majetkovou podstatu. V praxi je zpeněžení prostřednictvím soudního exekutora hojně využíváno a je bezproblémové. Konkurence soudních exekutorů a dražebníků je podle exekutorů velice výhodná i pro insolvenční správce a samotné věřitele, když přispěla ke snížení cen za provedení zpeněžení majetkové podstaty, která se dnes pohybuje kolem 3,5 % ze zpeněžené částky (oproti zákonnému nejvyššímu limitu 5 %) a zároveň ke zkvalitnění služeb pro insolvenční správce. Již získané vymožené plnění by soudní exekutor mohl vyplatit zajištěnému věřiteli bez ohledu na zahájení insolvenčního řízení. „Předešlo by se tak rovněž účelovým dlužnickým insolvenčním návrhům,“ vysvětluje Fučíková.
„Dle Nejvyššího soudu představuje soudní exekutor s náklady exekuce pouze o dalšího věřitele a musí si proto svoji pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení.“ Pavla Fučíková, prezidentka Exekutoské komory
Kolize mezi exekučním a insolvenčním řízení se projevuje i v případě exekutorských odměn. Obecně bylo přijímáno, že po rozhodnutí o úpadku soudní exekutor vydá usnesení, v němž uvede výši nákladů exekuce, a po právní moci tohoto rozhodnutí insolvenčnímu správci vydá vymožené plnění ponížené o náklady exekuce. Nejvyšší soud však i přes zcela jasnou dikci zmíněného ustanovení v usnesení odmítl její aplikovatelnost s poukazem na přednost insolvenčního zákona. „Dle Nejvyššího soudu představuje soudní exekutor s náklady exekuce pouze dalšího věřitele a musí si proto svoji pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení,“ vysvětluje Fučíková. V konečném důsledku tak soudní exekutor ani nemá možnost svoji pohledávku do insolvenčního řízení v důsledku krátkých propadných lhůt přihlásit, a musí nést veškeré dosud vzniklé náklady exekuce – například i náklady na znalecké posudky, provedení dražby, hotové výdaje jako poštovné, zatímco insolvenční správce zinkasuje odměnu za pouhou distribuci prostředků, o něž se nikterak nepřičinil.
Podle připomínek EK zároveň není vyjasněna situace, zda vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce po zahájení insolvenčního řízení představuje nepřípustné provádění exekuce či nikoli. Navíc není zřejmé, zda v případě, kdy náklady exekuce soudní exekutor do insolvenčního řízení nepřihlásí, je možné náklady exekuce uspokojit po skončení insolvenčního řízení. Jako řešení se nabízí zahrnutí pohledávky soudního exekutora spočívající v nákladech souvisejících se zpeněžením věci v dražbě mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou tak, aby mohla být uspokojována kdykoli za řízení pořadem práva.
Dušan Šrámek
